Saroyan, William - Tracyho tygr

1. Úvod (autor, název, žánr): William Saroyan; Tracyho tygr; pohádková novela

2. Místo a doba děje: San Francisco, New York, léčebný ústav Bellevue

3. Námět, dějová osnova: William Saroyan má tygry rád a jeho hrdiny jsou většinou mladíci, co něco hledají. Námětem je tedy hledání. (Čehokoliv.)
Thomas Tracy v 15-ti letech získal svého tygra. Když mu bylo jednadvacet, začal pracovat v New Yorku u Otto Seyfanga (dovozce kávy)….potkal Lauru Luthyovou – dívku svého srdce…..náhodou políbil ale její matku a se známostí byl hnedle konec. Jednoho dne jeho tygra vidí i ostatní lidé, začnou Tracyho považovat za blázna, protože si vykračuje s šelmou po boku a nemá strach. Zavřou ho do léčebného ústavu, kde se znovu shledá s Laurou. Tygr mu uteče a schová se, když po něm začnou střílet policisté, ti mají ale problém ho znovu najít a převést ho do ZOO. Proto Thomas vymyslí léčku – znovu prožít den, kdy prvně spatřil Lauru. Ví, že se tygr dříve či později objeví a půjde s ním na smluvené místo, kde je připravena klec…

4. Hlavní postavy: Thomas Tracy, Laura Luthyová, tygr, dr. Pingitzer, strážník Huzinga, ochutnávač kávy Nimmo

5. Doba a místo vzniku díla; osobnost autora: New York – 1965; Saroyan žil v Americe, ale původem byl Armén. V tom tkví jeho pohádkovost, která je Američanům cizí (alespoň pro nás)

6. Předpokládaný autorův záměr: Ukázat, že v obyčejném životě lze hledat neobyčejné věci; že láska je pro život důležitá – nelze bez ní normálně žít

7. Význam díla: Je to úsměvná, rozmarná pohádka pro dospělé. vyjadřuje, jak je důležité mít svého tygra, ať už pro nás „tygr“ znamená cokoliv.

8. Umělecké a kompoziční prostředky: Krátké srozumitelné věty, které jsou nutné, pro vyjádření složité skutečnosti. Opakování stejných slov, vět. Stejná písmena ve jménech dvou hlavních postav.

9. Můj názor: Je zajímavé, kolik toho lze říci v jediné kraťoučké novele - ve šťastném příběhu o lásce dvou lidí.

William Saroyan
Tracyho tygr

V pohádkách musí všechno dobře skončit. Tracyho tygr od Williama Saroyana není výjimkou.

Thomas Tracy měl tygra. Byl to sice černý panter, ale co na tom, pro Tracyho to byl tygr. Získal ho v patnácti, když navštívil zoo. Po dvanácti letech hledání ho konečně měl. V jednadvaceti s ním odjel do New Yorku, kde nastoupil ve firmě Otto Seyfanga, coby nosič pytlů s kávou. A pak se to stalo. V době polední přestávky. Najednou viděl, jak po Warrenově ulici kráčí dívka v žlutých pletených šatech. Jak hříva bohaté černé vlasy jí volně splývaly k ramenům. Vyzařoval z nich život a praskala v nich elektřina…Thomas se zamiloval. Zamiloval se do Laury Luthyové….Jenomže pak jistým nedopatřením – okouzlením – omámením smyslů políbil její matku. Tím pádem byl konec s láskou. Tracy se vzdal jakékoliv šance ji znovu získat.
„Co teď chceš dělat?“ zeptal se Nimmo.
„Něco, aby to zas bylo dobré,“ řekl Tracy.
„Co?“
„Postavím se zas někdy o polední přestávce před podnik Otto Seyfanga,“ vysvětloval Tracy, „nějaká dívka jako Laura Luthyová zas půjde kolem po Warrenově ulici, ale až k nim tentokrát přijdu domů a potkám její matku, nebudu prostě jíst žádné bonbóny, a bude to.“
„Žádná jiná dívka jako Laura Luthyová přece není,“ povzdychl si Nimmo. „Půjdu radši ochutnávat kávu.“
„Máte ještě dvacet minut do konce přestávky,“ upozornil Tracy.
„Nevadí, půjdu už teď,“ řekl Nimmo. „K čemu tady stát? Na co ještě čekat?“
To je pravda. Na co bychom měli v životě ještě čekat, když jsme schopni si nechat lásku proklouznout mezi prsty. Když už nechceme o to nejcennější bojovat.

Bůh ví, co a jak se stalo. Najednou se začali lidé na ulici Tracyho bát. Najednou viděli mladíka bok po boku s černým panterem. S Tracyho tygrem. Proběhla policejní akce, kdy byla rádoby nebezpečná šelma postřelena a Thomas poslán k psychiatrovi…
„Rozumíte psychiatrii?“ zeptal se Tracy.
„Psychiatrii ne,“ řekl dr. Pingitzer. „Lidem – maličko, maliličko. Každý den, každý rok víc a víc maliličko. Proč? Lidi jsou těžký. Lidi jsou lidi. Lidi jsou zábava, hra, fantazie, kouzla a čáry-máry. Aha! Lidi jsou bolest a nemoc, šílenství a ublížení, lidi zraňujou lidi, zabíjejí lidi, zabíjejí sebe. Kde je zábava, kde hra, kde fantazie a čáry-máry? Psychiatrii já nenávidím. Lidi miluju. Bláznivé lidi, krásné lidi, zklamané lidi, nemocné lidi, zničené lidi. Takové lidi miluju…“
Proč jsem si vybrala k citaci zrovna tuhle část? Protože všechny ty lidi vidím., protože je taky miluju. Protože jsem jednou z nich. Nyní jsem „hra, fantazie, kouzla a čáry-máry“, obávám se chvíle, kdy se to změní. Kéž by nikdy nepřišla.

Doktor Pingitzer neshledal Thomase duševně chorým. Znal problémy lidí a věděl, že je nelze řešit v ústavu.
Teď si dovolím další citaci::„Jsem doktor Scatter z manhattanského obvodu,
neurolog. Mohu se Vás, pane kolego, zeptat, jaký
postup vyšetření jste zvolil, abyste dospěl
k tomuto závěru?“
„Ne,“ řekl dr. Pingitzer. Obrátil se k Tracymu.
„Sbohem chlapče.“

Nicméně doktor Scatter z manhattanského obvodu, neurolog zpochybnil Pingitzerovy závěry a Thomas se dostal do léčebného ústavu Bellevue. Potkal zde Lauru. Nepamatovala si na něj, ale Tracy začal znovu budovat vztah.
Náš (tedy Tracyho) panter stále pobíhal po městě. Policie musela zakročit. Seržant Huzinga se domluvil s Tracym, že jim tygra najde. Musí pro něj ale znovu naaranžovat nedělní pracovní den u firmy Otto Seyfanga, ten den, kdy potkal dívku svého srdce, den, kdy potkal Lauru Luthyovou…. Huzinga věděl, že Tracy není blázen. Věděl, že všichni, co jsou v Bellevue, ztratili někde během života lásku. Že je pro ně láska něco sakramentsky blízkého nemoci. Proto jich spousta taky umírá…Jak slíbil, tak se stalo – Thomas zase nosil pytle s kávou a poslouchal ochutnávače…..Šel rovnou k oknu, aby se ještě jednou podíval na dvorek. Bylo toho moc, co musel pochopit, a třebaže chtěl, aby mu to docházelo co nejpomaleji, zároveň tomu toužil přijít na kloub nejpozději do hodiny či do dvou. Čas ho vždycky fascinoval. Nerozuměl tomu, a přece věděl, že všechno, na čem opravdu záleží – každá pořádná myšlenka, každý pravdivý poznatek-, přijde na člověka naráz. Chce-li, může třeba navěky čekat a zůstat jen při tom, ale taky se může začít pohybovat – v čase a s časem – může pomoct té myšlence na svět, a pak, náhle, protože vkročil do času a kráčel s časem, protože pomáhal zrodu té myšlenky, ono to přijde, přijde to celé, přijde to čisté a přijde to naráz.
Podle mě toto uvědomění můžeme považovat za první krok k znovuzrození Thomase Tracyho. Je vidět, že něco hledá. A o tom jeho život byl. Uvědomil si to až teď, kdy byl pro něj znovu sehrán nejdůležitější den jeho minulého života. Jsou o tom i naše životy. Otázka však zní, kdo nás změní, kdo nám pomůže k znovuzrození, k procitnutí? Kdo bude naším Huzingou, co ví, že nejsme blázni, co ví, že chceme jen začít plnohodnotně žít? Pojďme pomoct té myšlence na svět, vkročme do času a kráčejme s ním.
Když stál na schodech a rozhlížel se, měl najednou dojem, že to opět zahlédl, a pocítil obrovskou radost. Přišlo to. Ať už to bylo cokoliv, někde to tu bylo. O tom se nedalo pochybovat
Tygr se mu vrátil dříve, než si mohl být jistý, že je to on. Už byl v něm. Nepotřeboval ho vedle sebe vidět. Vše, co kdy pro Tracyho znázorňoval, se do něj vtělilo. Tracy byl sám sobě tygrem.
Během polední přestávky kolem přešla dívka ve žlutých šatech, s černými vlasy. Tracy se k ní přidal a černý panter šel vedle nich. Byl to nejkrásnější černý panter, jakého kdo kdy spatřil. Zašli do krámku, kde byla připravena klec. Když odešli, tygr v ní ale nebyl. Zmizel.
Možná, že zmizel do obrazu na zdi, nebo se vrátil, odkud přišel. Nemyslím zoo, ale báseň Williama Blakea, klidně tam dřímá a čeká, až si ho zase někdo někdy přečte.

Autor ve své novele využívá krátké srozumitelné věty, které jsou nutné, pro vyjádření složité skutečnosti. Opakování stejných slov, vět. Stejná písmena ve jménech dvou hlavních postav.

Saroyanova úsměvná, rozmarná pohádka pro dospělé. vyjadřuje, jak je důležité mít svého tygra, ať už pro nás „tygr“ znamená cokoliv. Její pohádkovost přičítáme Saroyanově národnosti. Nebyl Američan (neznám americkou pohádku, která by za něco stála), ale Armén.
Chtěl ukázat, že v obyčejném životě lze hledat neobyčejné věci; že láska je pro život důležitá – nelze bez ní normálně žít.