Hamleta jsem dočetl asi před 14 dny.Teď mám za úkol napsat esej , referát na tuto knihu.I když si myslím, že bych potřeboval na vstřebání látky více času, pokusím se.
První bod bych však směřoval k literatuře jako samotné.Jsem totiž jednoznačně proti „ doporučené “ četbě, protože tato doporučená četba je ve skutečnosti povinná a jestliže je cokoliv povinného, budí to odpor a nevoli v myslích obětí.Jednoduše se mi nelíbí styl, že si člověk něco musí přečíst, když si to nepřečte dostane pětku.Systém bych změnil tak, aby každý měl za úkol vypracovat určitý počet referátů na ! jakoukoliv ! knihu, kterou si sám vybere ( volný výběr totiž znamená jistý zájem a NE povinnost ). Vždyť smyslem výuky literatury snad není povinnost číst něco, co někdo nadřazený vybral, ale ČÍST!? Také se mi zdá velmi nesolidární, když při referátu nebo při výuce, přednášející zaručeně „ zpříjemní“ potenciálnímu čtenáři četbu tím, že prozradí konec, pointu.To mi přijde až zlé.Poslední věcí týkající se literatury je otázka: Proč se tolik ve výuce ignorují jistá díla( například Pán Prstenů )( pozn.film mě velmi zklamal, nesnáším humbuk kolem této mánie a celé dění okolo tohoto Tolkienova díla se mi zdá až nechutné, knihu jsem četl před filmem a zařadil bych jí mezi nejlepší knihy historie spolu s Odysseou a Egypťanem Sinuhetem), kdo rozhoduje o tom, zda to či ono dílo je vhodné pro výuku, a proč se tolik prosazuje divadlo oproti kinematografii???Proč se divadlo považuje za něco kulturního, přínosného a ušlechtilého?Proč se místo lístků do divadel na naší škole nepropagují lístky do kin?
Z prvního odstavce by se mohlo zdát, že se mi Hamlet nelíbil.Opak je pravdou.Jen se mi celé Shakespearovo dramatické dílo zdá poněkud monotónní.Stále stejná zápletka ( láska, nepřízeň, smrt, smutný konec ( i když vlastně Hamlet svým způsobem nekončí špatně) ).Jsem rád, že jsem dílo četl, ale na druhou stranu jsem rád, že jsem nečetl více Shakespearových děl.Jsou zřejmě silně depresivní.Jednoduše si myslím, že Shakespeare, i když byl jistě výjimečný a vynikající,není nejlepší. Čím však Shakespeare vyniká více než dějem jsou nedějové stránky děl . Hamlet je prostoupen množstvím úvah o smyslu života, o lidské existenci. Hamlet řeší spor, zda je lepší být potupně vláčen osudem ,nebo zemřít a vzepřít se tak nepřízni osudu. Je to spor velmi chytlavý.Má odpověď zní jednoznačně: Být či nebýt? BÝT! Smrt považuji za největší lidskou slabost a dokud je to možné měl by člověk hrdě bojovat s osudem a ŽÍT.
Také se mi Shakespearova díla zdají nesmrtelná pokud se mluví o námětu. Nesmrtelná láska Romea a Julie je opravdu nesmrtelná v duších všech normálních lidí a boj s osudem taktéž.Vždyť láska a osud se vzájemně proplétají a s lidstvem putují časem od nepaměti a do konce věků to snad bude pokračovat.
Hamlet se mi ale nečetl jedním dechem, spíše hůře než lépe.Nevím zda to bylo jazykem, či myšlenkami.
Konečný verdikt nelze vyřknout lehce.Zhodnocení tohoto referátu by se dalo shrnout pár slovy: Být , přemýšlet a svobodně číst…
Jaroslav Novák 5.E 2002
15. září 2007
4 211×
503 slov
