Shakespeare, William - Romeo a Julie

O autorovi

William Shakespeare se narodil ve městečku Stratford nad Avonou ve střední Anglii a byl pokřtěn 26. dubna 1564 v místním kostele. Jeho otec, John Shakespeare, byl dobře situovaný měšťan, rukavičkář a jirchář, působil v městské samosprávě, krátce byl i rychtářem. Jeho matka Mary Ardenová byla původem ze selského, kdysi zemanského rodu. William se narodil jako třetí dítě a nejmladší syn svých rodičů.
O Shakespearově mládí se nedochovaly žádné dokumenty, proto je toto období vykládáno na základě hypotéz. Předpokládá se, že osm let navštěvoval "scholu gramaticalis" ve svém rodišti. Dokumentován je jeho sňatek v roce 1582, kdy se -v pouhých osmnácti letech- Shakespeare oženil a Annou Hathawayovou, o osm let starší dívkou ze sousední vesnice. Roku 1583, šest měsíců po svatbě, se mu narodila dcera Zuzana a roku 1585 dvojčata - dcera Judita a syn Hamnet. Ten však roku 1596 zemřel. Kromě těchto zadokumentovaných událostí je tato doba autorova života neznámá. Neví se, kde pracoval v tomto období, ani kdy a proč odešel do Londýna. Některé domněnky tvrdí, že Shakespeare pracoval v rukavičkářské dílně svého otce, jiné zase, že pracoval jako venkovský učitel. Jiná historka vypráví, že Shakespeare utekl, protože bylo odhaleno jeho pytláctví.
V roce 1592 vydal Robert Green pamflet Za halíř vtipu, ve kterém útočí na Shakespearovo herecké a spisovatelské působení v Londýně. Tou dobou byl Shakespeare už zabydlený a uznávaný herec a dramatik. V letech 1593-1594 byly vytištěny jeho básnické prvotiny Venuše a Adónis a Znásilnění Lukrécie, které byly věnovány hraběti za Southamptonu, k jehož kruhu se Shakespeare připojil. Pod patronátem hraběte měl mladý dramatik a člen významných hereckých společností přístup do londýnských právnických fakult i ke dvoru královny Alžběty I., kde se s úspěchem hrály jeho hry. Tím je vysvětleno, jak nevzdělaný a neurozený napůl venkovan mohl poznat život velkoměsta, královského dvora a celé tehdejší vládnoucí společnosti. Kromě toho si tímto způsobem osvojil humanistickou vzdělanost a renesanční kulturu.
V roce 1599 postavila společnost Lord Chamberlain's Men ("Služebníci lorda komořího"), ve které byl Shakespeare hercem, dramatikem a podílníkem, novou divadelní arénu na Bankside na jižním břehu Temže - The Globe ("Zeměkoule"). v níž se hrály jeho vrcholné tragédie i komedie s Richardem Burbagem v hlavních rolích. Prestiž společnosti výrazně stoupla, když ji nový král Jakub I. převzal v roce 1603 pod svůj patronát. Tak vznikla nová společnost King's Men ("Královi služebníci").
O sedm let později otevřeli "Královi služebníci" menší krytou scénu v budově bývalého dominikánského kláštera Blakfriars ("U černých bratří"), kde se hrálo hlavně v zimě.
Roku 1613 vyhořelo při představení Jindřicha VII., jedné z posledních autorových her, divadlo The Globe, ale bylo opět postaveno. Ale tímto požárem symbolicky i prakticky skončila Shakespearova dráha dramatika.
Tou dobou žil Shakespeare se svou rodinou zpátky ve Stratfordu, kde už v roce 1597 zakoupil z prostředků, které vydělal s hereckou společností, prostorný dům se zahradou. Zde tento velikán anglické renesanční literatury zemřel 23. dubna 1616 ve věku pouhých 52 let. Stalo se tak shodou okolností ve stejný den, kdy v Madridu zesnul jiný renesanční umělec, muž, který měl pro španělskou literaturu nemenší význam než Shakespeare pro anglickou, Miguel de Cervantes.
Stručný obsah

Kdysi dáno žily ve Veroně dva proslulé rody: Kapuletové a Montekové. Tyto rody se nenáviděly po celé generace a neustále mezi nimi vznikaly sváry, a to jak mezi pány, tak mezi jejich služebnictvem. Jejich spory dospěly tak daleko, že do nich musel zasáhnout samotný vévoda, který jim pod pohrůžkou smrti přikázal dodržovat nadále mezi sebou mír. Montekův syn Romeo byl nešťastně zamilován do jisté Rosaliny, která byla k jeho citům naprosto slepá. Pro Romea tato nešťastná láska znamenala konec žití a byl by se kvůli ní při své jemné poetické duši usoužil. Jeho přátelé Benvolio a Merkucio jej chtěli trochu rozveselit v jeho zoufalství, a tak jej vzali s sebou na maškarní ples ke Kapuletům. Na tomto plese, kde byli díky maskám všichni tři na půdě nepřátel v bezpečí, Romeo poprvé spatřil svou osudovou lásku Julii a okamžitě zapomněl na chladnou Rosalinu a jeho srdce začalo hořet jen pro Julii. Ani Julii nebyl Romeo lhostejný, avšak mezi nimi zela bezedná propast zášti mezi jejich rody. Po skončení plesu se Romeo vkradl do zahrady Kapuletů, a tu spatřil Julii na balkóně, kterak vzdychá pro svou lásku k němu. Romeo tajně vyslechl vyznání jejích citů a pak, když si byl jist její láskou, vyšel ze tmy a vyznal jí lásku on. Přestože mu v zahradě Kapuletových hrozila smrt, nedokázal se od své Julie odtrhnout a ještě té noci se oba domluvili na tajné svatbě, která se měla konat příštího dne. Ještě té noci zašel Romeo za svým dlouholetým důvěrným přítelem – bratrem Vavřince, ke kterému se chodil vyplakávat ze své neopětované lásky k Rosalině. Nyní však jej žádal, aby jej oddal s Julií. Bratr Vavřinec byl šokován takovým zvratem jeho citů a nepředpovídal jeho lásce k Julii dlouhého trvání. Avšak Romeo jej přesvědčil, že nejde o žádné chvilkové vzplanutí, a tak kněz přislíbil, že je následujícího dne oddá. Hned ráno Julie poslala za Romeem svou věrnou důvěrnici chůvu, která jí přinesla radostnou novinu, že se ještě toho dne stane Romeovou ženou, jak se také s požehnáním bratra Vavřince stalo. Avšak byl to sňatek tajný, o kterém věděla jen chůva, Vavřinec a oba novomanželé. Téhož dne se strhne šarvátka mezi Merkuciem, Benvoliem a Tybyltem – synovcem paní Kapuletové. Romeo se stane náhodným svědkem této šarvátky. Merkucio začne s Tybaltem šermovat. Romeo se je snaží zadržet, ale Tybalt využije jeho zásahu a propíchne Merkucia. Romeo se rozhodne kamaráda pomstít a zabije Tybalta. Po tomto činu se schovává u bratra Vavřince, avšak záhy musí z Verony utéci, neboť vévoda jej potrestal vyhnanstvím. Vavřinec přislíbí, že bude zprostředkovávat spojení mezi ním a julií. Ta zatím naoko oplakává svého bratrance Tybalta, ale ve skutečnosti pláče pro vyhoštěného Romea. Krátce po Tybaltově smrti se ji její otec rozhodne provdat za mladého šlechtice a vévodova příbuzného Parise. Julie je zoufalá, a tak jde pro radu k bratru Vavřinci. Ten jí dá lektvar, po jehož vypití se bude jevit jako mrtvá. Julie tento lektvar vypije v předvečer svého svatebního dne s Parisem, a tak ji druhého dne nacházejí mrtvou a všichni se domnívají, že zemřela steskem po bratranci a místo do kostela ke svatbě ji odnesou do rodinné hrobky. Vavřinec poslal po druhém bratru zprávu Romeovi. Na základě tohoto dopisu měl Romeo co nejdříve přijet do Verony a unést probouzející se Julii z hrobky. Avšak tento jeho dopis k Romeovi nešťastnou náhodou nedorazí, a místo toho mu jeho věrný sluha přináší zprávu, že Julie je mrtva. Romeo si koupí smrtící jed a vydá se ihned do Verony. Na hřbitově se střetne s Parisem, který tam oplakává Julii a při potyčce jej zabije. Potom vstoupí do hrobky k Julii a vypije smrtící jed. Nato se Julie probudí a vida vedle sebe mrtvého Romea, probodne se jeho dýkou. To už na hřbitov ve snaze zabránit katastrofě přichází Vavřinec, avšak pozdě. Po něm dorazí městské stráže s vévodou, Kapuletem a Montekem, kterému zármutkem po vyhnaném synovi zemřela žena. Zdrcený bratr vavřinec si plně uvědomuje svou vinu na vzniklém neštěstí a začne všem přítomným vypravovat celou historii nešťastné lásky jejich dětí. Montek s Kapuletem si uvědomí malichernost svých sporů a nad hrobem svých dětí se udobří. Romeo a Julie je jedna z tragédií, která patří k vrcholným Shakespearovým dílům. Celý příběh vyhází z legendární středověké pověsti, kterou Shakespeare sladil s estetikou tehdejší renesanční doby. V lyricky zpracovaném díle se pod vlivem antických tragédií objevuje osudovost. Děj probíhá ve Veroně 16. století, je uspořádán chronologicky. Postavy jsou popsány a charakterizovány objektivně, realisticky a jejich činy mnohdy hraničí s morálkou tehdejší doby. Celé dílo je napsáno krásným bohatým jazykem s mnoha metaforami a přirovnáními.

A co vlastní hodnocení ?

Co dodat. SHAKESPEARE byl opravdu mistrem svého řemesla a určitě je škoda, že toho nemohl napsat alespoň o trochu více. Romeo a Julie má něco do sebe i v našich časech. Důkazem toho je i to, že se s úspěchem stále hraje. Kniha na mě udělala velký dojem, ale přeci jen jsem se občas musel v textu vrátit, abych porozuměl. To jest mé hodnocení.

Hodnocení čtenářského deníku Shakespeare, William - Romeo a Julie

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  14. srpen 2008
  3 880×
  1338 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Shakespeare, William - Romeo a Julie