Wilde, Oscar - Obraz Doriana Graye

Informace o životě a tvorbě autora

Oscar Fingal O'Flahertie Wills Wilde (1854-1900)
Anglický dekadentní dramatik, prozaik, básník, (anonymní) esejista, estét a novinář irského původu. Narodil se v Dublinu. Pocházel z rodiny očního chirurga. Po úspěšném studiu klasické filologie na univerzitě v Dublinu pokračoval v Oxfordu, v roce 1887 se stal redaktorem časopisu 'Woman's World'. Byl ovlivněn estetickými názory Johna Ruskina, stal se ústřední postavou hnutí dekadentů, proklamujících oslavu krásy a odmítajících spojení umění a morálky. V socialismu spatřoval optimistickou budoucnost. Ačkoli se nacházel na vrcholu slávy a přestože měl ženu a dvě děti, byl za sodomii odsouzen ke dvěma letům těžkých prací a skončil ve vězení kvůli své homosexualitě (v Anglii tehdy ilegální). Po vypršení trestu žil inkognito na několika místech ve Francii. Ve své tvorbě často užíval pózu a samoúčelný estetismus, v konverzačních dramatech navázal na tradici komedie mravů. Zemřel v Paříži.

Dílo:
A Florentine Tragedy, 1908; Balada o žaláři v Readingu (The Ballad Of Reading Gaol),1898; Básně (Poems), 1881; Bezvýznamná žena (A Woman Of No Importance), 1893; Dům granátových jablek (The House Of Pomegranates), 1891; Ideální manžel (An Ideal Husband), 1895; Intence (Intentions), 1891; Jak důležité je míti Filipa/Přítel Bunbury (The Importance Of Being Ernest), 1895; Lidská duše za socialismu (The Soul Of Man Under Socialism), 1891; Obraz Doriana Graye (The Picture Of Dorian Gray), 1890; Poems In Prose, 1893-94; Pravda masek (The Truth Of Masks); Ravenna, 1878; Salome (Salomé, drame en un acte/Salome: A Tragedy In One Act), 1893; Strašidlo cantervillské (The Canterville Ghost), 1887; Šťastný princ a jiné pohádky (The Happy Prince And Other Tales), 1888; The Critic As Artist, 1890
The Sphinx, 1894; Úpadek lhaní (The Decay Of The Art Of Lying), 1889; Vějíř lady Windermerové (Lady Windermere's Fan), 1892; Z hlubin/Kněz a ministrant... (De Profundis), 1895; Zločin lorda Savila (Lord Arthur Savile's Crime And Other Stories), 1891

Charakteristika díla
- jediný autorův román
- vyskytují se zde i verše
- dekadentní prvky
- spíše menší rozsah
- členěno na kapitoly - celkem 20, bez ilustrací
- autor sepsal vlastní předmluvu
Není nic takového jako morální nebo nemorální kniha.
Knihy jsou buď dobře napsány nebo špatně napsány.
Toť vše.
....
Morální život člověka tvoří součást umělcova námětu,
ale umění je morální tím, že dovede dokonale upotřebit
nedokonalou látku.
Lze odpustit člověku, když dělá něco užitečného,
pokud se tomu neobdivuje.
Když dělá člověk něco neužitečného, lze ho omluvit jen tehdy,
když se tomu nesmírně obdivuje.
veškeré umění je zcela neužitečné.

Charakteristika vyprávění
- objevuje se zde mnoho překvapivých zvratů, nečekaný závěr
- chronologické svižné vyprávění, několik retrospektivních pasáží
- zaměřeno na jednu ústřední postavu, o ostatních postavách se více dozvídáme jen, když
jejich jednání nějak souvisí s hlavní postavou
- prostor: odehrává se jen na několika málo místech, převážně v Londýně
- vyprávění zaměřeno na děj, dialogy a monology postav
- hodně filozofických úvah o životě, smyslu života

- vyprávěn kratší časový úsek - zhruba osmnáct let s jedním větším časovým skokem (11.ka-
pitola - jen stručný souhrn událostí během cca 20 let)
- vypravěč: nevíme o něm nic, stojí mimo příběh,
- jazyk: srozumitelné, ne příliš složitá stavba vět, spisovný jazyk, některé cizojazyčné(latinské,
francouzské) vysvětleny na konci knihy
- čtenář nucen k zamyšlení nad filozofickými myšlenkami
- poukazuje na to, že člověk může být někým ovládán, aniž to tuší; nejbližší přátelé člověka
ovlivňují více než si myslí


Charakteristika hlavní postavy
Dorian Gray
- na začátku vypravování 18 let
- neobyčejně krásný, vzhled: modré oči, zvlněné zlatavé oči
- ovlivněn lordem Henrym Wottonen, se kterým se setkává u malíře Basila Hallwarda
- zamiluje se do své krásy, vyslovuje přání, aby zůstal navždy mladý, jinak pro něho život
nebude mít smysl a zabije se
- po smrti své milé se výrazně mění, příliš dlouho netruchlí
- nechce být odkázán na milost svým citům
- v hloubi duše trpí
- zajímá se o svou vlastní duši, ale ne z hlediska, že by se nějak trápil - to až spíše ke konci ži-
vota a ani to není upřímné
- má mnoho zálib: studium parfémů- výroba, účinky na smysly; hudba- hrál na piano; studi-
um klenotů; výšivky a gobelíny...
- žije společenským životem, je členem společenských klubů
- organizuje ve svém domě společenské večeře
- má i záliby, o kterých nikdo neví - po nocích se toulá v přestrojení, chodí mezi nejnižší
vrstvy - tuláky, žebráky a zloděje
- rád cestoval, ale po několika letech už nesnesl odloučení od obrazu, stále se obával, že ho ně-
kdo najde nebo ukradne
- někdy si nepřipustil, že svůj život si každý utváří sám a nikdo nenese odpovědnost za jeho
činy

Stručný obsah
Mladý Dorian Gray si nechává malovat svůj portrét malířem Basilem Hallwardem. Těsně před dokončením obrazu se u něj v ateliéru seznamuje s filozofem lordem Henry Wottonem. Basil nejprve nechce Henrymu dovolit setkat se s Dorianem, ale nakonec se s Dorianem u něho potkávají. Dorian je okouzlen Henryho myšlenkami. Stanou se z nich přátelé.

Po dokončení obrazu Dorian říká: „ Jak je to smutné! Já budu jednou starý, strašný, příšerný. Ale tenhle obraz zůstane vždycky mladý. ... Kdyby to tak mohlo být opačně! Kdybych tak já mohl zůstat vždycky mladý a stárnout kdyby mohl ten obraz! Za to - za to bych dal všecko! Dal bych za to svou vlastní duši."

Dorian v divadle poznává mladou herečku Sybilu Vaneovou. Jednoho večera ji vyzná lásku. Druhý večer zve své přátele (lorda Henryho a Basila) na její představení. Všechny ohromuje její špatný herecký výkon. Po představení za ní Dorian jde a říká jí, že ho zklamala a že už ji nemůže milovat.

Dorian přichází domů, dívá se na svůj portrét a pozoruje na něm určitou změnu - ve tváři se kolem úst objevují rýhy krutosti. Dorian bere do ruky zrcadlo, ale jeho tvář je stejná. Nepatrně ho to znejistí. Druhý den ráno se od Henryho dozvídá, že Sybila spáchala sebevraždu. Dorian říká, že to on ji vlastně zabil - svou krutostí, uvědomuje si, že pro něj znamenala vše. Lord Henry ho ujišťuje, že to tak není. I kdyby si Sybilu vzal za ženu, trpěli by oba dva. Henry vlastně Dorianovi vysvětluje, co se v něm děje, a on to s nadšením přijímá a uklidňuje se. Další den jdou spolu do opery. O smrti Sybily nechce Dorian už mluvit : „Když člověk o něčem nemluví, tak se to nikdy nestalo."

Basilovi se Dorianova změna nelíbí. Dorian ale v hloubi tuše trpí. Basil se chce podívat na svůj obraz a poslat ho na výstavu, ale Dorian mu to nechce dovolit. Pravý důvod mu odmítá říct. Nakonec obraz nechává odnést na starou půdu, místnost zamyká, protože má strach, aby ho někdo neviděl.

Dorian vůbec nestárne, je stále víc a víc zamilován do své krásy a víc a víc ho zajímá rozklad jeho duše.

Před cestou do Paříže ho navštíví Basil a chce se s ním rozloučit. Debatují spolu. O Dorianovi prý kolují nehezké věci, například, že má špatný vliv na své přátele. Basil se zamyslí, zda-li Doriana opravdu zná - musel by nejprve vidět jeho duši. Dorian Basilovi nečekaně ukazuje obraz. Basil je ohromen, nabádá Doriana, aby se modlil. Doriana zaplavuje velká nenávist a Basil několikrát bodne. Druhý den volá svého dávného přítele Alana Campbella, aby mu pomohl s odstraněním Basilova těla. Alan odmítá, ale Dorianovi se podaří ho přesvědčit - prý nemá na výběr.

Při jednom noční výletu je Dorian málem zabit bratrem Sybily, Jamesem (zaslechl, jak ho někdo oslovuje Princ z pohádky - tak mu říkala Sybila), ale zachrání ho jeho mladistvá tvář. Vypadal tak nanejvýše na dvacet, a od smrti Sybily uplynulo už 18 let.

Dorian je na návštěvě u vévodkyně z Monmouthu. Při lovu je nešťastnou náhodou zastřelen nějaký člověk. Dorian ho poznal - byl to James Vane.

V Londýně se mluví o zmizení Basila Hallwarda. Dorian spekuluje s Henrym, zda Basila nezabil on sám (D.). Henry to rezolutně odmítá - Dorian prý na to nemá předpoklady. Dorian se chce polepšit, ale Henry ho od toho zrazuje.

Dorian se doma dívá do zrcadla a zmocňuje se ho odpor k jeho tváři - tu obviňuje ze svého neštěstí. Dorian chce začít nový jiný život, snad už začal - musí se jít podívat na obraz. Myslí, že už nebude tak odporný, ale nenese žádné stopy změny, je snad ještě ošklivější. Dorian to nechápe a rozhodne se ho zničit, probodává ho a sám padá mrtev k zemi. Nacházejí ho, zpočátku ho nemohou poznat - je ošklivý, zestárlý, zatímco na obraze je takový, jak ho viděli naposledy. Poznají ho až podle prstenů na ruce.

Citáty:
Dorian: „Nikdy nehledám štěstí. Kdo potřebuje štěstí. Hledám rozkoš."

Lord Henry: „Když se žena znovu provdá, tedy proto, že svého prvního manžela nesnášela.
Když se muž znovu žení, tedy proto, že svou první ženu zbožňoval. Ženy
štěstí hledají, muži jím hazardují."

Lord Henry: „Dobrá předsevzetí, to jsou marné pokusy zasahovat do vědeckých zákonů. Jsou
to prostě šeky, které lidi vystavují na banku, v níž nemají žádné konto."

Kniha mě zaujala, je v ní hodně myšlenek k zamyšlení.

Informace o použitém vydání knihy:
Z anglického originálu Stories by Oscar Wilde, vydaného nakladatelstvím Collins, London and Glasgow 1952, přeložil a vysvětlivkami opatřil J.Z.Novák.
Vydalo nakladatelství Ivo Železný, v Praze 1995
176 stran

Hodnocení čtenářského deníku Wilde, Oscar - Obraz Doriana Graye

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  11. srpen 2007
  7 315×
  1479 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Wilde, Oscar - Obraz Doriana Graye