Zamjatin, Jevgenij Ivanovič - My

Významný ruský spisovatel, prozaik a dramatik 20. století, je považován za předchůdce a zakladatele nové sovětské prózy. Jeho díla jsou zaměřena převážně proti kolektivistickým tendencím, což je jeden z hlavních důvodů, proč bylo jeho jméno na dlouhou dobu zapomenuto.
Už od studií se věnoval politické a revoluční činnosti. Za revoluce r. 1905 byl zatčen a vězněn, pak vypovězen z Petrohradu. I později stanul před soudem za urážky a kritiky ve svých dílech ( novela Zapadákov). Do Petrohradu se však vrací a ilegálně zde studuje. Po vystudování techniky se z něj stává výborný odborník a jeho kvalifikace ho za první světové války přivádí do Anglie, kde staví ledoborce. Právě technické vzdělání ve svých dílech hojně využívá (tak je tomu i v románu My). Do Ruska se vrací v době bouří, v roce 1917, a stává se významnou osobností kulturního života. Např. Zakládá časopisy nebo rediguje vydání děl H. G Wellse a J. Londona. Měl velký vliv na literární skupinu Serapionovi bratři.
V Petrohradu tvořil až do roku 1931, kdy ho soustavné útoky kritiky, související také s ideologickou kampaní proti románu My, přiměly, aby se obrátil na Stalina se žádostí o povolení emigrace ( „Vím, že mám velmi nevhodný zvyk říkat nikoli to, co je v daný moment výhodné, ale to, co považuji za pravdu“). Emigrace mu je povolena na přímluvu Gorkého, se kterým se přátelil. Odjíždí do Paříže a roku 1937 zde umírá.
Zamjatinova díla jsou symbolisticko-realistická a pojí se s ironií a satirou. Jako satirik je pokračovatelem Gogola a Ščedrina. Vysmívá se „posovětské“ malosti, lidské hlouposti a omezenosti, ve svých výrocích formuluje jeho životní a umělecké krédo.
Mimo román My vytvořil mnoho dalších děl. Psal převážně novely (Ostrované, Maloměsto, Rybář duší, Zapadákov) a povídky ( Mamaj, Jeskyně, Tři dny, Rus). Uplatnil se také jako literární kritik (např. článek Bojím se) a dramatik (hra Blecha).

MY
-románová antiutopie, dílo satiricko- filosofické sci-fi, zahrnuje prvky sociální kritiky a civilizační fantastiky
Román My je stěžejní dílo Zamjatinovy tvorby. Bylo napsáno v roce 1920, ale v Rusku vyšlo až v letech přestavby, v roce 1987. po roce 1924 se objevilo v překladech do francouzštiny, angličtiny i češtiny. Na román My se odvolávají autoři jako Aldous Huxley( Konec civilizace) či George Orwell( 1984).
Kniha je viděním do budoucnosti , viděním totálně jednotného lidstva, kde každý žije bezvýhradně pro svůj úkol, aniž by znal možnost vybočení z této funkce. Člověk se zde stává objektem manipulace.
Jádrem díla je život v tzv.“Jednotném státě“, který vznikl někdy v třetím tisíciletí po „dvousetleté“ válce. Lidé v tomto státě už netrpí bídou,ale jejich život je přesně organizován a kontrolován Úřadem strážců. Bydlí v prosklených domech, kde nemohou nic skrýt, vstávají ve stejnou minutu, stejně odchází do práce a ve stejnou chvíli se také ukládají ke spánku. Přesně vymezený čas je rovněž pro odpočinek, jídlo či sex. Lidé ztratili svá jména, která byla nahrazena pouhými čísli. Tyto čísla z lidí dělají jakousi součástku, šroubek obrovského kolosu, obrovské a jednotné masy, která je podrobena totálnímu diktátu Dobroditele. Svobodné myšlení a individualita člověka je naprosto potlačena.
V tomto dokonale uspořádaném státě však žije skupina jedinců, která je s tímto způsobem života nespokojena, hrstka normálně smýšlejících lidí, která naplánuje spiknutí. Včele této akce stojí žena I-330, do které se zamiluje hlavní hrdina. Právě ona mu postupně ukazuje možnosti svobodného života. Spiknutí je však odhaleno a revoltující občané jsou popraveni nebo jim je vyoperována zbylá část fantazie, která je považována za nemoc, zdroj lidské nespokojenosti a touhy po svobodě. Poté zavládne definitivní štěstí pod nadvládou Dobroditele.
Román je napsán formou zápisku, deníku. Hlavní postava, která je zároveň vypravěčem a hodnotitelem děje, je číslo D-503, vědec a hlavní konstruktér integrálu – obrovské kosmické lodi. V jeho vědomí se odehrává boj dvou protikladných světů- světů entropie a energie. Tento střet je pro Zamjatinova díla také typický. Výchozím je svět entropie- neboli nesvobodného ztotožnění, který má sklon k systémovosti. Postava je oddaným a nadšeným občanem Dobroditelova státu, žije podle samozřejmých a neměnných norem a hodnot. Tento systém se dostává do konfrontace se světem energie, který je světem vášně, nadání a odlišnosti. Ten mu však připadá nepravý a nezákonný a vzpírá se jeho matematickému vědomí. Dílo je zprvu přehuštěno matematickými definicemi a vzorci, protože hrdina si celý život a jeho běh ve vzorcích představuje, protože život každého jedince v Jednotném státě je tak stejný, že se rovná číslu, které se dá lehko definovat. Postupně je však přitahován světem energie, mění hierarchii svých dosavadních hodnot a přidává se na stranu odpůrců systému.
Zajímavé je i to, jak autor pojmenoval hrdiny. Ženy jsou nazvány samohláskou, muži souhláskou. Jména spiklenců (I,S,R) píše autor latinkou. Jména neutrálních postav (např.O) jsou totožné v latince i azbuce a hlavní hrdina a kontrolorka jsou označeny písmeny v azbuce (D,U). Jediná jinak než číslem pojmenovaná osoba je Dobroditel, což naznačuje jeho nadřazenost. Písmena, kterými jsou postavy označeny se mohou podobat svému „majiteli“. (Např. hlavní hrdinka I-330 je vysoká a štíhlá-podobná písmenu I). Zamjatin také některé stránky psychiky postav zrcadlí v jejich fyzické podobě.
Kniha není bohatá na události a dobrodružný děj, jak je tomu u většiny fantastických románů, ale brilantně vykresluje znovuprobuzení lidského já, lidské individuality, která se zprvu bojí své odlišnosti, ale později si uvědomí směšnost a omezenost systému, ve kterém žije.

Přeložili: Vlasta a Jaroslav Tafelovi
Vydalo: nakladatelství Odeon, Praha 1990

V románu My nacházíme mnoho paralel s knihou George Orwella 1984. Knihy narážejí na stejné téma-na antiutopické vidění budoucí civilizace. Tak jako v Zamjatinově Jednotném státě, kde vzhlížejí občané k Dobroditeli, vzhlížejí lidé z Oceanie k Velkému bratrovi. V obou zemích vládne jediná strana a to naprostou diktaturou, zcela si podmaňující člověka pomocí ideologie a techniky. Oba státy občanům zorganizovaly a zmechanizovaly život, zničily mezilidské vztahy a city. Svoboda, individualita a svobodné myšlení neexistuje, vše musí fungovat ku prospěchu státu. Shodné jsou i modré uniformy, nepřetržité sledování občanů či zásada nevybočovat nebo se jinak neodlišovat.
Hlavní hrdina románu My D-503 si píše deník, stejně tak i Winston z 1984. Totožné je i téma lásky, kde první impuls v obou případech přichází ze strany ženy, která nesouhlasí se systémem,v kterém je nucena žít. Osobní vzpoura obou hrdinů proti tomuto systému je však spíše symbolická. V obou případech je hrdina zatčen a jejich myšlení je „předěláno“ na myšlení předchozí, obecné, které opět souhlasí s vládnoucí stranou.

Hodnocení čtenářského deníku Zamjatin, Jevgenij Ivanovič - My

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  12. prosinec 2007
  3 059×
  1048 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k čtenářskému deníku Zamjatin, Jevgenij Ivanovič - My