Zeyer, Julius - Radúz a Mahulena

Spisovatel širokého rozhledu a všestranných zájmů. Byl vychovatelem a společníkem v šlechtických rodinách, na svých dlouhodobých zahraničních cestách poznal Evropu.

Ze Zeyerovy dramatické tvorby žije dnes jen tato úspěšná romantická pohádka strhujícího děje, k jejíž oblibě přispěla i kouzelná hudba Josefa Suka. Hra má čtyři dějství a odehrává se na Slovensku.
Princ Radúz je synem magurského krále. Na lovu pronásleduje bílého jelena. Neví, že patří Mahuleně, nejmladší ze tří dcer sousedního krále Stojmíra. Překročí hranice je zajat a uvězněn. Zvlášť krutě se mstí královna Runa. Slepě žárlí na Radúzovu matku Nyolu, kterou miloval Stojmír, ale dala přednost Radúzovu otci.
Zato Mahulena je dojatá princovým neštěstím a její soucit se rychle mění v opětovanou lásku. Runa dá proto Radúze přikovat vysoko v horách k taterské skále a klíč vhodí do propasti. Pastýř Vratko, kterému padne k nohám, jej předá Mahuleně. Démotickou zlobu přemáhá postupně láska, ale za okolností krajně dramatických. Runa se pokusí Radúze zbavit jedem, a dokonce z Mahuleniných rukou. Ta však vlije domněle posilující nápoj do křišťálové číše, která pukne. Spěchá za Radúzem, v patách jí Runa. Princ, zesláblý strádáním, Runu přece přemůže a spoutá ji dlouhými vlasy. Milenci prchají za bouře a za nimi letí zlé prokletí: políbí-li Radúze jiná žena, zapomene na lásku.
Přesmutný je návrat domů. Milující otec zemřel zatím žalem; jak přijme matka vyděděnou Mahulenu? Radúz se přes její zapřísahání vydá na před na královský hrad, připraví slavnostní uvítání. Namísto toho se naplní kletba. U otcovy rakve dojatá a vzrušená matka obejme a políbí svého syna – a Radúz zapomíná na všecko. Zoufalá Mahulena prosí matku Zemi o akt milosrdenství… proměňuje se v topol.
Lidé se pozastavují nad tím, kde se náhle vzal v královské zahradě vysoký, štíhlí strom, ctí ho jako posvátný. A také Radúz, který bloudí stále jako v snách, nachází utěšení jen pod jeho korunou. Nyole je to vše nápadné. Tuší, že tajemství synovy nemoci souvisí nějak s tím divným strom. Udeří do kmene - a ten k jejímu úžasu vyroní krev. Jediná krůpěj dopadá na Radúzovo čelo – a ten procitá k novému a proměňuje se i Mahulena. Prokletí je zlomeno silou věrné lásky, zato zběsilá Luna umírá.
Ve scénické pohádce rozehrál, básnické slovo v melodickém a květnatém jazyce, který působí velice emotivně. Užil svého oblíbeného blankversu, jímž psal svá dramata už Shakespeare. Jde o známý deseti slabičný verš bez rýmu, tvořený pěti Jambickými stopami: „… proč rouháš se mi směle vzdorem svým?“

Hodnocení čtenářského deníku Zeyer, Julius - Radúz a Mahulena

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  Mojmír Kittler
  1. říjen 2007
  4 629×
  399 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Zeyer, Julius - Radúz a Mahulena