Zeyer, Julius - Dům U Tonoucí hvězdy

JULIUS ZEYER (1841 - 1901)

Patří mezi nejvýraznější představitele novoromantismu. Narodil se i zemřel v Praze. Pocházel z pražské měšťanské rodiny a v celé své tvorbě vyjadřoval vroucí vztah k zemi a národu.
Jeho život byl naplněn dalekými cestami a poznal skoro celou Evropu. Jednu část jeho tvorby tvoří mýtus v pradávných bájích, pověstech, legendách i lidových pohádkách. Jeho odraz nalézal v podání keltských bájí, ve starofrancouzské poezii rytířské, v ruských bylinách, v renesančních příbězích milostných, legendách barokních, a ovšem i v pověstech českých.
Byl převážně básníkem - epikem. Včlenil se do skupiny autorů, která se soustředila kolem časopisu Lumír. Založení tohoto časopisu r. 1872 vytvořilo novou kapitolu ve vývoji české literatury. Jeho zakladateli byli vedoucí básníci družiny Májovci, Vítězslav Hálek a Jan Neruda, ti však jeho vedení brzy odevzdali do rukou literátů mladších.

dílo: Dům U Tonoucí hvězdy (1897)

Děj se odehrává na konci 19. století v Paříži. Jde tu o vyjádření tragického osudu pěti zbytečných lidí, skryté za pochmurnou fasádou starého domu.

Na počátku příběhu je líčen starý, zchátralý dům a tajemná čtvrť Paříže. Hlavní postava Severín (autobiografie) se často vydává právě do oné čtvrti ke kostelu sv. Juliána. Velmi ho zaujme starý obyčejný dům a touží poznat jeho nájemníky. Podle starého rozpuklého znaku nade dveřmi, na kterém je hvězda ve vlnách, nazve si tento dům "Dům U Tonoucí hvězdy".

Severín pracuje jako pomocník v nemocnici. Jednou po havárce autobusu se do nemocnice dostává Slovák jménem Rojko. Brzy se spřátelí, neboť mají hodně společného. Rojko se uzdravuje a vypráví Severínovi příběh svého života. Jak ho otec vyhnal z domova s kletbou, o studiích a o své hrozné vině, kterou však neprozradí.

Severín se dozvídá, že Rojko bydlí v domě U Tonoucí hvězdy a je pozván na návštěvu. Severín poznává tři jeho pomatené sousedky a mladou ženu. Severín je zmaten svými pocity z návštěvy a bojí se, že Rojko má na něho neblahý vliv. Rozhodne se ho již nenavštěvovat. Po několika dnech se ale znovu vydává za Rojkem. Jeho nemoc mezitím pokročila. Oba se vydávají za třemi sousedkami.

Severín se s nimi seznamuje a naslouchá jejich osudům. Zůstává u Rojka a pomáhá mladé Viktorii, když ji napadne její muž.
Rojkův zdravotní stav se den ode dne zhoršuje a jednou začne vyprávět konec svého životního příběhu. Je to vlastně zpověď.
V mládí byl v Anglii lokajem a seznámil se tam s mladou šlechtičnou Editou. Zamiloval se do ní, avšak Edita milovala jistého šlechtice-lorda Daltona, který byl vášnivým hráčem. Edita dala svému milenci vybrat mezi ní a hrou a když odešel, vyslala Rojka s omluvným listem za ním. Rojko si dopis cestou přečetl. Stálo tam, že Edita se všeho vzdá a uprchnou spolu s Daltonem. Rojko dopis nedoručil, ale litoval toho. Dalton mu dal pro Editu dopis a prchá z Anglie. V dopise slibuje, že již nikdy nebude hrát. Rojko ani tento list nepředal. A tím spáchal černý zločin.

Edita se po roce vdala a lord Dalton se kvůli tomu zastřelil. Těsně před Editinou smrtí ji Rojko navštívil a předal jí oba nedoručené dopisy. Nepromluvila a ještě týž den zemřela.
Tato otřesná zpověď Severínem otřásla tak, že musel pryč. Onemocněl a po dvou dnech se vrátil za Rojkem. Ten předčítá Severínovi dílo Levana a tři Matky žalu.

Je to příběh Levany - římské bohyně, která se starala o novorozeňata. Tři matky žalu jsou sestry. První je Matka slz, druhá Matka vzdechů a třetí je Matka temnoty.

Rojko nebyl dalek smrti a tak ho Severín opouštěl minimálně. Jednoho rána se vydal za Virginií. Nikdo však neotvíral. Mezitím se shromáždili před dveřmi bytu všichni obyvatelé domu. Dohodovali se, že Virginie spáchala sebevraždu. Vypáčili dveře a našli ji udušenou. Severín se otřesen vrátil k Rojkovi. Ten na tom byl velmi špatně. Už ani nejedl. Začal se smát šíleným smíchem, který se měnil v chrapot. Rojko zemřel.

Severín prchal z pokoje a z domu. Když nabyl rozvahy, pomalu se vracel k domu U Tonoucí hvězdy. Bylo již pozdě, ale přesto byl na ulicích neobvyklý ruch. Lidé se někam sbíhali. Proud ho dovedl až k onomu domu. Hořelo. Plameny šlehaly ze všech oken, z oken Rojkových, z oken Virgínie, z oken klece pomatených.

Hodnocení čtenářského deníku Zeyer, Julius - Dům U Tonoucí hvězdy

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  17. březen 2008
  6 642×
  685 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Zeyer, Julius - Dům U Tonoucí hvězdy