Zola, Emile - Tereza Raquinová

Státní nakladatelství krásné literatury a umění v Praze 1966

Emile Zola se narodil 2. ledna 1840 jako syn podnikavého Itala, inženýra, kdysi důstojníka Napoleonovy armády, později důstojníka cizinecké legie. V době, kdy se usazuje ve Francii má 45 let a usiluje o uskutečnění velkolepého plánu o výstavbu zavodňovacího kanálu, který má přinést vodu do města Aix-en Provence. Uprostřed Svého úsilí umírá, v době, kdy ještě Emilu Zolovi není ani 7 let. Na chlapcovu výchovu není za této situace příliš času. Když je Zolovi necelých 18 let, stěhuje se jeho matka do Paříže. Krátce nato má složit maturitní zkoušku, u které ani na druhý pokus neuspěje. Nakonec žije v malé Mansardě životem hladovějícího bohéma, hlavu plnou literárních plánů a zásuvky plné nevydaných veršíků. Bída ho posléze přiměje, aby přijal zaměstnání v hachettově nakladatelství. Po 4 letech odchází a pokouší se realizovat svůj dávný plán – živit se literaturou. Tereza Raquinová znamená první etapu Zolovy romanopisecké dráhy. Nejzdařilejší jeho dílu je Zabiják, dále pak Nana, Germinal a ještě několik dalších.

Paní Raquinová měla menší nitařský obchod, který pár let po smrti svého manžela prodala. Měla syna Kamila, který prodělal horečku za horečkou, prostonal všemožné nemoci, ale kterého zbožňovala a dělala mu vše, co mu na očích viděla. Kamil, díky opakovaným chorobám se zarazil v růstu, zůstal malý a neduživý. Slabé ruce a nohy se uměly jen pomalu, unaveně pohybovat. Matka ho tím více milovala pro tuto křehkost, jež ho zkličovala. Od dětství vyrůstal po boku své sestřenice Terezy, kterou přivezl bratr Paní Raquinové až z Alžíru, kde se narodila a jako tříleté zemřela matka. Tereza byla pravý opak svého bratrance. Zdravá, hubená, statného těla, když zdvihla ruku, udělala krok, cítili jste v ní pružnost kočky, měla krátké silné svaly, ale všechnu energii a vášeň jí brala tetička, které ji opatrovala jako slaboučké dítě a dávala jí, přestože nebyla nemocná, léky, jako svému nemocnému synovi Kamilovi. Paní Raquinová měla v plánu, že jakmile Tereza dovrší 21 roku vezme si Kamila za muže. Chvěla se totiž pomyšlením, že jednoho dne zemře a opustí nemocného. Tu se spoléhala na Terezu a říkala si, že bude Kamilovi bdělou ochranou. Tak se i stalo. Týden po svatbě však Kamil rázně oznámil matce, že se chystá opustit Vernon a odjet do Paříže. Paní Raquinová se dala do křiku, ale nemohla nic dělat, poněvadž syn vyhrožoval, že onemocní, jestli neodjede. Přestěhovali se a paní Raquinová, která se odstěhovala s manželským párem, si opět pořídila nitařský krámek, kde spolu s Terezou prodávaly. Jednou týdně ve čtvrtek mívali Raquinovi hosty. Starého přítele z Veronu, jeho syna, manželku a starého zaměstnance Orleánské dráhy Griveta. Později se k nim přidal i Kamilův přítel Laurent, který byl velmi vypočítavý a líný. S Terezou se stali milenci, kterým o něco později začal vadit Terezin manžel. Zasnovali vraždu, která se uskutečnila na jezeře a to tak, že Tereza s Kamilem a Laurentem jeli na výlet, kde ho Laurent při projížďce na loďce hodil do vody a tím pádem utopil. Mysleli si, že tak mají zajištěný život pro sebe a nikdo jim už v jejich lásce nebude bránit. Krutě se zmýlili. Duch Kamila nedal ani jednomu spát. Mysleli si, že když uspíší svatbu, budou čelit Kamilovu duchu společně. Brzy po svatbě však zjistili, že jsou vůči sobě chladní a nic k sobě necítí. Začali se pravidelně hádat a Terezino bití bylo na denním pořádku. Výčitek svědomí ani ducha se nezbavili ani jeden. Jejich vzájemná nenávist vyústila nakonec tak daleko, že se chtěli zabít. Laurent chtěl Terezu otrávit, ona ho propíchnout dýkou. Při osudném večeru oba zjistili záměry toho druhého a něco je zlomilo. Padli si do náručí a prudce se rozplakali nad tím, v jakéže to morální špíně žili a zhnusení navzájem. Tereza vzala sklenici s jedem, vypila ji do poloviny a podala ji Laurentovi, který ji rázem dopil. Padli jeden na druhého, jako by do nich udeřil blesk, konečně našli v smrti úlevu.

Ukázka:
Skrytá práce Terezy a Laurenta zatím nesla výsledky. Tereza nasadila chmurný výraz, který po několika dnech kdekoho znepokojil. Mladá žena hrála svou roli neutěšené vdovy a dokonalou dovedností mluvila matně, jen v náznacích o nudě, únavě a malátnosti, o nervových bolestech. Jakmile je teta zpovídala, prohlásila, že se cítí zdravá, že neví, co ji tak trápí a proč pláče.

Hodnocení díla:
Toto dílo se mi jeví jako zajímavé a velmi zvláštní. Autor zde popisuje naprosto nezvykle jevy: např. určité stránky popisují vnitřek pověstné Pařížské Morque, kam každého dne míří mladé dělnice, studenti, zvědavé babky i starší penzisté, aby se povyrazili pohledem na znetvořená těla sebevrahů. Zvláštní a také zajímavé je to, že autor zachycuje hlavní hrdiny jako úplná zvířata bez myšlení, bez duše, což je pro naše české autory dost neobvyklé.

Hodnocení čtenářského deníku Zola, Emile - Tereza Raquinová

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  12. říjen 2007
  3 653×
  779 slov

Komentáře k čtenářskému deníku Zola, Emile - Tereza Raquinová