Balkán v 90. letech

Stručný historický vývoj
Když se roku 395 - v posledním roce vlády římského císaře Theodosia - ohrožená římská říše rozdělila , vedla dělící čára mezi západní a východní částí od Jaderského moře k Dunaji. Této politické hranici napříč jihovýchodní Evropou předcházelo ovšem již dlouho předtím jazykové a kulturní rozdělení tohoto prostoru na latinský Západ a řecký Východ. Od 9. stol. se cesty Východu a Západu, nyní v podobě římsko-německé říše a východořímské říše, rozdělily.
K Chorvatům a do Uher přichází křesťanství z Říma , k Bulharům, Srbům a Rumunům z Konstantinopole. To se projevilo v kultuře a mentalitě. Rozdělení církve na řimskokatolický Západ a ortodoxní Východ , které se projevovalo již dlouho před schizmatem roku 1054, je úzce spojeno s otázkou politické moci a ve 13. stol. vrcholí v krátkodobém triumfu Západu nad řeckou a slovanskou ortodoxií.
Od 14. stol. do 19. stol.vstupuje jako další určující náboženský a politický faktor do jihovýchodní Evropy islám a rozděluje kulturně ještě jednou tehdy již nejednotný prostor.
V průběhu našeho století se mapa jihovýchodní Evropy změnila ještě čtyřikrát: po balkánských válkách z roku 1913 , během 2. světové války , po 2. světové válce roku 1945, popřípadě roku 1947 a nakonec roku 1996.

Válečné konflikty a důležité události ve 20. století v datech.
1908, říjen - Rakousko - Uhersko anektuje Bosnu a Hercegovinu , bosenská krize
1908 - Bulharsko prohlášeno královstvím
1912 - první balkánská válka : Srbsko , Černá hora , Řecko a Bulharsko proti Turecku
1913 - druhá balkánská válka: Bulharsko proti Řecku , Srbsku a Rumunsku;Vytlačení Turků , rozdělení Makedonie mezi Srbsko, Řecko a Bulharsko
1914, červenec - sarajevský atentát
1914 - 1918 - 1. světová válka : Německá říše, Rakousko- Uhersko , Turecko a od roku 1915 Bulharsko proti spojencům trojdohody , Srbsku a od roku 1916 Rumunsku
1918 , 1. prosinec - vyhlášení Království Srbů , Chorvatů a Slovinců ( SHS) v Bělehradě.
1920-1921 - spojenecký systém Malé dohody (ČSR, Rumunsko , Jugoslávie- do roku1938)
1936- Osa Berlín - Řím
1940-1941 - italský útok na Řecko
1941 - Bulharsko a Jugoslávie přistupují k Ose , následuje vojenský převrat v Bělehradě
1941 , duben- květen - německé balkánské tažení proti Jugoslávii a Řecku
1941, květen - ustašovský stát v Chorvatsku (do roku1944) , Vládne poglavnik Ante Pavelič , rozpoutává etnické čistky.
1942 , listopad - vytvořen Antifašistický výbor národního osvobození v Bosně pod Titovým vedením
1944-1949 - Občanská válka v Řecku
1946 - Zřízena Albánská lidová republika; přijata ústava Federativní lidové republiky Jugoslávie
1953 - Balkánský pakt : Jugoslávie a členské státy NATO Řecko a Turecko
1963 - uzavřena asociační dohoda mezi Evropským společenstvím a Tureckem
1967-1974 - vojenská diktatura v Řecku
1974 - počátek Ceausescov diktatury v Rumusku
1981 - albánské povstání v Kosovu; Řecko přijato za plnoprávného člena do ES
od r. 1987 - Miloševičův nacionálně - komunistický mocenský vzestup v Srbsku
1989 - Ceausescu násilně svržen
1990 - svobodné parlamentní volby v Maďarsku a Bulharsku mají za následek mocenské změny , v Maďarsku následně i systémové změny
1990 , 7. květen - svobodné volby v Chorvatsku přivádějí k moci F. Tudjmana
1991 , březen - volby v Albánii , dochází k postupným mocenským změnám
1991, 25. červen - Slovinsko a Chorvatsko vyhlašují nezávislost. Začátek jugoslávské občanské války ( podrobně viz. níže)
1994 - nový řecko - turecký spor v egejském prostoru
1996 - umírá řecký ministerský předseda A. Papandreu

Počátky Jugoslávské občanské války , rozpad Jugoslávie.
V září 1986 uveřejnila Srbská akademie věd memorandum , ve kterém bylo zúčtováno s
„ Titovou protisrbskou politikou ." Srbsko se cítí poškozeno čtyřmi desetiletími Titovy vlády. Autoři memoranda využívají starých srbských existenčních obava traumatických srbských zkušeností z druhé světové války . Podstatou a cílem memoranda bylo využít všemi prostředky se rýsujícího rozpadu Jugoslávie ve prospěch Srbska. Vládnoucí komunisticko - centralistická nomenklatura využila memoranda jako nástroj pro udržení moci. Exponentem kombinace starokomunistických , zároveň však i velkosrbských, pořádků je Slobodan Miloševič - od května1989 prezidentem Srbské republiky a vůdce Socialistické strany Srbska založené v roce 1990 - který mobilizací zchudlých lidových mas a nacionalistickými manipulacemi dosáhl v krátké době v letech 1987-1989 úplného usměrnění sdělovacích prostředků a vytvořil tak základnu pro udržení sytému a moci . Titova ústava pozbyla platnosti , tím Miloševič zahájil rozpad Jugoslávského spolkového státu.
Chorvatsko přistoupilo k řešení problémů až v roce 1989 , teprve v reakci na úsilí Srbska o prosazení vůdčího postavení ve federaci. V prvních svobodných volbách v dubnu a květnu v roce1990 se dostává k moci Chorvatské demokratické společenství. Jeho předsedou je Franjo Tudjman. Nový prezident sice oficiálně hovoří o setrvání Chorvatska ve federaci avšak pouze, pokud by se proměnila ve svaz států , ve skutečnosti velmi aktivně nabírá separatistický kurs a následuje tak příkladu slovinského vedení. V referendu v květnu 1991 hlasuje převážná většina Chorvatů za nezávislost a státní suverenitu . Srbská menšina - tedy 12% z celkového počtu obyvatel - referendum bojkotuje.
25. června je v Záhřebu vyhlášena Nezávislá republika Chorvatsko . Cílem Tudjmanovou sranou rozdmýchaného chorvatského nacionalismu je v prvé řadě udržení moci nové vedoucí garnitury.Republika se již nenazývá Stát Chorvatů a v Chorvatsku žijících Srbů , ale Stát Chorvatů, jakož i ostatních národů. Toto je jasná urážka dominantní dvanáctiprocentní srbské menšiny v Chorvatsku. Od počátku roku 1991proto narůstá napětí mezi Srby a Chorvaty v chorvatských územích převážně nebo alespoň z části obývaných srbskou menšinou. Jedná se o tyto oblasti: území Krajiny kolem Kninu , oblast někdejší vojenské hranice (Banja Luka kolem Glinu , Kordu mezi Slunjí a Karlovacem , Liku u Gospiče) a o Slavonii.Krajina se prohlašuje za Republiku srbskou , nezávislou na Záhřebu , sahá k ozbrojenému odporu při němž je zničen Národní park Plitvice a obrací se o pomoc k Bělehradu. Vpádem polovojenských jednotek ze Srbska do Chorvatska v dubnu 1991 se napětí stupňuje.
Na chorvatské vyhlášení nezávislosti , které se uskutečnilo ve stejnou dobu jako ve Slovinsku dne 25. června 1991 , následuje obratem zásah federální armády a tím tedy otevřená občanská válka. Ze Slovinska se armáda stahuje po jednom měsíci prudkých bojů. Od té doby se vojenský útok soustřeďuje na Chorvatsko. V konfrontaci s Chorvatskem se Miloševič již vyjadřuje bez zábran „ Srbsko je všude , kde žijí Srbové" to znamená také v jazykově smíšených územích Chorvatska a Bosny, kde Chorvaté , Srbové a Muslimové vytváří různě velké většiny. V průběhu bojových operací Bělehrad konstatuje , že stanovení existujících hranic mezi republikami bylo administrativní záležitostí a že přitom nebyla respektována národnostní hlediska . V roce 1945 byly hranice mezi republikami stanoveny v podstatě na historické základně aniž by bylo ve větším rozsahu přihlédnuto k aktuální národnostní situaci.Při korekturách hranic ve Sremu roku 1945 se vycházelo za zásady, který národ - Chorvaté nebo Srbové - tvoří v konkrétní obci většinu . Tím vzniká meandrová linie , která netvoří spolehlivou hranici. Titově koncepci správy to nepřipadalo vůbec důležité - vždyť od roku 1945 se vycházelo z optimistického plánu splynutí národů a zániku vnitřních hranic. Tento problém , který byl v Titově době vědomě zanedbáván, je hlavní příčinou občanské války.
Chorvatské a bosenské území je srbskou armádou nejen vojensky dobýváno , ale zároveň je i systematicky vylidňováno . Záškodnickým oddílům je přenechán úkol terorem vyhánět chorvatské obyvatelstvo z území , na které si Srbové dělají nárok . Potom zasáhne oficiálně armáda , aby území zcela dobyla . Že se nejedná jen o území obydlená Srby , je zřejmé z blokád a náletů na ryze chorvatské přístavy na Jadranu jako Šibenik , Zadar , Split a Dubrovník. Bělehradu se podařilo od července 1991 do ledna 1992 dobýt třetinu chorvatského území a očistit dobytá území od Chorvatů.

Svět a jugoslávská krize
V červnu 1991 žádá konference ministrů zahraničí KBSE v Berlíně zachování státní jednoty Jugoslávie. V tutéž dobu ohlašuje komise Evropského společenství (ES) uvolnění rozsáhlých finančních prostředků k překonání jugoslávské krize. Brusel slibuje uzavření asociační dohody s ES , pokud dojde k demokratickému řešení problémů. Bezprostředně před prohlášeními nezávislosti slibuje ES v červnu1991miliardový úvěr , jehož poskytnutí je výslovně závislé na zachování spolkového státu. Bělehrad tak může ospravedlnit použití lidové armády tvrzením , že jednotný spolkový stát musí být zachován k využití výhod hospodářské pomoci ES . ES vyhlašuje v červenci 1991 embargo na dovoz zbraní , které OSN krátce na to ještě rozšíří . Vzhledem k tomu , že embargo se vztahuje na spolkový stát jako celek , jsou Chorvatsko a Bosna vydány bez ochrany v šanc silně vyzbrojené a Srby ovládané lidové armádě. Teprve , když se prosadilo poznání, že Miloševič nechce v žádném případě zachovat Jugoslávii pro západ , ale že prosazuje svou vlastní srbskou státní ideu , může německý ministr zahraničí Hans Dietrich Genscher přistoupit ke změně kursu v politice ES vůči Jugoslávii. Na konferenci ministrů zahraničí ES ve dnech 16. a 17 . prosince 1991v Bruselu je na návrh SRN oznámeno , že „ty jugoslávské republiky, které si to přejí" a které zároveň splňují kritéria ES o neporušitelnosti hranic a o ochraně menšin , budou ze strany států ES z mezinárodně - právního hlediska uznány jako suverénní.
15.ledna 1992 uznávají suverenitu Slovinska a Chorvatska společně všechny státy ES.
Bělehrad , který v Chorvatsku téměř dosáhl všech svých teritoriálních cílů, souhlasí 2.ledna 1992 s příměřím a s „Vanceovým plánem" , který předpokládá rozmístění jednotek OSN v Krajině a v Slavonii. Učiní tak , protože území plně ovládá a nesrbské obyvatelstvo bylo vyhnáno a o jejich návratu nemůže být řeč. Slibuje si také sankcionování dané situace pestře složenými , ale neefektivními ochrannými silami OSN (UNPROFOR). V podstatě se chorvatsko - srbské příměří udrželo do počátku roku 1995 přes trvající provokační útoky Srbů na Osijek a přes pokus Chorvatů o náhlý úder na dalmatské pobřeží počátkem roku 1993.
Tragédie v Bosně
Bělehrad připravuje další eskalaci . Válku v Bosně . Bosenské referendum o nezávislosti dne 29. února / 1. března 1992 , které mělo Bosnu udržet jako jednotný stát , je bosenskými Srby bojkotováno . Jako protitah je vyhlášena „Bosensko-srbská republika". Srbské dělostřelectvo, které bylo již dávno rozmístěno kolem hlavního města Sarajeva, zahájí od toho okamžiku nepřetržité bombardování půlmilionového města , kterému do roku 1995 padlo za obět více než 16 500 - Muslimů , Chorvatů i Srbů.
25. února 1992 na konferenci ministrů zahraničí ES dosvědčily Francie a Velká Británie
Srbům výslovně jejich „konstruktivní postoj".Pouze přičiněním USA a Německa zůstávají sankce nadále v platnosti a Federativní republika Jugoslávie (FRJ) , která se ustanovila 27. dubna 1992 ze Srbska a Černé hory , není ze strany OSN uznána za právní nástupkyni Jugoslávie.
V Bosně požadují Srbové asi 70% území přičemž podíl srbského obyvatelstva činí asi pouze 30%.
6.dubna je Bona a Hercegovina uznána členskými státy ES. 1. května je přijata do KBSE a dne 22. května jsou Slovinsko , Chorvatsko a Bosna a Hercegovina přijaty za členy OSN.Nový stát je zastoupen Muslimem Alijou Izetbegovičem předsedou demokratické akce.
OSN se do bojů nijak výrazně nezapojuje (kromě humanitární pomoci) což napomáhá Srbům , kteří dostávají pod svou kontrolu 70% bosenského území a před zraky jednotek OSN provádějí etnické čistky. Tím je také dosaženo cíle - dobývat a vytvářet široké koridory spojující bosenské Srby se Srby v Krajině a touto cestou vytvořit i souvislé velkosrbské území.
30.května 1992 vyhlásilo OSN embargo vůči zbytku Jugoslávie vztahující se na zahraniční obchod , dodávky nafty a leteckou dopravu a pověřuje NATO dohledem nad jeho dodržováním.
5.června 1992 v Oslu na zasedání NATO je jednoznačně prohlášeno , že jednostranné změny hranic jsou nepřijatelné. Do obléhaného a těžce zkoušeného Sarajeva jsou vyslány Modré přílby , aby umožnily provoz leteckého mostu s humanitární pomocí.
26.a 27. srpna 1992 se koná v Londýně „vrcholná konference o Jugoslávii za předsednictví ES a OSN". Je vyhlášeno 13 bodů k zabezpečení míru - mezi jinými zachování jednotného bosenského státu a podřízení těžkých zbraní v Bosně kontrole OSN. Tento plán nebyl dodržen , boje se nadále stupňují.
22.září 1992 je Jugoslávie vyloučena rezolucí777 ze světového společenství.
16 . listopadu 1992 je uvaleno totální embargo , ale ani přesto se nepodaří docílit absolutní hospodářské izolace Srbska . Po Dunaji i přes řecko - makedonskou hranici stále proudí důležité zboží.

Koncem ledna1993 se uskutečňuje chorvatská akce proti Krajině . Na krátkodobé úspěchy bosenské teritoriální armády odpovídá Bělehrad v únoru1993 masivním útokem jednotek jugoslávské spolkové armády na ještě existující muslimské enklávy. Tato ofenzíva se týká také bosenského plánu nového prostředníka OSN Davida Owena a zvláštního pověřence OSN Cyruse Vance . „Vanc - Owenův plán"(2. ledna1993) počítá s Bosnou jako s jednotným decentralizovaným státem rozděleným na tři etnické oblasti. S ohledem na komplikované stanovení hranic byl plán neuskutečnitelný. Tím ztroskotává ženevská konference (30.ledna1993) , Cyrus Vance odstupuje, na jeho místo dosazuje OSN bývalého norského ministra zahraničí Thorvalda Stoltenberga.
Pro nového prezidenta USA Billa Clintona ( v úřadě od20.ledna 1993) se stává Bosna prvním zahraničně - politickým zkušebním kamenem . Americký ministr zahraničí Warren Christopher získává v Evropě příznivce pro svou novou iniciativu , která ve snaze ukončit bosenské krveprolévání v sobě zahrnuje i vojenské řešení. Mají být prosazeny ochranné zóny OSN pro muslimské obyvatelstvo . Christopher naráží v Londýně a Paříži na odmítavý postoj . Clinton přenechává Balkán Evropanům.
Od roku 1993 diktuje Bělehrad ES pravidla hry na Balkáně . Srbsko přistupuje k dalšímu ofenzivnímu úderu proti městům Maglaj , Žepa , Goražde a Tuzla v severní a východní Bosně a proti Bihači v západní Bosně. Navíc se stupňuje napětí mezi formálními partnery Muslimy a bosenskými Chorvaty až do otevřených bojových akcí o Mostar a Travnik . Od května 1993 jsou muslimové vyháněni ze samozvané bosensko - chorvatské republiky „Herceg Bosna" . Srbské a chorvatské milice postupují proti muslimům společně . I muslimové se snaží etnicky vyčistit svá území . Toto všechno přináší velké ztráty na životech.
Na americké a německé naléhání uzavírají muslimské a chorvatské jednotky příměří a formálně obnovují spojenectví , nedůvěra na obou stranách však trvá.

6.května 1993 je přijat nový akční program navržený USA , Velkou Británií , Francií , Ruskem a Španělskem , který předpokládá zřízení ochranných zón pro muslimské obyvatelstvo . Rezolucí OSN č. 836 jsou proklamovány „bezpečné zóny" pro bosensko - muslimské civilní obyvatelstvo . Jako „ochranné nebo bezpečné zóny OSN" jsou označena města , o která se bojuje a jsou přeplněna uprchlíky , a muslimské enklávy . Odmítnut je vojenský zásah OSN . Bělehrad odpovídá zesílením ostřelování Sarajeva a dalšími útoky na strategicky důležitou ochrannou zónu OSN Goražde , v níž našlo útočiště asi 70 000 uprchlíků.
Po jednání válečných stran v Ženevě v červnu 1993 jsou stále častější zvěsti o rozdělení Bosny a Hercegoviny do dvou oddělených republik sjednaném mezi Bělehradem a Záhřebem . Pro Muslimy , kteří jsou největší národnostní skupinou jsou předpokládány rezervace (enklávy) . Prostředník OSN Owen to nazývá reálnou politikou. Legalizace práva silnějšího se má postarat o klid na Balkáně.
Proti odporu OSN a Ruska se podaří NATO prosadit, na americký podnět , dne 9. února 1994 ultimátum k ukončení srbského ostřelování Sarajeva a dosáhne tím alespoň částečného zrušení blokády těžce zkoušeného města . jako ústupek Moskvě jsou kolem Sarajeva rozmístěny jednotky UNPROFOR . 6. července 1994 předkládá „mezinárodní kontaktní supina" (USA, Velká Británie , Francie a Německo) nový mírový plán , který přiznává 49% bosenského území Srbům a 51% muslimsko - chorvatské federaci , kterou je třeba ustavit . Sarajevo staví pod správu OSN a Mostar pod správu ES. Srbové však nadále trvají a svých 70% , což přivádí plán opět k pádu.

Na přelomu roku1994 a 1995 předkládá bývalý americký prezident Carter mírový plán pro Bosnu . V lednu 1995 vypovídá Chorvatsko mandát jednotek OSN pro Krajinu . V únoru 1995 Srbsko odmítá plán Záhřeb-4 (Z-4) vypracovaný USA, ES, SNS, OSN .
V srpnu 1995 Chorvatsko dobývá zpět Krajinu. Tudjmanova propaganda opakovala , Chorvatsko vede národněosvobozeneckou válku a zároveň sdělovala krajinským Srbům , že po jejich porážce s nimi nepočítá . Probíhá vystěhovávání i loajálních Srbů k Chorvatskému státu . Tudjman ukazoval ,co je čeká dostanou li se někdy pod pravomoc Chorvatského státu. Chorvatské jednotky zaútočily na několika místech na kolony uprchlíků . Docházelo k vraždění civilního obyvatelstva . V listopadu 1995 proběhl první proces s krajinskými Srby. Vojenský soud poslal do vězení na tři až pět let desítku Srbů , která se neprovinila ničím jiným než , že uposlechla mobilizačního příkazu vlády Republiky srbská Krajina a stali se řadovými příslušníky její armády.
V září1995 probíhá vojenská intervence NATO pod vedením spojených států v Bosně . Na přelomu let1995 a 1996 probíhá mise IFOR v Bosně .
19.července 1996 odstupuje R . Karadžič , prezident „Bosensk-srbské republiky"prozatímní prezidentkou se stává Biljana Plavšičová .
7.srpna 1996 probíhá jednání Sl. Miloševiče a Fr. Tudjmana v Aténách , z podnětu řeckého ministerského předsedy K. Simitise , o vzájemném uznání Jugoslávské svazové republik a Chorvatska.
23.srpna 1996 zahraniční ministři M. Milutiovič a M. Granič podepsali v Bělehradě dohodu a normalizaci vztahů Jugoslávské svazové republiky a Chorvatska , vzájemné uznání hranic , navázání diplomatických styků.
11.ledna1997 podepsali Muslim Alija Izetbegovič a Chorvat Krešimir Zubak , tedy prezident a člen předsednictva Bosny a Hercegoviny, dohodu o struktuře Vojska Federace Bosny a Hercegoviny . Nejvyšší představitelé bosenských Chorvatů a Muslimů tak splnili závazky plynoucí z waschingtonské dohody z ledna 1994 , která ukončila boje mezi Bosenskou armádou a vojskem bosenských Chorvatů (Chorvatský výbor obrany). Smlouva byla tehdy uzavřena na nátlak USA a ty měly také zajistit vyzbrojení společné federální armády. Výsledkem byl „Program výstroje a výcviku" , parafovaný bosenskou vládou a americkou soukromou společností MPRI v červenci předešlého roku. Zahrnoval i dodávky zbraní a vojenského materiálu v hodnotě 400 milionů dolarů . Akce přinesla spíše zklamání , protože zbraně pocházely většinou z generace vietnamské války.
Pomalu pokračovalo i sjednocování armád , které proti sobě donedávna vedly tvrdé boje. V březnu 1995 byla propojena velení , ale i přesto došlo při společných ofenzivách v létě 1995 k ojedinělým přestřelkám mezi formálními spojenci.

Válka v Kosovu
Ve středu 24. března 1999 zaútočily vzdušné síly NATO na srbské cíle z humanitárních důvodů.
Proti těmto útokům se zvedají vlny protestů v m noha zemích , mezi jinými i v České republice , ale také v Rumunsku , Řecku , Rusku a Německu. Rusko vnímá útok jako důkaz nedůvěryhodnosti NATO a cítí se být útokem ohroženo. uvažuje o vojenské pomoci Jugoslávii a ujímá se jednání s Jugoslávií o řešení válečného konfliktu mezi Srby a NATO . Návrhy prezidenta Miloševiče k jednání s Kosovskými Albánci , k částečnému stažení srbských pozemních sil z Kosova a k umožnění návratu kosovských utečenců jsou USA odmítnuty jako nedostatečné.USA požaduje Miloševičovu kapitulaci. Cílem náletů NATO je vyvolat u jugoslávského obyvatelstva zoufalství a docílit tím , aby se odklonili od Miloševiče. Jsou zasahovány nejen vojenské cíle , ale i cíle civilní , např. školy . podle odborníků se jedná o největší vojenský konflikt v Evropě od druhé větové války , který se stal příčinou ohromné humanitární katastrofy. Se srbským vyháněním Albánců nelze souhlasit a určitě se mělo řešit , ale je otázkou zda zvolené řešení bylo to nejlepší .Z Kosova se stalo bojiště a Kosovští Albánci se opět stali štvanci . Nastává problém s kosovským exodem , kterém má na svědomí agrese NATO.
Jednání v Rambouillet mělo připravit ospravedlnění útoků NATO . Kosovský problém se tedy stal jen záminkou pro útok Západu na Východ (podle zpráv Českého rozhlasu a Mladé Fronty Dnes 14.4.1999) Objevují se i názory , že Česká republika byla do NATO vtažena tak rychle právě k vůli svému strategickému postavení při útoku na Východ.
Letecké údery stojí nyní 200 milionů denně a přistoupí li NATO k pozemním operacím, jako, že o tom uvažuje , budou stát denně jednu miliardu.
Vzdušné útoky probíhají téměř každý den.
Válka v Kosovu v datech
30. března mezi Sarajevem a Pale se zřítil letoun NATO
1.dubna Rusko vysílá do Středozemního moře válečnou loď
12.dubna Srbové se snaží o rozšíření bojů do Albánie
13.dubna při útoku spojeneckých letounů na most jižně od Bělehradu došlo k zásahu vlaku
14.dubna narušení hranice JSR a Albánie
15.dubna Srbové ostřelují Albánii
19.dubna Aliance žádá o využití českého letiště
26.dubna první přímý střet mezi armádami Jugoslávie a Albánie , uzavření hranic mezi Černou horou a Chorvatskem
27.dubna posledních šest „Apačů"(vrtulníky NATO) přiletělo do Albánie , zničen poslední most přes Dunaj
28.dubna z letounu Aliance dopadla do Maďarska letecká raketa,
29.dubna vláda schválila sankce vůči Jugoslávii .Vicepremiér Draškovič byl sesazen z funkce, Kosovo půjde možná pod jakýsi protektorát OSN nebo OBSE
3.května srbské tanky se přiblížily k albánské hranici.
4. května odlet personálu české vojenské polní nemocnice
5. května při havárii vrtulníku AH-64 zahynuli američtí piloti
10. května ČR vysílá 5 kamiónů s humanitární pomocí
11. května Jugoslávská armáda se stahuje z Kosova
13. května proběhly jedny z největších náletů NATO
20. května NATO útočí na cíle v okolí Bělehradu a ve Vojvodině
21. května senát USA odhlasoval fond na válku v Jugoslávii
26. května společná česko-řecká iniciativa předpokládá přerušení náletů
27. května Clinton zvažuje nasazení pozemních vojsk

4.června Srbové schválili mírový plán pro Kosovo
8.června KFOR budou zatýkat i válečné zločince
9.června mírová jednání představitelů NATO a Jugoslávie se ocitla v potížích, vydány základní body rezoluce Rady bezpečnosti OSN.
Rada bezpečnosti OSN:
1. Dospívá k rozhodnutí, že politické řešení kosovské krize bude založeno na obecných principech Dodatku 1 (principy G8 dohodnuté 6. května v Bonnu) a jak je dále podrobně rozpracováno v principech a dalších potřebných prvcích v Dodatku 2 (dohoda dosažená v Bělehradě za účasti finského prezidenta Marttiho Ahtisaariho a ruského zmocněnce pro Balkán Viktora Černomyrdina 4. června).
2. Požaduje především, aby Jugoslávská svazová republika učinila okamžitý a ověřitelný konec násilí a represí v Kosovu a zahájila kompletní, ověřitelné, postupné stahování všech vojenských, policejních a polovojenských sil z Kosova v souladu s rychlým harmonogramem, s nímž bude synchronizováno rozmístění mezinárodních bezpečnostních sil v Kosovu.
3. Rozhoduje o rozmístění v Kosovu pod záštitou Spojených národů civilních a bezpečnostních sil s příslušným vybavením a personálem, a vítá souhlas Jugoslávské svazové republiky s takovouto přítomností.
4. Opravňuje členské státy a relevantní mezinárodní organizace k nasazení mezinárodních bezpečnostních sil v Kosovu, jak to stanoví Dodatek 2.4, se všemi nezbytnými prostředky k plnění jejich povinností. (podle Dodatku 2.4 mezinárodní bezpečnostní síly musí mít podstatnou účast NATO a musí být rozmístěny pod jednotným velením a kontrolou...) Požaduje plnou spolupráce všech zainteresovaných, včetně mezinárodních bezpečnostních sil, s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii.
5. Požaduje, aby UÇK (Kosovská osvobozenecká armáda) a další ozbrojené skupiny kosovských Albánců okamžitě ukončily veškeré útočné akce a podřídily se požadavkům na demilitarizaci, tak jak stanovil šéf mezinárodních bezpečnostních sil...
6. Dospívá k rozhodnutí, že civilní a bezpečnostní síly jsou zřízeny pro počáteční období 12 měsíců, a poté budou působit do té doby, dokud Rada bezpečnosti nerozhodne jinak.

10.června podepsána dohoda o stahování sil z Kosova. Do mise KFOR bude zařazena 6. průzkumná rota z Prostějova
17.června NATO souhlasilo s prodlužením termínu odjezdu Srbů

Současné aktuality
V pondělí 7.2.2000 byl v Bělehradě v restauraci zastřelen Pavle Bulatovič , jugoslávský ministr zahraničí.
Po smrti Franja Tudjmana se v Chorvatsku konaly prezidentské volby . V druhém kole zvítězil Stipe Mesič nad Dražou Budišou.

Závěr , aneb jaký je Balkán podle mě
Dočkáme se někdy momentu , kdy nevybuchne jediný granát , nevystřelí jediná zbraň? Utichne někdy pláč dětí a žen, které jsou největšími obětmi válečné vřavy? Nastane někdy chvíle , kdy si budou moci muslimské , chorvatské , srbské , romské , kosovské i slovinské děti hrát na společném pískovišti? Balkán je země otázek , nesvárů a bojů . Změní se to někdy?

Použitá literatura:
Balkán: 2000 let mezi východem a západem, Michael W. Weithmann, Vyšehrad, Praha , 1996
Země světa , kolektiv autorů, Svoboda, Praha, 1987
Listy číslo 5/1995
Listy číslo1/1996
Internet ( www.seznam.cz)
Český rozhlas 7.2.2000
Události 8.2.2000

Radana Staňková

Hodnocení referátu Balkán v 90. letech

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  3 921×
  3663 slov

Komentáře k referátu Balkán v 90. letech

Vlamasata@gmail.com
Nebyla popsána finanční půjčka Jugoslavie od MMF a její použití na nákup sovětských zbraní. Pro její nesplácení přišla odveta.
Nebylo popsáno zřízení ohromné americké základny v Kosovu, ke kterému Albánci kývli a Srbové to asi ignorovali, obávali se sovětského
hněvu či chtěli hrát nezávislé. Tím prohráli.