Benešovy dekrety

Dekrety prezidenta republiky Beneše patří mezi nejkontroverznější právní předpisy naší minulosti, současnosti a i jejich budoucnost v českém právním řádu je nejistá vzhledem k předpokládanému vstupu České republiky do Evropské unie. K pochopení této problematiky je nutné se zamyslet nad jejich údajnou protiprávností, nad pohledem na ně v současnosti s odstupem let, stejně tak nad jejich významem v historickém kontextu.
Klíčovým se stal dekret prezidenta republiky č. 2/1944 Úř. věst. čsl. V jeho druhém paragrafu bylo ustanoveno, že v pravomoci prezidenta je vydávat předpisy, jimiž se měnily, rušily nebo nově vznikaly zákony po dobu platnosti prozatímního státního zřízení (československá exilová vláda v Londýně) formou dekretů. Bylo tak možno činit pouze k návrhu vlády a k platnosti byl třeba podpis premiéra. Tímto předpisem byla tedy na prezidenta přenesena jak zákonodárná, tak i ústavodárná pravomoc. Je samozřejmé, že se tak stalo bez ústavní opory. Ve složité situaci, v níž se republika po okupaci v roce 1939 ocitla, nebylo prakticky možné se striktně přidržovat ústavy z roku 1920.
I po zániku prozatímního státního zřízení od dubna do října 1945 zůstala zachována dekretální pravomoc prezidenta republiky. Ústavním dekretem č. 3/1945 Úř. věst. čsl. byla prodloužena do doby, než se mělo ustavit prozatímní Národní shromáždění. Právě v tomto období došlo ke vzniku a vydání dekretů, které dodnes vyvolávají v různých souvislostech střety názorů. Především se jednalo o předpisy upravující oblasti vlastnických práv, občanství a tzv. retribuční normy.
První skupinu představovaly především dekrety č. 5/1945 Sb. č. 12/1945 Sb. č. 100-103/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb.
Základem druhé skupiny byl ústavní dekret č. 33/1945 Sb. a dekret prezidenta republiky č. 71/1945 Sb.
Poslední skupinu tvořily dekrety č. 16/1945 Sb. a č. 17/1945 Sb.
Zákonodárná a ústavodárná činnost prezidenta republiky skončila dnem 27. 10. 1945 a od následujícího dne ji vykonávalo prozatímní Národní shromáždění. To spolu s jinými přijalo i ústavní zákon č. 57/1946 Sb., jímž byly schváleny a prohlášeny ústavním zákonem všechny dekrety prezidenta republiky. Tímto aktem byl potvrzen jejich charakter jako platné právní normy.
Nahlédneme-li do pravděpodobně nejkontroverznějšího dekretu prezidenta Beneše č. 108/1945 o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, zaujme nás hned na první pohled v části I. § 1 o vymezení konfiskovaného majetku. V bodu 2 se říká: "Konfiskuje se bez náhrady pro Československou republiku majetek movitý i nemovitý, zejména i majetková práva, který ke dni faktického skončení německé a maďarské okupace byl nebo ještě je ve vlastnictví osob fyzických národnosti německé nebo maďarské s výjimkou osob které prokáží, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému, slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem"

Pokud srovnáme toto ustanovení s Ústavou ČR a LZPS zjistíme, že je v rozporu hned s několika body. Například článek 11. LZPS připouští vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva ve veřejném zájmu , ovšem jen na základě zákona a za náhradu!
Stejně tak ve článku 3. LZPS je stanoveno: "Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení."
S tím souvisí i 2. bod článku 3 LZPS, že každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti a ta také nesmí být nikomu na újmu. Stejně tak v článku 12 Ústavy ČR se říká, že nikdo nesmí být proti své vůli zbaven občanství, což je také v rozporu §1 Ústavního dekretu prezidenta republiky Beneše č. 33/1945. V něm se tvrdí: "Českoslovenští státní občané národnosti německé nebo maďarské pozbývají československého státního občanství dnem, kdy tento dekret nabývá účinnosti"
Tímto srovnáním souladnosti, nejproblematičtějších dekretů prezidenta republiky 66/1945 O státním občanství občanů německé národnosti a dekretu 108/1945 O konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy lze dokázat, že tyto dekrety jsou v rozporu s naším současným právním řádem a ústavním pořádkem (Ústavou ČR, LZPS i mezinárodními smlouvami o lidských právech).
Dekrety prezidenta Beneše jsou však dokumentem právně-historickým a nelze o něm dělat závěry právě bez znalosti jak právních tak i historických faktů a složitostí doby, v níž tento dokument vznikl.
Přestože Poslanecká sněmovna parlamentu ČR schválila usnesení o tom, že dekrety prezidenta republiky jsou sice platné, nicméně právně vyhaslé, je jejich platnost i z hlediska současnosti velmi důležitá. Neboť hypotetické zrušení dekretů by znamenalo následnou vymahatelnost práv těmito dekrety odejmutých, včetně práva majetkového. To by umožnilo rozsáhlé restituce majetku odsunutých osob, které by toto právo mohly díky zrušení dekretů vymáhat u soudů v ČR či přímo u Ústavního soudu. Tímto oživením minulosti by následně byly způsobeny další křivdy vůči současným vlastníkům majetku odsunutých osob nebo státu povinnému vyplácet obrovské náhrady za tento majetek.

Benešovy dekrety postihly obyvatele německé a maďarské národnosti, proto se při nadcházejícím vstupu České republiky do EU zástupci právě těchto států nejvíc ozývají. Dekrety kritizuje hlavně korutanský hejtman Jörg Haider, ale i maďarský premiér Viktor Orbán.

BUDAPEŠŤ, 23. února - Maďarský premiér Viktor Orbán odmítl vzít zpět své výroky a opětovně kritizoval takzvané Benešovy dekrety: "Každý mravný člověk stojí na straně lidské hrdosti a proti mezinárodní tradici, která byla včleněna do legislativy některých zemí a která prohlašuje etnické skupiny, mezi nimi i Maďary, za kolektivně vinné," řekl doslova.

VÍDEŇ, 17. března - "Osvobozující krok" v souvislosti s Benešovými dekrety očekává od České republiky rakouský spolkový kancléř Wolfgang Schüssel. Ten musí být učiněn před vstupem ČR do Evropské unie, řekl Schüssel. Jádrem by podle něj mělo být vysvětlení, že "Benešovy dekrety už neplatí a že je zajištěno rovné zacházení se všemi evropskými občany".

Schüssel se na okraj summitu Evropské unie v Barceloně sešel s komisařem EU Günterem Verheugenem. Verheugen tam vyjádřil obavy, že by různé zacházení s českými a cizími občany z hlediska restitucí mohlo být označeno za diskriminaci, a informoval o tom, že Evropské komisi i Evropskému parlamentu byla v této souvislosti zadána analýza českého restitučního zákona. "Není možné, aby v Evropě zítřka existovala diskriminační ustanovení, jejichž účinnost i nadále platí," řekl v rakouském listu Schüssel, podle něhož to nemá nic společného s revanšismem. Zároveň prý podle Schüssela musí existovat i právo na nabývání nemovitostí a na návrat.

Pat Cox, předseda Evropského parlamentu, se chce o této věci co nejvíce dovědět, protože se v Evropském parlamentu podle něj stává ožehavým a potenciálně nebezpečným tématem. K tomuto vyjasňování by mělo podle něj přispět i zvláštní jednání zahraničního výboru EP na toto téma, které by na přelomu dubna a května už mělo mít k dispozici analýzy právních služeb EP i Evropské komise.
K poválečným dekretům prezidenta Beneše, o nichž se ostře debatuje v souvislosti s českou integrací do EU, se vyjádřil i ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš. Mluvčí resortu zahraničí Aleš Pospíšil uvedl, že analýza od Bureše potvrdila ostatní, pro diplomacii vypracované expertízy: dekrety jsou historické dokumenty, které nelze odstranit z českého právního řádu, a nemají souvislost s českým vstupem do EU.
Přestože od druhé světové války uběhlo tolik let, otázka Benešových dekretů stále není uzavřena. Blížící se volby mohou přinést změny, které otázku dekretů pojmou třeba z úplně jiného úhlu.

Hodnocení referátu Benešovy dekrety

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  9 130×
  1173 slov

Komentáře k referátu Benešovy dekrety

k
Libuše
Nikdy jsem se o Benešovy dekrety moc nezajímala. Ve škole nám o nich také toho moc neřekli.Ale te´d v rámci prezidenstké kampaně a hlavně drzým výrokům pana Schwarzenberga jsem si vynašla několik článků o těchto dekretech. Jsou poplatné době, kdy vznikly. Ale proč někdo obhajuje německé obyvatele, kteří se přihlásili do Velkoněmecké říše, vyháněli a zabíjeli své sousedy a kamarády, s kterými žili předtím ve shodě???Jak může toto někdo obhajovat??Zločin na tyranu není násilí. Je to prostě odveta, odplata , možná i pomsta. Je to opravdu těžké. Ale tak jak ńaše republika nezpochybńuje jinému státu jeho zákony, tak a´t to nedělá nikdo nám!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!