Hospodářská tvář nového státu byla značně nevyrovnaná: za rozvinutými oblastmi Čech, Moravy a Slezska značně pokulhávalo Slovensko a ještě více Podkarpatská Rus. Přes všechny snahy se za dvacet let republiky nepodařilo tyto rozdíly odstranit. Průmyslová výroba se po válce rychle měnila. Prudce směřovala k racionalizaci, důslednému zavádění strojů, nových technologií, k úbytku ruční práce. Hromadná výroba stále více zatlačovala klasická řemesla. To vše vytvářelo tlak na získání peněz pro velké investice (tzv. kapitálu) k výstavbě velkých továren a koupi nejmodernějších strojů. To si mohly dovolit jen velké silné podniky. Dosavadní drobní a střední podnikatelé, kteří vyráběli dráž,nemohli v konkurenci obstát, krachovali nebo byli pohlceni většími podniky. Přímo školským příkladem se stal rozmach firmy Baťa. Obuvnický gigant vybudovaný ve Zlíně přinesl práci a vysoké sociální zabezpečení desetitisícům dělníků a navíc v jedné z nejchudších částí republiky. A navíc vyráběl kvalitní boty za ceny, které se dnes zdají být snem. Představa polobotek za 19Kč je nám už bohužel vzdálená. Přístup Tomáše Bati byl ovšem i tehdy výjimečný – dokonale organizovaná výroba na nejvyšší světové úrovni, vynikající výchova zaměstnanců v podnikové škole i v pracovním procesu, moderní metody obchodu a také promyšlená sociální politika nesly dobré ovoce – dodnes je to firma světově proslulá. Hospodářství v ČSR podléhalo ve 20. letech výkyvům, kdy se střídala období rozmach( kon-junktury) a dobami útlumu či krizí. Po poválečném rozmachu přichází v roce 1922 asi roční stagnace , nový vzestup( do r. 1926) přerušila krátká krize. Celkově byla dvacátá léta příznivá: roku 1924 dosáhla výroba v ČSR stavu před válkou, úloha průmyslu stále rostla, rozvíjela se doprava, dokončovala se elektrifikace republiky a spolu s tím zaznamenával rozmach elektrotechnický průmysl, energetika, radiotechnika, ale budoval se i chemický průmysl a tradiční odvětví – sklářství, textilnictví, papírenství a výroba keramiky – také zaznamenávala vzestup. Nadále rostl význam našeho strojírenství, které – podobně jako zbrojní výroba – nacházelo své trhy po celém světě. V této době rozmach nepůsobila větší problémy samozřejmě ani nezaměstnanost – např. v r. 1928 bylo v ČSR pouze 38 tisíc nezaměstnaných, což nepředstavovalo ani 1% práceschopného obyvatelstva. Neustále stoupala úroveň i sociální zabezpečení a jistoty v podstatě všech vrstev. Bylo by však naivní si namlouvat, že tu nepanovaly značné rozdíly v životní úrovni. Zatímco bankéř Preiss měl údajně za jedinou hodinu příjem 19 tisíc korun, průměrná mzda kvalifikovaného dělníka činila na sklonku 20. let asi 850 – 900Kč. Přes rozmach průmyslu byla ještě roku 1929 ČSR zemí agrálně – průmyslovou: v zemědělství pracovalo 35% lidí, v průmyslu 34 % a téměř 31% již tehdy ve službách. Ve stejném roce se ČSR podílela 1.4 % na celosvětové výrobě a řadilo se asi na desáté místo ve světě. Kromě jediného roku trvání republiky také vývoz vždy převažoval nad dovozem a z toho plynuly příjmy státu, podnikům i obyvatelstvu.
28. prosinec 2012
3 837×
451 slov
