Dějiny Pražského hradu

Pražský hrad, národní kulturní památka, je hmotným výrazem více než tisíciletého vývoje českého státu. Někdejší kmenové knížecí hradiště z konce 9.století se jako středověký hrad stalo na dlouhá staletí sídlem českých knížat a králů, dvakrát sídlo římskoněmeckých císařů, a aby po obnovení státní samostatnosti v r.1918 zde bylo centrum svrchovaného československého státu v čele s prezidenty ČSR, ČSSR, ČSFR a ČR.
Podle archeologických průzkumů a nejstarších písemných pramenů se soudí, že přemyslovské hradiště založil kníže Bořivoj asi v 80. letech 9.století na ostrohu nad vltavskou kotlinou, kterou procházely staré dálkové trasy evropského obchodu. Raně středověké hradiště bylo opevněno příkopem a valem z hlíny a kamení.Stalo se sídlem knížat z rodu Přemyslovců vládnoucích kmeni Čechů, usazenému v centrální oblasti dnešních Čech. Nahradilo tak Levý Hradec, dosavadní knížecí sídlo severněji po toku Vltavy. Na Pražském hradě v roce 885 byla postavena druhá křesťanská svatyně v Čechách, zasvěcená Panně Marii (první byl kostel sv. Klimenta na Levém Hradci). V roce 920 založil kníže Vratislav další pražský kostel, baziliku sv. Jiří (otonský sloh, přestavěna a rozšířena v románském slohu, gotické a barokní úpravy), při níž asi v roce 973 byl založen první klášter v Čechách, obsazený členkami benediktinského řádu. A proto se od 10.století Pražský hrad stal i sídlem pražského biskupa. Před rokem 929 byla založena knížetem Václavem románská rotunda sv.Víta. Sv.Václav byl v rotundě pohřben a kostel se stal kultovním centrem celé země. V roce 973 bylo založeno při kostele sv. Víta biskupství a sv.Vít se stal biskupským chrámem. V 11.století za knížete Břetislava I. nahradily dosavadní hliněné valy kamenné hradby. V letech 1070-1140 sídlila některá knížata na Vyšehradě, avšak Hrad nepřestal být hlavním centrem státu. Po roce 1135 hájil kníže Soběslav celkovou přestavbu Pražského hradu. Soběslavovo opevnění je dodnes ve větší nebo menší míře dochované kolem celého Hradu, jehož rozlohu vymezilo na příštích pět století. Hrad se stal skutečným středem země, o jejímž osudu se častokrát rozhodovalo u jeho hradeb. Od r.1158 byl sídlem českého krále, když Vladislav II.získal od císaře Fridricha Barbarossy dědičně královskou korunu.(Již v r.1085 obdržel Vratislav I. královskou korunu, ale jen pro svou osobu, bez dědičného práva.) V roce 1085 za krále Vratislava I.byla dokončena románská přestavba rotundy sv. Víta na baziliku. V 2.pol. 13.století za Přemysla II.Otakara byl Hrad rozšířen o západní a východní předpolí a obehnán novými hradbami, které navázali na opevnění právě založené Malé Strany. Ve 14.století, za Karla IV., se Pražský Hrad stal císařskou rezidencí a sídlem panovníka Svaté říše římské. Jeho rozsáhlé stavební úpravy a nové stavby byly v souladu s Karlovými dynastickými plány, se snahou vytvořit z Prahy nejpřednější město Evropy. V roce 1344 byly položeny základy gotické katedrály sv. Víta (podíleli se architekti Matyáš z Arasu a Petr Parléř) a v následujících letech byl Hrad přestavěn v rozsáhlou a honosnou císařskou rezidenci. Karlův syn Václav IV. však v r.1382 z hradu přesídlil do Králova dvora na Starém Městě pražském. Husitská revoluce v 1.pol. 15. Století neoslabila rezidenční význam Hradu, ač byl jen občasným a nikoliv trvalým sídlem panovníka. Zůstával však stále centrem vlády nad královstvím. Sídelní funkce Pražského hradu byla obnovena v r.1484 za krále Vladislava Jagellonského. Za něho také byly zahájeny pozdně gotické přestavby vedeny B. Riedem (mohutné pozdně gotické opevnění s dělovými baštami Daliborkou a Prašnou věží, mohutný trůnní Vladislavský sál, jezdecké schody aj.). Středověký hrad již v 16.století neodpovídal požadavkům renesančního panovníka. Proto jej po r. 1526 přestavoval král Ferdinand I. Habsburský i jeho syn arcivévoda Ferdinand Tyrolský, který vládl jako místodržící za svého otce, stále více poutaného záležitostmi v říši. Velkým zásahem do stavební podstaty Hradu byl v r.1541 požár Hradčan a Malá Strany, jehož následky byly postupně odstraňovány. Stavební práce pokračovaly i za Ferdinandova nástupce Maxmiliána II.a vyvrcholily na přelomu 16.a 17.století za císaře Rudolfa II. Pražský hrad se tehdy stal jedním z hlavních evropských středisek manýristické dvorské kultury a stal se podruhé centrem císařství. Byla založena obrazárna, postaven nový palác se Španělským sálem, nové konírny a další budovy.Dílčí přestavby se uskutečnily ještě za Rudolfova nástupce císaře Matyáše. Tím skončila na několik staletí rezidenční epocha Pražského hradu. V r.1618 defenestrací místodržících z oken české dvorské kanceláře zahájili čeští stavové odboj proti Habsburkům. V l.1618-1620 na Hradě sídlilo direktorium, stavovská vláda, ale bitva na Bílé hoře 8. Listopadu 1620 znamenala konec stavovského povstání. Důsledkem porážky byl konec samostatnosti českého státu a vítězství centralismu habsburské absolutní monarchie. Pražský hrad v příštím období zůstával jen vedlejším sídlem panovníků, když centrem habsburské monarchie se stala Vídeň. Jeho význam opět vzrostl až za Marie Terezie v 2.pol.18.století, kdy architekt N.Pacassi v l.1753-1775 přestavěl hrad ve střídmém pozdně barokním stylu zhruba do současné podoby. Od 17.století je v areálu Pražského hradu tzv. parazitní zástavba provizorních přístřeší, jejímž pozůstatkem je dnešní Zlatá ulička. Hrad byl nadále obýván jen občasně a pozvolna pustl. Sídlil tu např.francouzský exkrál Karel X., po své abdikaci císař Ferdinand Dobrotivý, poslední korunovaný český král (r. 1836), a někteří další příslušníci habsburského rodu. Vláda habsbursko-lotrinského rodu skončila 28.října 1918 vytvořením samostatné Československé republiky. Pražský hrad se stal sídlem hlavy státu-prezidenta republiky, ústředních institucí a dějištěm významných státních jednání. Přestavbám, odpovídajícím nové funkci Hradu, předcházel rozsáhlý stavební a archeologický výzkum vedený K.Fialou, který znamenal soustavnější poznání stavebního vývoje hradního areálu a jeho památkové zhodnocení. Systematický archeologický výzkum pokračoval i v dalších desetiletích pod vedením I.Borkovského a ještě dnes přináší stále nové poznatky. Úpravy exteriérů a interiérů Pražského hradu po r.1920 byly z iniciativy prvního prezidenta republiky T.G.Masaryka prováděny podle projektů J.Plečnika z Lublaně a jeho nástupců O.Rothmayera a P.Janáka. V roce 1929 byl slavnostně otevřen chrám sv.Víta, který byl dostavěn v 2.pol.19.století. Druhá světová válka a nacistická okupace zabrzdily postup stavební obnovy i historického poznání a hodnocení památky. Po osvobození Československa v r.1945 se však obnovily i rekonstrukční práce v hradním areálu. Hrad je výrazem tradic české státnosti a místem nejdůležitějších jednání o přítomnosti a budoucnosti naší republiky. Pokračuje se v rozsáhlých rekonstrukcích jeho objektů a zpřístupňování uměleckého bohatství. V období po listopadové revoluci 1989 se zásluhou prezidenta republiky V.Havla otevřely veřejnosti i některé prostory Hradu, které dosud nebyly přístupné (např. Královská zahrada s Míčovnou, jižní zahrady, Císařská konírna, Tereziánské křídlo Starého královského paláce.

Hodnocení referátu Dějiny Pražského hradu

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  3 985×
  1069 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Dějiny Pražského hradu