František Palacký

Narozen 14.6.1798 v Hodslavicích u Nového Jičína, zemřel 26.5.1876

Narodil se jako druhorozený v poměrně početné rodině (12 dětí), ta také udržovala českobratrskou tradici. Jeho otec byl krejčí příležitostný obchodníka učitel na hodslavické škole (od 1784). Otec udržoval v rodině přísné mravy. Svého otce hodnotil jako prostého, ale velmi chytrého a ostrým vtipem nadaného. Hluboce věřícího. O matce citát: „Matka má byla jediná mezi tisíci; bylať čistý obraz neviny, tiché domácnosti a mateřské lásky. Nepamatuji, že by kdy vášeň aneb náruživost nějaká byla zkalila jasnou ctnou a pokojnou duši její; nikdy myšlenka neposlušná neopanovala mysli její; nikdy slovo nesvaté nevyšlo z úst jejích.“

K jeho studiím je nutno předznamenat, že byl výborným žákem a měl vynikající paměť (dokázal si nazpaměť zapamatovat dlouhé texty) – dostal dokonce přezdívku „Pan Vševěda“
Po škole u svého otce navštěvoval od 1807 německou školu v Kunvaldu u Nového Jičína. 1809 ho otec z této školy odvolal, aby nepřešel na katolickou víru. Od 1809 navštěvoval evangelickou latinskou školu v Trenčíně a od 1812 evangelické lyceum v Prešpurku (dnešní Bratislavě).

Zajímavost: když se 1813 vracel z návštěvy doma (matka ho doprovodila 50km pěšky), hned za hranicemi začalo prudce pršet. Rozhodl se, že nepřespí v hospodě, ale šel až do Trenčína k otci jednoho svého dobrého přítele, který bydlel na kopci. V noci se rozvodnil Váh a dolejší město a celé Trenčianské údolí bylo pod vodou. Musel zůstat celý týden. Zde také dostal podnět, k tomu aby se začal zabývat češtinou – onen muž odebíral C.k. Vídeňské noviny literární přílohou „Prvotiny pěkných umění“, a když se Palackého jako Moravana zeptal a chtěl po něm vysvětlit některé pasáže, tak Palacký nevěděl a jen se styděl.

Na něm ukončil svá gymnaziální studia a 1815 zahájil tříletý teologicko-filosofický kurz připravující především protestantské pastory. –Jeho otec by zněj měl nejradši kazatele, ale Palacký se k tomu příliš neměl a i později tíhnul ke svobodě a odborné historické práci. (Jeho víra byla také jednou ohrožena, když na studiích V Bratislavě po seminářích z metafyziky přestával v boha věřit.)

Za bratislavských studií se Palacký nadchl pro jazykově české vlastenectví a slovanskou myšlenku. Navázal přátelství s J.B. Benediktim , P.J. Šafaříkem aj. Kolárem. Během studií míval problémy s financemi, protože většinu peněz utratil za knihy. Řešil to tak, že obsluhoval studenty z šlechtických rodin a pracoval na studentské ubytovně právě pro tyto studenty (postupem času byl dokonce jmenován jejím vedoucím), za což měl stravu a ubytování zdarma. V případě, že mu bylo nejhůř mu vždy pomohl jeho otec.
Jeho mimořádný talent, jazyková vybavenost (vedle rodné řeči ovládal AKTIVNĚ deset jazyků) a hudební zájmy mu usnadnily přístup do uherských šlechtických kruhů.

1818 opustil školu a stal se vychovatelem, nejprve v domě šlechtičny Anny (Niny) Zerdahelyové s níž ho také pojil hluboký citový vztah. „Ona ze všech, co jsem jich já kdy poznal, ideálu ženské osobnosti nejblíže se dotýkala, zamilovavši mne neméně, nežli ode mě milována byla, takže matkou mou nejen se jmenovati, ale i skutkem se prokázati ochotna byla, naučila mne ve světě žíti a ušlechtila i upevnila mužský charakter ve mně.“

Nejdéle pak pracoval v rodině hrabat Csúzyů, kde dokonce se svými dvěma podniknul cestu po evropských zemích. Když byli ve Vídni (o níž měl mimochodem daleko lepší představy, než jak skutečně vypadala), tak se zde poznal s Josefem Dobrovským se kterým si poté velice dopisoval. Na statku u hrabat Csúzyů si začal vést deník – každodeníček, do něhož si zaznamenával vedle událostí osobního života a výpisků z četby i své myšlenky, názory a úvahy.

V lednu 1823 před odchodem do Čech bilancoval svůj dosavadní život v rozsáhlé autobiografii, v níž velmi konkrétně zachytil rodinné ovzduší, svou výchovu a myšlenkové zrání, život na bratislavském lyceu a v prostředí uherské šlechty, svá přátelství a literární začátky.

1823 se odstěhoval do Prahy, kde vstoupil do služeb hraběte F.Šternberka, pro něhož (i další šlechtice) zpracovával genealogické přehledy a zároveň jako přípravu na dráhu dějepisce studoval pomocné vědy historické.

1829 byl stavy jmenován historiografem Království českého s úkolem sepsat pětidílné dějiny Čech na čemž začal po předběžném studiu 1830-31 systematicky pracovat.

1827 se oženil s dcerou bohatého advokáta Terezií Měchurovou, čímž byl hmotně zajištěn.

1848 zaujal místo respektovaného představitele národně orientovaných liberálů. Ve svém Psaní do Frankfurtu odmítl začlenění českých zemí do uvažované německé říše a formuloval názor o nezastupitelnosti federativně přebudovaného Rakouska, které by respektovalo přirozené právo slovanských národů – tím se stal hlasatelem austroslavismu. V červnu 1849 předsedal Slovanskému sněmu v Praze.

1860 po pádu absolutismu se vrací do veřejného života. Z jeho podnětu vzniká spolek pro podporu českých spisovatelů Svatobor.
1868 položil základní kámen k Národnímu divadlu.
1861-72 byl poslancem českého zemského sněmu a jako jediný Čech jmenován 1861 do panské sněmovny rakouské říšské rady (ještě téhož roku ji na protest přestal navštěvovat).

1863 spolu s Riegrem stanul v čele tzv. staročeského křídla národní strany; podílel se i na založení jeho deníku Národ. Ve svém největším politickém spisu Idea státu rakouského varoval před důsledky rakousko-uherského vyrovnání, a když k němu 1867 došlo, zúčastnil se s Riegrem manifestační „poutě do Moskvy“, kde byl dokonce přijat carem Alexandrem II. Ve státoprávním zápase 1868-71 podporoval historickoprávní princip uspořádání monarchie respektující státní celek zemí Koruny české; po odmítnutí návrhu ve sněmovně se stáhl z aktivní politiky a věnoval se bilancování životního díla a především dokončení Dějin.

Zemřel nedlouho po slavnostní hostině na počest této události. Jeho pohřeb 31. 5. 1876 přerostl v celonárodní manifestaci. Pochován byl do rodinné hrobky v Lobkovicích.

Vědecký věhlas přinesl Palackému četná mezinárodní uznání a pocty – člen více než 20 vědeckých společností, mj. 1847 i zakládající člen Královské akademie věd ve Vídni.

Nejvýznamnější díla:

Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě (5 dílné) – německy od r. 1836,česky od r. 1848
Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie

založení Časopisu Společnosti vlasteneckého muzeum v Čechách
založení Matice české (vydávání českých knih)

Zdroje:

Jiří Kořalka, František Palacký
Slovník českých spisovatelů, kolektiv autorů
doc. PhDr. Jiří Opeslík Csc., Lexikon české literatury; Osobnosti, díla, instituce
Jiří Morava, Palacký - Čech - Rakušan – Evropan
Petr Hora Hořejš, Toulky českou minulostí, 7. díl
Multimediální titul – Literatura v kostce

Hodnocení referátu František Palacký

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  10. červenec 2007
  6 122×
  1005 slov

Komentáře k referátu František Palacký

ham