Narodil se v roce 1798 v Hodslavicích na severní Moravě v rodině evangelického učitele. Vzdělání získal na evangelických školách v Uhrách, nejdříve v Trenčíně, poté v Prešpurku
(dnešní Bratislavě), kde se seznámil s Janem Kollárem a Pavlem Josefem Šafaříkem.
Zajímal se o českou literaturu, dějinyy umění a estetiku, později hlavně o českou historii. V roce 1823 přišel do Prahy, kde působil jako archivář hraběte Štenberka, jednoho ze zakladatelů Vlasteneckého muzea. Stal se také členem Královské české společnosti nauk.
V roce 1831 se podílel na založení Matice české, která vydávala české knihy např. Jungmannův Česko-německý slovník.
Spoluzakládal a později řídil Časopis Českého muzea. Pro své odborné schopnosti a neobyčejnou píli byl František Palacký českými stavy jmenovám historiografem (dějepiscem) Království českého, když se již desetiletí před tím věnoval studiu a sepisování českých dějin . Jeho Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě jsou dodnes základním dílem české historické vědy.
František Palacký výrazně zasáhl do událostí v revolučních letech 1848/49 a v době po obnovení ústavnosti v 60. a 70. letech. Patřil k čelným představitelům Národní (staročeské) strany.
7. květen 2008
10 444×
177 slov
