Starší hrad Orlík, jež patřil ke královským državám, byl zbudován na levém břehu Vltavy. Dřevěný hrádek, který zde stával kolem roku 1280 u brodu řeky sloužil k ochraně vodní cesty i brodu přes ni a navíc k vybírání cla. První zprávy o dnešním Orlíku máme z roku 1357. Tvořil jej nejprve nevelký palác, chráněný z přístupové strany hradbami a trojicí obranných věží. Poté co hrad roku 1508 vyhořel, odstěhovali se jeho majitelé - Zmrzlíkové a ponechali hrad vlastnímu osudu. Majitel sousedního zvíkovského panství Kryštof ze Švamberka připojil Orlík ke svému panství a zahájil jeho rozsáhlou přestavbu. Bylo vystavěno nové hradní křídlo, čímž se čtvercový dvůr uzavřel a posílilo opevnění. Nový hospodářský dvůr byl rovněž opevněn a tvořil první obranné pásmo hradu. Nechal zde také vystavět kapli s gotickou síťovou klenbou. Následnými majiteli byli Eggenbergové a po nich Schwanzenbergové, kteří ho vlastní dodnes. Během první poloviny 18. století navrhl další úpravy stavitel A. E. Martinelli. V roce 1725 bylo přestavěno severozápadní křídlo a v letech 1751 – 1753 křídlo jihozápadní. Nové dějiny Orlíku se začínají psát roku 1802, kdy se rod Schwanzenbergů rozdělil na dvě linie a Orlík se stal sídlem členů mladší větve rodiny. Po požáru v roce 1802, který narušil a pozdržel práce při probíhající zásadní přestavbě, projektované K. J. Langrem, došlo ke zvýšení celého zámku o třetí patro. Dále bylo vybudováno reprezentační schodiště a před branou zámku divadlo. Řada interiérů byla upravena v empírovém stylu. Podle přání choti Karla Filipa Schwanzenberga Anny se změnily nejen zámecké salony, ale i bezprostřední okolí objektu. Schwanzenbergové začali své sídlo upravovat podle anglického vzoru do stylu romantické novogotiky, která byla ještě více podtržena renovací fasád, které nastaly v letech 1860- 1862. Plány k přestavbě, která zhruba probíhala v letech 1849 – 1860, vypracoval profesor architektury B. Grueber. Bylo tedy slohově sjednoceno průčelí se třemi válcovými věžemi, rytířský sál dostal arkýř a upraveno bylo průčelí zámku na straně k Vltavě. V novogotickém stylu pak v blízkosti zámku, v přilehlém anglickém parku, byla zbudována rodinná schwanzenberská hrobka. Stylovými změnami opět prošly některé orlické salony. Novorenesanční vzhled získalo několik interiérů, včetně tzv. Teskova sálu s bohatě vyřezávaným kazetovým stropem a obložením stěn, které zhotovil v letech 1882 – 1884 Jan Teska. V podobném romantickém duchu je zařízen a vyzdoben už výše zmiňovaný Rytířský sál. Empírový styl na zámku je zastoupen především nábytkem, který si přivezl Karel Schwanzenberg z Paříže. Je zde k vidění mimořádná rodová sbírka, která obsahuje unikátní soubory historické zbroje, dary významných evropských panovnických osobností, jako je např. Napoleon I. nebo ruský car a cennou kolekci obrazových děl. Můžeme zde vidět místnost věnovanou maršálkovi Karlovi I. a napoleonským válkám. Zámek je znám svojí rozsáhlou sbírkou pušek, čítající přes 300 kusů, které lze zhlédnout v tzv. Puškové chodbě. Zajímavá je též knihovna s asi 18 000 svazky, nejstarší kusy pochází z druhé poloviny 18. století. Z většiny pokojů je vidět hladina přehrady, která změnila vzhled zámku v roce 1960. Do té doby to bývalo opravdu orlí hnízdo, na strmé skále téměř 70 metrů nad údolím Vltavy, než se hladina Vltavy pod Orlíkem zvedla o 60 metrů a několikanásobně rozšířila, takže se její vody hradu téměř dotýkají. Proto hrad dostal betonové injekce a žulový ochranný plášť. Díky tomu je zde možnost lodní dopravy, kde se parníkem z kotviště, jež je blízko zámku, můžete dostat na hrad Zvíkov.
Použitá literatura : Josef Pavel : Pověsti českých hradů a zámků,Melantrich,Praha 1995
www.castleinfo.cz
www.zamky-hrady.cz
www.domek.cz
www.pf.jcu.cz
Všeobecná Encyklopedie, Diderot, Praha 1999
28. prosinec 2012
4 234×
579 slov
