Hrad Loket (historie)

Historie Hradu

NA VYSOKÉM STRMÉM SKALNÍM OSTROHU, obtékaném ze tří stran řekou Ohří, se po staletí tyčí masiv hradu Lokte s typickou hranolovou věží a malým městem pod jeho zdmi. Toto strategicky velmi výhodné místo bylo asi přirozenou pevností dávno před založením kamenné stavby stálo tam pravděpodobně dřevěné slovanské hradiště. Slované, kteří osídlili Loketsko přibližně v 6. století n.l., jistě využili nepřístupné skály k vybudování opevněného bodu, který by chránil celé okolí.
Oblast se brzy stala středem zájmů západočeského kmene Lučanů a středošeských Čechů, soupeřících o nadvládu při formovaní raně feudalního státu. Po vítezství Přemyslovců se Loketsko dostáva pod centralní vládu v Praze. Spravním střediskem kraje je v té době dřevěný hrad Sedlec u Karlových Varů, kde měli sídlo knížecí a pozdeji královští úředníci.
Sedlecká župa, pozdeji Sedlecko-Loketsko, která byla ustavena(první písemná zmínka o ní je v listině Vyšehradské kapituly z roku 1086, kde jsou vymezeny hranice pražského biskupství), se tak stala nejzápadnější pohraniční oblastí Čech. Kraj měl velký význam především v hospodářském životě země, protože jím procházela obchodní stezka z Prahy do německého Plavna a Erfurtu. Loket svým opevnením chránil přechod reky Ohře na cestě z Chebu do Karlových Varů.
Za krále Vladislava I., asi ve 3. čtvrtině 12. století, se Loketska zmocnil německý rod Vohburků a pozdeji připadlo jako léno císaři Friedrichu Barbarossovi, který oblast spravoval z Chebu. V té době již zaniká dřevěný hrad Sedlec.
Vznik kamenného hradu, který historici donedávna zarazovali do údobí vlády Přemysla Otakara I. (1197 – 1230) nebo Václava I. (1230 – 53), je starší, jak ukázal nálz románské rotundy v roce 1966 v dnešním severním paláci.
Rotunda pochází asi za 3. čtvrtiny 12. století a byla tedy postavena za Vladislava I. (1140 – 73). Svým architektonickým řešením patří k podobným stavbám najstaršího českého typu a svědčí současně o slovanském původu raně feudalního hradu. Vyvracejí se tím domněnky, že Loket založili němečtí kolonisté. O českých obyvatelích svědčí i název v listinách z roku 1234, kde je uváděn název Loket, který byl teprve později překládán německy Elbogen a latinsky Cubitum.
Před rokem 1234, kdy se Loketsko vrátilo zpět k české koruně, byla spravá přenesena do kamenného hradu, který se svým moderním fortifikačním pojetím stal pevným centrem královské moci. Dochované zápisy dokládají, že loketským purkrabím a správcem župy byl Sulislav.

Stavebně historický průzkum, který se uskutečnil v šedesátých letech, rozšířil základní přesdtavu o architektuře a stavebním vývoji Lokte o nové prvky a pomohl upřesnit i přibližné datovaní jeho vzniku. Stavební činnost a vývoj hradu se přbližně kryje s jeho držením. V době, kdy je korunním majetkem – od počátku stavby do roku 1434 -, se mění z jednoduché románské stavby v gotickou pevnost a postupně se vytváři jeho půdorys.
Stavbu ovliňovaly poměrně malé rozměry na horní plošiny, takže jednotlivé objekty jsou postaveny v několika úrovních. Ba nejvyšším místě ostrohu stojí románská věž (viz příloha č.4) na čtvercové základně, otočená hranou k městu, navazují na ni ostatní stavby, seřazené do protáhlého prstence. Vež svým charakterem připomíná hrady v Horní Falci, které byly v Německu běžně za vlády Štaufů. Nádvoří bylo pouze ve východní části areálu. Hrad měl směrem k městu hradbu, na kterou navazoval další, dělící hrad na dolní a horní (s věží) část. Severně od věže vedla přístupová cesta, vybudována v nejnepříznivější poloze pro obléhatele.
Zakladní obranný systém tvořila původně věž a obranná zeď, obíhající areál, která protínala půdorys pozdějšího hejtmanství. K opevnenní v tomto prostoru patřily dvě bašty ( viz příloha č.3), jejichž spodní části se zachovaly a byly později připojeny do zdiva vychodního křídla. Připomínají se roku 1319, kdy Jan Lucemburský žádá na obráncích hradu vydaní věží. Další bašta podobného typu stala zřejmě i v prostoru dnešního hejmanství a jejích základu se použilo pro výstavbu této budovy, vysazené již z původní čáry opevnení. Uvnitř malého prostranství horního hradu stál i původní hradní palác, zřejmě skalní světnice, zbořená pro přestavbě hradu na vězení v roce 1810. Vznik markrabství se datuje do 2. poloviny 14. století, hejtmanství bylo postaveno asi až po roce 1412, kdy je hrad uváděn jeko sešlý a Václav IV. Nařizuje purkrabímu Janku Maleříkovi opravu.Za vlády Karla IV. Nebo Václava IV. Vzniklo pravděpodobně i jádro severního paláce.
Rotunda, která byla objevena pro průzkumných pracích, je disponována ve výšce 51 metrů nad řekou a vystupuje z vnější fasády malým obloukem (viz příloha č. 5). Asi ve 2. polovině 13. století k ní byla připojena obranná hradba a pozdeji severní palác, který pohltil kaply. Hloubkové sondy odhalily část zachované kopule lodi s otisky prkenného bednšní, loď o průměru 3,6 metru a apsidu, situovanou k vychodu, s romanskym okenkem, které osvětlovalo celý interiér. Současně se ukázalo, že severní čtvercový výstupek hradu má pod vnější kamennou vrstvou romanské zdivo, jehož síla je stejná jako u rotundy. Dosud se však nezná půdorysný tvar románské stavby, takže se nedá určit účel výstupku.

Aby zajistil bezpečnost západní hranice státu a zvýšil hospodářskou výnosnost pohraničí, povolal Přemysl Otakar II. (1253 –78) na Loketsko německé kolonisty a v okolí hradu a v podhradí založil manský systém, kdy jednotlivé vesnice a dvory propůjčoval rytířům a zemanům, vetšinou Němcům, kteří měli povinnost bránit pomezí před nájezdy z německé strany. V okolí Lokte bylo asi 30 manských statků, jejichž držitele dostali od království, odpovědnost pouze králi, zákonitou posloupnost v dědictví apod. Na hradě, který za to museli v případě nebezpečí bránit, měli svůj manský soud, jehož jednání řídil soudce jmenovaný králem.
Loket často navštěvovali členové královské rodiny a v letech 1317 – 19, za odporu Čech proti králi Janu Lucemburskému, tam několikrát bydlela královna Eliška s dětmi. Roku 1319 dobyl král hradu téměř bez boje, královnu odvezdl do Mělníka a své čtyři děti, mezi nimi i nasledníka trůnu, pozdějšiho císaře Karla IV., dal na Lokti dva mesíce věznit.
Když bylo roku 1322 připojeno Chebsko trvale k Čechám, urychlila se germanizace Loketska, protože do kraje začalo proudit obyvatelstvo z poněmčené chebské oblasti. Hrad současně ztratil charakter pohraniční pevnosti. Přesto o něj panovníci neustaále pečovali. Dokladem toho rozhodnutí Karal IV., který po požáru města a hradu v roce 1352 obnovil Loketským privilegia zničena ohněm a navíc jim udělil taková práva, jaká měla královská města. Škody, způsobené požárem, byly zřejmě brzy zahlazeny, protože v letech 1370 –76 císař na hradě často bydlel. Další stavební oprava spadá do údobí po roce 1412, kdy Václav IV. Poručil sešlou pevnost opravit nákladem 200 kop.
Za husitských válek, asi roku 1422, zastavil císař Zikmund hrad Půtovi z Ilburky, za jehož držení se husitské vojsko, vedené Jakoubkem z Vrešovic, neúspešně pokusilo v roce 1426 a 1429 Lokte dobyt.
Když se v roce 1434 stává držitelem hradu chebský purkrabí Kašpar kraj i s many, končí tím jedna etapa historie Lokte. Začíná se druhá, dlouhá sto dvacet let, poznamenaná neustalými rozbroji a krvavými střetnutími mezi loketskymi měšťany a many a novými majiteli panství. Tato dramata se zapsala do dějin i tvarnosti hradu a města.
Drobná válka začala v sedmdesátych letech 15. století, kdy se Šlikové rozhodli prodat panství Albrechtovi Saskému. Měšťané a mani, od kterých chtěla saská delagace slib poddanství, požádali o pomoc pány z Plabny. Při nepokojích v roce 1473 vzplanul jeden dům v podhradí a od něho chytil hrad a vyhořel až na markrabství. Šlikové ze msty přepadli město a vypálil je i s kostelem.

Roku 1419 vypukly opět nové spory, protože Šlikové upírali loketským manům stará práva, daná kralovskými privilegii, žádali slib poddanství a vymáhali berně, na které měl nárok jenom král. Jeroným Šlik dal dokonce uvěznit a stít mluvčího manů Mikuláše Pernsteinera a dobyl tvrze mana Hyzrleho z Chodova. Po těchto násilných činech byl po cestě přepaden lupiči a zavražděn.
Jeronýmův syn Šebestián se dostával s měšťany do podobných rozbrojů a pokoušel se zlomit jejich odpor tím, že jako majitel hradu, který navazoval na městské opevnění, měl právo držet klíče od bran města, a libovolně zavíral Loket i na několik dní. Pro odpření poslušnosti nově jemenovanému hejtmanu kraje Jindřichovi z Plavna a pro neustálé vyvolávaní sporů s Loketskými, oblehla roku 1502 vojenská hotovost vedená Jindřichem z Hradce a plavenským vojskem hrad, pro nepřesnou střelbu však ho nedobyla. K dalšímu obležení došlo v roce 1504, kdy se loetští manové a měšťané pokusili hrad dobýt. Ale Šlikové za pomoci ze Saska odolali, obsadili město, dali několik občanů popravit a další vyhnali. Při útoku vznikl požár, při kterém vyhořelo sedmdesát domů.
Teprve když zdědil panství Albrecht Šlik, nastal v Lokti klid. Nový majitel začal roku 1528 na hradě se stavbou velkého traktu, který do minulého století zachoval šlikovský erb s datem 1529. Když se roku 1546 přidal Jeroným Šlik ke stavovskému povstaní proti císaři Ferdinandovi I. a otevřel město saskému vojsku, císařská armáda 28. května 1547 hrad dobyla. Za odboj bylo Šlikům zkonfiskováno značné jmění, mezi jiným i loketské panství.
Roku 1551 zastavil císař na deset let hrad panům z Plavna za 24.000 tolarů. Po vypršení této lhůty jej koupilo město za 30.000 tolarů nejprve na třicet let a roku 1594 jej dostalo dedičně, ale bez manských statků, které dal Rudolf II. Rozprodat. Na hradě byl později přes rok vězněn a roku 1607 tam zemřel Jiří Popel z Lobkovic, organizátor odboje na českém sněmu proti císaři.
Stodesetileté držení hradu Šliky od roku 1437 – 1547 přineslo sice do historie města hradu krvavých událostí, představ renesance, přichazející do našich zemí z Itálie a sousedního Německa.
K intenzivní výstavbě hradu dochází až po požáru v roce 1473, kdy snad byl dostaven severní palác, nejpozději v této době vzniká také gotická kaple ve vychodním křídle, vysazená závěrem na baštu.
Albrecht Šlik dal v letech 1528 – 35 vybudovat velký bastion s přilehlými křídly, jehož stavby vychází z rozšířeného používání děl. Vychodní baštu dal zvýšit o pratro, aby získal prostor pro rodovou klenotnici a archív. Vedle ní, asi v místě dnešního arkýře, byla pravděpodobně nová kaple. Ve vychodním křídle vyrůstá první patro s velkým sálem a ve vedlejším prostoru byla zrušena pozdně gotická kaple. V letech 1533 – 35 bylo dokončeno nádvorní křídlo a současně bylo vychodní prízemní křídlo při věži zvýšeno o patro.

Zajímavý je trastament Matyáše Šlika z roku 1487, ve kterém je zachycen pravopis tehdejšího hradu, rozdělelného mezi tři syny. Obytné markrabství připadlo Mikulášovi, dva domy s kuchyní (severní palác) Jeronýmovi a dům, zvaný Červená komnata (hejtmanství), Kašparovi. Mezi severním palácem a hejtmanství stály pravděpodobně stáje. V společém užívání zůstaly brány, cesty, nadvoří, jatky, pekárny, studna a předhradí.
Dalsí popisy hradu se zachovaly ve dvou inventárních seznamech města Lokte, sepsaných v roce 1594 a 1598. Markrabství v té době již není obýváno, v přízemí jsou stáje a zbrojnice, v patře sýpky. V severním paláci je lázeňská světnice. Vychodní křídlo mělo v přízemí a v patře snad také sloužila k obraně a z jejího horního patra se vstupovalo do věže, která neměla vchod v přízemí.
Šlikovské hradní objekty. (část dnešního východního křídla) měly v patře knížecí a velkou soudní světnici, tzv. dolní a malý sál a úřední místnosti. Ve 2. poschodí byla stríbrná a dívčí komnata, velký sál, tzv. velká horní dvorská světnice a zbrojnice s válečnou výzbrojí pro 400 žoldéřů Zbytky pozdně gotické hradní kaple se zachovaly v sále východního křídla v podobě niky. A snad koncem 16. století dostává věž štíty a krov.
Stavovské povstaní roku 1618 a třicetiletá válka dramaticky poznamenaly i Loketsko. Město se přidalo k odboji, přijalo falckou posádku a po bitve na Bílé hoře otevřelo své brány vojevůdci protestantského vojska Arnoštu Mansfeldovi. Když oblehla Loket bavorská armáda, měšťané se vzdali. Městu byly odňaty všechny statky a hrad a odevzdány do správy císařskému rychtáři. Při vpádu Sasů roku 1631 přijali Loketští opět nepřátelskou posádku a po obležení císařským vojskem, kterému přišel na pomoc Albrecht z Valdštejna, v roce 1632 podruhé kapitulovali. Za odboj bylo několik měšťanů popraveno, nekterým zkonfiskováno jmění a na Lokti zůstala císařská posádka, která odrazila několik švédských útoků v letech 1645 – 48.
Kolem roku 1620 zanikl také manský soud, a přestože císař Ferdinand III. Roku 1540 potvrdil svobody manů, privilegia neobnovil a manské statky byly po roce 1646 levně rozprodány.
Zbídačený kraj, težce postižený dlouhou válkou, se ani čtyricet let po uzavření vestfalskeho míru namohl hospodářsky vzpamatovat a roku 1688 vypukly na Loketsku, Tepelsku a Chebsku selské bouře, byly však krutě potlačeny.

Později vrátil císař hrad městu, které ho užívalo jsko skladiště a sýpky. Po požáru města roku 1725 vyhořelo i markrabství a zůstalo v troskách až do roku 1906, kdy bylo adaptováno na muzeum. Počátkem 19. století se začal hrad představovat na vězení a značne utrpěl necitlivými zásahy. V letech 1818 – 1849 sloužil pak postupně jako vězení krajského a okresního soudu a v hejtmanství bylo umístěno městské vězení.
V období, kdy byl hrad v zastavném držení města Lokte, od roku 1561, byl jen udržován a drobně adaptován až do rozsáhlé přestavby na věznici na počatku 19. století. Při přestavbě byla zbořena stará skalní světnice (1810), třetí podlaží šlikovského zámku (1821), nádvorní šlikovské křídlo s dolním a horním sálem a kuchyňský dům, jeden z nejstarších objektů hradu. K hejtmanství bylo přistaveno schodiště. V letech 1906 – 9 se do dnešní podoby obnovilo zpustlé markrabství a bylo v něm zřízeno muzeum.
Vězení bylo situováno do budovy velkého bastionu, severního paláce a části vychodního křídla. Mělo dvě patra v podzemí, jedno na úrovni terénu a dvě nad zemí. V letech 1835 – 37 se upravila příjezdová cesta do hradu, která se zachovala dodnes.
Po zrusení vězení se celý hrad dostal nejprve do správy muzea a od r. 1968 je spravován Krajským střediskem státní památkové péče a ochrany přírody v Plzni, které po stavebních opravách ve starobylých prostorách provede novou expozici, v níž bude výstava historie porcelánu, především výrobků z loketské a slavkovské porcelánky.
Vstup do hradu tvoří systém předbraní se dvema nepatrně lomenými gotickými portály a zdí, ukončenou cimbuřím. Vlevo za předbraním stojí na strmém svahu markrbství na půsorysu lomeného obdelníka. Na fasádě při jižní straně se zachovala nezřetelná písmena a letopočet 1712. V zdivu jsou zazděna gotická okna. V nadvorním půčelí je sedatkový portál saského typu s půlkruhovým záklenkem, datovaný 1657m a s iniciálami AS, který tam byl přenesen na počátku tohoto století. Z patra se přechází po zdi vnitřní brány na plošinu k věži. Levá strana za markrabstvím je uzavřena parkanovou zdí a cestu do vnitřního hradu přerušuje hradba s cimbuřím a novodobě upravenou branou.
Na prakán navazuje budova velkého bastionu , jejímž základem je půlkruhový bastion, přecházející v patře do polygonálního tvaru, vysoký od paty 25 metrů. Ve spodních podlažích se zachovalo několik střílen s původním kamenným ostením. Na západě a východě přiléhají k bastionu křídla, jejichž dvorní půčelí člení zazděné arkády, které sloužily provozu na hradě. Ve stěnách bastionu jsou zachovány zazděné výklenky původních střílen a pod baštou jsou dvoupatrové sklepy, vytesané ve skále.

Severní palác, do nádvoří patrový, má nad svahem dvě poschodí.V prostoru dnešního šnekového schodiště je románská rotunda z doby vzniku hradu. Severní křídlo se zbytky románského zdiva vystupuje ve čtvercovém půdorysu na skalní ostroh z hmoty paláce.Trakt se potom lomí k jihovyýhodu a je ukončen přzemní obdénou bašou se dvěma stěrbinovými střílnami. Z její levé strany vybíha fragment městské hradby se zazděnou branou pro pěší. V sklepě severního křídla se zachovaly široké niky původních střílen.
Vychodní bašta je postavena na kruhovem půdorysu, precházejícím v patře do polygonálního tvaru. Interiér přízemí má klenutou místnost, v patře vysazeném na konzolách je prostor bývalého šlikovského archívu, sklenut lunetovou štítovou klenbou se slabými hřebínky a znaky na svornících.
Navazující východní křídlo s tzv. velkým sálem má na fasádě, otočení k městu, vysazený arkýř, kde byla kdysi patrně hraní kaple.Střední průčelí člení půlkruhová bašta, ze které se zachovala jen dolní část. Zdivo ve výši jejího fragmentu až k vychodní baště je nejstarším opevnením, které se odlišuje použityý materiálem, je z kvádrů valounového charakteru. Interiér sálu v patře má novodobý drevěný strop a stěnu do nádvoří člení přístěnné arkády. Na vychodní straně interiéru je nika v podobě lomeného oblouku s rovným zadním průčelím. Za pásem vystupuje fragment křížové klenby s osekanými žebry a fragmenty pozdně gotické kaple, jejíž prostora vyrůstala asi z přízemí.
Hejtmanství s jednoduchou architekturou má k dvornímu průčelí přistaven rizalit klasicisního schodiště. Valné klenby ve sklepech nesou z části otisky s bednení, průchod do jednoho prostoru vede gotickým sedlovým portálkem.
Na hejtmanství navazuje budova východního křídla při věži, postavena z lomového kamene. V přízemí vystupuje goticky zazděný portál a mezipatro člení dvě zazděná kamenná gotická ostění oken. Vpravo je prolomen půlkruhový portálek z cihel, navazující na novodobou pavlač při vezi. V rohu při hejtmanství se zachovaly dvě konzoly ostraněného prevétu.
Romanská věž čtrvercového půdorysu o poměrně malé straně 8 metrů, postavena z pravidelných kvádrů ojediněle s bosážemi na narožích i v ploše průčelí, je ukončena štíty. Na straně k městu je ještě zřetelně zazděné cimbuří. V severovýchodním průčelí je původní cihlový průchod na starou pavlač, po jejíchž vodorovných trámech se zachovaly kapsy. Obdobný průchod je i na severozápadní straně. Ve druhém patře věže nad terasou byla původně obytná místonost. Na severovychodní straně se dochoval prevet a v jejím jizním koutě fragment krbu. Vnitním prostorem prochází novodobé schodiště.

Hrad Loket, který se již dlouhé věky tyčí nad údolím řeky Ohře, působí mohutností svých zdí a zajímavym architektonickym členením, které v promenlivosti jednotlivych budov vytvarí panorama typicke stredoveke pevnosti. Na rozdíl od prvního dojme velikosti se musíme obdivovat technickemu resení stavitelů, kterí dokazali tento komplex budov usporadat na pomerne male plose vrcholu skalního ostrohu a na jeho svazích.
Jedinečnost Lokte, který se radí mezi nejvyznamnejsí pamatky Zapadočeskeho kraje, spočíva v dochovanem charakteru stredovekeho hradu. Jeho vyvoj od vzniku d poloviny 16. století nese vyrazne rysy romanskeho slohu, rane a pozdní gotiky, a goticko-renezančního slohu, takze se tu zachoval unikatní soubor stavebních smerů na sebe navazujících, jakych je v Čechach malo. Současne si udrzel malebnou působivost s neustalymi promenami panoramatu z růsznych pohledů. Stavební obnova a úpravy, které provadí Krajske stredisko staní pamatkove peče a ochrany prírody v Plzni, smerují k tomu, aby tato byvala pomezní pevnost, tak důlezita při zrodu českeho státu, zůstala zachovana.