Islám a arabský svět

Nejmladší ze světových náboženství, islám, vznikl počátkem 7.stol. v nehostinné oblasti horké vyprahlé země, rozprostírající se na miliónu km čtverečných mezi Asií a Afrikou. V 6. a 7. stol. tam žili převážně nomádští beduíni, kteří se živili pouze mlékem a datlemi a žili ve stanech ze zvířecích kůží.Mezi kmeny vládla krevní msta, děti byli často po narození usmrcovány, aby nespotřebovávaly skromné zásoby potravin. Mezi beduíny byly mezi nejvyššími lidskými ctnostmi velkorysost, loajalita a odvaha. Kolem poloviny 6.stol. existovala v Arábii tři významná města. Všechna ležela v horské oblasti Hidžázu, ohraničené na západě Rudým mořem a na východě velkou pouští. Ve středu Hidžázu, v malé úrodné oáze, se nacházel Jasrib, pozdější Medina. O 400 km dále, v chladných horách, leželo město Taif a severozápadně od něho, v kotlině mezi pustými horami bez vegetace, Mekka. Díky výhodné poloze byla Mekka nejrozvinutjší a měla velké příjmy z bohatě naložených velbloudích karavan, které tímto střediskem dálkové dopravy procházely. Významní občané města patřili k rodu Kurajšovců, který město ovládal finančně i vojensky. Blahobyt města zvyšovalim poutníci, kteří putovali do Kaaby v Mecce, k nejposvátnějšímu místu Arabů. V Kaabě se nachází dodnes Muslimy uctívaný černý kámen-meteorit.Alláh, později jediný bůh muslimů, byl tehdy jedním z hlavních bohů v Mecce. Celkem se zde uctívalo asi 300 dalších bohů a bohyň.

Muhammadovo islámské učení

V Mecce se kolem r. 570 narodil Muhammad, syn zchudlého Kurajšovce. V mládí si vydělával na živobytí jako zaměstnanec bohaté, o 15 let starší vdovy Chadidže. Když dosáhl 25 let, provdala se za něho. Z tohoto manželství se narodilo několik dětí. V r. 610 se Muhammadovi zjevil na hoře Hira archanděl Gabriel, který mu oznámil, že je apoštolem a poslem božím. Muhammad však pochyboval o pravdivosti zjevení. Brzy nato se mu archanděl zjevil znovu a přikázal mu vzbudit lid a varovat ho před hrozícím božím soudem.Tak začal Muhammad v r. 613 veřejně kázat to, co mu archanděl vyjevil jako podstatu víry: Alláh je jediný Bůh na nebesích, kromě něho neexistují žádní jiní bohové. Před Alláhem jsou si všichni věřící rovni, a i když bůh stanovil, že člověk nemůže ovlivnit svůj osud, musí se Alláhovi v den nejvyššího soudu zodpovídat. Povinností bohatých je rozdělit se o svůj majetek s chudými. Muhammadovi přívrženci nazvali toto nové učení islámem, odevzdáním se vůli boží. Svými kázáními poskytl Muhammad beduínům novou naději. smrt dosud pro Araby znamenala konec každé existence. Jediným měřítkem osobního úspěchu bylo bohatství, které člověk za svého života nahromadil.Mnozí z prvních přívrženců Muhammada byli chudí, kteří přijímali Alláhovo poselství s velkou nadějí na lepší život na tomto i onom světě. Bohatí Kurajšovci však s Muhammadem tvrdě zápasili, protože novým učením zpochybnil jejich životní styl. Před zvyšujícím se tlakem mocných uteklo z Mekky mnoho Muhammadových přívrženců a r. 622 opustil tajně město i Muhammad a odešel do Jasribu, který byl pojmenován Medínet-al-Nabi, zkráceně al-Madína, Medina ( město posla ). Tento Muhammadův odchod, nazvaný hidžra, je uznáván jako počátek islámské éry. Z kázání pravé víry a očištěním starého náboženství vyplývaly i politické úkoly. Muhammad usiloval i o sociální a zákonodárnou nápravu. Takto zlepšil mimo jiné i postavení arabské ženy. V předislámském období mohl mít muž libovolný počet manželek. Muhammad sice podřídil ženu muži, jako tomu bylo i v křesťanství, ale polygamii redukoval na manželství se čtyřmi ženami, o něž se měl muž stejně dobře starat. Jen pro něho-jako proroka-platila vyjímka. Po smrti Chadžiže se oženil ještě s devíti ženami. Dlouho se Muhammad pokoušel obrátit islám i na Židy a křesťany, neboť islám nebyl považován za nové náboženství,ale za konečné zjevení. Židovsko-křesťanské proroky Muhammad pokládal za své předchůdce.V mnohých výrocích koránu, svaté knihy muslimů, jsou paralely se Starým a Novým zákonem. Křesťanská představa o tom, že Kristus je Boží syn, je však v koránu výslovně zamítnuta. Když se Muhammadovi nepodařilo obrátit medínské židy k Alláhovi, zrušil své kompromisy s židovskými rituály ( půst v den smíření, modlení se směrem k Jeruzalému ). Vytvořil nové rituály, vlastní jen islámu. Místo zvonů upozorňoval věřící na konání pobožnosti v pevně stanoveném čase vyvolávač motliteb, mezzuin. Modlit se bylo třeba směrem k Mecce. Půst prodloužil na jeden měsíc ( Ramadán ). Boží posel si velmi rychle získal přívržence mezi bojovnými beduínskými kmeny, které díky společné víře zapomněly na vzájemnou rivalitu, takže mohlo dojít k jejich politickému sjednocení. Pod Muhammadovým velením se z islámu vyvinulo teokratické společenské uspořádání, jemuž byla vlastní bojovnost, orientovaná zprvu proti kurajšovské Mecce. Jelikož muslimové vybojovali celou řadu vítězství, připojili se k nim mnozí bojovníci, neboť boj za Alláha jim nabízel dvojí užitek: po vítězství připadla vojákům kořist a pokud zemřeli v boji, očekával je ráj. kolem r. 630 dobyli muslimové Mekku. Muhammad nechal v Kaabě zničit všechna zobrazení bůžků a toto místo vyhlásil za islámskou svatyni. Vytvořil tak duchovní centrum nového náboženství. Roku 632 Muhammad zemřel. Za 22 let jeho působení se mu podařilo sjednotit židovsko.křesťanskou tradici jednoho boha s podvědomím arabským národním cítěním: pomocí koránu, svaté knihy, jejímiž ústy promlouval Alláh, se mu podařilo vytvořit prakticko-teologický základ islámu, podle něhož muslimové dodnes vykonávají náboženské povinnosti a řídí se jím ve svém životě.

Pět pilířů islámu

Život věřícího určovalo pět rituálních povinností, které od dob, kdy je vyslovil Alláh prostřednictvím Muhammada, přetrvaly dodnes: víra, modlitby, půst a pouť: byly nazývány pěti pilíři islámu. Víru vyjadřuje věta: Není žádného boha kromě Alláha a Muhammad je jeho prorok. Když některý věřící pronese tuto větu, stane se muslimem, a to bez jakýchkoliv dalších přijímacích rituálů, které jsou potřebné v jiných náboženstvích. Nejvyšší ctností je poslušnost Alláhovi. Muslimové věří, že Muhammad byl posledním poslem božím a jeho slovo bude doprovázet věřící až k poslednímu soudu. Druhým pilířem islámu je motlitba, kterou mají věřící vykonávat pětkrát denně. Kromě toho je potřeba vykonávat rituální očistu, bez níž by modlitby neměly platnost. Třetí povinností islámu jsou almužny, tzv. sakat. Almužny vybíral stát a užíval je na podporu těch, kteří na ně byli odkázáni. Tím, že muslim odevzdal část svého majetku, očistil se jeho zbytek, který mu zůstal. Dodržování půstu v ramadánu představuje čtvrtou povinnost věřících. V ramadánu zjevil Alláh poprvé svému prorokovi korán a v tomto měsíci dosáhl rovněž Muhammad svého prvního vítězství nad Kurajšovci. V době slunečního svitu musí muslim držet půst: jíst a pít smí jen po západu a před východem slunce. Poslední povinností věřících je pouť do Mekky, tzv. hadždž, kterou musí každý muslim podniknout alespoň jedenkrát za život. Tento příkaz přejatý z arabské tradice se uskutečňuje jednou ročně, v měsíci Džul-Hidža.V tomto měsíci přicházeli do Mekky věřící z nejodlehlejších oblastí a stejně oděni vykonávali stejné náboženské úkony, vyvolávající v nich pocit jednoty a síly jejich víry. Pět pilířů podstatnou měrou přispělo k sjednocení Arabské říše. Podstatný rozdíl mezi islámem a křesťanstvím spočívá v postoji j k válce, jež e stala téměř šestým pilířem Islámu. Zatímco Ježíš Kristus vyslal své učedníky, aby hlásali skutečnou víru v mír, Muhammad vyzval své přívržence, aby šířili islám mečem. V praxi však tento rozdíl neměl velký význam: podmaňování si cizích národů křesťanskými vládci bylo někdy strašnější než obrácení na islám.

Světová moc islámu

Po prorokově smrti se náboženské společenství islámu vyvinulo za pomoci dobyvatelské politiky v mocnou říši. Jelikož Muhammad zapomněl jmenovat svého nástupce, docházelo po jeho úmrtí až do poloviny 8. století ke krvavým sporům o úřad nástupce-chalífy, náboženského a politického vůdce islámu. Prvním ze čtyř právoplatných chalífů, kteří založili zlatou dobu islámu, se stal Abú Bakr, Kurajšovec, otec Muhammadovy oblíbené manželky Aidži.Úspěšně bojoval proti kmenům, které se odklonily od islámu, a opětovně sjednotil věřící. Rozšířil i mocenskou sféru islámu o velké oblasti Persie a Byzance. Když r. 634 zemřel Abú Bakr na horečku, chalífou se stal Omar 1., blízký Muhammedův rádce. Za desetiletí vlády tohoto chalífy dosáhl islám svého největšího vlivu. K islámské říši byla přičleněna Palestina, Sýrie, Egypt a téměř celá Persie. Domácí obyvatelstvo vítalo dobyvatele jako osvoboditele od byzantské a perské nadvlády. Arabové zachovali v dobytých zemích již existující státní správu. Příslušníkům náboženství písma ( Židům, křesťanům, stoupencům Zarathšustry ) byla za výkupné povolena náboženská svoboda ( daň z hlavy ). Přestoupením na islám bylo možno dosáhnout statutu mavali ( spojence ), ale Arabem se nemohl stát nikdo.

Mocenské boje mezi muslimy

Po Omarově smrti-byl zavražděn křesťanským otrokem-přešel chalífát na Muhammadova zetě Othmana z rodu Umajjovců. Othmana nenávidělo mnoho Arabů, protože četná důležitá státní místa obsazoval příslušníky své rodiny a znevýhodňoval schopné muže. Po dvanáctiletém panování byl rovněž zavražděn. Čtvrtým chalífou byl islámskou vládnoucí stranou zvolen Alí, Muhammadův bratranec a zeť.Alímu se však postavil na odpor protichalífa Mu‘ávija 1., místodržitel v Damašku, synovec chalífy Othmana. Obvinil Alího, že nedostatečně pomstil Othmanovu smrt. V průběhu příprav na boj s Mu‘ávijou byl Alí zavražděn. Jeho přívrženci, šíité, se oddělili i teologicky:tato islámská konfese je dnes vyznávána především v Íránu. Muˇávija založil dědičný ummajovský chalifát (661-750 ), tzv. dědičné vlády odporující principům islámu. Hlavní město říše přeložil do Damašku. Za Umajjovců se islám rozšířil dále do Afriky. R. 711 se Arabové přeplavili přes Gibraltarský průliv do Evropy, dobyli téměř celý Pyrenejský poloostrov a způsobili zánik vizigótské říše. V témže roce dosáhli východu Indie. Vláda dynastie Umajjovců byla po desetiletí oslabována vnitřními konflikty. Pod vedením Abula Abbáse, potomka prorokova strýce, se proti Umajjovcům vzbouřili Abbásovci. 749 byl Abbás zvolen chalífou a dal vyvraždit rod Umajjovců. Abbásovci vládli v islámské říši 500 let. za jejich vlády byly ukončeny dobyvačné války a v zemi převládl relativní vnitřní i vnější mír. Islám se prosadil jako náboženská a politická síla.

Hodnocení referátu Islám a arabský svět

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  4 219×
  1563 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Islám a arabský svět