Jan Hus se narodil v roce 1371 v pošumavské vesničce Husinec, za vlády Karla IV, kdy české království bylo bohatou, kulturně vyspělou a světem uznávanou zemí. Také to ale byla doba, kdy se v Evropě šířila krize katolické církve.
Malý Jan Hus byl z chudé rodiny, proto se rodiče rozhodli, že z něj bude kněz. To byla asi jediná šance na lepší budoucnost chudého chlapce. Od devatenácti let studoval na Karlově univerzitě v Praze. Nebyl nejlepším studentem a tak jako ostatní se protloukal všelijak a těšil se na lepší budoucnost v kněžském rouše. V roce 1396 získal hodnost mistra svobodných umění, za dva roky začal na univerzitě sám vyučovat a po dvou dalších letech byl vysvěcen na kněze. Pořádal kázání v kostele svatého Martina, stal se děkanem a na krátký čas i rektorem univerzity. Názory Mistra Jana prodělaly během té doby velké změny. Nechtěl jen mlčet a přihlížet, jak církev zrazuje ideály křesťanství.
V roce 1402 byl jmenován kazatelem v Betlémské kapli. Byl to nový kazatelský sál, kam se vešly 3000 lidí. Chodili tam měšťané, šlechta i členové královského dvora. Hus si s tím nelámal hlavu a klidně kritizoval všechny nešvary – odírání chudáků, kupčení s odpustky, neřest a chamtivost, která se v církvi rozmohla. Mluvil velmi vášnivě, používal ostrá přirovnání a také sprostá slova. Tvrdil, že církev se zase musí stát společenstvím lidí určených Bohem ke spáse a ne institucí plnou tlustých chamtivých farářů, kteří okrádají chudáky a využívají své moci. Nebyl jediným kritikem, ale byl velmi výraznou osobností a také měl velmi mnoho posluchačů. To se pochopitelně spoustě lidí nelíbilo.
Věděl, že církev se sama nezmění a tak svými kázáními vyzýval i panovníka a šlechtu, aby zjednala nápravu. Václav IV., tehdejší panovník, jeho učení uvítal. Hrabivá církev a její majetky mu byly trnem v oku. Husův vliv na lid i panovníka rostl a tím rostlo i jeho sebevědomí. Hlásal že český národ je vyvolený, že napraví řád světa a zbuduje království Boží na zemi. Díky jeho vlivu se změnil i poměr hlasů na Karlově univerzitě, kde měly doposud většinu němečtí mistři. To se změnilo díky Dekretu Kutnohorskému, který na popud Jana Husa vydal Václav IV. v roce 1409. Hus byl zvolen rektorem Karlovy univerzity a byl na vrcholu své moci. Němečtí mistři z univerzity začali odcházet a po Evropě rozhlašovat, že Čechy jsou hnízdem kacířů, tedy lidí, kteří se protivili oficiálním názorům tehdejší katolické církve. Na takové lidi se pohlíželo jak na čarodějníky, kteří nemají duši. Hus byl prohlášen za odpadlíka a byla na něj uvalena klatba. Nějaký čas byl ještě hájen králem, ale časem si pohněval i jeho.
Hus se však nechtěl vzdát, stále bojoval proti obchodování s odpustky, na kterém měl svůj tučný zisk i král. V Betlémské kapli stále vášnivě promlouval k Pražanům a jeho názory vyvolávaly bouře a protesty obyčejných lidí. Tím si Hus definitivně pokazil zbytky svých vlivů a toleranci krále a šlechty. Z Říma přišel příkaz – nejvyšší klatba pro Husa, nikdo se s ním nesměl stýkat. Betlémská kaple měla být zbořena. Praha byla na pokraji revoluce.
Jan Hus se uchýlil na hrad Krakovec, kde dostal výzvu od říšského krále Zikmunda Lucemburského, že se má dostavit na koncil (tedy církevní soud) do Kostnice. Jan Hus věděl, že soud nebude spravedlivý, ale fanaticky dál prosazoval svou pravdu a chtěl svůj boj dobojovat až do konce. U koncilu v Kostnici svá kázání a tvrzení neodvolal, jak po něm chtěli a 6. července roku 1415 byl upálen za živa na hranici. Jeho popel byl rozsypán do proudu řeky Rýn, aby po něm nezbylo vůbec nic. Jeho smrtí však nic neskončilo. Vypukly Husitské války, neštěstí a utrpení.
Celou dlouhou historií našeho národa je Jan Hus předmětem sporů, na jedné straně bojovník za pravdu, na druhé straně kacíř. Mnohokrát v historii naší země se stal ve zlomových okamžicích symbolem boje za pravdu. Například v době Národního obrození, kdy katolická církev byla spojována s Habsburskou monarchií, od které se chtěl národ osvobodit. Tento pohled na Jana Husa později zastával i T.G. Masaryk. Díky němu se prvně stal 6. červenec státním svátkem - v roce 1925. Jana Husa uznali i komunisté. Velmi se jim hodila teorie o mocné katolické církvi na jedné straně a chudácích na druhé. Schválně zapomněli, že Hus chtěl hlavně obnovit křesťanství a nešlo jen o boj proti sociálnímu útlaku. Katolická církev se k Janu Husovi chovala jako kacíři až donedávna. Teprve v roce 1999, tedy před dvěma lety, vyjádřil papež Jan Pavel II. lítost nad Husovou smrtí a označil ho za osvíceného mistra a reformátora. Nezrušil však jeho vyobcování z církve. Nikdy asi nebudeme znát přesnou odpověď na otázku, zda byl Jan Hus opravdu neohrožený bojovník za křesťanské ideály nebo nebezpečný blázen…
28. prosinec 2012
7 152×
775 slov
