Od novodobého osídlování většiny tehdejších pohraničních okresů u nás uplyne letos už 60 let. Počátky osídlování někdejších politických okresů - Jeseník, Krnov, Bruntál a Rýmařov (který jako jediný byl řízen expoziturou Zemského národního výboru v Brně, ostatní ZNV Ostrava) můžeme historicky vysledovat už do poválečného období prvních měsíců a let po skončení druhé světové války. Už od roku 1945 vlastně dochází k zásadním demografickým změnám v pohraničí, zejména v počtu, národnostním i socioprofesním rozvrstvení tehdejšího obyvatelstva. Začíná osídlování, počešťování kraje a nový hospodářský vývoj celého regionu.
Vystěhovalectví a válečné ztráty na životech představovaly u soudních okresů Rýmařov, Horní Benešov a Vrbno zhruba 9,5 až 13 % obyvatelstva, což bylo vysoko nad průměr celé oblasti, který představoval jen 5,7 % stavu obyvatelstva z roku 1910. Při sčítání obyvatelstva v roce 1921 se téměř ve všech uvedených pohraničních regionech přes 99 % lidí hlásilo k německé národnosti. Přestože v celém období první republiky můžeme hovořit o jasně proněmecké orientaci obyvatelstva všech čtyř tehdejších okresů v prostoru pohoří Jeseníky, získaly ve volbách v roce 1920 strany „německého volebního společenství“ (DNP a DNSAP) v okrese Rýmařov jen 19 % hlasů, oproti více než 40 % hlasů v sousedních okresech Bruntál a Krnov. Znamená to tedy, že převaha Němců s ostře protičeskoslovenskými tendencemi na Rýmařovsku nebyla tak katastrofická. Pro české politické strany hlasovalo v Rýmařově jen asi 0,5 % voličů. Přestože ve volbách v roce 1935 vstoupila do volebního klání i Henleinova Sudetendeutsche Partei (SDP), podpořilo ji v okrese Rýmařov jenom 48 % voličů. Složité peripetie třicátých let, a zejména období od Mnichova přes válku, rozdělily dříve společné obyvatelstvo tohoto horského a vždy těžce zkoušeného kraje. Násilí, křivdy války i poválečné události jen přispěly ke změnám v národnostním i celkovém složení zdejších obyvatel. Válka zde zanechala očividné stopy a poznamenala na dlouhou dobu stabilitu zde žijících obyvatel.
Z demografického hlediska byl nejvíce významný především pokles počtu obyvatelstva. Na Rýmařovsku bylo místo 27 584 obyvatel z roku 1930 (z toho bylo jen 461 Čechů), a po vzestupu ještě do roku 1939, v roce 1945 jen 25 016 obyvatel. Souviselo to také s celkovým poklesem počtu obyvatel po válce, kdy došlo k 18 % snížení úhrnu počtu obyvatel v rámci celé republiky. Proto se také nepředpokládalo, že někdy dojde k dosídlení na předválečnou úroveň.Vedle poklesu počtu obyvatelstva poklesl na třetinu stavu z roku 1930 v pohraničí i průmysl. Nevalně a těžko se vedlo novým osídlencům na Rýmařovsku rozvráceném válkou, a to nejen v prvních deseti patnácti poválečných letech. Hrůzná válka zde na dlouhá desetiletí zanechala nesmazatelné stopy a poznamenala další rozvoj, resp. regresi nejen tohoto regionu.
I když samotný Rýmařov a celý okres byl zasažen válečnými operacemi jen málo, přesto došlo k jeho vážnému poškození a zdevastování. Celková škoda na všech budovách ve městě samotném byla odhadnuta na 9,5 mil. korun (úplně zničeno 13 domů, značně poškozeny byly okresní soud, mlékárna a některé průmyslové objekty, vyhořelo nádražní skladiště a 28 plně naložených vagónů na nádraží). Zrovna tak těžké bylo hospodaření na válkou zničené půdě, nacházely se i zde materiální škody způsobené válkou (prchající německá armáda za sebou například zničila 5 železobetonových mostů). Také finanční poměry v okresním hospodaření nebyly zpočátku vůbec únosné, neúnosné bylo i zvládnout obhospodařovat celou rozlohu půdy. Bylo nezbytně nutné přijmout urychleně opatření k oživení jak průmyslu, tak i služeb. V okrese Rýmařov bylo po válce na 40 průmyslových závodů s více jak 1700 pracovníky, zejména v oborech hedvábnictví, kovovýroba a dřevoprůmysl. Znamená to tedy, že vedle Krnovska bylo tak Rýmařovsko druhým nejprůmyslovějším centrem zdejšího pohraničí, dokonce před okresem Bruntál. A dost možná, že i následná stagnace průmyslu a převážně jednostranná koncepce zemědělského dosídlování okresu, byly průvodními jevy těžkostí prvních poválečných let, zřejmě souvisely, třeba i nepřímo, s odchody části prvních osídlenců.Ze socioprofesního hlediska bylo v okrese Rýmařov rozdělení obyvatel zhruba rovnoměrné – v zemědělství pracovalo 3600 obyvatel, v průmyslu 2900 a v oblasti řemesel 1400 osob.
Ihned po osvobození kraje na začátku května 1945 byla podniknuta opatření k obnově života a chodu této oblasti a ke změně jejího národnostního charakteru. V období 1945 – 1947 došlo k národnostní výměně obyvatelstva a k počeštění města i okresu. Obyvatelé německé národnosti byli zbaveni čs. státního občanství a byli zčásti internováni ve sběrných táborech, zčásti dále bydleli ve svých domcích, podléhajících ale konfiskaci. I do našeho pohraničí začali přicházet na výzvu vlády a zemských orgánů noví osídlenci. Retrospektivně lze dnes zřetelně rozlišit tři etapy osídlování pohraničí. Nejdříve to byly spíše individuální a často jen živelné příchody a také odchody prvních osídlenců, pak plánované a řízené přemísťování obyvatelstva z vnitrozemských okresů do pohraničí, a tou poslední poválečnou vlnou bylo usídlování zájemců ze Slovenska a repatriantů - krajanů ze zahraničí (Rumunska, Maďarska) v pohraničí u nás. Do konce léta 1946 tak na Rýmařovsku nalezlo novou vlast 91 repatriantů. Druhé, hlavní vlně osídlování Rýmařovska věnoval větší pozornost ZNV v Brně a umísťoval na Rýmařovsko hlavně zájemce o půdu z Brna, Valašského Meziříčí, Velkého Meziříčí, Dolní Bečvy, Prostějova, Uherského Hradiště, Holešova a z dalších okresů. Zhruba sem takto přišlo kolem 250 rodin. Počet osídlenců se zvedl na 14000 a na přelomu let 1946/47 již okres Rýmařov dosáhl 58 % předválečného stavu – tj. na 15 541 obyvatel. Celé nejen moravské a slezské pohraničí tak vstoupilo po skončení druhé světové války do své nové historické etapy. Ministerstvo zemědělství vydalo v září roku 1945 závazné pokyny k postupu osídlování, které měly zabránit anarchii i zlatokopeckému drancování ze strany některých přicházejících obyvatel. Osídlování pohraničí severní Moravy a Slezska tehdy poněkud zaostávalo za tempem v celé republice, stupeň osídlení tak byl prakticky o 1/3 horší než jinde v pohraničí.
Situace v okrese Rýmařov nebyla v prvních poválečných měsících nejrůžovější. Šlo hlavně o nedostatek potravin a zboží, narušenou dopravu, chyběly koňské potahy a traktory, částečně zničený byl průmysl a dlouho uzavřené byly i některé obchody. Příjmy okresu měly být zvýšeny získáním velkostatku Janovice a i některých už fungujících průmyslových podniků do vlastnictví okresu. Pro konsolidaci společenských poměru k zajištění správy měst a obcí okresů byly vytvořeny okresní osídlovací komise ministerstva zemědělství a první správní aparáty jednotlivých míst a okresů (místní a okresní správní komise). Zemským národním výborem v Brně byl počátkem června 1945 správcem OSK jmenován komisař dr. Frey, který převzal agendu organizační výstavby a dobudování úřadu OSK v Rýmařově. Předsedou místní správní komise v Rýmařově byl v revolučních dnech 28 letý úředník Emil Fuhrmann.
Okresní správní komise také zajišťovala nepřátelský majetek a předávala novým hraničářům zabavené domky k řádnému užívání a bydleni. Pro uklidnění a konsolidaci poměrů v okrese mělo velký význam zejména dokončení konfiskací půdy (podle dekretu č. 12/1945) a také první etapy odsunu Němců z většiny pohraničních okresů. Odsun byl zahájen na základě rozhodnutí států vítězné „Velké trojky“ z Postupimi, která definitivně 2. srpna 1945 rozhodla také o odsunu i Němců z Československa. Po ukončení odsunu Němců jich zůstalo na okrese pouze 832, z to jen 1/2 v samotném Rýmařově. Už na konci léta 1945 byla rozvinuta velká republiková kampaň pro získání osídlenců pro pohraniční okresy, zejména pro ty, kde se připravoval největší odsun Němců. Z celého Rýmařovska bylo tehdy plánováno odsunout na 24 000 Němců, skutečnost jen za rok 1946 byla 23 099 Němců, tj. asi 96 %.
Už v první „Zprávě o činnosti OSK v Rýmařově (1945 - 46)“, zveřejněné v lednu 1946, konstatoval v úvodu její předseda Rudolf Polame, že „když se podíváme zpět a provedeme rekapitulaci práce od 8. května do konce roku a objektivně ji posoudíme, neobáváme se vstoupit do Nového roku“. Od začátku roku 1946 započaly i v našem pohraničí rozsáhlé změny. Hospodařící rolníci dostávali osídlenou půdu z národní správy do svého vlastnictví a byla provedena prověrka národních správců. Přicházející noví osídlenci pomalu a postupně začali utvářet novou pospolitost. Vše se v té době soustřeďovalo hlavně na problémy obdělání a využití půdy, na zapojení se do společné práce, na stmelení často různorodých a nových občanských pospolitostí. Rok prováděných odsunů a citelný úbytek pracovních sil si na druhé straně vyvolal potřebu dosídlenců pohraničí novými občana - hraničáři.
Začal i nový civilní a správní život – byla převzata správa bývalé německé spořitelny a také pošty (16. 6. 1945), správa farnosti, správa nad městskými byty, organizován výdej prvních potravinových lístků (na červenec 1945), zřízen sbor dobrovolných hasičů, poté myslivecký spolek, do funkce v Rýmařově nastoupil pověřenec ministerstva školství a osvěty a začátkem roku 1946 byla ustavena Okresní rada osvětová. V obcích začal hned v prvním poválečném roce čilý osvětový a spolkový život, zakládaly se ochotnické spolky (př. soubor Bratrství v srpnu 1945 v Rýmařově) a taky pěvecké sbory a hudební soubory. Zejména díky obětavosti prvních českých učitelů zazněly už 3. září 1945 v 15 školách okresu Rýmařov hlasy učitelů a dětí, vyučováno bylo 572 českých dětí.. K budování nového kulturního a národního povědomí přispěly také na Rýmařovsku od roku 1945 budované obecní knihovny (celkem 16), také stálá i pojízdná kina, ale i rozvoj školství a ostatních oblastí společenského i politického života.
Na jaře 1946 byl zahájen odsun Němců ze sběrných táborů z pohraničí do Německa, kdy bylo transportováno vždy po 1 - 2 transportech s celkem 1 200 osobami měsíčně z každého pohraničního okresu. Do konce roku 1946, kdy byla dokončena I. etapa odsunu, zůstalo na Rýmařovsku jen 832 Němců z původních asi 24 000. Podle přehledu z 1. září 1946 (z fondů Státního archívu Brno) bylo na Rýmařovsku osídleno na 1 760 hospodářství, což bylo 64 % ze všech. Město Rýmařov vykazovala 66 %, naopak například Malá Štáhle 92 %, nebo Frýdlant nad Moravicí (dnes Břidličná) 83 %. Ve druhé polovině roku 1946 byly vládou upraveny počty osídlenců mezi jednotlivými okresy, pro Rýmařov tak poklesl počet nových osídlenců o čtvrtinu. Z Rýmařovska pak pokračoval odliv osídlenců i v průběhu následujícího roku 1947. Odcházeli zejména lidé, kteří na zemědělské hospodaření sami nestačili, nebo rodiny národních správců, neuznaní za způsobilé pro další správu konfiskovaného majetku.
Na jaře roku 1946 začala v celé naší republice všeobecná předvolební kampaň do prvních poválečných voleb do parlamentu a zemských národních výborů (v květnu 1946). Drobní a střední rolníci, kteří získali půdu z pozemkové reformy, ale i domkáři, tvořily na Rýmařovsku asi 5 295 voličů. Ve volbách v okrese Rýmařov zvítězila ve 36 obcích z celkem 39 obcí strana KSČ (62,5 %), na druhém místě Sociální demokraté (16,4 %), na třetím Českosl. strana lidová (11,5 %) a potom Národní socialisté (9,1 %). Komunistická strana měla nejvýraznější úspěchy ve větších obcích okresu s výjimkou města Rýmařova, kde získala jen 48 % hlasů. Naopak ve Frýdlantu nad Moravicí (Břidličné) získala KSČ až 74 %, nebo v Ondřejově dokonce 84 %, a ve Staré Vsi 70 % hlasů. Výsledky květnových voleb také v Rýmařově rozhodly o obsazení funkcí v nově ustaveném dvacetičlenném okresním národním výboru (ONV).
Na všechny obyvatele nejen na pohraničním Rýmařovsku čekalo v prvních poválečných letech mnoho problémů, úkolů i ambicí hospodářských, sociálních, demografických, osobních a občanských, také politických. Letos tak spolu s výročím 60 ti let od skončení nejstrašnější války na zemi, vzpomeneme i 60 ti let života v míru, někteří 60 ti let života v nově osídleném pohraničí. Dnešní lidé, rodiny a jejich děti, zde již za dlouhých 60 let od počátků poválečného osídlování, mají vybudovaný svůj pevný a trvalý domov. A zejména tato skutečnost dokázala, že tento tehdy historický poválečný úkol a velký kus práce druhé poloviny 20. století zdejší obyvatelstvo zvládlo, že tento překrásný kraj pod horami Jeseníků, jim dnes právem náleží.
Poznámka: Problematikou osídlování tohoto regionu se podrobněji zabývaly práce PhDr. Josefa Matysky – Nástin správního a ekonomického vývoje Rýmařovska v letech 1945-1960 a diplomová práce J. Bětíkové – Nové osídlování města Rýmařova v letech 1945-1948.
28. prosinec 2012
3 882×
1897 slov
