Pomník padlým legionářům v Písku

Písek dokazuje,že i na malé ploše lze nalézt velké množství cenných a atraktivních kulturně historických památek. Po Písku můžete chodit křížem krážem několik let a stejně se dozvíte, že jste ještě neviděli vše, co Vám toto město může nabídnout. Písek je plný různých pomníků a památníků. Lidé kolem nich chodí a leckdy si jich ani nevšimnou.Ale jsou některé, o kterých ví každý. Jedním z nich je i „Pomník padlým legionářům“.Ale to, že lidé ví, kde ho najdou ještě neznamená že ví , proč byl vlastně postaven. Já osobně kdybych nepracovala na této práci, tak bych se o něj také moc nezajímala. Když jsem šla pomník fotit, tak jsem dokonce i přišla na důvod , proč bych se zrovna o tento pomník nezajímala – od Palackého sadů se totiž musí jít do kopce a takový kopec je pro tak líného člověka jako jsem já velkým utrpením. Při této cestě stále do kopce jsem i přemýšlela nad tím, že kdybych Písek neznala a šla touto cestou, tak bych na „vrcholu“ kopce rozhodně nečekala tak honosný pomník. Celá ulice Žižkova je taková, že se jí lidé spíše vyhýbají. A proč? Může Vám totiž přijít, že tato ulice zastává funkci velkého obchodního domu. Je zde mnoho obchůdků a hospůdek, což znamená mnoho utracených peněz. Když jsem konečně s poloprázdnou peněženkou zdolala kopec, tak jsem jsem se musela dostat přes velmi frekventovanou křižovatku. Potom už jsem se ale ocitla na Mírovém náměstí. Je to spíše takový chudý parčík , který dělá zajímavým akorát zhruba sedmimetrový pomník, který zvláště v zimě vyčnívá uprostřed tohoto parčíku. Stojí si zde tak „klidně“, že by málo koho napadlo, jakou má za sebou historii.Dříve však než historii pomníku bych se ráda trochu věnovala historii legionářů, protože kdyby nebylo jich, nebylo by ani pomníku.

HISTORIE LEGIÍ

VZNIK ČESKOSLOVENSKÝCH LEGIÍ V 1.SVĚTOVÉ VÁLCE
Zrod československých legiíí datujeme již od zahájení 1.světové války v roce 1914.Legie byly tvořeny z českých a slovenských dobrovolníků žijících v cizině a sdružených v krajinských spolcích a v Sokole.Další skupiny vznikaly z přeběhlíku a zajatých vojáků rakousko-uherské armády.První legionářské vojenské útvary tzv.starodružiníků byly ustaveny v Rusku a ve Francii.Dále pak v Itálii i Srbsku.Mnozí občané také vstupovali do armád států Dohody.Konkrétně do americké armády vstoupilo na 42 000 mužů, do anglické 1 102 dobrovolníků.

ČESKOSLOVENSKÉ LEGIE VE FRANCII
Dne 22.srpna 1914 bylo do francouzského vojska přijato na 300českych a slovenských Sokolů, kteří si říkali „Rota Nazdar“. Po bitvě u Arrasu 9.5. 1915 přestala
Rota existovat, protože zde utroěla velké ztráty a zbylí legionáři byli rozděleni do jiných jednotek. Kvůli takovému rozdělení československých legionářu nešlo utvořit samostatnou bojovou československou vojenskou jednotku.Teprve dekretem ze 16.12. 1917 vznikl československý štáb vedený francouzským generálem Mauricem Janinem. Tento štáb po mobilizaci sil vytvořil 22.československý střelecký pluk v sestavě 1.československé brigády.Ve Francii bojovalo v letech 1914-1918 na 9 000 československých legionářů, (z Písecka nejvíce u 21.československého střeleckého pluku), z nichž 630 položilo své životy.
Z legionářů příslušných do okresu Písek to byli Adamec Jan, Čulík Josef, Fořt Filip, Karvan František, Kliment Josef, Kozelka František, Krejčí Karel, Kříž Antonín, Turek Tomáš a Vaňáč Robert.

ČESKOSLOVENSKÉ LEGIE V RUSKU
Na počátku války byli čeští a slovenští vojáci zmobilizovaní rakousko-uherskou monarchií vysláni na ruskou frontu. Ti na výzvu T.G.Masaryka a jeho žádost podanou u cara, aby nebylo stříleno z ruské strany do českých a slovenských vojáků mávajících bílými šátky, přecházeli na ruskou stranu.Před 1.světovou válkou žilo v Rusku kolem 70 000 Čechů a Slováků. Těm se podařilo dostat svolení k založení vlastní vojenské jednotky. Vznikla tedy první „ČESKÁ DRUŽINA“ o síle kolem 1 000 mužů. Jejich úkolem bylo vedle průzkumné činnosti získávat české a slovenské přeběhlíky.Svaz českých a slovenskýchs spolků se snažil ustavit samostatné českoslovenslé legie. K dosažení tohoto cíle jim pomohlo teprve hrdinství našich prvních legionářských pluků v bitvě u Zborova. Dne 2.7. 1917 se totiž 3 československé pluky zúčastnily rozsáhlých bojů u Zborova, kde dosáhly výrazného vítězství a zajaly přes 3 000 mužů ,převážně vojáků rakousko-uherské armády. Jejich hrdinství vstupilo do světového podvědomí, což pomohlo koncem roku 1917 k vytvoření samostatného československého armádního sboru.

ČESKOSLOVENSKÉ LEGIE V ITÁLII
Itálie vstoupila do 1.světové války až v květnu 1915, takže snahy českých a slovenských přistěhovalců o odboj byly marné. Základem našich legií byli především zajatci rakousko-uherské armády umisťovaní od roku 1917 v zajateckém táboře Santa Maria Capua Vetere. K prvnímu nasazení našich legií došlo až v roce 1918 v samostatném boji v horách Doss Alto.Další bojové akce proběhli na Piavě,na hoře Montello u Monte di Garda nebo například ve Val Bella. Celkem bojovalo v Itálii 20 000 našich legionářů, z nichž 350 zde padlo. Kromě toho bylo 50 legionářů popraveno rakouským velením za dezerci oběšením a zastřelením. Do konce roku 1918 se celý legionářský sbor vrátil do Československé republiky.

HISTORIE POMNÍKU

K napsání této velmi zajímavé a zamotané historie jsem potřebovala určité podklady a fakta.Tuto pomoc mi poskytl Dr.Jiří Prášek z Prácheňského muzea v Písku.
Poskytl mi totiž velmi podrobný materiál ze své připravované knihy s názvem „Dobrý den písecké sochy“.
Neuplynul ještě ani půl roku od vyhlášení československé republiky a již psal v písecké revui Otavan Dr. Emanuel Siblík o přejmenování ulic v Písku. Zmínil se také o Žižkově náměstí (pozn. Dnešní Mirové náměstí).Píše: „Až tato čtvrť bude regulována, bude to jistě nejkrásnější náměstí písecké pro slunnou svou polohu, pro překrásný rozhled a pro parkové řešení. A uprostřed něho postavíme jistě pomník našim hochům, kteří v tak četném počtu z města i z okolí vstoupili v řady legionářů. Bude to jistě krásná, symbolická socha, jež architektonicky vyroste z parkového prostředí, na jejímž podstavci zvěčněna budou jména těch, kteří v psansském šatě legionářském prolili svou krev. Socha z daleka patrná připomínající na věky svaté cítění národní, železnou kázeň občanskou a vznešenou obětavost hrdinů!Až bude přikročeno k uskutečnění tohoto velevýznamného pomníku, přimlouval bych se, aby ideově byl v těsném spojení s husitstvím. Jaká zajisté jedinečná možnost na tomto místě, jež po tom volá, spojit v jediném sousoší bojovníka husitského s bojovníkem legionářským.“Jakoby autor článku tušil, co se stane.
Sdružení legionářů oznámilo obci 21.dubna 1921, že hodlá v Písku postavit pomník padlým bratřím z celého okresu a požádalo městskou radu, aby svolila s jeho umístěním v hořejší části Palackého sadů. Předložili i návrh:vypracoval ho architekt prof.Bureš z Prahy a nazval ho „Zboje ke svobodě“.Zpodobňoval legionáře v životní velikosti s praporem v ruce, vytesaným z opuky na podstavci tři metry vysokém. Vzadu na pomníku měla být usazena černá mramorová deska se jmény padlých legionářů. Návrh se dostal do osvětové komise, jejíž předseda prof.Havelka sdělil, že se do budoucna na toto čestné místo počíta s pomníkem Adolfa Heyduka (a opravdu se tak po 14 letech stalo) a komise proto navrhuje náměstí Husovo či Žižkovo (zde by se ale zase spíše hodil pomník Husův).Písecká odbočka Československé obce legionářské vzala návrh v úvahu a hodlala 28.října 1921 uskutečnit slavnost položebím základního kamene k monumentu, jehož konečné místo určil městský zahradník Karel Morava. Vše již bylo připraveno, ale plány překazila částečná mobilizace vyhlášená 23. října proti novému pokusu sesazeného císaře Karla zmocnit se vlády v Maďarsku.
Mezi tím se situace změnila a legionáři požádali o návrh na pomník sochaře a malíře Antonína Bílka (viz také oddíl ŽIVOTOPISY). Ten vytvořil pro Písek pomník zcela v duchu sepětí legionářů s usitstvím: Z kamenného čtyřbokého bloku vyrůstá mohutná postava Žižkova s odhodlaným pohledem,opřená o meč. Ze stran slavného vojevůdce následují francouzský legionář s granátem v ruce,ruský s puškou s bodákem v jedné a čapkou v druhé ruce a konečně ze zadu stojí italský legionář se zvednutou puškou. Pod jeho pravou nohou vytvořil umělec československý státní znak. Socha je téměř tři metry vysoká a spočívá na mohutném , 3,5 metrovém podstavci včetně tří schodů. Čelo spodního soklu zdobí kruhová deska o průměru 70 cm s plastickým reliéfem prvního prezidenta Československé republiky T.G.Masaryka. Tato bronzová kruhová deska je po obvodu zdobena nýty a je signovaná „Antonín Bílek 1925 lil:B.Matějíček,Vršovice“.Dále sokl zdobí bronzová deska o rozměrech 77x18 cm s plastickým faksimile Masarykova podpisu. Podstavec je od horní rozšiřující se části oddělen pásem s rostlinným motivem a v kvádru nad ním je zasazeno celkem sedm bronzových terčíků s názvy významných bojišť legionářů: Piave,Dosso Alto, Vouzieres, Terron, Zborov, Bachmač, Dobrudža. Pomník je signován Ant. Bílek 1925. Písecký revui Otavan tento popis pojal velmi lyricky. V čísle 10-12 ze 7.12. 1923, byl pomník posán takto: Pomník postaven bude na Žižkově náměstí,jež obklopeno s jedné strany novými, elegantními domy, otevírá se s druhé strany k černým píseckým lesům a horám, do širého, volného prostranství, kteréž v dohledné době sotva bude zastavěno. Nic, kromě jména, nepřipomíná na něm velikého bojovníka za volnost a víru.Proto rozhodl
Se pomníkový výbor, že středem pomníku padlých bratří má býti veliká, vztyčená postava slepého hrdiny, Jana žižky z Trocnova, největšího, nejskromnějšího, nepřemožitelného českého vojáka, jako dávnověký, ztělesněný ideál českého legionáře. Kolem postavy Žižkovy seskupení představitelé tří legiíí- ruské, francouzské a italské. Postava Žižkova vyrůstá ze skály, v níž takřka přechází i veliký štít s kalichem, o nějž se slepý rek opírá. Celá postať hrdiny, jeho pavéza, zbraň i broň pokrytá jest úlomky skály, z jichž boků jakoby vyrůstala. Tím chce umělec vyjádřit, že Žižka vyrostl z české půdy, ze středu českého lidu, právě tak, jako po pěti stoletích ti synové národa, kteří za hranicemi povstali se zbraní v ruce proti odvěkému vrahu, utlačovateli, ztělesňujíce Národ v jeho boji za Svobodu. Vzadu, za postavou Žižkovou zakořeněn jest ve skále zlomený peň staré lípy, z něhož, jako symbol znovuzrození národa ku novému, volnému životu vyráží nová, silná, svěží ratolest. Na žulovém podstavci umístěn bude bronzový relief prezidenta Masaryka a mroomorové desky se jmény padlých hrdinů. Nad nimi vyryta budou na čtyřech stranách podstavce jména vítězných bojišť na frontě ruské, francouzské a italské. Sousoší projektováno jest z hořického pískovce, bude-li dosti prostředků bude ulito z bronzu. Odhalení pomníku má býti v roce 1924. O uskutečnění myšlenky pečuje Jedmota čs. Obce legionářů v Písku, která pořádá i finanční akci, podniká sbírky atd. Na ni možno poslati příspěvky va prospěch pomníku.
Legionáři si nechali zhotovit dvacet malých odlitků modelu pomníku, kus po 120 korunách a tyto modely dávali významným dárcům. Z korespondende vyplývá, že takový model dostal například básník a generální inspektor Československé armády Josef Svatopluk Machar a také francoutský generál Eugene Mittelhauser, náčelník hlavního štábu Československé armády, který na pomník věnoval 1 000 korun. Dalšími významnými dárci byli: město Písek,které přispělo 5 000 korun a po 1 000 zaslaly zdejší Městský pivovar,spořitelna a záložna. Drobných dárců byla ovšem celá řada.Dále se peníze získávaly výnosem z koncertů, zejména v parku, z divadelních představení, prodejem 1 000 kusů pohlednic s modelem pomníku od fotografa Javůrka, do příjmů se zahrnul i prodej látky z kalika od firmy Erhart, jež se puožila při odhalení.
Samozřejmě výlohy také nebyly zanedbatelné. Z dochovaných neúplných účtů nezjistíme přesně, kolik se platilo za návrh sochaři Antonínu Bílkovi, neboť úhrada šla v několika splátkách. Zdá se, že částka přesáhla 20 000 korun. Sochař, který pomník podle návrhu vysekal doo hořického pískovce byl legionář František Bílek z Podhorního Újezda (nebyl rodinným příslušníkem autora-jedná se pouze o shodu jmen) a ten si účtoval 10 424,40 korun, mramorové desky, pořízené v Plzni, stály téměř 2 000 korun, za vyrytí nápisů a osazení desek účtoval písecký kameník Vojtěch Uher 1 000 korun,odlití bronzových reliéfů Masarykových firmou B. Matějíček z Vršovic přišlo na 5 676,30 korun, základy pomíku stály 3 500 korun, a to ještě obec darovala 40 povozů písku a 3 povozy kamene z lomu na Logrech, dovoz pomíku z táborké zastávky stál 315 korun. A to jsou hlavní výdaje! Těch drobných vylo velké množství.Celkem přišlo vybudování pomníku legionářům na více než 65 000 korun. Od počátku ovšem legionáři hlásali, že pokud se jim podaří sehnat dostatek peněz, uskuteční dílo v bronzu a bude mit hodnotu trvalou, zatímco pomník vytvořený v pískovci vydrží jen několik desetiletí. Ale dost prostředků nakonec nesehnali.
Jak již bylo uvedeno, zamýšleli legionáři slavnostně položit základní kámen 28.října 1921.Z důvodu mobilizace však byla tato slavnost přeložena na 27.července 1924.
Podobně problematické bylo i odhalení. To naplánovali pořadatelé na 5.července 1925, avšak termín musel být o půl druhého měsíce posunut, a to na 23.srpen. Tentokrát byla důvodem květnová stávka kamenického dělnictva z Podbrdska, kteří byli zaměstnáni na stavbě pomníku.
Jak bylo dobrým zvykem, zahájila odhalení v předvečer slavnostní akademie v městském divadle. O průběhu této akademie napsal revui Otavan z 24. září 1925, číslo 4-6.Píše se v něm: Slavnostní večer (22. srpna – Sokolovna v Písku – Jednota čšl. obce legionářské v Písku) Předcházející odhalení pomníku padlým legionářům z Písecka, byl věnován v prvé své části památce padlých hrdinů, v druhé oslavoval osvobozenou vlast. Ten, kdo sestavoval pořad, volil po stránce umělecké velmi šťastně. V prvém dílu prof. V. Daneš přednesl báseň Rud. Medka „Velký okamžik“ , načež básník sám pietně uctil památku padlých přečtením jejich jmen. Hudebně ideu této části kreslila Jos. Suka Legenda o mrtvých vítězích pro velký orchestr, dílo, které těží z hodnot zvukových a vyniká originální volností rytmickou. Závěr této části koncertu tvořil mužský sbor „Z osudu rukou“ od J. B. Foerstra, který právě v takovýchto malých sborech jest po Smetanovi největším mistrem. Druhá část pořadu nesla společný rys radostné naděje v rozkvět osvobozené vlasti; sólová čísla střídala se zde s čísly
Ensemblovými. Z učinkujících stála nejvýše pí. L. Danešová-Bláhová. Její vyrovnanost v rejstřících, sametový pel v hloubkách, nikde nepřepínavá síla, toť přednosti, kterými uchvátila. Její zásluhou bylo, že po prvé jsme tu slyšeli ukázku z Novákova dramatického díla, opery Lucerna“, která vzbudila svým časem tolik rozruchu. Dramatičtější a také poněkud obzížnější byl Vlastin zpěv z Fibichovy opery „Šárka“. Druhý sólista krásného hlasu, p. JUDr. E. Weil, prozrazoval ve výkonu nespokojenost sám s sebou, hlavně v Jindřichově písni „Udeřila naše hodina“. Arii Přemysla ze Smetanovy opery „Libuše“ pojal příliš lyricky. Oba uvedené sólisty na klavíru obratně doprovázel prof. Lad. Svěcený z Prahy, jemuž talé platil při prvém vstupu hlučný potlesk. Doprovodem dokázal, jak za léta se zcelil, vyrovnal, uměje v klavírním partu uplatnit i to zdánlivě nejskrytější. Svěže nesl se sbor Jarosl. Křičky „České jaro“, kde skladatel spokojuje se s přístupnými náměty. Mužský sbor zpěv. spolku „Hlahol“ v Písku pod sbormistrem prof. F. Havelkou vedl si v obou sborech (Křičkově i Foerstrově) přirozeně a distingovaně, ač nebyl v plné formě pravé saisony hudební. Mohutným a velmi případným závěrem koncertu byla Smetanova symfonická báseň „Blaník“, známá naší veřejnosti z oslav Smetanových. Symfonický orchestr písecké plukovní hudby prokázal v přednesu Suka i Smetany značnou zdatnost, a jeho dirigent štábní kapitán Jarosl. Pasovský náležitou pohotovost, takže vnější styl umělecké důstojnosti zůstal zachován. Skvělou inzonaci měly tentokráte dechové nástroje vůbec, propracovaný výkon v dynamice podávaly žesťové a smyčcové nástroje. Z výkonů byla patrna horlivá a vážná příprava, neboť musel orchestr dobře zažíti smělé figurace v harmonii, aby složitá rytmika zůstala životnou.
V neděli ráno se před devátou hodinou formoval před hotelem U Tří lip v Pažské ulici průvod četných spolků. Ten srdečně pozdravován davy občanů prošel městem-přes Starý most na Velké náměstí, Heydukovo a Žižkovo ulicí až na místo odhalení na Žižkově náměstí-nyní Mírově náměstí. Zde, za nevlídného počasí přednesl slavnostní řeč zemský školní inspektor Vojta Beneš. Za zvuků státní hymny v podání písecké plukovní hudby spadla rouška z pomníku a bývalý poručík ruské legie Jan Mayer za organizátory předal dílo do ochrany obce přímo přítomnému starostovy Metoději Brandejsovi. Slavnost zakončila legionářská hudba hudba husitským chorálem.Blíže situaci opět popisuje -revui Otavan z 24. září 1925, číslo 4-6: Pomník padlých legionářů z Písecka, postavený na Žižkově náměstí v Písku nákladem písecké Jednoty čs. Obce legionářské podle návrhu sochaře Ant. Bílka odhalen byl 23. srpna dop. V sobotu v předvečer slavnostního aktu konala se akademie, o níž referujeme na jiném místě. V neděli o 9. hod. ranní ohlásily fanfáry legionářské hudby, komponované kapel. F. Táborským, začátek slavnosti, a zpěv. spolek Hlahol, řízený prof. Havelkou, zapěl Bendlův sbor U pomníku. Po uvítání četných hostí ujal se slova slavnostní řečník zem. Insp. Školní Vojta Beneš, jenž vzdal hold matkám oněch 71 padlých legionářů, kteří umírajíce tam v cizině v posledním matném zásvitu vědomí zřeli zajisté svůj rodný, krásný kraj prácheňský. Srovnávaje vhodně legionáře s bojovníky Žižkovými ukázal, že jen jednotnost idee a s ní spojené vědomí malosti jednotlivce je podmínkou velkých činů. Oporu státu nehledá v těch, kteří snaží se dosíci vysokých úřadů a moci, ale v těch, kteří jsouce si vědomi své nepatrnosti pracují na svých místech. Kolik krásných slov, jež tak cize zní v době, kdy od nich ke skutkům je tak daleko… Za zvuků čs. Hymny spadla rouška s pomníku, který insp. Tab. Režie Jan Mayer, odevzdal srdečnými slovy v ochranu obce. Za město Písek promluvil pak starosta M. Brandeys, který pomník přijmul. Husitským chorálem, předneseným leg. hudbou, byla slavnost zakončena. Zúčastnili se jí velitel 5.pěší divise generál Jan Horák, velitel 5.polní dělostř. Brig. Gen. Arn. Hittl, přednosta Pam. odboje
R. Medek z Prahy, Dr. August Sedláček, četné deputace místní i okolní, pěš. pluk č.11 Frant. Palackého, Sokol a legionáři se svými hudbami. Děln. těl. jednota, hasičstvo aj. Básník Machar odeslal pozdravný dopis.
Přítomní lidé s účastí četli jména padlých, vytesaná Vojtěchem Uhrem na postranních deskách z černé leštěné žuly. Pozustalý po padlých či zemřelých legionářích byli totiž vybídnuti, aby jména těchto vojáků do 10.června 1925 ohlásili v městském popisném úřadě. Požadována byla jména a příjmení, příslušná obec, rok narození, zaměstnání, u kterého pluku naposledy sloužil, jaké hodnosti a kde a kdy padl či zemřel. Tyto údaje pak byli porovnány se záznamy Československé obce legionářské, aby se snad na někoho nezapomnělo. A přesto se tak stalo! 14.3. 1930 požádali legionáři městskou radu, zda by povolila dodatečné vtesání jména Františka Pekárka z Pamětic, který padl 7.července 1918 na Sibiři. Rada vyhověla pod podmínkou, že písmo bude jednotné s ostatním písmem na desce, což se také stalo.Pekárkovo jméno však již nemohlo být vloženo do schránky s prstií od Zborova a pamětními listinami včetně seznamu legionářů.
U pomníku se v průběhu první republiky konala vždy 28.října vzpomínka na vznik Československa. Bylo tomu tak každý rok, naposledy však v roce 1938. Přišla okupace a 28.října 1939 se již oslava konat nesměla a dokonce 19.listopadu toho roku musel být pomník připomínající Československou republiku a jejího prvního prezidenta odstraněn. Legionářský pomník byl opatrně rozebrán a uschován ve Švantlově dvoře, který se nacházel v těsné blízkosti Měšťanského pivovaru.
Znovu odhalen na původním místě byl po nezbytných opravách, které za 10 000 korun provedl Václav Zborník, 9.května 1946.
V květnu 1960 však totalitní režim nařídil bronzové plastiky z pomníku odstanit a na jejich místo zasadit desku na paměť odboje proti fašismu. Podle dochované úřední dokumentace byla na desce řada gramatických chyb. Některé z chyb byly odstraněny a některé zůstaly. Redakce satirického časopisu Dikobraz dokonce sdělila městskému národnímu výboru, že dostala fotografii pamětní desky z pomníku, na níž je v textu pravopisná chyba: „…kteří zahynuly…“.Městský národní výbor odpověděl, že chyba byla zjištěna ihned po zasazení desky a neprodleně ji opravil, čímž naznačil, že je zbytečné toto faux pas veřejně probírat a navíc v celostátním časopise.
Přichází však „pražské jaro“ , doba jistého politického uvolnění a 23.září 1968 je Masarykův bronzový reliéf opět umístěn na pomník. Buhužel se někam ztratila bronzová deska s Masarykovým podpisem. Město tedy požádalo sochaře Jana Jiřikovského (viz také oddíl ŽIVOTOPISY) , aby podle fotografií vytvořil kopii. Nová deska upomínající naprotifašistický odboj uvolnila místo původním Masarykovým plaketám a byla přesunuta na zadní volné pole. Přišla však normalizace a Masaryk musel opět dolů.
K poslednímu znovuodhalení došlo 6.března 1990 a provedl ho patrně poslední žijící legionář na okrese – 93 letý Jan Gotfríd ze Smetanovy Lhoty.Projev přednesla Jana Kučerová-dcera ruského legionáře Vojtěcha Moravce.


SEZNAM LEGIONÁŘŮ
O některých legionářích bylo zjištěno více věcí - jsou to datum narození,ulice,číslo popisné,účast v legiích a zařazení v nich, úmrtí a čídlo registrace ve Vojenském historickém archivu v Praze (VHA). U některých však známe jen bydliště.

Na pravém boku podstavce jsou tato jména:

DOBROVOLNÍCI LEGIE RUSKÉ

FR.MATUŠKA (Sepekov)
V.VANĚČEK ( St.Sedlo)
KAREL DUBSKÝ (Mirotice)
FR.STANISLAV (Nemějice)
VÁCLAV HESOUN (7.8.1895, Vrcovice 37, Rusko, padl v Rusku)
V.KOUBALÍK (Klenovice)
JAN PATA (Písek)
ČEN. TESKA (Čimelice)
JAR. KAPUSTA (nezjištěno, Písek,Šobrova 179, 4.pluk , padl 1918 u Samary),
FR. HŘEBŘINA (8.1.1896, Čimelice, padl v Rusku),
BEDŘ. TRČA (St.Sedlo)
J. KODÁTEK (Nepodřice)
TOM. HUBÁČEK (nezjištěno, Putim, padl v Rusku)
VÁC. BOLEK (Vodňany)
J. KOMRSKA (Skočice)
VÁC. VLÁŠEK (20.8.1892, Zlivice 23, )
JOS. KUDRLE (Krajníčko)
AL. ŠPANINGER (23.6.1890, Nová Ves u Protivína, Rusko)
KAR. SMÍŠEK (Olešná),
FR. V. HLAVÁČEK (Písek)
FR. KŘENEK (Stožice)
JOS. ŠÁLEK (nezjištěno, Selibov),
EM. KOTRBATÝ (Zalužany)
ST. ŠEFČÍK (7.5.1894, Písek, 5.pluk,12.rota,padl u Úsť-Krjuk 10.10.1918, VHA 22778) , JOS. SLABÝ (Vlastec)
JAN KECLÍK (Zátaví) ,
JAN MORAVA (Písek)
JOS. BLÁHA (Vodňany)
JAN BEČVÁŘ (Ražice)
JOS. KUBÍČEK (9.3.1891, Skály, 1.pluk,4.rota)
AUG. TRČKA (Písek)
FRT. HOVORKA (14.9.1896,Ražice, 3.pluk,3.rota)
JOS. CIBUZAR (Krašlovice)
S. HRDLIČKA (Truskovice )
LAD. BROUSIL (28.2.1888, Brloh, 5.pluk, 4.rota)
VOJ. ŠAFRÁNEK (Písek)
FRT. PEKÁREK (28.2.1892, Praha, bytem Pamětice, 8.pluk, 9.rota, padl 5.7.1918 , Nikolsko)

Na levém boku podstavce jsou tato jména:

DOBROVOLNÍCI LEGIE FRANCOUZSKÉ

ROB. VAŇÁČ (21.5.1881, Mirotice, 21.pluk, 10.rota, padl 31.7.1918 ve Francii)
JOS. KLIMENT (Chraštice)
KAREL KUBÁT (Zulužany)
FRT. KARVAN (1889, Drhovle, 21.pluk, otráven plynem u Hte Alsace, pohřben tamtéž)
VOJT. MIKA (Bavorov)
JOS. STANĚK (Mirovice)
JOS. ČULÍK (15.3.1894, Smrkovice, zemřel na zranění u Vitry 24.9.1918, pohřben tamtéž)
JAN ADAMEC (5.2.1896, Chlaponice, padl u Terranu 21.10.1918, pohřben tamtéž)
JOS. VONDRÁČEK (H.Dvory)
JOS. ŠTOLBA (Chrašice)
FRT. KOZELKA (Karlov)

DOBROVOLNÍCI LEGIE ITALSKÉ

MAR. KREJČÍ (1.7.1886, Protivín, 31.pluk, 6. rota, padl v Itálii, VHA 15771)
JOS. BÍZEK (Javornice)
AL. JAVORSKÝ (Písek)
JAN ZEMEK (Mirotice)
FRT. MAREK (Radobytce)
FRT. MATĚJKA (18.8.1881, Louka, padl v Itálii)
VÁC. ŠMITMAJER (1874, Protivín, 39.pluk, 6.rota, VHA 280)
FRT. VÁGNER (Bavorov)
VÁC. KÁLAL (9.9.1895, Podolí, 32.pluk, 12.rota, VHA 4912)
JAN SKÁLA (4.12.1884, Písek, 31.pluk, 5.rota, padl na Slovensku 23.5.1919, VHA 4546)
LIN. PLETICHA (Písek)
JAN MAREK (1897, Semice, padl na Slovensku 1919)
VÁC. NOVÁK (7.9.1893, Skály, 32.pluk, 8.rota, VHA 4256)
JOS. ŘÍHA (6.2.1896, Písek, kult. Oddíl, VHA 1463)
FRT. TICHÝ (Blsko)
VÁC. HOVORKA (Písek)
ANT. BOČEK (Buda)
JAN BEZECNÝ (Senožaty)
JAN BÍLÝ (22.6.1897, Kluky, 30, 31.pluk, 10.rota, VHA 27)
FRT. TICHAVA (4.5. 1898, Písek, 34.pluk, 10.rota, VHA 10997)
FR. VELINGER (13.2.1896, Nová Ves u Protivína, 31.pluk, 8.rota, VHA 994)

ŽIVOTOPISY

Antonín Bílek

Narodil se 13.3 1881 v Chýnově u Tábora. Byl bratrem známějšího sochaře Františka Bílka. On sám také zastával řemeslo sochaře a malíře na Král. Vinohradech. Absolvoval uměleckou průmyslovou školu v Praze u St. Suchardy a Drahoňovského. V oboru malířství byl žákem Viktora Foerstera, což byl bratr hudebního skladatele Jos. B. Foerstera. Jako místa svých studijních cest si Antonín Bílek zvolil například Itálii, Bavorsko nebo Paříž, ve které strávil rok svého života. Vytvořil mnoho pomníků padlým ve světové válce – v Písku, Strakonicích, Košicích… Dále vytvořil Na Křemelsku u Pelhřimova ve skále v lese boží hrob. Z výčtu jeho děl můžeme dále vybrat – sochu Václava Budovce z Budova ( v ulici Týnské v Praze) s pamětní deskou a zmakem pánů Budovců z Budova nebo desku spisovatele K.V.Raise na Vinohradech.. Několik prací v bronzu i obrazů má „Vinohradská spořitelna“ , Záložna vinohradská“ a akciová společnost „Unie“. Poslední z jeho prací jsou dřevořezba „Mistr Jan Hus“ a sousoší „Životu vstříc“. Antonín Bílek zemřel 31.12. 1937 v Praze.

Jan Jiřikovský

Narodil se 7.5. 1906 v Klatovech. V letech 1926-1933 studoval na Škole architektury České techniky v Praze. Byl žákem J. Mařatky a K.Dvořáka na UMPRUM v Praze. Od roku jakožto člen Umělecké besedy 1936 účastnil jejich výstav .Věnoval se tvorbě reliéfů, pamětních desek, plaket a zabýval se také portréty. Poprvé se veřejnosti představil na Výstavě soudobé kultury v Brně roku 1928. V Národním divadle Praha je jeho busta L. Stroupežnického, ve Vinohradském divadle busta A. Letenské a pro divadlo v Písku udělal bustu J.K. Tyla. Mimo výstav s Uměleckou besedou vystavoval například v roce 1940 s prácheňskými výtvarníky v Písku, v roce 1953 v Praze na druhé přehlídce výtvarného umění a v roce 1968 v Galerii hlavního města Prahy na výstavě 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 letům republiky. Z jeho děl můžeme vybrat například reliéf Odboje na spořitelně v Písku, pomník Hisitská žena, letohrádek Hvězda v Praze nebo pamětní desky a plakety: Dr. Aloise Rašína, Adolfa Heyduka, Boženy Němcové nebo Josefa Hory. Za své práce dostal mnoho cen. Opět můžeme některé z nich vybrat. Roku 1935 získal 2. cenu v soutěži na návrh pomníku Adolfa Heyduka, roku 1936 to byla cena soutěže na sochařskou výzdobu Památníku na Žižkově, roku 1946 získal 1.cenu v soutěži Lidice budou žít a roku 1966 cena Zasložilý umělec.

POUŽITÁ LITERATURA:

1914-1920 Českoslovenští legionáři –rodáci a občané okresu Písek –Vydalo Prácheňské muzeum v Písku a Československá obec legionářská v Praze roku 1999

Nový slovník Československých výtvarných umění, 1.díl A-K –Vydalo Výtvarné centrum Chagall v Ostravě roku 1993

Dobrý den písecké sochy- připravované dílo Dr. Jiřího Práška

Otavan- článek, který napsal Dr. Emanuel Siblík a který jsem použila na začátku líčení historie pomníku, nalezneme v revui Otavan ze dne 22. února roku 1919, číslo 8-9 (v mé práci je použitý jen velmi malý úryvek-celý článek viz. „Obrazový materiál“) pod názvem „Přejmenování ulic a pomník legionářů v Písku“.

Otavan- články o slavnosti jsem nalezla v revui Otavan ze dne 7.12 1923,číslo 10-12.
Almanach 750 let města Písku-Vydala Tina, nakladatelství tiskárny Vimperk roku 1993, redakční rada:František doubek, Jiří Fröhlich, Zdeněk Janík, Michal Jánský, Václav Konštant, Ing. Ludmila Koštová, Jan Kotalík, Dr. Jaroslav Kudrnáč, Dr. Zdeněk Mráz, Marie Novotná, Otakar Peroutka, Dr. Jíří Prášek, Mgr. Zbyněk Samšuk, ThMgr. Milena Štojdlová a Dr. Jana Týcová

Český biografický slovník XX. století – Josef Tomeš a spol., Vydalo nakladatelství Ladislav Horáček-Paseka v Praze a Litomyšli roku 1999

Dobrý den písecké sochy- připravovaná kniha Dr. Jiřího Práška

Hodnocení referátu Pomník padlým legionářům v Písku

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  4 390×
  4415 slov

Komentáře k referátu Pomník padlým legionářům v Písku