Poslední Přemyslovci na českém trůně

11. století

představy obyvatel českých zemi měly ještě archaický ráz
nositel veřejné moci zůstával český kníže
úzká propojenost duchovní a světské moci symbolizovala přestavba rotundy sv. Víta na románskou baziliku Spytihněvem I.
od Vratislava II. - kult svatého Václava - jednotící symbol českého státu
dal vytvořit ku příležitosti své korunovace tzv. Kodex vyšehradský
přesídlil z Hradu na Vyšehrad (sídlo do poloviny 12. stol.)
rozšiřuje se románský sloh
do tohoto století se pěstovalo staroslovenské písemnictví a obřady
od 2. pol. začali stále ve větší míře kanoníci českých a moravských kapitul posílat své syny na studia do Německa a Francie, ti pak byli obsazováni na klíčová místa v církevní správě i ve službách panovníka - 1. Česká inteligence
pol. tohoto století - probíhaly zde živé hospodářské a společenské změny

12. století

v důsledku sílící kolonizace, obchodní výměny a kulturní tvorby ve střední Evropě, se dostávají do popředí nové národní a sociální síly - šlechtické, měšťanské a poddanské
na jeho počátku byla napsána Kosmova kronika
rozbroje mezi Přemyslovci - rostla moc velmožů - krize dynastie
vnitřní kolonizace - byla obydlena většina českého a moravského území včetně krajů, které se v průběhu staletí germanizovali - mimo vysoko položených oblastí pohraničních hor - sem ještě nepostoupila
šlechtické rody spolurozhodující o českých dějinách byly soustředěny do okolí: Bíliny, Mladé Boleslavi, Kouřimi, Prahy a Plzně
politický systém - přejímá se stále více formálně vazalských prvků dle evropských vzorů
na rozvoji hospodaření, právní kultury a na průběhu kolonizace se podílely i kláštery
narůstá sebevědomí a religiozita mnohých členů aristokracie
vzniká zde knižní kultura - Zdíkovo skriptorium - písařská dílna
nové stavby v románském slohu
1. pol. tohoto stol. - vzestup Olomouce jako církevního střediska Moravy po Praze
vznikají kroniky navazující na Kosmase od: Kanovníka vyšehradského, mnicha sázavského, letopis Vincenciův (za Vladislava II.)
jsou osazeny rozsáhlé lesní plochy hraničící se starým, od pravěku obydleným, území
oživení trhů, růst úlohy peněz a obchodu
na počátku tohoto stol. bylo v oběhu asi milión denárů (uherských i českých)
hlavní zboží na trzích - řemeslnické výrobky
pol. stol. - podhradí Prahy, Žatce, Litoměřic, Brna, Olomouce, Znojma a dalších hradů se stala živými centry trhu a výroby, v nichž se usazovali ve zvláštních samosprávných osadách kupci z německých a románských zemí, z Uher a samozřejmě i Židé
v poslední čtvrtině stol. se šlechtici začali ozn. podle svého sídla
šlechta se stává stále více svéprávnou, stát pro ni přestával být nezbytný
vzrostl počet knězů a mnichů, v letech 1100 - 1205 vzniklo 27 bohatých klášterů založených velmoži - ti je živili, ale také si kladli nárok na desátky, samostatnou organizaci jen sobe podřízenou vybudoval nejprve olomoucký biskup Jindřich Zdík - vybral ze sboru knězů zvláštní skupinu, která vykonával dohled nad nižším klérem

13. století

Evropa
mění se předchozí „románské civilizace" do sociálně členitějších, ale stabilnějších a účinnějších systémů, které byly spolehlivým podložím celého pozdního středověku
města se nyní chápou jako právní instituce
královská moc - stará se o právní řád a fiskální politiku
největší politický vliv - papežství
náboženství - otevřelo se člověku a odrazilo nápor kacířství
venkov - farní organizace
město - dominikáni, na lidové vrstvy - františkáni
vzniká síť univerzit
vzniká gotický styl
v něm. oblastech - rozvoj knížecích regionů a svobodných měst
politická moc se koncentruje ve stř. Evropě do dynastických rodů
Čechy
stabilizuje se královská moc
vznikají města a hrádky - hradiště ztrácí význam
přichází německé obyvatelstvo - země 2 národů
začala éra vzdělanosti a kultury spjatá s gotikou
kancléř českého krále byl probošt vyšehradský
začíná větší kolonizace germánským živlem
systém trojpolí v zemědělství
hlavní zdroj příjmů jsou generální berně - vybíraná z každého „pluhu" a mlýna
politickou a soudní autoritu přejímá vyšší šlechta
na přelomu 40. a 50. Let vzniká v Praze zemský soud - zasedali zde úředníci z vyšší šlechty, na místě tvořili zákony - Úřední knihy desky zemské
práva patřící výhradně do rukou krále byly tzv. regálie (regály)
symbol království se stal lev, jež nahrazoval plaménkovou, tzv. svatováclavskou orlici,
roste obliba václavských a prokopských legend
r. 1204 - opat Prokop prohlášen za svatého
rytířská kultura
zbožnost - sestra Václava I. - Anežka - r. 1989 svatořečená, uvedla do Čech františkány a klarisky, založila řád křižovníků s červenou hvězdou
charitativní aktivita šlechty - vyvíjela ji na svém panství např. blahoslavená Zdislava, žena Havla z Lemberka
strukturální proměny - česká společnost ztratila raně-středověké rysy a dotvářela se společnost západního typu
města - komunity měšťanů se zvláštním svobodným právem
městské soudnictví bylo nezávislé na zemském právu, užívalo se: norinberské a magdeburské městský patriciát, získávalo od panovníka privilegia - např. právo mílové (do určité vzdálenosti - několik mil - nesměl být v okolí města žádný řemeslník)
Soběslav I. (1125 - 1140)
manželka - Adléta
byl poslední, kdo vládl z Vyšehradu, zahájil přestavbu pražského Hradu
válčil proti Lotharovi III. - projev národního vědomí české aristokracie, jako dík za vítězství přestavěl a zvětšil rotundu sv. Jiří na Řípu
patřil mezi Přemyslovci k nejschopnějším, byl to 18. Český kníže
za něho byl první doložený soud

Vladislav II. (1140 - 1172)
manželky: Gertruda Babenberská - díky ní zahájil V. pokrokové proudy v církvi, Judita Durynská - matka Přemysla I. Otakara, vzdělaná a inteligentní
korunován r. 1158
dokončil proměnu Hradu, postavil kamenný most - 1. v Čechách a 2. ve střední Evropě, založil klášter na Strahově a v Doksanech
Friedrich Barbarossa také potvrdil nárok na Slezsko,
roku 1172 se vzdal trůnu ve prospěch svého syna Bedřicha (1172 - 1173) - císař volbu neuznal a dal Čechy v léno Oldřichovi, a ten přenechal vládu Soběslavovi II.

Soběslav II. (1173 - 1178)
nedůvěřoval vysoké šlechtě - přídavek kníže sedláků, porazil Bedřicha v bitvě u Loděnic r. 1179, sám podlehl v bitvě před Prahou

Bedřich (1178 - 1189)
1178 - císař mu Čechy udělil v léno
1182 - Morava byla povýšena na Markrabství Moravské
1187 - Jindřich Břetislav - říšský kníže

Konrád II. Ota (1189 - 1191)
1189 - Statuta - první zákoník - v souvislosti s řešením soudních otázek zaručoval šlechtě pokojnou dědičnou držbu právem získaných statků - důkaz o tom, že se šlechta již plně vyhranila jako stav se silným politickým vlivem
zemřel na výpravě Jindřicha VI. na epidemické onemocnění u Neapole

Václav (1191 - 1192)
vládl pouze 3 měsíce - válka Přemyslem I. Otakarem ® - Jindřich VI. udělil Čechy v léno P. I. O. - Václav uprchl a zemřel jako vězeň markraběte Albrechta Míšeňského
Přemysl se však zapletl do vzpoury proti císaři - svržen
Jindřich Břetislav (1193 - 1197)
biskup, r. 1197 uznal císař opět Přemysla - pokus o zpětné dobití trůnu nevyšel a Jindřich umírá v Chebu

Vladislav Jindřich (1197)
vyžádal si od pražského biskupa přísahu věrnosti - odstranil jeho podřízenost říši,
vzdal se vlády ve prospěch Přemysla

Přemysl I. Otakar (1192 - 1193, 1197 - 1230)
ženy - 1. - Adléta Míšeňská, 2. - Konstancie Uherská
rychlý vzestup státu
1198 získal od Filipa Švábského korunu, r. 103 si ji nechal potvrdit Otou IV.,
jednal o arcibiskupství - neuspěl - papež Inocenc mu alespoň potvrdil titul - r. 1204
1212 - Zlatá bula sicilská - od římského krále Friedricha II., vymezovala vztahy mezi říší a českým panovníkem, na tomto základě zrušil seniorátní řád Břetislava I. a zavedl způsob primogenitury,
stal se politicky nezávislým na císaři
na konci své vlády vpadl i do Rakous
1221 - biskup Ondřej získal s podporou papeže od Přemysla privilegia pro pražské biskupství a r. 1222 Konkordát - uznání základních požadavků pro samostatné postavení české církve - právo kanonické volby a respektování právních a hospodářských imunit

Václav I. (1230 - 1253)
žena - Kunhuta Štaufská
jako jediný si uvědomil velké nebezpečí od Turků a r. 1241, když vpadli do Evropy, proti nim zorganizoval společnou ochranu - když proti nim táhl, tak se Turci stáhli - přes Moravu do Uher (1. proti nim byl Jindřich II. Pobožný - kníže slezský - byl poražen),
syn Přemysl Otakar II. se dal hned po nástupu do funkce moravského markraběte zatáhnout do odboje proti otci - kompromis,

Přemysl Otakar II. (1253 - 1278)
první svatba - s Markétou Babenberkovnou byla r. 1251
říše procházela interregou
Polsko bylo rozděleno na nezávislé úděly Piastovců
poprvé se těžiště moci dostalo do rukou neněmecké dynastie, rivalem se stal Béla IV. - utrpěl mongolským nájezdem
v zájmu Čech bylo upevnit postavení Přemyslovců získáním římské koruny - velmi obtížný úkol a r. 1255 nebyl poprvé Přemysl zvolen
opíral se o přední české a rakouské rody
roku 1260 - rozluka s manželkou Markétou + v témž roce zvítězil v nové válce s Uhry o Štýrsko, vzal si Kunhutu Uherskou
panovník ztělesňoval svátost a veřejné právo na zemské úrovni přenesly také na šlechtu
na konci jeho vlády došlo k velkému šlechtickému odboji - střetávali se dvě koncepce - 1. šlechta užitečná vládci, 2. vládce užitečný zemi
zakladatelská činnost - královská města - hospodářská opora
hrady - purkrabí - manové - chránili panovnické majetky a zájmy
navrhl nový zemský zákoník - vycházel z magdeburského práva - byl pro šlechtu nepřijatelný
jeho moc dosáhla až k Jadranu
1273 - nový římský vládce byl zvolen Rudolf Habsburský - Přemysl se o volbě císaře dozvěděl až někde na tažení - odmítl uznat Rudolfa - 1276 - zahájil král Rudolf válku - zahájili odboj i Vítkovci a Rýzmburkové - král byl zjevně zaskočen - neriskoval a podrobil se Rudolfovi, vzdal se, vzdal se zaalpských zemí a Chebska, bylo dojednáno sňatkové spojení
1277 - Přemysl potlačil odboj a pokusil se zvrátit situaci novou válkou
1278 - bitva na Moravském poli u Suchých Krut - Přemysl byl poražen a zabit

1278 - 1283
Václav II. byl ještě dítě Ţ o poručnictví se přeli Ota Braniborský a Jindřich Vratislavský - správu Čech a poručnictví převzal Ota - došlo k rozvratu, bojům a loupení - nastal hlad a propukly epidemie, politický blok šlechty proti Otovi pod vedením Jindřicha z Rožmberku v jižních Čechách a na Moravě se šlechta soustředila kolem biskupa Bruna, královny Kunhuty a Mikuláše Opavského (nemanželský syn Přemysla II.)

Václav II: (1283 - 1305)
po vykoupení od Oty Braniborského se navrátil do Čech a zasedl na trůn. Na počátku jeho vlády ovšem vládl spíše Záviš z Falkenštejna, díky kterému se obnovilo svrchované postavení královského dvora i pražského zemského soudu. Po smrti královny Kunhuty (vdova po Přemyslu a žena Záviše) jeho vliv opadá, je pro údajné spiknutí v r. 1289 zatčen a r. 1290 sťat před Hlubokou. Byl to zřejmě vliv Guty, ženy Václava, protože Habsburkové se obávali Závišovi dravé politiky.
Václav obnovil svou panovnickou svrchovanost a dosáhl nového rozmachu královské moci. Václavova expanze se ubírala dvojím směrem - k rozdrobené říšské oblasti - získal např. Chebsko a k roztříštěnému Piastovkému Polsku - zde si našel svou druhou ženu - Richenzu (Alžbětu Rejčku), dceru zavražděného Přemysla II. Velkopolského, korunováni byli r. 1300 ve Hvězdně.
V této době vydala Kutná Hora své stříbro a usnadnila Václavovi situaci - r. 1300 se uskutečnila mincovní reforma, která spočívala ve vydání nové měny - pražských grošů.
Roku 1301 přijal nabídku z Uher a poslal tam svého syna - Václava III., který tam byl korunován jako Ladislav V. Ale již r. 1304 ho musel dát odvést zpět do Čech. Téhož roku sem vpadlo vojsko Albrechta Habsburského a obklíčilo Kutnou Horu. Nečekaná tvrdá zima a dlouhé odolávání města však přispěli k jeho porážce.
Roku 1305 se uskutečnila jednání o mír s Habsburky. Václav je již nedokončil. Zemřel na tuberkulózu a je pohřben v Břevnovském klášteře.
Za jeho vlády stoupl vliv zemských sněmů, vrcholí rytířská kultura, která se projevila v podobě minnesengerů i na českém dvoře. Stupňuje se význam českého jazyka, zemské právo a soudnictví zůstává v rukou šlechty. Nejvyšším poradním orgánem byla královská rada,
vydal zákoník pro Kutnou Horu (Lus regale montanorum), který se využívá ve střední Evropě i po další staletí.
Šlechta ještě nebyla smluvním partnerem krále - zájem o silného vládce při udržování zemského míru .
Od něho pochází první myšlenka založit v Praze Universitu.
V této době je vydaná „příručka zemského práva - Rožmberská právní kniha"

Václav III. (1305 - 1306)
Hned na počátku vlády se musel vzdát Uher. Byl ještě příliš mladý - okolo 16 let, a většinu času věnoval spíše pitkám a ženám než kralování. Vzal si Violu Těšínskou - aby si upevnil postavení v Polsku - její rodina patřila k tamním Piastovcům. V Polsku se vzbouřil Lokietek a tak Václav sesbíral vojsko a jel ho ztrestat. A přitom byl v Olomouci zavražděn zřejmě Konrádem z Botenštejna, kterého si měl údajně najmout sám Albrecht Habsburský kvůli stříbru v Kutné Hoře (zabit synovcem okolo r. 1308- syn Přemyslovny a jeho zavražděného bratra Rudolfa)
po 400 letech vlády Přemyslovský rod vymírá po meči
Po Václavovi III. byl na trůně krátce Jindřich Korutanský, manžel Anny, dcery Václava II., ale ukázal se jako zbabělec a po příjezdu Rudolfa Habsburského prchli oba do Korutan. Rudolf (1306 - 1307) se dostal na trůn pomocí Richenzi - Elišku odmítl pro blízkou příbuznost. Byl tak šetrný, že se mu dostalo přídomku „král kaše", po necelém roce zemřel při pokusu zlomit šlechtickou opozici. A Richenza se stává vdovou podruhé během necelých 3 let. Po Rudolfovi se opět dostává k moci Jindřich a vládne do r. 1310, kdy jej podruhé vyžene Jan Lucemburský, a na trůn usedne jako manžel Elišky Přemyslovny. Fakticky za něj ovšem vládl Jindřich z Lipé.

Soudnictví

Soudnictví je výplodem historického vývoje, právě tak jako celková podoba státu a práva a jeho konkrétní tvářnost odpovídá vždy obecným podmínkám příslušného stupně vývoje společnosti.

České soudnictví bylo feudálně státní aparát prostoupen a částečně splýval s aparátem obecné křesťanské církve, vedle domácí se uplatňovala i středověká supranacionální římskokanonická právní kultura, poznamenaná okolními státy i různorodým obyvatelstvem Ţ z toho všeho vznikla osobitá individualita.
Byl to nástroj zájmů především vládnoucí třídy - vždy měla jeho politický charakter. Bylo to také jako prostředek politického boje do té míry, že se zde několikrát promítly i osudy národa. Díky tomuto bylo o soudnictví velký zájem ze strany obyvatelstva.
Lidová tradice vycházela u nás po celý středověk z přesvědčení, že čechové měli své právo a soudy dávno před přijetím křesťanství, a spojovala jejich počátek s nejstaršími bájnými vladaři Čech, pohanskými Přemyslovci. „Právo zemské české jest dávno nalezené, ještě od pohanství, a nejvíce od těch pánů, kteříž jsou a té chvíle byli", psal na začátku 15. stol. pan Ondřej z Dubé, a do té doby kladlo ústní podání i nejstarší soudní proces, Libušin soud.

První český soudní proces, o jehož realitě nemůže být pochyb, máme ve skutečnosti doložený až z 12. stol. u Kosmova pokračovatele, kanovníka Vyšehradského, i v některých dalších soudobých dokladech.
Od roku 1125 seděl na českém knížecím stolci Soběslav I., který vytlačil z nástupnictví jiného v té době žijícího Přemyslovce Břetislava, uvěznil ho, a uhájil v slavné bitvě u Chlumce své panství i proti císaři Lotharovi. Ale roku 1130 skupina velmožů, svázaná zájmy s Břetilavem a proto za Soběslavovy vlády odstrkovaná, rozhodla knížete zavraždit, aby se změnou na trůně povznesla k většímu vlivu a bohatství. Vzbouřence podporoval i pražský biskup Menhard, který žil se Soběslavem znesvářen. Kníže byl upozorněn na atentát a byli zajati ti, kdo to měli provést. Oba se přiznali a byli umučeni. Předtím však prozradili původce celého nápadu - biskupa Menharda a kaplana knížete Božíka. Oba však potrestání unikli - biskup byl prohlášen nevinným a o potrestání Božíkově se nikde nic neříká. Už tehdy se projevilo to, co můžeme potom nesčetněkrát pozorovat znovu, že velká ryba síť justice protrhne a uvíznou v ní jen malé rybky. Je to pěkný příklad fungování dvorské justice. Soběslav je sice náčelník, ale musí přesvědčit významné, že lidi z jejich středu netrestá neoprávněně a tak si trest odpykají pouze prostí bojovníci.
Podobný případ se stal na konci panování Přemyslovců. Jde o Záviše z Falkenštejna, který byl roku 1289 zatčen a roku 1290 odsouzen pro velezrádné usilování o královo bezživotí k smrti a ztrátě všech statků. Ve skutečnosti však byl nepohodlný císaři Rudolfovi, který nechtěl mít za zetě pouhou loutku v rukou Závišových a panské klice, která byla vedena pražským biskupem Tobiášem a Purkratem z Janovic. Poněvadž Závišovi příbuzní, Vítkovci, nesložili ruce do klína a zahájili odboj, který zasáhl velkou část země, byl použit i k vydírání a vožen po jejich hradech, kde se odbojníci vzdávali. Pouze jeho bratr se nevzdal a tak byl 24. srpna 1290 před Hlubokou popraven.

Nekonečné boje mezi různými skupinami feudálů o prvenství ve státě, při kterých se dostali pod kola soudní mašinérie spiklenci z roku 1130 i démonický Záviš, byly však jen povrchovým reflexem hlavního společenského procesu, který u nás v přemyslovské době proběhl, toži znevolnění mas původně svobodného obyvatelstva, které bylo uvedeno do závislosti právě na té nepočetné vrstvě, jejíž příslušníci tak urputně zápasili o místo nahoře. Každodenní události ze života prostých lidí, jejich obrana proti zvůli mocných i vzájemné spory neupoutávaly pozornost kronikářů, jejichž sepsání jsou spolu s listinami naším hlavním pramenem k poznání dějin této doby. Žili hlavně nablízku mocných velmožů a proto se jim změny na trůně, posuny jednotlivých klik nahoru a dolů zdály být skutečnostmi, které jsou jedině důležité a proto také jedině hodny zaznamenání.
Ale jsou zde jiné typy soudnictví, které souvisejí se zakládáním měst. Byly to především majetkové procesy, které přicházely před městské soudy, pře o peníze, dluhy, koupě, prodeje, zástavy, rukojemství atd., které odpovídaly tomu, čím především nová společenská třída žila, a v nichž se odrážely i její charakteristické vlastnosti, pracovitost, píle a spořivost.

Použitá literatura:
· Panovníci českých zemí
· České a Československé dějiny I.
· Dějiny středověku a raného novověku I., II.
· Královny a kněžny české
· Dějiny zemí koruny české I.
· České země za posledních Přemyslovců (Zdeněk Bígl)
· Dějepis pro ZŠ II.
· Staré české soudnictví

 

Hodnocení referátu Poslední Přemyslovci na českém trůně

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  5 651×
  2687 slov

Komentáře k referátu Poslední Přemyslovci na českém trůně