Přemysl Otakar II

* Není známo - někdy v letech 1232 nebo1233.
+ 1278


Král „železný a zlatý.“
Král železný neznamená obdiv nad neporazitelností. Tuto přezdívku si Přemysl získal od Uherských spojenců „jezdců ze stepi“ pro jeho těžkooděnce často i s koni zahalenými v železe.
Druhá přezdívka „zlatý,“ lepší by bylo stříbrný. Přemysl vskutku vládl ohromným bohatstvím. Za jeho vlády, téměř čtvrt století, není zmínka, že by se kdy dostal do finanční tísně. Nejspíše díky nově otevřeným stříbrným dolům na Jihlavsku a jinde (Posázaví) objevených někdy v jeho 13 letech.
Bratr Vratislav, jehož otec od narození připravoval na převzetí moci náhle zemřel a tak měl Otakar otevřenou cestu k panování. Králem Václavem to velice otřáslo. Jeho mladší syn se v 15 letech vzbouřil otcově vládě. Ve stejné, době kdy spolu válčili, královna Kunhuta zemřela, utrápila se k smrti, jak praví kronikář září 1248. Syn zvítězil.
Roku 1248 se mladý Přemyslovec rozhodl dokončit započaté dílo, zaútočil na jeden z posledních opěrných bodů starého krále - hrad Most. Avšak jeho armáda byla napadnuta nečekaně ze zadu a poražena Václavovými spojenci. Porážka u Mostu otřásla pozicí Otakara II. Za pár měsíců musel syn s otcem vyjednávat a považovat za úspěch, když mu Václav ponechal titul „mladšího krále“ a část vladařských práv.
V srpnu 1249 oblehlo zmohutněné Václavovo vojsko Pražský hrad. Zaútočilo těžkými praky a ostatními prostředky středověké artilerie. Po deseti dnech syn - vzbouřenec kapituloval. Václav je všechny uvěznil. Najednou byl Otakar krotký. Uvědomil si, že stačilo trochu trpělivosti a královská koruna by ozdobila jeho hlavu. Teď ho čekal opak pýchy, - pokora. Václav si dal záležet, tehdejšími rituály ho téměř zničil. Natolik byl však Otakar II rytířem, že vzal veškerou zodpovědnost na sebe a omilostnil své druhy. Václav se ale nikdy nedokázal smířit se zradou svého panstva. O měsíc později je pod záminkou jednání o amnestii svolal na hrad Týřov, kde je zbrojnoši uvěznili a dva největší vzbouřence popravili.
Mladší král byl také zatčen a krátký čas vězněn na Přimdě. Avšak zájmy otce zvítězily nad pocitem hněvu a zklamání. Zanedlouho po konfliktu už Václav jakoby o ničem nevěděl a tak i trest měl krátké trvání.Poslal syna na Moravu, kde si mladý král zkoušel panovat pod tajným dozorem králových spojenců.
Zajímavé bylo, jak rychle se Václavovi podařilo oženit syna s Rakouskem a Uherskem. Tedy s Markétou Babemberskou, sestrou mrtvého vévody Friedricha a vdovou po římském králi Jindřichovi. Vše se uskutečnilo i přes markantní rozdíl věku mezi snoubenci (téměř 30 let). Toto manželství trvalo asi 5 let. Toho ovšem využil Béla IV, který oženil příbuzného Romana Ruského s Markétinou sestrou a na základě svazku si činil nároky na Alpské země. Začaly boje, které vyřešil sám papež Inocence IV. Sjednal mír a roku 1254 zabavil Štýrsko ve prospěch Béla IV. Konflikt byl uzavřen.
Nato zasáhla Přemysla další, ještě krutější zpráva. Jeho otec Václav I zemřel dne 22. září 1254 v Karlově dvoře u Berouna. Tím se Otakar stává jediným mužem státu na dalších 25let.
Začal uvažovat. Papeže si naklonil Křižáckými výpravami proti pohanským Prusům, získal velkou sebedůvěru.
Chtěl dobýt Bavorsko a poté zpátky Štýrsko a tak zaútočil. Byl si jistý úspěchem. V srpnu 1257 se však stalo něco naprosto nečekaného. Vpadl přes Pasov do Bavor. Jindřich Dolnobavorský ho s větší armádou pronásledoval dokud nekapituloval. Přišel o Sušicko, na jenž si Přemysl dělal největší nároky.
Roku 1260 vpadli Uhři do Korután. Český král se postavil za Korutány a společným úsilím vyhnali Uhry ze země. Tím získal Babemberské dědictví zpět pod svou správu.
12.července 1260 se proti sobě postavily asi stotisícové armády dvou věčných soků Přemysla II a Béla IV. Přemysl vyhrál a získal zpět vytoužené Štýrsko.
Nastává deset let vlády, kdy se mu daří takřka vše, na co sáhne. Rozhodl se vzít si za ženu Bélovou vnučku Kunhůtu. Narodila se jim dcera, které zajistil dědičné právo v ženské linii. To mělo klíčový význam v roce 1305, když Prěmyslovci vymřeli.
27. září 1271 zažil Přemysl jeden z posledních krásných dnů svého života. Narodil se mu syn – dědic – Václav. V téže roce také umřel Béla IV. Místo něj usedl na trůn Štěpán, který se nikdy nesmířil s porážkou u Kvessenbunnu. Spojil se s Filipem Sponheimským, právoplatným dědicem Korután a zaútočili proti českému panovníkovi. V následujících válkách, které se tímto rozpoutaly, měl Přemysl stále ještě sílu nejen vzdorovat, ale vítězit.
Měl starosti na všech frontách – ale dařilo se mu. Snad proto si neuvědomoval, že Protipřemyslovská aliance se už sešikovala.
V prosinci 1272 zemřel Říšský král Richard Covnwalský a po něm zůstal volný trůn – Komu připadne? Přemysl spatřil životní šanci! Byl si jistý vítězstvím, ale všichni ho zradili – nezískal ani jeden hlas. Nikomu se nehodilo, aby někdo tak silný získal ještě větší moc.
Nový, nenápadný a chudý Rudolf Habsburský jež byl zvolen, se však ukázal jako silný a schopný panovník, který nebude, jak všichni chtěli, jen ovladatelnou figurkou.
Přemysl dostal ultimátum, aby převzal své dědictví v léno a vrátil vše co mu oficiálně nepatří. Český panovník však na Habsburkova ultimáta nedbal. Rudolf to vzal jako důvod k útoku a další dva roky najímal žoldáky ze všech koutu světa. Přemysl ho čekal na severní hranice země. Snad Habsburk tehdy uhnul před rozhodující bitvou. Zamířil na Vídeň s Přemyslem v patách. Když se obě armády sešikovaly, vpadla Přemyslovi do zad pátá kolona českých šlechticů s největšími odpůrci – Vítkovci. Na dvou frontách Přemysl bojovat nemohl – vzdal se Rudolfovi, aby si uchránil alespoň Český trůn.
26. listopadu 1276 vjel do Habsburkova ležení, aby slíbil Rudolfovi věrnost. Přišel o vše, Korutany, Štýrsko, Rakousko a Chebsko. – Někteří historikové tvrdí, že na MORAVSKÉ POLE Přemysla přivedla neschopnost smířit se s faktem, že přišel o své velmocenské poslání. NIKOLI! Přemysl chtěl bránit samotné základy státu, které zdědil po svých předcích.
Přemysl začal hledat spojence. Jeho lidé hledali i v samotném týlu nepřátel. – Toho využil Habsburk. Vykřikoval na všechny strany, že si není nikde jistý svým životem. Schylovalo se k válce.
Jaro 1278, obě znepřátelené strany se připravují na rozhodující střet. Příbuzní z Poryňska, Míšeňska a Branibor slíbili Přemyslovi těžkooděnce. Poláci přislíbili pomoc v podobě lehké jízdy. Přemysl mohl začít plánovat. Vybudoval mohutná opevnění na strategicky důležitých místech. Šlechtici chystali jednotky, ale příliš pomalu. Přemysl potřeboval soka předejít, zabránit mu v útoku. V opačném případě by ho sotva dokázal zadržet. Habsburk byl na tom mnohem lépe. V Dunaji měl takřka nepřekročitelnou hranici na rozdíl od Moravy, která byla zcela nechráněná. Proto se rozhodl zahnat nepřítele do jeho území. Vše však dopadlo úplně jinak.
V polovině července měla česká armáda sraz u Brna. 25,července 1278 král trochu ukvapeně vyrazil. Byl však zaskočen, hned první pohraniční město musel dobývat celých 16 dní. Podobně odporovala i Láva. Hned za ní ho již objevili nepřátelští zvědové. Pochopil–Rudolf útočí na Moravu. Spěšně se přesunul k řece na rovinu, a na malém pahorku zvaném GOLDBERG postavil ležení. Asi za tři dny se v dáli objevilo nepřátelské vojsko. O další dva dny později se strhla jedna z nejvýznamnějších bitev z českých dějin – Bitva na Moravském poli -
Co o ní víme? Takřka nic. Došlo k prudké srážce jezdectva. Bitva netrvala déle než 4 hodiny. První zaútočil Habsburk lehkou jízdou Kumánů. Přemysl odpověděl čelním útokem chráněných koní, které prolomily první linie nepřátel, poté uvízly, svrhla se bitva muže proti muži. V tomto útoku zahynul i jeden z nejvýznamnějších panovníku Českých zemí. Češi zakolísali, poté couvli a to se stalo osudným. Oddíly, které ještě ani nepoužily zbraň, se daly na zbabělý ústup – útěk. Většina z nich se utopila v Motavě.

Toulky českou minulostí.

Hodnocení životopisu Přemysl Otakar II

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  8 183×
  1229 slov

Komentáře k životopisu Přemysl Otakar II

luci......
jak se na tohle může odmaturovat spíše stručně