Předkolumbovská Amerika

Amerika byla posledním obyvatelným kontinentem osídleným člověkem,což se stalo během poslední ledové doby.Umožnily to dvě protikladné zeměpisné změny.Nejdřív klesla mořská hladina,protože narůstající ledovce vázaly množství vody a mezi Asií a Amerikou se objevil pevninský most.Potom roztála bariéra severoamerických ledovců a tím se otevřela cesta mezi Aljaškou a ostatním územím Severní Ameriky.To byl pro několik rodin sibiřských lovců mamutů pravý čas cesty,než stoupající mořská hladina pevninský most zaplavila.

Stalo se tak kolem roku 10 000 př.n.l. a běhěm tisíciletí se potomci oněh rodin rozšíříli po Severní a Jižní Americe.Pochází z nich téměř všichni američtí Indiáni,jediné vyjímky představují Athabaské kmeny v Kanadě a na západě USA a Inuitové (Eskymáci) dalekého severu.Tito lidé připluli na člunech o pět nebo šest tisíciletí později.
Když změnilo klima a vymřeli mamuti,nemohli se pravěcí Indiáni živit pouze lovem velkých zvířat.Mnoho jich začalo lovit drobnějsí zvěř a sbírat jedlá semena a plody.Nakonec,kolem roku 2500 př.n.l.,dospěl vývoj ke vzniku zemědělských společností v Mesoamerice ( Mexiko a Střední Amerika) a oblasti středních And Jižní Ameriky( Ekvádor,Peru a Bolívie ).

První zemědělci

V Mesoamerice byla hlavní plodinou kukuřice.V Andách,na jejich západních svazích,došlo ke zdomácnění řady plodin včetně brambor a kolem roku 1500 př.n.l. též kukuřice.Kolem roku 1000 př.n.l. se začal rozvíjet v tropické oblasti pokrývající dnešní Kolumbii a Venezuelu třetí zemědělskou oblast založená hlavně na pěstování manioku.
Později,v prvním tisíciletí před naším letopočtem se rozšířilo zemědělství založené na pěstování kukuřice do oblasti dnešního jiho západu USA a odtud kolem roku 500 do mississippské pánve.V té době obsadily celou západní část kontinentu mezi Mexikem a severním Chile pěstitelé kukuřice,zatím co tropičtí zemědělci se usadili na březích celého amozonského říčního systému a dopluli i na karibské ostrovy.Tropické zemědělství se potom kolem roku 1000 šířilo na jih do oblasti Paraná a pak na sever podél brazilského pobřeží.
Ne všichni Američané se změnily na zemědělce.Podle pobřeží , na pláních Sev. a Již. Ameriky a v hloubi tropické džungle amazonské pánve si uchovali specializovaní rybáři,lovci a sběrači svůj vlastní a bohatý způsob života až do 19. a 20. století.

Vývoj civilizace

Tak jako ve Starém světě představovalo primitivní zemědělství jenom počáteční fázi vývoje,který vrcholil v civilizaci.Usedlí zemědělci podporovali vznik stálých bohoslužebných center.Když objevivli produktivnější zemědělské postupy,které umožnili větší koncentraci obyvatel,mohli vybudovat velké chramy a zajistit obživu pro kněžské elity.Tento vývoj se odehrával kolem roku 1500 př.n.l. nezávisle v obou hlavních oblastech zemědělství mírného pásu,v Mesoamerice a středních Andách a rozšiřovalo se do 8.stolerí až do mississippské pánve(kultura chrámových mohyl).
Pouze v Mesoamerice a ve středních Andách pak byly učiněny kroky k organizaci společnosti překračující rámec kmenového zemědělství a místních náboženských center.Počáteční fázi vývoje civilizace určovalo náboženství,soustřeďující se na stavbu stále větších chrámů a chrámových měst.Tato fáze dosáhla největších městech mesoamerické nížiny,v Teotihuacánu v údolí Mexika a Tihuanacu vysoko v Andách.Jejich kulturní rokvět vyvrcholil v prvním tisíciletí našeho letopočtu.Centrem ceremoniálních měst byli velké umělé chrámové pahorky ("pyramidy") postavené podle přesných geometrických výpočtů založených na astronomických zákonitostech. V Mesoamerice vedla posedlost kalendářem ke složitým matematickým propočtům a vývoji hieroglyfických písem.
Jinou posedlost mesoamerického náboženství představovaly lidské oběti považované zřejmě za prostředek usmíření bohů a k zachování sledu ročních období.
V 7.století byl Teotihuacán byl opuštěn a i stejný osud postupně čekal všechna chrámová města Mexika a Yucatánu.Nikdo neví proč-snad se stalo zachování rituálu příliš obtížným.Zastavení vývoje nebylo nicméně trvalé a kolem roku 900 se už stavěla města nová , zejména Tula,hlavní město Toltéků přímo na sever od současného Ciudad Mexico.

Aztékové

Aztékové, národnost v Mexiku (asi 1 mil. osob) patřící k juto-aztécké jazykové rodině, dnes většinou mluví i španělsky. 1168 - 1248 přišli ze severu do Údolí Mexika. V roce 1325 založili na jezerním ostrově město Tenochtitlán, které se na začátku 15. stol. spojilo s městským státem Čičiméků, Texcokem a s Tacubou a zvítězilo v boji s městským státem Tepaneků Atzcapotzalkem o nadvládu v jezerní oblasti. Ve spolku měst získal Tenochtitlán dominantní roli a tu si udržel až do španělského záboru 1519 - 21. Během jednoho století si Aztékové válečnými výboji podřídili většinu indiánských etnik Mexika na území od východního k západnímu pobřeží a od Údolí Mexika směrem na jih až ke Guatemale. Základem aztéckého hospodářství bylo zemědělství, založené na pěstování kukuřice. Základy společnosti tvořily rozšířené rodiny, které se v 15. stol. sdružovaly v rodové občiny calpulli. Občiny obdělávaly přidělené pozemky, měly však i politický význam. Shromáždění městského státu tvořili tlatoani, mluvčí dvaceti calpulli. Ti volili čtyři hlavní hodnostáře, kteří vybírali dva nejvyšší vůdce: náčelníka mužů, nejvyššího mluvčího, uplatňujícího se ve válce a diplomatických jednáních, a Hadí ženu Cihuacóatl, muže, který řídil vnitřní záležitosti a náboženské obřady. V době příchodu H. Cortése byl Montezuma II. v postavení náčelníka mužů s božskými poctami. V 15. stol. byla společnost rozvrstvena, jednotlivec však mohl společensky postoupit či klesnout. V čele stála aristokracie složená z významných válečníků, kněží, obchodníků či úředníků. Dva nejvyšší kněží sloužili Huitzilopochtlimu, bohu války, a Tlalokovi, bohu deště. Nejpočetnější skupinou byli svobodní lidé. Níže stáli nevolníci vázaní na půdu, z které odváděli část úrody. Do otroctví upadali za trest samotní Aztékové, válečné zajatce čekal osud rituálních obětí. V době vlády Montezumy II. narůstaly vnitřní rozbroje, čehož využil R. Cortés při dobytí říše 1519 - 21. - Aztécké umění ovlivnila kultura mixtécko-puebelská. Pozoruhodné jsou aztécké stavby (dochované v Tenayuce, Malinalku), sochařství, dřevořezba, tkané látky a kamenné a péřové mozaiky. Velmi rozvinutá byla astronomie s astrologií, vypracován byl složitý rituální kalendář. Rozsáhlé písemnictví v piktografických a ideografických záznamech zahrnuje anály, genealogie, mapy, náboženské knihy. Neobyčejně bohatá básnická tvorba byla zachycena latinkou po dobytí Španěly.

Toltékové

Toltékové, starověké indiánské etnikum, sídlící asi od 9. stol. ve středním Mexiku. Budovatelé Tuly, odkud silně ovlivňovali sousední kultury a dokonce i Maye. Chichén Itzá [čičén itsá], centrum velkého městského státu Mayů na Yucatanu v Mexiku kolem 800 1200 s obchodním přístavem Isla Cerritos. Středomexické rysy umění Chichén Itzá, dříve pokládané za důsledek invaze Toltéků, nově chápány jako výsledek místního mayského vývoje ovlivněného silnými komunikačními kontakty se středním Mexikem.

Mayové

Mayové a) souhrnné označení příslušníků těch indiánských etnik Mezoameriky, kteří mluví jazyky rodiny maya (maya-kičé): Huastékové, Kičéové, vl. Mayové (celkem asi 2 - 3 mil. osob); b) vlastní Mayové, etnikum žijící na poloostrově Yucatán v Mexiku, v Guatemale a v Belize (asi 20 000 - 30 000 osob). Jazyk patří do rodiny maya, mnozí mluví i španělsky. Potomci tvůrců mayské říše. Mayská kultura, starověká indiánská kultura 2000 př. n. l. 1541 n. l. Tvůrci mayské kultury vynikali v astronomii, matematice a filozofii času, znali hieroglyfické písmo. Oblast mayské kultury zahrnuje Guatemalu, Belize, v Mexiku státy Yucatán, Campeche, Quintana Roo, Tabasco a Chiapas; počátky jsou spojeny se vznikem zemědělských osad s intenzívní kultivací kukuřice, fazolí a tykví. V předklasickém období, hlavně v pozdní fázi (400 př. n. l. 150/250 n. l.), se uprostřed guatemalské vysočiny a na tichomořském pobřeží objevily monumentální skulptury a reliéfní kamenné stély nesoucí data tzv. dlouhého počtu a hieroglyfické texty. Na přelomu letopočtu se zde projevily silné vlivy z centrálního Mexika. Rozkvětu mayské kultury došlo v nížinách guatemalského El Peténu a jeho okolí (dříve tzv. Stará říše Mayů), kde asi 100 př. n. l. vyrůstala velká města. Ta v klasickém období (150/250 900) ovládala přes 20 mocných, navzájem soupeřících městských států. K zhroucení mayské civilizace v jižní nížině došlo patrně v důsledku zemědělské katastrofy krátce před rokem 900, kdy ustala stavební činnost a poklesl počet obyvatel . V poklasickém období (dříve tzv. Nová říše, 1000 1541) tradici mayské kultury rozvíjely městské státy v severních nížinách (střed a sever Yucatánu), které díky rozvinutému obchodu přijímaly kulturní impulsy až z centrálního Mexika. Mayská společnost v klasickém období byla výrazně rozvrstvena; v čele vládce ahaw božského původu" a elita složená ze šlechty, kněží (tvůrců intelektuálních hodnot), vojevůdců. Zahrnovala též obchodníky, písaře, umělce, řemeslníky; základ tvořilo zemědělské obyvatelstvo, povinné vládcům tributem a službami; na půdě pracovali též otroci. Mayové pěstovali kukuřici, fazole, rajská jablka, koření, tabák, chovali krocany, psy a včely. Města byla stavěna s rozlehlým náměstím s chrámy a pyramidami. Mayská kultura dosáhla vrcholu v architektuře, sochařství i malířství. Guatemala dobyta Španěly v roce 1525, Yucatán v roce 1541. Tayasal v roce 1697.

Inkové

Inkové, příslušníci staré kultury Peru, tvůrci nejintegrovanějšího a největšího státu starověké Jižní Ameriky, tzv. Tahuantinsuyu (Čtyři části světa), jenž v 15. - 16. stol. ovládal většinu Peru, Ekvádoru a Bolívie, severozápadní Argentinu a severní Chile. Inkové, původně etnická skupina žijící od cca 1250 v oblasti Cuzca, založili dynastii inků, vládců a jejich pokrevních příbuzných. Inka Pachacuti (1471) rozvinul výstavbu zejména Cuzca a zahájil dobyvačná tažení v jeho okolí včetně oblasti Titicaca. Od roku 1463 pokračoval v expanzi v Peru se synem Tupakem Inkou, za jehož vlády (1471 - 93) dobyty pralesy východní Bolívie a jihovýchodního Peru a jižní území až po řeku Maule v Chile. Za inky Huayna Capaca (1493 - 1527) dobyt Ekvádor; incký stát dosáhl největší rozlohy a upevnění centralizované správy. Inku Huascara (vládl 1527 - 32) sesadil Atahualpa, který byl popraven Španěly 1533. Inkové rozvinuli politickou organizaci s oficiálním kečujským jazykem a náboženstvím, s vyspělým vojenstvím a diplomacií. Intenzívní zemědělství (hlavně kukuřice), podmíněné složitými zavodňovacími systémy, zahrnovalo domestikaci zvířat (lama, alpaka, pes, morče, kachna). Specifika režimu: tribut zvaný mita ve formě veřejné práce (na stavbách, v dolech, ve vojenské službě); trojí důsledné rozdělování půdy a výnosu mezi vládu, kněží a bohy a obecný lid; přesídlování části podmaněných do společenství loajálních inků a naopak. Základní příbuzenské struktury tzv. ayllu - hospodářské i sídelní jednotky klanového typu. V čele rozvrstvené společnosti inka, božský vládce. Vyšší šlechtu tvořili potomci inků (z vladařských ayllu), zastávali místa hlavních úředníků, velekněží; nižší šlechtu tvořili členové nepanovnických ayllu Cuzca a okolí a dále tzv. kurakové, náčelníci dobytých společenství. Správu jednotlivých území (propojených přímočarými silnicemi s visutými mosty) řídili místodržitelé z řad nejvyšší šlechty, jimž kurakové podléhali. Nejpočetnější skupinou obecný lid, rolníci vázaní tributem; nejníže nevolníci nucení pracovat na cizí půdě. Řemeslníci a umělci svážení do měst vynikli ve zpracování kovů (zlato, stříbro), textilu (vlna, bavlna), v kamenictví (spojování kamenných bloků na sucho). Písmo neprokázáno, početní systém kipu.

Indiáni

Ze španělského Indios, tj. obyvatelstvo Indie", za kterou K. Kolumbus považoval ostrovy v Karibském moři; původní obyvatelstvo Ameriky s výjimkou Aleu�anů a Inuitů. Celkem asi 30 mil. osob, většinou v zemích Jižní a Střední Ameriky, v USA asi 0,5 mil. osob (pouze obyvatelé rezervací, mimo ně nezjiš�ováno), v Kanadě asi 300 000. Kolem 120 jazykových rodin a množství izolovaných a neklasifikovaných jazyků (celkem přes 1 000 jazyků, počet dialektů není znám), není znám ani počet jazyků, které vymizely během evropské kolonizace. Antropologicky žlutohnědé plemeno: žlutohnědá ple�, rovné, černé, tuhé vlasy, tmavé oči, slabé tělesné ochlupení, vystupující lícní kosti, v chrupu horní čelisti lopatkovité druhé řezáky. U dětí je častý epikanthus, u některých indiánů prominuje nos. Z antropologického hlediska se indiáni dělí na skupiny: a) severoamerická (vysokorostlé podplemeno atlantské a nižší tichomořské); b) středoamerická (nízkorostlá plemena); c) jihoamerická (malá výška těla; dělena na podplemeno paleoamerické a vlastní jihoamerické); d) patagonská (vysoký vzrůst). Amerika byla osídlena v paleolitu ze severovýchodní Asie přes Beringovu úžinu. Nejstarší osídlení asi před 24 tisíci lety, poslední vlna asi před 15 tisíci lety; možnost osídlení z Austrálie a Tichomoří nebo pozdější kontakt s asijskými, tichomořskými a středomořskými kulturami nejsou spolehlivě doloženy. Asi před 7 8 tisíci lety v oblasti dnešního Mexika první zemědělci. V 15. 16. stol. několik výrazných kulturních oblastí s typickým převládajícím způsobem obživy a různými formami sociální a politické organizace: a) subarktická oblast lesy a jižní okraj tundry obývané malými rodinnými tlupami kočovných lovců, rybářů a sběračů; kultura některých skupin ovlivněna kontaktem s Inuity; b) severozápadní pobřeží usedlí a polousedlí rybáři, lovci a sběrači, hierarchizovaná sociální organizace, vyspělá řemesla a umění; c) Kalifornie malé, volně organizované skupiny kočovných a polousedlých lovců, rybářů a sběračů; d) severovýchod USA podle převládajících geografických a klimatických podmínek buď kočovní lovci a rybáři (od 16. 17. stol. lov kožešin, což vedlo k rozkladu kmenové organizace na malé rodinné skupiny), nebo lovci a specializovaní sběrači tzv. indiánské rýže v oblasti Velkých jezer, nebo zemědělci, lovci a rybáři s vyspělou sociální a politickou organizací; e) jihovýchod USA hierarchizované společenské zemědělství s raně státní organizací; f) prérie kočovní lovci bizonů a sběrači, chovatelé koní organizovaní do menších skupin, které se scházely k výročním obřadům, společnému lovu nebo v případě války; g) jihozápad USA usedlí a polousedlí zemědělci, lovci a sběrači na různém stupni sociálního a politického vývoje; h) Antily společenství zemědělců, rybářů a lovců, vyhubeni nebo vymřeli v 16. 17. stol.; ch) Střední Amerika a andská oblast zemědělství s využitím umělého zavodňování, chov domácích zvířat, vyspělá řemesla, politická organizace od kmenů po státy; i) tropická a pralesní Jižní Amerika usedlí i polokočovní zemědělci, lovci, rybáři a sběrači, kmenová společenství tvořená jednou nebo více vesnicemi; j) jih Jižní Ameriky již neexistující skupiny zemědělských i kočovných lovců, sběračů a chovatelů koní; k) Ohňová země malé skupiny již neexistujících polousedlých lovců, rybářů a sběračů mořských měkkýšů. Po příchodu Evropanů a kolonizaci Ameriky mnoho skupin indiánů buď zmizelo (vyhubeny, vymřely, splynuly s jinými), nebo radikálně změnily způsob života, zejm. v severní části kontinentu. Vedle rychle postupující integrace indiánů do společnosti příslušného státu existují i snahy po obnovení a zachování jejich etnické a kulturní identity v moderní společnosti.

Objevení Ameriky a kolonizace

Evropští mořeplavci dopluli k americkým břehům dávno před Kolumbem.O těchto cestách však můžeme jen stěží hovořit jako o zeměpisných objevech.
Tito odvážní námořníci byli severoevropští Vikingové.V roce 982
vyplul z Islandu Erik Rudý ,jemuž se podařilo dostat až do"zelené země".-Grónska.Kolem roku 1000 pak vikingský mořeplavec Leif Eriksson přistál na pobřeží dnešního kanadského Newfoundlandu ,kde byla brzy potom založena vikingská kolonizační osada.Tato osada však brzy zase zanikla a na celou epizodu se na dlouhá staletí zapomnělo.
Skutečné objevení Ameriky pro Evropu je až dílem Kryštofa Kolumba
V letech 1492 až 1504 podnikl čtyři cesty přes Atlantik,při nichž se dostal nejprve na ostrovy Antily.Tam pochopil,že za nimi leží souvislá pevnina.
Velký mořeplavec tak objevil "nový svět",i když dosah svého objevu tehdy mohl sotva plně odhadnout.Později byl neznámý světadíl pojmenován podle křestního jména jiného mořeplavce-Ameriga Vespucciho,což bylo ke Kolumbovi jistě nespravedlivé :jeho zásluhou se Španělé bezpečně usadily na Antilách a celém pobřeží Karibského moře.
Pronikání do vnitrozemí s následným podrobením domorodých národů bylo dílem španělských conquistadorů,kteří brutálně likvidovaly vyspělé staré civilizace a vraždili jejich panovníky.Jako první zaútočil Hernando Cortéz na říší Aztéků a o něco později dobyl a zničil Francisco Pizáro jihoamerickou říši Inků.Do Španělska začalo proudit zlato a stříbro porobených indiánů.Východní pobřeží Ameriky přidělil papež portugalskému panovníkovi.Z celé Latinské Ameriky se proto jen v Brazílii mluví portugalsky.
V 1. pol.16.stol. pronikli Španělé i do rozsáhlé oblasti při dolním toku Mississippi v Severní Americe.
Příjezd prvních britských osadníků na lodi Mayflower v r.1620 znamenal počátek postupného dobývání rozsáhlého severoamerického území,pozdějších USA.Dnešního rozsahu nabyly USA ve 2.pol.19.stol.
Francouzi se zase jako první zasloužili o prozkoumání severu,dnešní Kanady.Mezi nejvýznamější francouzské cestovatele Jacques Cartier(cesty uskutečnil v letech 1534-41)a Samuel de Champlain(po r. 1603).

Hodnocení referátu Předkolumbovská Amerika

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  5 247×
  2520 slov

Komentáře k referátu Předkolumbovská Amerika