je to dobrý referát , ale nejsou tam běloši
Hledání El Dorada
Bájné poklady, které vzali dobyvatelé Aztékům a Inkům, nebyly v porovnání s legendou o El Doradu ničím. Poté, co byly přemoženy skutečně existující civilizace, začalo vážné hledání mýtických zlatých měst a pokladů.
Legenda, která ze všech latinskoamerických legend přetrvala nejdéle, byla legenda o El Doradovi – Zlatém muži. Příběh byl patrně založen na náboženském rituálu Muisků. Indiáni kmene Muiska byli částí kmen Čibčů žijících v Kolumbijské vysočině poblíž téměř dokonale okrouhlého jezera. Indiáni každoročně pořádali obřad díkůvzdání Zlatému bohu, který, jak věřili, žil na dně jezera. Během obřadu byl jejich náčelník pomazán hustým olejem a posypáván zlatým prachem, dokud se neproměnil v pohybující se sochu. V čele procesí přišel k jezeru a odpádloval na voru doprostřed vod, kde se potopil a zlato smyl. Jeho lidé na břehu házeli do jezera smaragdy a zlaté předměty jako oběť bohu.
Další pověst vyprávěla o království v deštném pralese, kde všichni a všechno (kromě jídla) bylo pokryto zlatem, které se denně smývalo. Mnoho lidí lačných po bohatství hledalo EL Dorado a na svých cestách za sebou nechávali zkázu. Španělský král přenechal Venezuelu Němcům, kteří zemi obsadili a při hledání zlata terorizovali domorodce. Sebrali 100 kilogramů zlata, ale El Dorado nenašli.
Grónsko je největší ostrov na světě. Leží mezi chladnými oceánskými proudy, navíc na ostrově vane chladný vzduch ochlazený o pevninský ledovec. Ten pokrývá 1,833,900 čtverečních kilometrů, což je 85% povrchu ostrova, a od severu k jihu měří 2500km, od východu k západu 1000km. Uprostřed je asi 8km silný. To představuje 10% světových zásob čerstvé vody. Kdyby roztál, stoupne hladina oceánu o sedm metrů.
Grónské klima je arktické. Normální teploty jsou pod nulou, v létě je málokdy více než 10°C. Nejnižší teplota byla naměřena na nejsevernějším výběžku ledovce (-70°C).
Grónsko je osídleno přibližně 5 000 let. Má se za to, že jako první přišli lidé kultury Saqqaq (ze Severní Ameriky) a dokázali se přizbůsobit grónským podmínkám. Poté (asi 700 n.l.) přišli lidé kultury Dorset, od nichž pocházejí nejstarší báje dnešních obyvatel Grónska, Inuitů. Lidé kultury Thule přišli asi v roce 900 n.l. a na ostrově převážili, protože uměli lovit z kajaků mořské savce. Později ale tato kultura upadla a nyní ve své původní podobě žije pouze v thulském regionu. S postupným vývojem se změnily i způsoby lovu a sociální struktura a to založilo kulturu Inussuk. V roce 985 osídlili jižní Grónsko Islanďané. Obývali pak jih a východ ostrova až do roku 1400. Poslední migrační vlna proběhla mezi léty 1700 - 1900, kdy do Avanersaq přišli Inughuitové. Dnes žije v Grónsku asi 60 000 lidí, z nichž 80% jsou Inuité, zbytek hlavně Dánové. Hlavní město Nuuk (Godthab) má 13 000 obyvatel.
Inuit nejsou jen Gróňané, žijí po celé Arktidě
Indiánské náboženství
Indiánská náboženství. Dvojitý světadíl se svými různými klimatickými zónami skrýval rozmanitost tradičních životních forem a náboženství. Styk s bílými velmi redukoval počet Indiánů válkou, zavlečenými chorobami i otroctvím.
Mnohé kultury zanikly. Dnes žije mezi Kanadou a Ohňovou zemí ještě asi 350 větších kmenů, celkem se hovoří asi 600 různými jazyky. Kmenům je společná víra v „nejvyšší bytost“, která však nemusí být současně bohem stvořitelem. Daleko rozšířenější je dále představa o říši mrtvých, kterou považují většinou za šťastné místo. Také se často vyskytuje motiv spojení nebe a země „stromem světů“. Jako prostředník mezi tímto světem a oním hraje ústřední roli kouzelník nebo šaman. Důležitý pro náboženský život je nadto kult předků a víra v existenci různých duší.
Severní Amerika: důležitým aspektem náboženství severoamerických Indiánů je víra v kosmickou, životadárnou sílu, která je neviditelná a projevuje se přírodní mocí, ale je i ve věcech, jako kamenech, pařezech, kostech nebo posvátných místech. Tato síla je přenosná na člověka. Rozšířeným zvykem, zvláště v oblasti rovin, je hledání ochranného ducha. Hledač se musí podrobit mj. přísným postním předpisům, aby našel ve viděních svou totemovou příslušnost nebo svého ochranného ducha. Ten může být přivolán v nebezpečí, pomáhá však i při lovu nebo léčení nemocí.
Jižní Amerika: ústřední roli ve víře rybářů a lovců Jižní Ameriky hrají duchové. U kmenů východních Tupi v Brazílii trestá Korupira, Pán zvěře, když je uloveno více zvěře než je nutno. Musí ho pak usmířit ceremonie a oběť tabáku. Zemědělci uctívají různé bohy vegetace, jimž se připisuje vliv na plodnost půdy.
Machu Picchu – památka po lidech, kteří přišli z hvězd
V nadoblačné výšce sporou vegetací porostlých kopců, splývajících do strmých údolí, v nichž se vine říčka Urubamba, se ukrývá jedno z nejzáhadnějších míst planety. Náhorní plošina, prostoupená terasami a zbytky kamenného zdiva, vytváří pozoruhodnou scenérii opuštěného inckého sídla Machu Picchu v peruánských Andách. Toto odlehlé místo je jedním z dokladů stavitelského mistrovství staré civilizace, která ovládala postupy, o nichž se dodnes neví nic bližšího.
O tom, že staří Inkové dovedli stavět v několika tisícimetrových nadmořských výškách města, spojená s důmyslným systémem cest, se už po staletí vědělo. Stejně tak byla známa jejich schopnost s mimořádnou přesností opracovávat kamenné bloky a s neuvěřitelnou dokonalostí je sestavovat. Do sotva znatelných spár stěn v Chrámu slunce v incké metropoli Cuzcu (ležící více než třítisícové výšce nad mořem) nebo v nedaleké, ještě výše položené pevnosti Sacsayhuaman, nelze vsunout ani žiletku, i když někdy jde o mnoha tunové bloky. Ale co představuje Machu Picchu, i po staletí vyráží dech.
V překladu zní tento název „Stará hora“ a Inkové tak nazývali každý vyšší kopec, který se ukrýval v Mracích.
Machu Picchu se nachází ve výšce 2 200 metrů nad mořem a o jeho poslání se vedou nekončící vědecké spory. Je jisté, že jde o kultovní místo zasvěcené Slunci. O čemž ostatně svědčí zbytky zdejšího chrámu podobného těm, kteří Inkové postavili, rozseté v Andách po ploše 32 000 Km2. Pro zajímavost – Inkové s v pojímání světa vyjadřovali v symbolech tří stupňů, kdy první znamenal Slunce a hvězdy, z nichž přišli jejich předkové, druhý stupeň život, který žili a třetí smrt (nevěřili v reinkarnaci – převtělování). Jejich kosmologie znamenala neustálý pohyb, věřili, že šve se otáčí v osudovém kruhu: lidé přicházejí z hvězd, na zemi žijí a umírají a opět se vrací na hvězdy, aby z nich po čase sestoupili na zemi. První Španělé, kteří vstoupili do indických chrámů, byli překvapeni, když v nich viděli křesťanský symbol kříže. Ten Inkové převzali ze starých jihoamerických civilizací, zřejmě jako odraz souhvězdí Jižního kříže, dobře viditelného z této části světa.
Unikátnost Mach Picchu není jen v jeho dokonalé urbanistice a sakrálním významu. Ale především v tom, že se do našich dob zachoval obraz toho, jak vypadal incká města. Inkové se vyhýbali údolím, za obyvatelná města pokládali pásma v nadmořské výšce od dvou do čtyř tisíc metrů.
V Machu Picchu lze vidět, jak vypadal v dobách Inků obytný dům. Byl o půdorysu asi 6x5 metrů, bez oken, s úzkými dveřmi s mohutným kamenným prahem. Ve stěnách se nacházejí výklenky kónického tvaru, o jejichž určení se neví. Štíty dotvářejí charakter pevného zděného hospodářského stavení, které dodnes lze vidět i na našich vesnicích. Ale co je zde v Andách ojedinělé, je pevnost a charakter stavby.
Celý dům je ze žuly, důkladně opracované, a se stěnami tak dokonale postavenými, že se ani v zdejších extrémních klimatických podmínkách nerozpadly. Přitom těmto stavbám už je půl tisíciletí. Několik domů v Machu Picchu vždy tvoří jakýsi uzavřený celek. Šlo buď o rodinnou nebo hospodářskou jednotku. Výška stěn dosahuje tří metrů a střecha byla z přírodního materiálu, který podlehl zkáze. Na tak vyspělou civilizaci dům poskytoval pouze nezbytné útočiště před nepohodou, byl temný a strohý, jakoby splýval s okolním kamenitým prostředím.
Jak získala Latinská Amerika svůj název
Prvními Evropany, kteří se v Latinské Americe usadili, byli Španělé pod vedením Kryštofa Kolumba (1451 – 1506), Itala z Janova. Kolumbus Podnikl další cesty do Ameriky a přivezl s sebou Ameriga Vespucciho (1454 – 1512), italského navigátora , který o nové zemi psal. Tato oblast se začala spojovat s jeho spisy a nakonec byla po něm nazvána Amerikou.
Také první část názvu Latinská Amerika pochází z Itálie. Latinové žili v Latiu, oblasti, v níž byl založen Řím. V době, kdy římská říše byla velmi mocná a dobyla téměř celou západní Evropu ( v prvním až druhém století n.l.), se latinsky mluvilo všude. Později (v pátém století n.l.) přitáhly germánské kmeny ze severu Evropy a vpadly do říše římské, avšak v Portugalsku, Španělsku, Francii, Rumunsku a Itálii přežilo mnoho prvků římské kultury dosud. Ty části Ameriky, které dobyli Španělé a Portugalci jsou proto známé jako Latinská Amerika.
Rané andské kultury
Jedna z nejúžasnějších ze všech raných kultur Latinské Ameriky je známá jako kultura chavínská Byla objevena a prozkoumána až v roce 1919 peruánským archeologem Juliem Tellem. O jejích představitelích toho mnoho nevíme, až na to, že vybudovali náboženské středisko v malém údolí poblíž vesnice Chavín de Huantar v Peru. Tuto osadu tvoří nádherné chrámy pocházející z dob vrcholu moci Chavínů (850 – 200 př.n.l.). Chavínská kultura ovládala složité zemědělské a stavební techniky, výrobu látek, hrnčířství a opracování zlata. Významně ovlivnila sousedící společenství.
Paracasové (600 –200př.n.l.) rovněž z Peru, byli ovlivněni kulturou chavínskou. Paracasové mluvili kečujsky, což je druhý úřední jazyk současného Peru. Z nálezů lidských ostatků je nám známo, že ti to lidé dovedli provádět složité operace lebky. Vytvářeli též složité výšivky a překrásnou keramiku. Paracasové zdobili poušť, vrývali do země obrovské kresby, které jsou dodnes viditelné.
Mezi ostatní „umělce poušti“ patří Nazcové (100 – 1000 n.l.) z Peru, které též ovlivnila chavínská kultura. Nazcové vytvářeli obrovské kresby v zemi tím, že odstraňovali její tmavou štěrkovitou povrchovou vrstvu a odkrývali spodní světle zbarvenou horninu. Tyto obrazy ptáků a zvířat jsou viditelné pouze shora a jejich smysl je nám stále neznámý.
Močická kultura se rozvíjela v údolí Moche po 600 let od počátku našeho letopočtu. Močikové v průběhu staletí vystavěli uprostřed svého údolí Sluneční pyramidu ze směsi bláta a slámy (zvané vepřovice). Tato veliká pyramida byla v Latinské Americe největší stavbou svého druhu.
Močikové pěstovali na pobřežním okraji své poušti dostatek papriky, burských oříšků, brambor a kukuřice, aby se uživili i obchodovali s jinými národy ve vnitrozemí. Močičtí umělci byli velmi zruční ve výrobě keramiky, tkaní látek, zlatnictví a stříbrotepectví.
Jedním z nejpokročilejších národů byli Muiskové z (dnešní) Kolumbie. Muiskové sousedili na severu s Mayi a s kečujsky mluvícími kmeny na jihu. Muiskové patřili mezi kmeny dorozumívající se jazykem Čibčů (Chibchů), jejichž území procházelo napříč Střední a Jižní Amerikou.
Muiskové stavěli města z jílu, dřeva a palem. Jejich náčelník, či bogotá, byl uctíván jako bůh. Podobně jako ostatní Čibčové například Tairona, Sinu, Quimbaya a Tolima, opracovávali zlato do tvaru nejrůznějších překrásných předmětů, často pokrytých smaragdy.
Poklady posledního bogoty přivodily jeho smrt a konec království Čibčů. V roce 1537 přišli Španělé hledající zlato a porazili Muisky, přes jejich prudký odpor.
Andská kultura Chorrerů (1 200 – 300 př.n.l.) v Ecuadoru měla též rozsáhlý vliv. Tito lidé se zřekli svého tradičního způsobu života mořeplavců a vydali se do vnitrozemí pěstovat kukuřici a maniok. Vytvořili vzkvétající společnost a vyvinuli nové hrnčířské techniky.
Čimúové (Chimu) vystavěli u mořského pobřeží na kraji údolí Moche veliké město Chan Chan. Čimúové ovládali údolí Lambayeque zhruba od roku 1350n.l. asi do roku 1470 n.l., kdy je pohltila říše Inků. Chan Chan sestává asi z deseti velkých „miniměst“ obehnaných hradbami o celkové ploše přibližně 6 km2. Jaké funkci vlastně jednotlivá města sloužila, není známo. Současní archeologové se však domnívají, že zemřel-li vládce Čimúů,, byl ve svém městě zasypán jako ve velikém hrobě. Pak bylo pro dalšího krále postaveno město nové.
Rané mexické kultury
V Mexiku a Střední Americe nežili lidé tak odděleně jako v Andách. Různá společenství sdílela mnohé jevy, jako např. velká města, pyramidy, množství různých bohů, lidské oběti, 365 denní kalendář a hieroglyfy. Různé národy v Mexiku a Střední Americe pěstovali též stejné potraviny, jako kukuřici, fazole, chilli a papriky. Na rozdíl od And, kde se současně vyskytovalo mnoho vzájemně oddělených mocných společenství, zde se různá seskupení dostávala v různých fázích dějin k moci a ovládala ostatní. Veškeré kultury Mexika a Jižní Ameriky se svého času vzájemně ovlivňovaly.
Olmékové (1200 – 400 př.n.l) přišli z pobřeží Mexického zálivu a postupně přesídlili do vysočiny. Olmékové byli schopni uživit velký počet obyvatel, protože půda, kterou obdělávali, byla bohatá a okolní řeky ji pravidelně zaplavovaly. Jejich kultura vytvořila monumentální stavby náboženského charakteru, jeskynní malby a nádherné sochy, které trvale ovlivnily pozdější civilizace.
Po úpadku kultury Olméků byli jedním z největších seskupení, která zůstala ve vysočině, Zapotékové (800- 500 př.n.l.). Jejich hrnčířství a sochařství bylo pozoruhodné a používali též vyspělé metody zavlažování půdy.
- Teotihuakán -
Žádní z obyvatel raného Mexika nebyli tak mocní jako ti, kteří vystavěli v údolí Mexika město Teotihuakán. Tato civilizace spadá do období od počátku našeho letopočtu do roku 600 a zbylé části Mexika významně ovlivnila.
Teotihuakán byl patrně hlavním městem mocné říše, avšak nedochovaly se o tom žádné písemné doklady. Víme, že tito lidé pronikli do území ležících na jih a ovládali území Mayů, že byli úspěšnými obchodníky a zaměstnávali tisíce umělců výrobou nástrojů a keramiky určených k prodeji v sousedních územích.
Teotihuakán byl mnohem větší než kterékoli evropské město té doby. Centrum města zaujímalo víc než 20 čtverečních kilometrů a bylo postaveno v mřížové struktuře. Soudí se že ve městě žilo asi 125 až 250 tisíc lidí ve více než 5000 budovách včetně nejméně 2500 soukromých domů. V Teotihuakánu se nacházeli široké ulice, chrámy, tunely a příbytky kněží. Hlavními dvěma budovami byly pyramidy zasvěcené Slunci a Měsíci. Pyramidy byly pokryty vrstvou bílé sádry a potom zdobeny mytologickými výjevy provedenými v jasných barvách. I poté, kdy moc města upadla, mělo velký význam pro Aztéky, kteří do něj podnikali zbožné pouti.
Mayové:
Byli rozděleny do mnoha městských knížectví. Ti z nich, kteří sídlili na Yucatanském poloostrově, se dostali záhy po pádu aztécké říše pod španělskou nadvládu (od r. 1527), zatímco jižněji v oblasti pralesů si zachovali relativní svobodu ještě na konci 17. století. Podobně vysoké úrovně jako Mayové dosáhli i některé jihoamerické národy, například lid pobřežní kultury Moche (Peru), či vysokohorská kultura z Tiahuanaca (v okolí jezera Titicaca Peru/Bolívie). Dnešní vědomosti o klasickém období těchto kultur jsou zcela závislé na archeologických pramenech, zatímco o Incích a Aztécích se dochovaly i mnohé písemné prameny. Zapsali je španělští dobyvatelé Jižní Ameriky, mnichové a potomci indiánských vládců.
- Významní jako Římané -
Mnoho mayských památek objevil Američan John Lloyd Stephens (1805 – 1852) a Angličan Frederic Catherwood (1799 – 1854) při svých nesnadných průzkumných cestách napříč Mexikem a Střední Amerikou v letech 1839 – 40 a 1841 – 42. Catherwood nakreslil mnoho měst a uměleckých výtvorů, které spolu se Stephensem našli. Tato dvojice odhalila ve svých knihách veliké chrámy a paláce, zbraně a šperky pocházející z civilizace Mayů. Vláda Mayů spadá do stejného období jako vláda římské říše v Evropě (před 18ti stoletími). Mayové byli mocní mezi lety 300 – 900n.l., avšak před rokem 1492, kdy do latinské Ameriky připluli Evropané, jejich říše již padla v důsledků občanských válek a vpádů okolních domorodých seskupení. Mayové existují dodnes, ale jejich říši vystřídala říše Toltéků a posléze Aztéků, kteří v šestnáctém století, v době dobývání Evropany, bojovali v Mexiku se Španěly.
- Počty a písmo -
Hieroglyfy vyryté do staveb dokazují, že Mayové měli jakousi abecedu. Rovněž víme, že měli přesnou matematickou soustavu, kterou používali k složitému vyměřování a řešení rovnic. Mayský kalendář byl přesnější než tehdy evropský. Dělil rok na 18 měsíců po dvaceti dnech. Na konci roku bylo pět dní určených k oslavám a v každém čtvrtém roce se přidával jeden den navíc, takže tento rok byl přestupný
Toltékové a Čičimékové
Od roku 900 n.l. až po dobu dobývání Španělskem jsme o obyvatelích Latinské Ameriky lépe informováni, protože archeologové se naučili číst písemné záznamy, které po sobě tito lidé zanechali. Víme, že Toltékové (900 – 1200 n.l) přišli ze severu a byli to lovci a válečníci, kteří přinesli na území Mayů luk a šíp. Toltékové se smísili s Čičiméky a založili společně město Tula.
Vikingové v Americe:
Vikingové, kteří opustili Grónsko kvůli hospodářskému úpadku a násilnému zavádění protestantství do země, dopluli až k velkým ostrovům severně od Kanady (Baffinova země, Barthurst, Cornwall…), kde byly nalezeny jejich stopy. Keltské směrové značky a velké obdélníkové stavby z kamene se připisují Vikingům nebo míšencům Vikingů a Indiánů. Průzkumy v této těžce přístupné části světa ještě zdaleka nejsou u konce. Jiné skupiny se usadily na východním pobřeží Ameriky, především v Nové zemi, kde vznikla důležitá osada ,,Zátoce u luk". V roce 1347, pravděpodobně v roce konání jedné z velkých cest, zajela grónská loď bez stěžňů a bez kotvy se sedmdesáti muži na palubě ke břehům Islandu nedaleko Skalholtu. Loď pocházela z Marklandu, což by mohlo být důkazem, že se tam někteří obyvatelé Grónska usadili. Jiní se mohli dostat více na jih a postupně splynout s indiánským obyvatelstvem. Vytvořili nové smíšené kmeny „bílých indiánů“. Současný výzkum tento fakt ještě neprokázal, ale ani nevyvrátil.
3 Veliké říše
Říše Aztéků:
Aztékové připutovali ze severu do hustě osídlené náhorní plošiny Mexika teprve ve 14.století. Byli válečně zdatní a sloužili zde nejprve jako žoldnéři. Během krátké doby převzal tento původně nomádský národ vysoce rozvinuté, na tradice bohaté kulturní techniky středoamerických národů, kalendářem počínaje a stavbou pyramid či tesáním soch konče. V nehostinné jezerní a močálovité krajině založili přistěhovalci okolo r.1370 město Tenochtitlán v místech, kde se dnes rozkládá Mexiko. Toto město bylo jedním z největších ve světě, podobalo se Benátkám: početné odvodňovací kanály činily hlavním dopravním prostředkem člun. Zřízením trojspolku mezi městy Tezcoco, Tlacopan a aztéckým Tenochtitlánem položil Itzcoatl (vládce, jenž zemřel r.1440)základy aztécké říše.Za jeho vlády začal mohutný vzestup Aztéků.
Společnost a náboženství: Základní jednotkou sociální organizovanosti tvořila rodová společenství (calpulli). Půda byla vlastnictvím společenství, byla však přenechávána jeho jednotlivým příslušníkům k dědičnému užívání. Aztéčtí váleční zajatci byli většinou obětováváni bohům, protože Aztékové věřili, že bohové zemřeli, aby stvořili Slunce a lidé by to měli bohům oplácet lidskou krví, jakousi ,,svěcenou vodou".
Konec Aztéků: Aztéckou říši dobyl Hernando Cortez s poměrně nepočetným oddílem vojska. Španělé se svými ocelovými a palnými zbraněmi, svými koňmi a velkými psy měli převahu ve výzbroji nad Indiány, ozbrojenými jen kamennými či dřevěnými zbraněmi. Ke konečnému vítězství Španělů nad Aztéky došlo v r. 1521.
Říše Inků:
Současně s aztéckou říší povstala v Jižní Americe další indiánská veleříše, stát Inků. Největšího rozšíření dosáhl koncem15.století, kdy zaujímal území dnešních států Peru, Bolívie, jižního Ekvádoru a také severozápadní Argentiny. Inkové pocházeli z andských kmenů, který obýval údolí Cuzca v jižním Peru.
Společnost a náboženství: Na rozdíl od Aztéků budovali Inkové svůj stát přísně centralisticky. Na vrcholu sociální pyramidy stál božský král Inka, uctívaný jako Syn Slunce. Horní vládnoucí vrstvu tvořili příbuzní panovníka, příslušníci nekrálovského rodu z Cuzca a panovníci podrobených národů a kmenů. Základ sociální pyramidy tvořila zemědělská rodová společenstva (Ayllu), v nichž se každým druhým rokem nově rozdělovala půda. Řemeslníci pracovali jen pro státní potřebu, obchod byl státním monopolem. Všechno obyvatelstvo odvádějící daně bylo rozděleno do věkových a výkonnostních tříd, aby se ulehčily odvody na veřejné práce (vojenská služba, práce na chrámových pozemcích...). Zásahy státu dokonce ovlivňovaly i výběr manželského partnera, neboť sňatkem začínala povinnost platit státu daně. Všechno obyvatelstvo bylo rozděleno do skupin podle desetinného systému, v němž nejmenší jednotku tvořila skupina deseti lidí. Pomocí uzlů na šňůře,,quip"- někdy falešně označovaných jako písmo-mohli úředníci zaznamenávat množství nejrůznějších údajů.
Konec říše Inků: Dobytí mocné říše Inků hrstkou asi 150 Španělů vedených Franciscem Pizarrem by nebylo myslitelné bez hluboké krize tohoto státu. Na počátku 16.století se rozrostla rivalita uvnitř vládnoucí vrstvy, což vyústilo do občanské války o vládu nad celou říší.Již při dobývání říše Aztéků se Španělé poučili, že nejjistější cestou k úspěchu je fyzická likvidace panovníka a využití sociálních rozporů.Obsazením Cuzca (1533) zničili Španělé s konečnou platností mocenský aparát inckého státu.
Indiáni
Název pro původní obyvatele amerického kontinentu - Indiáni, pochází ze španělského Indios,
tj. obyvatelstvo „Indie“, za kterou Kryštof Kolumbus považoval za ostrovy v Karibském moři.
Původní obyvatelstvo Ameriky s výjimkou Aleťanů a Inuitů. Celkem asi 30 mil. osob, většinou v zemích Jižní a Střední Ameriky, v USA asi 0,5 mil. osob ( pouze obyvatelé rezervací ), v Kanadě asi 300 000. Používáno je kolem 120 jazykových rodin a množství izolovaných a neklasifikovaných jazyků (celkem přes 1000 jazyků, počet dialektů není znám), není znám ani počet jazyků, které vymizely během evropské kolonizace.
Indiáni jsou antropologicky žlutohnědé plemeno: žlutohnědá pleť, rovné, černé, tuhé vlasy, tmavé oči, slabé tělesné ochlupení, vystupující lícní kosti, v chrupu horní čelisti lopatkovité druhé řezáky.
Z antropologického hlediska se indiáni dělí na skupiny:
a) severoamerická
b) středoamerická (nízkorostlá plemena)
c) jihoamerická (malá výška těla, dělena na podplemeno paleoamerické a vlastní jihoamerické)
d) patagonská (vysoký vzrůst)
Amerika byla osídlena v paleolitu ze severovýchodní Asie přes Beringovu úžinu. Nejstarší osídlení asi před 24 000 lety, poslední vlna asi před 15 000 lety. Možnosti osídlení také z Austrálie a Tichomoří nebo pozdějším kontaktem s asijskými, tichomořskými a středomořskými kulturami nejsou spolehlivě doloženy. Asi před 7 až 8 tisíci lety v oblasti dnešního Mexika se objevili první zemědělci. V 15. až 16. stol. několik výrazných kulturních oblastí s typickým převládajícím způsobem obživy a různými formami sociální a politické organizace:
a) subarktická oblast - lesy a jižní okraj tundry byly obývané malými rodinnými tlupami kočovných
lovců, rybářů a sběračů. Kultura některých skupin byla ovlivněna kontaktem s
Inuity.
b) severozápadní pobřeží - žili zde usedlí a polousedlí rybáři, lovci a sběrači. Byla zde
hierarchizovaná sociální organizace, vyspělá řemesla a umění.
c) Kalifornie - zde žily malé, volně organizované skupiny kočovných a polousedlých lovců, rybářů a
sběračů.
d) severovýchod USA - podle převládajících geografických a klimatických podmínek zde žili buď
kočovní lovci a rybáři (od 16. - 17. stol. lov kožešinových zvířat, což vedlo
k rozkladu kmenové organizace na malé rodinné skupiny ), nebo lovci a
specializovaní sběrači, tzv. indiánské rýže v oblasti Velkých jezer, nebo
zemědělci, lovci a rybáři s vyspělou sociální a politickou organizací.
e) jihovýchod USA - vládlo zde hierarchizované společenské zemědělství s raně státní organizací.
f) prérie - ty obývali kočovní lovci bizonů a sběrači, chovatelé koní organizovaní do menších skupin,
které se scházely k výročním obřadům, společnému lovu nebo v případě války.
g) jihozápad USA - zde žili usedlí a polousedlí zemědělci, lovci a sběrači na různém stupni sociálního
a politického vývoje.
h) Antily - obývané společenstvím zemědělců, rybářů a lovců, kteří byli vyhubeni nebo zemřeli v 16. –
17. stol.
ch.) Střední Amerika a andská oblast - zemědělství s využitím umělého zavodňování, chov domácích
zvířat, vyspělá řemesla, politická organizace od kmenů po
státy.
i.) tropická a pralesní Jižní Amerika - byla obydlena usedlými i polokočovnými zemědělci, lovci,
rybáři a sběrači. Kmenová společenství byla tvořena jednou
nebo více vesnicemi.
j.) jih Jižní Ameriky - žily zde již neexistující skupiny zemědělských i kočovných lovců, sběračů a
chovatelů koní.
k) Ohňová země - byla osídlena malými skupinami již neexistujících polousedlých lovců, rybářů a
sběračů mořských měkkýšů.
Po příchodu Evropanů a kolonizaci Ameriky mnoho skupin indiánů zmizelo (vyhubeny, vymřely, splynuly s jinými ), nebo radikálně změnily způsob života, zej. v severní části kontinentu. Vedle rychle postupující inteligence do společnosti příslušného státu existují snahy po obnovení a zachování jejich etnické a kulturní identity v moderní společnosti.
28. prosinec 2012
9 845×
3796 slov
je to dobrý referát , ale nejsou tam běloši
