První průmyslová revoluce

Takto je označován bouřlivý proces, který začal zhruba v polovině 18. Stol. na Britských ostrovech a který přinesl mnoho důležitých technických změn, objevů a jejich uplatnění a který také vyvolal důležité změny v poměru společenských sil.

Výraz průmyslová revoluce poprvé použil francouzský revolucionář Louis- Auguste Blanqui, když přirovnával význam průmyslového rozmachu k politickým změnám, která přinesla francouzská buržoazní revoluce. Postupem času se ukázalo, že toto přirovnání bylo zcela na místě, neboť PR zcela změnila způsob života člověka a společnosti v celé Evropě. Život se zrychlil, hromadná výroba dodala techniku do běžných domácností a životní úroveň člověka se podstatně zvýšila.

Do první průmyslové revoluce zasáhla v počátcích zejména změna anglického zemědělství. Během 18. Stol. nastal v Anglii značný růst obyvatelstva. Tento růst vyžadoval zvýšenou výrobu potravin a následkem toho zvýšení cen produktů. Podnikaví lidé začali hledat cesty, jak zefektivnit zemědělskou práci a tím dosáhnout většího zisku a bohatství. Starý zemědělský systém otevřených polí se začal nahrazovat novým, který spočíval v uzavírání polí ohrazováním. Ohrazování znamenalo přesun majetku půdy a zpočátku bylo prováděno na základě soukromé dohody, později byl celý proces zakotven i v nově vydaném zákoně. Vytvořily se tak farmy na dobré půdě a začalo se rozšiřovat střídavé setí. Místo tříletého střídaní, kdy jedno pole leželo ladem, bylo zavedeno čtyřleté střídání pšenice, tuřínu, ječmene a jetele. Tuřín i jetel byly využity jako potřebné krmivo pro dobytek na zimu, stáda se zkvalitnila a čerstvé maso bylo po celý rok. Ohrazování však neznamenalo jen zlepšení zemědělské výroby, ale také se díky němu zvýšily sociální rozdíly na vesnici. Střední sedlák, který dostal při ohrazování méně úrodnou půdu, nemohl konkurovat velkostatkáři a dav bezzemků byl často odkázán jen na veřejnou dobročinnost. I přes všechny sociální problémy znamenala ale zemědělská revoluce velký krok vpřed.

Současně s vývojem zemědělství se vyvíjela i průmyslová odvětví. To umožnilo výrobu prvních zemědělských strojů a nářadí, např. ruchadla, parního pluhu, žacího stroje a dalších. Počátky PR jsou však spjaty s rozmachem lehkého průmyslu a to především textilního. Náklady na výrobu byly poměrně malé, neboť se mohlo počítat s lacinou pracovní silou žen a dětí. Textilní pr. určoval dlouho úroveň veškeré nezemědělské výroby, teprve ve druhé fázi industrializace přišel na řadu těžký průmysl. Nové pracovní postupy se uplatnily nejprve v anglickém bavlnářství. Tento obor se stal předním odvětvím v celém britském národním hospodářství. Ještě před první světovou válkou vyráběla Británie 64% veškerého bavlnářského zboží na světě. V rychlém časovém sledu byly sestrojeny první spřádací a tkalcovské stroje, jako první z důležitých vynálezů bývá uváděn tzv. létající člunek. Ten sestrojil v roce 1733 John Kay a jeho vynález zdvojnásobil tkalcův výkon. Bohužel tím bylo potřeba stále více příze a tak její cena po vynálezu létající člunku rychle vzrostla. Podnikatelé se snažili tento nepříznivý stav zlepšit a vypsáním peněžité odměny chtěli podnítit vynález spřádacího stroje. Řešení přinesl až rok 1764, kdy chudý tkadlec James Hargreaves sestavil spřádací stroj s osmi vřeteny, jejichž počet dokázal posléze zvětšit až na osmdesát. Tento stroj byl poháněn lidskou silou a Hargreaves ho pojmenoval Jenny, po své dceři. Příze zhotovená tímto strojem však byla tenká, nepevná a často se trhala. Zlepšením v tomto směru byl spřádací stroj water-frame, poháněný vodním kolem, sestrojený Higshem v roce 1767. Příze se tak stala pevnou, ale stále příliž hrubou. Až v roce 1779 využil Samuel Crompton předchozích poznatků a dokázal spojit přednosti jenny a water-frame. Jeho spřádací stroj, pojmenovaný mule (kříženec), již vyráběl přízi jemnou a dostatečně pevnou.

Díky rozmachu předení byl anglický trh zaplaven přízí a tentokrát začalo zaostávat tkaní. Bylo třeba zmechanizovat i tuto část výroby. To se povedlo Edmundu Cartwrightovi, když v roce 1785 sestrojil první mechanický tkalcovský stav. Rozmach textilního průmyslu vedl k oživení i v dalších výrobních odvětvích, podnítil nové objevy a vynálezy. Například starý proces bělení, kdy se prádlo namáčelo v kyselém mléce a pak viselo na vzduchu i osm měsíců, již samozřejmě nevyhovoval. Nový postup francouzského chemika Bertholleta uvítali výrobci s nadšením, neboť použití chlóru zkrátilo bělení na pouhých pár dní. Také válcový stroj k potiskování látek Thomase Bella z roku 1783 našel rychlé uplatnění ve výrobě, navíc byl v 90. letech upraven i k tištění knih.

Textilní výroba zvýšila nejen poptávku po látkách, ale také po uhlí a železe. Hutní průmysl začal vyrábět železo pomocí koksu a stavba vysokých pecí umožnila vyrábět železo ve velkém. K prvním pokusům použít černé uhlí místo dřevěného došlo již v 17. stol, ale nepřinesly žádoucí úspěch. Teprve roku 1735 Abraham Darby poprvé dokázal tavit železnou rudu výhradně za pomoci černouhelného koksu. Uplatnění Darbyho metody vedlo k mohutnému rozmachu výroba a zejména využívání litiny. Stavěly se z ní mosty, sloužila při konstrukci budov, vyráběly se z ní zbraně, kolejnice či pilíře. Její použití ale omezoval vysoký podíl uhlíku, díky němuž byla velice křehká a tak se ke slovu dostala ocel.

Toto všechno však vyžadovalo velké množství energii, a protože lidská síla dávno nestačila a vodní kolo bylo velice závislé na rozmarech přírody, bylo nutné objevit nový zdroj, který by byl schopen dodat velké množství energie. Konstruktérem nového zdroje energie, parního stroje, se stal mechanik univerzity ve skotském Glawgow James Watt. Využil dosud známých pokusů Otto van Guericka a Denise Papina s tlakem páry a zdokonalil stroj natolik, že mohl být používán ve výrobě. První model svého stroje sestrojil Watt v roce 1765 a postupně ho zlepšoval. V roce 1781 dokázal převést vodorovný pohyb daný posuvem pístu na pohyb rotační a o tři roky později (1784) sestrojil dvojčinný parní stroj, u něhož tlak páry působil střídavě na obě strany pístu. Wattův stroj odstranil závislost na vodní energii, umožnil stavět továrny i na dříve nepoužitelných místech. Dodával energii velkému počtu strojů a umožnil tak bouřlivý rozmach tovární velkovýroby. Všechny součástky parního stroje byly vyrobeny z kovu a vzhledem k tomu, že do sebe musely přesně zapadat, vyžadovala jejich výroba dokonalejší opracování. A tak byla roku 1774 sestrojena první strojní vrtačka a o pár let později válcovací stolice na výrobu ocelových plechů nebo soustruhový suport k vyrábění milimetrově přesných součástek.

Díky vývoji ve všech těchto odvětví byly kladeny čím dál tím vyšší nároky i na průmysl dopravní. A v tomto oboru došlo v této době zejména k velkému rozvoji železnic. Vítězství páry na kolejích a počátky praktické železniční dopravy jsou spojeny se jménem George Stephenson. Svou první lokomotivu sestrojil již v roce 1814, v roce 1825 byla zahájena pravidelná železniční doprava mezi Stocktonem a Darlingstonem. Stephenson za spolupráce svého syny Roberta v roce 1829 postavil zdokonalený typ lokomotivy a jeho Raketa dosáhla rychlosti 31 mil, tj. téměř 50 km za hodinu. V polovině století měla Británie více než 1/4 světové železniční sítě a téměř tolik jako zbytek Evropy dohromady. V Rakousku se objevila první železnice roku 1837. Vedla z Vídně přes Moravu do Polska a měla odbočku do Brna, Olomouce a Opavy. Z Olomouce do Prahy byla dráha protažena až roku 1845. Stavby železnic se od 40 let staly důležitou oblastí podnikání, velkým podmětem pro rozvoj těžkého průmysl a znamenaly jeho postupnou převahu nad průmyslem lehkým. Doprava se zlevnila a zrychlila, zvýšil se její celkový objem a bezpečnost. Omezila izolaci jednotlivých oblastní, umožnila větší pohyb obyvatelstva a jeho lepší informovanost. Důsledky revoluce v dopravě se tedy staly všestranným a mocným sociálně ekonomickým jevem.

Lodní doprava se vyvinula dříve než lokomotivy (Američan R. Fulton sestrojil parník, který se poprvé plavil na řece Hudson v roce 1807), ale zpočátku nehrála tak významnou roli jako železnice. V první polovině 19. stol. byly parníky spíše zaváděny ve vnitrozemské dopravě než v dopravě zaoceánské. Atlantik sice parník Savannah přeplul již v roce 1818, ale regulérní doprava mezi Anglií a New Yorkem začala až v roce 1838. Pevné místo zaujala oceánská doprava zboží a osob v šedesátých letech 19. století.

Rozvoj zbožní výroby a možnosti jeho rychlé dopravy znamenaly obrat ve vnitřním i zahraničním obchodu. Dokončil se proces vytváření jednotného vnitřního trhu, zvětšoval se objem, vznikaly celní spolky. Světový trh se rozrost i do šířky, v mezinárodním obchodu se zmenšoval podíl vývozních druhů zboží, stoupal obchod s textilními výrobky, se surovinami a strojním zařízením. Roku 1851 anglická královna Viktorie otevírala v Crystal Palace první průmyslovou výstavu. Návštěvníci si zde mohli prohlédnout šest tisíc exponátů z celého světa a posoudit, jak velkého kroku kupředu bylo dosaženo za posledních sto let.

Potřeby průmyslu postupně přerostly možnosti starého bankovního a peněžního systému. Objevilo se proto moderní akciové bankovnictví. Ve Francii vznikl nový typ všestranně zaměřených bank, které kromě běžných finančních operací poskytovaly i dlouhodobé úvěry.

Kromě těchto významných změn ve všech oblastech lidské činnosti přinesla PR i zásadní změny do sociální struktury. Před revolucí měla nejvyšší postavení velkostatkářská aristokracie. Za ní stále relativně slabá střední třída - obchodníci, duchovní, právníci. Dále společnost tvořila vrstva skládající se z vyučených dělníků, řemeslníků a značného počtu malých rolníků. Během 19. století vzrostla síla střední vrstvy, která začala konkurovat aristokracii majetkem i mocí. V období PR vznikla také nová sociální skupina, dělnictvo, moderní proletariát. Byla to nejnižší skupina v sociální struktuře. Statisíce lidí byly vytrženy ze svého způsobu života na vesnici a spolu s řemeslníky vytvořili dělnickou masu bránící se napřed živelně, potom izolovaněji proti nezaměstnanosti, nízkým mzdám, špatným pracovním podmínkám, proti bídě a hladu. Tito lidé si stále více uvědomovali, že patří do zvláštní sociální skupiny lidí oddělené od ostatních a rozpoznali také, že nemají dostatečnou politickou a ekonomickou moc prosadit svoje zájmy. Kolem poloviny 19 stol. začalo dělnictvo uvědomělý zápas o zlepšení svého života, který postupem času v různých zemích buď prohrávalo, nebo vyhrávalo.

Dalším výsledkem revoluce byl ohromný nárůst počtu obyvatel - tzv. populační exploze. Důsledkem však nebyla pouze PR, ale také souhrn dalších činitelů - růst produktivity zemědělské výroby, zlepšení dopravy i lepší lékařská péčí, která zlepšila hygienu a omezila úmrtnost.

Ve shrnutí se dá říci, že osmnácté století a PR znamenalo velký posun lidstva ve všech oblastech, současně propojených a znamenala také vznik moderní průmyslové společnosti.

Hodnocení referátu První průmyslová revoluce

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  9 603×
  1625 slov

Komentáře k referátu První průmyslová revoluce

Adéla kottovà