Ptolemaios I. Sotér (Spasitel)

Ptolemaios I. Sotér (Spasitel) se narodil roku 367 př.n.l. zemřel roku 283 př.n.l.

Mnozí egyptologové nezahrnují už vládu jeho dynastie do dějin starého Egypta, které pro ně končí příchodem Alexandra Velikého, nýbrž do zcela nové epochy, kterou nazývají makedonským obdobím, nebo první fází řecko-římské doby. V této epoše došlo v Egyptě skutečně k dalekosáhlým změnám v ekonomické základně, civilizační a kulturní nadstavbě, v sociální struktuře, v etnickém složení. Nikoliv však najednou.
Ptolemaios I. se stal vládcem Egypta po dlouhé a složité cestě, která začala roku 334 př.n.l. výpravou Alexandra Velikého proti Persii. Byl synem makedonského aristokrata Lága (proto se též jeho dynastie nazývá někdy lágovská) a patřil už od raného mládí k Alexandrovým nejbližším druhům. Na východ ho doprovázel jako jeden ze sedmi členů jeho osobní stráže. Bojoval u Gráníku, vyznamenal v bitvě u Issu, později prokázal své schopnosti zejména v bojích pod Hindúkušem a na březích Indu. Nakonec dosáhl hodnosti, která odpovídá v našich pojmech kombinaci ministra vojenství a šéfa generálního štábu. Byl také u Alexandrova smrtelného lože v Babylóně roku 323 př.n.l. a zúčastnil se porady nejvyšších hodnostářů o rozdělení správy jeho říše; řekl si o Egypt a bez námitek ho dostal. Na rozdíl od svých druhů už tehdy pochopil, že Alexandrova říše se bez Alexandra neudrží, a tak místo boje o její ovládnutí jako celku, se rozhodl pro jednu z jejích částí.

V Egyptě byl Ptolemaios přijat se všemi poctami a jeho funkce byla uznána všemi, na kterých záleželo, a to jak Makedonci a Řeky, tak Egypťany.

Úspěšně odrazil útoky Alexandrových nástupců a začal budovat nezávislý stát.

Hlavním rysem Ptolemaiovi politiky ve vztahu k Egypťanům byla úcta k tradici. Zachoval a respektoval všechno, co bylo pro něho výhodné. K reformám přistupoval obezřetně a prováděl je citlivě. Makedoncům a Řekům, jejichž usazování v Egyptě podporoval, umožnil rovněž žít podle vlastních tradic. Zavedl jakýsi dvojí režim, řecký pro Řeky a egyptský pro Egypťany, který jim umožňoval žít vedle sebe a vcelku je uspokojoval. Přitom však nepřehlížel nutnost vytvářet mezi nimi spojovací články.

Při veškerém respektu vůči Egypťanům pokládal však za svou hlavní oporu vojsko, které se skládalo z makedonských a řeckých žoldnéřů. Egypťané se tím necítili diskriminovaní, neboť už dávno odvykli vojenské službě a spíš v tom viděli osvobození od břemena vojenské povinnosti.

Pokud jde o zahraniční politiku, vyhýbal se účasti na válkách svých bývalých druhů o Alexandrovo dědictví. Měl zájem o Egypt a neváhal využít příležitosti, kdykoliv se mu naskytla, aby se zmocnil některé z jeho dřívějších držav. Získal Kyrenaiku na západě, Palestinu s Foinikií na východě, jižní Sýrii, později též Kypr a Kyklady. Za pouhých dvacet let se stal ve Středomoří pánem většího území než kdysi Ramesse II. Veliký.

Do roku 316 př.n.l. vládl Ptolemaios jménem králů Filippa Arrhidaia a Alexandra II. Když byla oba zavražděni, prohlásil se roku 305 př.n.l. Ptolemaios králem a v Egytě tedy vládl svým jménem. Nikdo proti tomu nic nenamítal ani v Egyptě ani nikde jinde.

Své sídlo přenesl z Memfidy do mezitím vybudované Alexandrie, kterou povýšil na hlavní město Egypta. V Alexandrii byl vystavěn královský palác, chrám boha Serapida, Múseion (chrám můz) s rozsáhlou knihovnou, do které byly postupně soustředěny všechny památky řeckého písemnictví. Dále bibliotéka , divadlo a další stavby. Založil nové město Ptolemaida Hermiú v Horním Egyptě a zrekonstruoval zavodňovací zařízení ve Fajjúmské oáze a kromě jiného obnovil průplav mezi Nilem a Rudým mořem.Největší a nejslavnější stavbou, kterou zahájil v posledních letech vlády, byl maják na ostrově Faru před alexandrijským přístavem. Měl podobu několika stupňové věže s plošinou pro otevřený oheň, byl obložen bílým mramorem a ozdoben sochami. Měřil prý 180 metrů a převyšoval tak nejvyšší pyramidu. Nic se z těchto staveb bohužel nezachovalo. V Alexandrii se z nich nenašli dokonce ani trosky. Z majáku na ostrově Faru, sedmého divu světa, se podařilo identifikovat jen několik mramorových úlomků ve zdech středověké pevnosti sultána Kaitbaje, jež stojí na jeho místě.

Vládl do roku 285 př.n.l., kdy se pro stáří vzdal trůnu ve prospěch svého syna Ptolemaia II. Filadelfa. Dva roky žil ještě na jeho dvoře jako soukromník a roku 283 př.n.l. ve věku 84 let zemřel. Je třeba snad ještě říct, že byl proslulým milovníkem žen a beze všeho se přizpůsobil dávné tradici egyptských králů, kteří měli vždy několik manželek. Snažil se však téměř každému ze svých legitimních synů zabezpečit někde nějakou vládu a každou svou dceru provdat na nějaký trůn, a tak z toho vznikla spousta komplikací s politickými i historickými důsledky. Ptolemaiovu podobu v řeckém pojetí známe pouze z mincí, v egyptském pouze z několika rytin na pečetích. Dynastii založenou Ptolemaiem I. označují někteří historikové pořadovým číslem 33, stejně jako konstatují, že jeho dynastie se udržela na trůně téměř 300 let , tj. déle, než kterákoliv předchozí dynastie egyptských králů. Jejím posledním představitelem byla dobře známá Kleopatra.

Použitá literatura: Vojtěch Zamarovský : Bohové a Králové Starého Egypta, Mladá Fronta
V Praze 1979
Všeobecná Encyklopedie Diderot, Praha 1999

Hodnocení referátu Ptolemaios I. Sotér (Spasitel)

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  1 914×
  824 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Ptolemaios I. Sotér (Spasitel)