Sedm divů světa

DIV 1.

EGYPTSKÉ
PYRAMIDY

Ze začátku bych se chtěl zeptat a sám sobě si odpovědět na otázku: proč? Asi pro svou mohutnost jsou egyptské pyramidy jedním ze sedmi divů světa. Ale jsou zde i jiné názory proč byly egyptské pyramidy div světa například: Goethe si myslel že pyramidy jsou neúžasnější architektonická myšlenka, která nemůže být překonána. Arabské přísloví zase říká že všechno na světě má strach z času, ale čas má strach z pyramid. A proto ať už chtěly nebo nechtěly staly se pyramidy jedním a pro mnohé lidi i největším a nejvelkolepějším divem světa ( možná je to i tím že jediné pyramidy ze sedmi divů se dochovaly dodnes ). Je jich asi sedmdesát, možná osmdesát. Původně jich bylo víc; některé podlehly zubu času, jiné se propadly do moře pouštního písku. Jejich přesný počet lze jen těžko určit; ještě roku 1952 objevil egyptský archeolog Mohammed Zakaria Goném dosud neznámou pyramidu u Sakkáry, necelých 20 km od Káhiry. Tyčí se do výšky nebo se krčí v nepatrných zbytcích u země na pískem pokryté skalnaté pláni, která odděluje údolí životodárného Nilu od mrtvé pouště, a jsou seřazeny v délce 100 km ok Káhiry k Fajjúmu jako na cvičišti, na kterém koná každodenní přehlídku bůh slunce.

DIV 2.

VISUTÉ
ZAHRADY
SEMIRAMIDINY

Stejně jako u prvního divu bych chtěl odpovědět na otázku proč jsou zahrady divem světa. Odpověď se dá vyčíst z bible, tam stojí že zahrady jsou pozemský ráj. Zahrada v Babylóně tvoří čtverec, a každá jeho strana měří čtyři „pethra“. Drží se na klenbách spočívajících na podstavcích z kvádrů, postavených na sebe jako kostky. Podstavce jsou vyplněny hlínou, takže v nich mohou růst i největší stromy. Zhotoveny jsou z pálených cihel spojených asfaltem; asfaltem jsou zality i oblouky a pilíře z kamenných kvádrů. Nejvyšší plošina má stupňovité terasy a n těchto terasách jsou spirálová čerpadla, jimiž určení dělníci neustále čerpají vodu z řeky Eufratu. Tato řeka teče středem města a vedle zahrady. Irácká Památková správa dala roku 1964 Semiramidiny visuté zahrady v Babylóně rekonstruovat; po výstavbě základů však práce pro jejich nákladnost přerušila. Záleží tedy jen na naši fantazii, jak se obraz tohoto divu světa dokreslíme. A když ho začneme vyplňovat barvami, nemusíme jimi šetřit - právě tak jak jimi nešetří bujná květena nad vodami Eufratu.

DIV 3.

ARTEMIDIN
CHRÁM V
EFESU

110 metrů dlouhý a 55 metrů široký byl tento příbytek bohyně, lemovaný po všech stranách dvouřadým sloupovím, uprostřed kterého stála vlastní svatyně. Dvakrát osm sloupů dosahujících výšky 18 metrů zdobilo jeho průčelí, dvakrát osm se jich skrývalo vzadu, dvakrát dvacet jich bylo po stranách. Svatyně byla třídílná: osm sloupů neslo přední dvoranu, osmnáct hlavní síň a čtyři hlavní místnost, jeden stál za sochou bohyně v hlavní místnosti. Celkem tam bylo 127 sloupů. Tyto sloupy nebyly z vápence nebo žuly jako téměř u všech předchozích řeckých chrámů, ale z mramoru, objeveného právě při zahájení stavby na nedalekém kopci. Tyto sloupy, které vážily 20 tun, byly svou formou a hlavně výzdobou hlavic něčím úplně novým. Efeský chrám byl první monumentální řeckou stavbou, u níž bylo upuštěno od dosavadního přísného a těžkopádného slohu dórského a použito lehčího a ozdobnějšího, který dostal jméno iónský. 26 těchto mramorových sloupů bylo vyzdobeno téměř dvoumetrovými reliéfy, jež vytvořili největší umělci této doby. S Artemidiným chrámem v Efesu, který se stavěl 120 let je spojeno jedno datum a to datum jeho zapálení. Jméno muže, který tento čin spáchal mělo být navždy vymazáno z paměti lidské jako trest, že ho spáchal jedině proto, aby se stal nesmrtelným. Avšak touha tohoto jedince se nakonec splnila. Dodnes se označují jménem žháře - Herostrates chorobní ctižádostivci, kteří se neštítí zločinu, aby se nějak proslavili.

DIV 4.

FEIDIUV
ZEUS V
OLYMPII

Přímo v srdci Řecka, na posvátné půdě olympijské, stál čtvrtý div světa. Jediný, jehož tvůrcem byl jediný člověk.
Tímto člověkem byl slavný řecký sochař Feidiás. Toto dílo se proslavilo jako div světa ze dvou důvodů. Jedním z nich byla jeho kolosálnost , měřil prý přibližně 12,5 metru do výšky. Za druhé to byla jeho drahocennost. Diovo roucho a vlasy byly ze zlata, nepokryté části těla ze slonoviny, trůn z cedrového dřeva vykládaného ebenem a drahokamy.
Feidiův Zeus seděl na trůně s vysokým opěradlem, z jeho tváře zářil důstojný klid a vznešenost svrchovaného vládce nad lidmi a bohy, ve vlasech měl věnec olympijského vítěze. Přes levé rameno měl přehozen zlatý plášť posázený palmovými lístečky, v pravé ruce držel sochu bohyně vítězství Niké, levou se opíral o vysokou berlu, vykládanou drahokamy, na které seděl posvátný orel.
Pro Řeky nebyla socha jen symbolem jejich nejvyššího boha, zhotoveným s největším uměním z nejdražšího materiálu a v největších rozměrech. Byl to pro ně zároveň pomník velikosti Hellady, vytesaný do Diova trůnu v obrazech z řecké mytologie, jež byly vybrány tak, aby je chápali jako oslavu svého vítězství nad barbarskou perskou říší. Zánik sochy je spojován se jménem zbožného císaře Theodosia, který dal tuto „ pohanskou modlu “ odvést z Diova chrámu na Olympii do Konstantinopole, kde potom beze stopy a navždy zmizela.

DIV 5.

MAUSOLEUM
V HALIKARNASU

Základem celé stavby byl „ obrovský podstavec z prokonnéského mramoru “. Ve skutečnosti byl mramorem pouze obložen; jeho jádro tvořil masívní kvádr z nepálených cihel. Tento podstavec měl obdélníkový půdorys s mírami: 18,9 × 42,3 × 11,1 metru. Někdo však uvádí i rozměry větší, největší z údajů uvádí rozměry 66 × 77 × 30 metrů. Na tomto podstavci stál náhrobní chrám obklopený 36 iónskýmy sloupy, které nesly střechu v podobě čtyřiadvacetistupňové pyramidy. Mezi sloupy byla bohatá sochařská výzdoba s úlomky mramorových lvů a mytologyckých postav, která svědčí o tom, že pocházela z rukou největších umělců. Vrchol pyramidy (střechy) byl ukončen plošinou, na které se tyčilo sousoší zobrazující Maussóla a Artemissii na voze se čtyřspřežím. Celková výška od základů až po vrchol sousoší měřila 46 metrů.

DIV 6.

RHÓDSKÝ
KOLOS

„Ostrov Rhodos leží v širém moři. Kdysi, když byl ještě ponořen na dně, vynesl ho Hélios na světlo a vyžádal si ho od bohů do vastnictví. Tu stojí Kolos, vysoký sedmdesát loktů, vytvořený k podobě boha Hélia, jenž na svém slunečním voze svítí jak smrtelným lidem tak bohům. Umělec vynaložil na své dílo tolik mědi, že k jeho odlití nestačili všechny zásoby a musely pomoci měděné doly celého světa. Zahrnul Zeus Rhoďany takovým bohatstvím jen proto, aby je vynaložily k Héliově potctě a postavily sochu, jež sahá od země až k nebi? “
S těmi „doly celého světa“ Filión určitě trochu přehání. Ale pokud jde o výšku sochy „zářného boha slunce“ 30 metrů uvádí nejnižší údaj ze všech antických autorů. Jiní píší, že měřila 35 až 40 metrů; anonym z počátku našeho letopočtu tvrdí, že stála rozkročena na dvou protilehlých hrázích přístavu, takže lodě, které chtěly přistát na Rhodu, ji musely podeplout. I když neuvěříme zprávě tohoto anonyma, představíme-li si 40 metrů vysoký tovární komín nebo 13-ti patrový dům, musíme uznat, že na sochu, mimochodem kovovou je to víc než dost, aby byla divem světa. Divem techniky a umění.

DIV 7.

MAJÁK NA
OSTROVE
FARU

Fáros je malý protáhlý ostrov v bezprostřední blízkosti egyptské Alexandrie a tvoří s ní přístav, který má dva vjezdy. Flavius napsal že na majáku svítil otvřený oheň ze dřeva do vzdálenosti 300 stadií což znamená na 50 až 57 kilometrů. Protože obvykle nespoléháme na jednoho spisovatele Tento údaj si ověřme podle faralogických tabulek ( faralogie je věda o stavbě a provozu majáků), podle těchto tabulek je vidět z výšky 180 m na 42 kilometrů. To platí ovšem za jasného počasí a za dne. V noci a u ohně se tato vzdálenost zvyšuje zhruba o čtvrtinu, tedy opravdu oněch 50 až 57 kilometrů.
Podle starých spisů měla tato stavba čtvercový půdorys, jehož strany měřily 180 až 190 metrů. Na této základně stál pravděpodobně velký jednopatrový palác se čtyřmi věžemi na každém rohu. Z jeho středu vystupovala široká, asi 70 až 80 metrů vysoká čtverhraná věž, která se postupně zužovala; byla ukončena cimbuřím jako pevnost. Ze středu této věže vystupovala další, užší a pravděpodobně stejně vysoká věž, zakončená několikavrstvou kamennou plošinou. Na této plošině stála okrouhlá sloupová síň, na všechny strany otevřená; v ní se zapalovala v noci hranice dříví. Sloupy nesly vysokou pyramidovou věž, na jejímž vrcholku stála socha buhů chránících plavce.

stránek : 8
doba editace : 820 minut
slov : 1356
znaků : 7059
řádků : 272
velikost : 31744 bytů
začátek : 24.5. 19,33
konec : 15.6. 19,58

( údaje jsou jen o samotném referátu )

Hodnocení referátu Sedm divů světa

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  2 732×
  1370 slov

Komentáře k referátu Sedm divů světa

nicol hudcova
je to dobry hodne se naucim