Slovanská hradiště

Pro nejstarší dobu slovanskou jsou nám známější archeologické prameny než písemné. Jsou to např. žárové hroby, mohylníky, sídliště i hradiště. Teprve na úsvitu našich dějin se k některým z hradišť vztahují psané zprávy. A jedním z nich je Levý Hradec.

Mezi raně historickými hradišti na území na území Čech má Levý Hradec zvláštní postavení. Ve středu území obývaného českým kmenem, leží nad Vltavou sídlo knížat naší časné historie a k němu se vztahují staré pověsti a dějinné události, které dovolují považovat Levý Hradec za jedno ze starších hradišť přemyslovských knížat. Nejstarší zprávy o něm podávají již prameny 10. století. Např. spisek krátké sepsání o sv. Cyrilovi a Metodějovi i pokřtění země české a moravské. Vypráví se v něm, jak biskup Metoděj pokřtil Bořivoje a třicet lidí jeho průvodu při jeho návštěvě na Svatoplukově dvoře. Když se vrátil domů na hrad, jenž se jmenoval Hradec, usadil tam kněze Kaicha a založili kostel sv. Klimenta. Podle Kosmovy kroniky se tu konala volba druhého biskupa Vojtěcha.

První skutečný archeologický výzkum podnikl lékař Č. Rýzner v letech 1888/1889. Zjistily se hojné pozůstatky hradištního osídlení zasahujícího až do druhého století , ale také stopy pravěkého osídlení. Výzkum byl obnoven v roce 1905 J. L. Píčem, který odkryl eneolitické a knovízské sídlištní jámy a opukové základy velké obdelníkové budovy. Soustavný výzkum Levého Hradce začal u příležitosti obnovy kostela sv. Klimenta v roce 1934 a v roce 1940 byly objeveny základy zdiva rotundy pod základy kostela.

14. km od Prahy nad údolím Vltavy se na levém břehu vymodeloval tok řeky na konci pleistocénu ostroh Levého Hradce. Široké okolí Levého Hradce a Žalova pro výhodnou polohu již od pravěku vyhledávalo lidstvo různých časových období a kultur pro své osady. Byly zde objeveny pozůstatky lidské činnosti, zasahující až do nejstarších dob pravěku. Úrodná půda poskytovala obživu prvním zemědělcům, kteří svou keramiku ve starším období zdobili rytými spirálami – volutami. Odtud i název kultura volutové keramiky (lineární). na sklonku této doby začíná pronikat používání kovu. V nejmladším eneolitu dochází k přílivu nových etnických skupin, které byly nejspíše příčinou zániku zemědělské domácí kultury. První etnická skupina přináší s sebou šňůrovou keramiku. Jiná etnická skupina na konci eneolitu s sebou přináší keramiku zvoncovitých pohárů.

V levohradeckém okolí odkryl v Úněticích Č. Rýzner v 80. letech minulého století významné pohřebiště starší doby bronzové., po kterém byla pojmenována celá kulturní skupina ve střední Evropě.

Ve střední době bronzové zasáhl do levohradeckého okolí lid mohylové kultury. V okolí Levého Hradce jsou známy památky starší doby železné a to v sídlištích i hrobových nálezech bylanské kultury. Bylo zde také nalezeno laténské pohřebiště, ale i germánské hroby. ve 4. – 5. století se zde objevuje keramika pražského typu.

Celek levohradeckého hradiště vytváří dvě plochy, ohraničené valovými náspy a oddělené od sebe roklí. Hradiště není s předhradím spojeno opevněním, obě jsou opevněna samostatně a snad právě v této souvislosti můžeme hledat původ jména Levý Hradec. Po pravé straně rokle leželo předhradí, po levé hradiště s kostelem. Pojmenování Levý Hradec je doloženo z 12. a 13. století.

Předhradí bylo pouze jedno. Eneolitické osídlení zanechalo stopy na téměř celém povrchu hradiště. Byly nalezeny sídlištní jámy nebo shluky zlomků nádob. K eneolitickému osídlení patří také příkop.

Z osídlení nejmladší doby bronzové zůstaly na vnitřní ploše levohradeckého ostrohu odpadkové jámy, na jeho krajích pak pozůstatky dvojího, za sebou následujícího opevnění.

Po zániku knovízského osídlení a opevnění v nejmladší době bronzové, zůstal levohradecký ostroh neopevněn. Teprve v druhé polovině prvního tisíciletí, kdy byl v začátcích českých dějin zvolen za sídlo knížete, byla plošina hradiště znovu obehnána hradbami, daleko mohutnějšími než dávno před tím zničené hradby pravěké. Na vnější straně přidržovala násypy hradby čelní zeď z kamenů na sucho kladených. Nejstarší hradba, široká i se zdí 350-380 cm, probíhala kolem celé hrany horní plošiny ostrohu. Na západní straně ostrohu, kde bylo opevnění uprostřed svahu zesíleno palisádou. Všechny postupně zřizované palisády časově náleží staršímu hradištnímu opevnění. Starší opevnění zesiloval také příkop, zahloubený do skály na úpatí západního svahu. V prozkoumané části příkopu byly odkryty terasovité, stupňovitě klesající úpravy se dnem prohloubeným v jakési jímky se strmými stěnami. Tyto jímky byly jistě zřízeny proto, aby zadržovaly dešťovou vodu a znesnadňovaly tak útočníkovi příchod k opevnění. také postup po dně příkopu podél svahu byl jimi ztížen.

Mladší hradba byla zbudována na vrstvách ze spáleného a pobořeného staršího opevnění. Mladší hradba zachovávala směr starší hradby jen na západě. Celá hradební stavba byla mnohem mohutnější. Na rozích hradiště vytvářela hradba na vnější straně zaoblená nároží.

Předhradí v době eneolitické osídleno nebylo. Již před postavením nejstarší hradby rozkládala se na předhradí slovanská osada. Sídlištní vrstva v místech nového výzkumu obsahovala zlomky starobylé hradištní keramiky, které toto osídlení před výstavbou hradby datují od počátku 9. století.

Při požáru nejstarší hradby byla západní strana předhradí ještě třikráte znovu opevňována. velké změny v opevňovací technice nastávají při stavbě druhé a zvláště třetí mladší hradby ke konci 9. století. Neklidné doby a nebezpečí hrozilo obyvatelům Levého Hradce, proto také obě plochy zesilují opevnění. Stavební technika hradby s roštovou nebo komorovou konstrukcí uvnitř násypů, které byly příčnými trámy pevně spojeny s kamennou čelní zdí, je velmi starobylá a setkáváme se sní již na keltských hradištích. Dřevěná vnitřní konstrukce bránila nepříteli pobořit hradbu beranidly nebo provádět v ní podkopy. Z brány v nejstarším opevnění zůstala zachována jen jižní opuková stěna vlastního průchodu brány.

Na Levém Hradci bylo objeveno několik druhů obytných staveb. Rozmanitost jejich půdorysů, dřevěných i zděných, dala možnost nahlédnout do způsobu bydlení a života v 9. a 10. století i v době pozdější, kdy tam sice knížecí sídlo zaniklo, ale Levý Hradec zůstal i nadále majetkem Přemyslovců. Nejlépe zachovány zůstaly zbytky čtyř obytných srubů podél vnitřní strany hradeb.

Dvorec z prvního předhradí představuje vyvinutý typ. Nejstarší část dvorce byla asi stavební s ohništěm a pak přistavěná část s obilnicí a stodolou. Celý půdorys tvořil hospodářskou jednotku zemědělské usedlosti.

Levý Hradec byl osídlen dále i v 10. století. Dokládají to jámy se středověkou hradištní keramikou. Vzhled obytných stavení z mladší doby hradištní neznáme.

V kostele sv. Klimenta na Levém Hradci bylo nalezeno kruhovité zdivo lodi rotundy. Podlaha z mazanice souvisí se začátky rotundy, její pozdější podlaha nebyla zachována. Základy z apsidy byly zděny z lomové opuky. Vnitřní délka rotundy i s apsidou měřila 815 cm. Uprostřed lodi rotundy byla objevena studňovitá jáma. Ve druhé polovině 17. století byla rotunda zbořena. Uvnitř kostela bylo odkryto několik hrobů, z nichž však žádný nebyl z časné doby křesťanské. Podle křesťanských zvyklostí obklopoval rotundu hřbitov, na němž se pochovávalo od doby jejího založení. Pro dobu zbudování levohradecké rotundy nemáme přímých archeologických dokladů, rotunda na Levém Hradci je prvním dosud známým českým kostelem okrouhlého tvaru, postavený pod vlivem moravských rotund.

Při dlouholetém výzkumu Levého Hradce bylo získáno mnoho předmětů, nástrojů ozdob a šperků, nádob i jejich zlomků. Ze všech nálezů je nejpočetnější keramika denně používána při vaření, nošení potravin atd. Nejstarší keramikou je zlomek okraje, tvare, blízký tzv. pražskému typu. Byly také nalezeny dýky, kopí, dlátka, šídla. motyky, podkovy a ovčácké nůžky.

Podstatný rozdíl mezi hradištěm a předhradím spočívá ve stavební technice obytných budov a v jejich významu. Na hradišti byly objeveny jedině srubové stavby. Sruby členěné na místnosti s ohništěm, někdy v předsíni uprostřed byly určeny pro dvě rodiny. U srubu stály také hospodářské přístavby. Sloužily k uchování zásob. Na předhradí sídlilo svobodné obyvatelstvo. Jejich povinností byla ochrana hradeb. Hlavním zdrojem obživy obyvatel Levého Hradce bylo zemědělství.

Po vybudování knížecího sídla v Praze koncem 9. století Levý Hradec pozvolna ustupuje do pozadí a poslední, s ním spojená významná událost, je volba biskupa Vojtěcha v roce 982. Teprve v první polovině 11. století, za knížete Břetislava I., byl Levý Hradec pravděpodobně při útoku císaře Jindřicha III. v roce 1042 spálen a pobořen. Hrady pak již nebyly obnoveny.

Použitá literatura:

Borkovský, Ivan: Levý Hradec – Nejstarší sídla Přemyslovců. ČSAV, Praha, 1965.

Hodnocení referátu Slovanská hradiště

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  3 659×
  1288 slov

Komentáře k referátu Slovanská hradiště

mayestro dewqe(zavináč)seznam.cz
hmmm docela dobrý :D