Starověká Indie

Starověká Indie se rozkládala na poloostrově Přední Indie, v povodí řeky Indu(odtud název Indie) a jeho přítocích tvořících tzv. Paňdžáb (Pětiříčí), což je vlastně na území dnešní Indické republiky, Pákistánu a Bangladéše v jižní Asii.

V letech kolem 2300 před naším letopočtem se zde vytvořila nejstarší harappská(protoindická) kultura. Její tvůrci byli neznámého etnického původu (možná drávidského),ale je jasné, že to byli vynikající stavitelé. Svědčí o tom archeologická naleziště dvou opevněných měst Harappa (Paňdžáb) a Móhandžó-daro.Ve městech byla opevnění, měli jednotný plán složený z patrových domů postavených z pálených cihel a lemovaly pravoúhle se protínající ulice.V obou městech dominovali tvrze se správními budovami,rozsáhlé sýpky, lázně, vodovody s pitnou vodou, kanalizace.Stoky byly postaveny z cihel a odváděli odpady z koupelen a záchodů.Obyvatelé používali kromě kamenných výrobků měděné a bronzové nástroje, zbraně, keramiku na hrnčíském kruhu,terakotové sošky (z pálených cihel) a šperky z drahých kovů a slonoviny. Na destičkách, štřepech a pečtidlech se zachovalo nerozluštitelné obrázkové písmo.Tyto dvě města měla poměrně dobré hospodářské zázemí složené z přilehlých vesnic. Rolníci využívali pravidelných jarních záplav Indu, které zúrodňovaly půdu určenou na pěstování pšenice, ječmene, olejnatého sezamu a bavlny. Civilizace kolem roku 1600 př. n. l. upadla k zániku bez známých důvodů.

V polovině 2. tis. př. Kr.do Indie pronikal indoevropský kmen Árjů.Zpočátku do Paňdžábu a pak dál na východ až do povodí Gangy. Rané období vývoje = védské nám zanechalo nejstarší indické literární památky védy (=vědění) obsahující 4 sbírky plné zaklínadel, hymnů, písní, modliteb a návodů k obětem.Obyvatelé se věnovali chovu dobytka za účelem vidiny blahobytu. V čele kmenů byli náčelníci(rádžové) a rostl respekt kněží.Také vznikla společenská diferenciace, která znamenala kastovní rozdělení na 4 sociální skupiny tzv. varny (varna= barva). Nejvyšší postavení měli bráhmáni (kněží), kteří zajišťovali přízeň bohů kultovními rituály a často se stávali rádci králů.Po nich následovali kšatrijové(bojovníci), z nichž pocházeli světští vládci a členové ozbrojených družin.Dále stála nejpočetnější varna vaišjů zahrnující svobodné rolníky, řemeslníky a obchodníky. Nejnižší postavení měli šúdrové, kteří byli bezprávnou podrobenou domácí populacíÞpráva a povinnosti indických varn zdůvodňoval tzv. Manuův zákoník.

V raném indickém náboženství převládalo uctívání početných božstev ovládajících přírodní síly-bůh bouře Indra, úcta k Nebi, Zemi, Ohni a jako projev přízně a náklonosti k bohům se pořádali obětní rituály. Postupné zvyšování autority kněžích zapříčinilo vznik bráhmanismu, jehož podstatou je učení o posmrtném životě, o převtělování duší do vyššího či nižšího společenského postavení a víra,že modlitbou a obětí lze získat a ovládat přízeň bohů.

V 6. st. př. Kr. existovalo v údolí Gangy několik(asi 16) států soupeřících o nadvládu. Nejvýznamnějšími byli Kóšala a Magadha.V 1. pol. 5. stol. př. n. .l. Magadha nad Kóšalou zvítězila a vytvořila Magadhskou říši se sídelním městem Pátaliputra. Na sklonku 6.století př. n. l. byla severozápadní Indie součástí Perské říše.

Od 2. pol. 6. stol. a počátkem 5. st. př. Kr. působil na území Indie zakladatel buddhismu Siddhárta Gautama zvaný Buddha (Osvícený) z vladařské rodiny z varny kšatrijů, později považován za boha. Buddhismus hlásá, že každý člověk se může oprostit od starostí a radostí, usilovat o rozplynutí duše po smrti a přejít do stavu blaženosti- nirvány, každému je dáno dosáhnout spásy při dodržování 4 vznešených pravd.

V letech 327 až 325 př.n.l. proniklo do Paňdžádu a údolí Indu vojsko vedené Alexandrem Makedonským.Zanechalo tu své posádky, kterých se později pokusil využít vojevůdce Čandragupta k získání nadvlády v Magadhské říši.Postavil se zbytkům makedonské armády, zmocnil se Pátaliputry a stal se zakladatelem dynastie Maurjů. Úspěšně vzdoroval i Selkuovcům, kteří chtěli obnovit nadvládu Makedonie. Největšího rozmachu Indie dosáhl Čandraguptův vnuk a nástupce Ašóka (273-236 př.n.l.).Ašóka nechal zbudovat zavlažovací systém,silnice,dbal na rozvoj řemesel a obchodních styků s hélenistickými státy.Ústním podáním se také udržovala nějvětší básnická díla starověké Indie-

1)epos Mahabháráta obsahující přes 200 000 veršů. Jeho úhlavním námětem je nesmiřitelný boj mezi dvěma královskými rodinami, odvozujícími svůj původ od mýtického vládce Bháráty.K tomuto eposu jsou připojeny i další texty a poezie.

2)epos Rámajan obsahující asi 48 000 veršů popisující dobrodružství a strasti královského prince Rámy, který je ochuzen o své nástupnické právo.

Hodnocení referátu Starověká Indie

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  20 447×
  691 slov

Komentáře k referátu Starověká Indie

LUCKA
A
LUCKA
H
LUCKA
O
LUCKA
J
LUCKA
Mezera
LUCKA
H
LUCKA
A
LUCKA
H
LUCKA
A
Lucinecka

Tak CS
Lucka VIII.C
DOPORUČUJI❤️JE TO DOBRÁ STRÁNSKÁ NA REFERÁTY
LUCKA
Je tam hodně chyb
Lucinda
Mnoho gramatických chyb
susenkamia
Dělám referát na starověkou indii a myslím že díky téhle stránce budu mít ve škole nejlepší prezentaci.
optymuistay
dekeuju moc me to pomohloo
elisak
nejlepší stránky na světě
....
pomohlo mi to
RAKITNÍK
Je to dobrý text na vytvoření referátu i přednášky.
ïnstagram 1konecnydan1
muj instagram 1konecnydan1
muj instagram 1konecnydan1
muj instagram 1konecnydan1
DEJEPIS IS BEST
mega dik
Zlatka.K
DOPORUČUJI❤️JE TO DOBRÁ STRÁNSKÁ NA REFERÁTY
nikdo
ve skole my to zlepsilo znamku.
zuzukřeček
no ale referát se stoho dá udělat
zuzukřeček
nooo.....blbost
DENI
super je to stranka
kiki
super mnoho jsem si vypsala
jirka
Super stránka o Indii
teri
je to super stránka