Starověké Řecko

Trojská válka:

Byla nebo nebyla trojská válka? To je otázka, na kterou asi dnes odpověď nenalezneme. Určitě však nevypukla pro spor o ženskou krásu, určitě nevypukla proto, že trojský princ Paris unesl Helenu, ženu spartského krále Menelaa. Trója, o které nikdo až do konce minulého století nevěřil že existovala, bylo velice silné město postavené na strategicky významném místě, a sice na tureckém pobřeží malé Asie blízko dardanelského průlivu. Proto mohlo velice dobře kontrolovat tuto důležitou obchodní cestu. Současné vykopávky v Tróji jasně ukazují výhodnou pozici tohoto místa. Trója byla mnohokráte zničena a mnohokráte opět vybudována. K tomu by samozřejmě nebylo docházelo, kdyby se jednalo o nějaké méně významné město. Vzhledem k tomu, že v době trojské války Řekové ještě neznali písmo, čerpáme pouze z tradicí zachovávaných a původně pouze ústně předávaných Homérovi. Zajímavé je, že se Homér ve svých eposech soustředí až na poslední rok války (v eposu Ilias). V eposu Odysea popisuje návrat asi nejslavnějšího řeckého veterána Odyssea z trojského bojiště na rodnou Ithaku.

Kréta:

Nazýváme-li Řecko kolébkou evropské kultury, musíme nazvat Krétu kolébkou řecké kultury. Ještě dávno předtím, než Řekové začali osídlovat pevninské Řecko, vznikala již na Krétě rozvinutá civilizace. Tato kultura vznikala především na obchodní bázi nikoliv na bázi válečné a přibírala mnoho prvků tehdy již bohatě rozvinuté kultury egyptské. Velkou zvláštností krétské kultury je především její mírumilovnost, kterou dokazuje například to, že na Krétě nenajdeme žádné opevněné paláce, opevněné hrady. To znamená, že se Kréťané nebáli žádných válek. Kréťané byli především vynikající mořeplavci a obchodníci. Samozřejmě s rozvojem obchodu rostlo i bohatství ostrova samého a s bohatstvím ostrova rostla i kvalita řemesla především keramiky i zlatnických prací. Velkolepé paláce, které tou dobou na Krétě vznikaly, ( především palác v Knossu) zadávaly Řekům v pozdějších letech důvody k mnoha pověstem, například o labyrintu. Labyrint vznikl ze slova Labrys což je oboustranná sekera, jeden z největších krétských symbolů. Labyrint je tedy palác oboustranné sekery, ovšem pro lidi, kteří touto dobou žili v podstatně kulturně nižší úrovni musel být tento palác pravým labyrintem neboli bludištěm. Vzhledem k tomu že historie Kréty je velice svébytná a vlastně končí ještě daleko dříve než se začíná rozvíjet vyšší stupeň kultury na pevninském Řecku.

Mykény:

Období vrcholu krétské kultury, tj. počátkem druhého tisíciletí před Kristem, začíná postupné osídlování peloponéského poloostrova a pevninského Řecka. Tito dobyvatelé zezačátku vraždili místní obyvatelstvo. Pak s ním však začali splývat a jejich rodoví náčelníci se stávali skutečnými vládci. Svojí moc opírali o svou stráž, ze které časem vznikla šlechta, aristokracie. Začínají vznikat první města, v jejichž okolí se soustředili i obyvatelé a tím vznikali i první městské státy. K nejvýznamnějším městským centrům té doby patřili Mykény, Týrins, . ostatně jsou to jména která velice dobře známe z Homérových básní Ilias a Odyssea. Asi nejmocnější město té doby byli Mykény. Byly proslulé svým bohatstvím a zlatem, měla veliký vliv i vyspělá kultura krétská, která byla v tomto období na svém vrcholu. Mykény se velice rychle od Kréty učily, takže vznikla pozoruhodná kultura krétsko - mykénská. Po zániku Kréty, pravděpodobně způsobené zemětřesením a výbuchem sopky zlatem, Homér mluví o Mykénách bohatých zlatem. Samozřejmě, že na Mykény, které měly velice silnou pozici na pevninském Řecku na dnešním ostrově Santorinu, zůstávají Mykény jediným mocenským střediskem tehdejšího Řecka.

vpád Dórů v

Velká kolonizace:

Přibližně 300 let po vpádu Dórů na řecké území začíná nový rozvoj řecké kultury. Rozvíjí se především obchod, který stimuluje rozvoj dopravy. Tou dobou se začínají stavět velké námořní lodě. Objevují se první jednotné míry a váhy, které usnadňují obchod a především se začínají razit i mince, které velice rychle vytlačili obchod výměnný. Díky všem těmto změnám dochází k mohutnému rozvoji řecké populace. Řecko je však zemí relativně chudou , která není schopna uživit příliš mnoho lidí. Proto začíná tzv. velká kolonizace. Řekové hledají nová místa a osídlují nové oblasti. Je to především Itálie, celé pobřeží Malé Asie a dostávají se až do dnešní Francie, například do okolí dnešního Marseille. Zajímavé je, že toto osídlování není osídlování válečné , ale noví osadníci se snažili především přinášet novou kulturu a civilizaci. Snažili se s původním obyvatelstvem spíše obchodovat. Tou dobou nastává veliký rozmach řecké kultury, řecké civilizace, avšak nikdy nedošlo ke spojení všech Řeků v jeden mohutný státní celek. Veškeré osady byly na svých mateřským centrech zcela nezávislé, pouze s nimi obchodovali.

Povstání maloasijských Řeků:

V polovině 6. stol. př. Kr. na území dnešního Iránu vznikají základy perské říše. Tato říše se velice rychle rozmáhá a dostává se až do malé Asie, kde touto dobou již byli řecké kolonie a řecké osady. S těmito osadami žili ze začátku Peršané v dobrých vztazích ,avšak čím více rostla jejich moc, tím více utlačovali Řeky, až je úplně podrobili. Řekové však jsou národem velice svobodomyslným, a proto se roku 500 př. Kr. vzbouřili. Centrem povstání byl řecký Milet. Toto povstání bylo zpočátku velice úspěšné, ale perská říše byla přec jenom velice silný . Vzhledem k tomu, že se Miletu dostávalo jen velice malé podpory z řecké strany ,bylo povstání potlačeno. Naopak i malá podpora pevninských Řeků se stala záminkou pro perského krále Dareia pro ovládnutí celého Řecka

Řecké umění:

Architektura:

Skvosty řecké architektury byly především veřejné stavby. Úplně novým typem staveb byla divadla nebo sportovní stadiony. Stejně dobře uměli stavět i celá města.Budovali je tak, aby se v nich dobře žilo a aby byla zároveň krásná. V řecké architektuře se používali tři klasické řády sloupů. Byly to: dórský – iónský – korintský. Nejvýrazněji se lišili na hlavicích.

Výtvarné umění:

Většina malířských děl se nezachovala. Většinou se zachovaly vázy nebo mozaiky. K opravdové dokonalosti však dospěli řečtí sochaři. Řecké sochy zobrazovaly bohy a hrdiny, ale i učence a sportovce. Skoro všechny sochy známe až z římských kopií. Největším z řeckých sochařů byl Feidiás, tvůrce athénského Parthenónu. Na troskách Peršany zničené Akropole postavil a sochami vyzdobil chrám z mramoru, před kterým stojíme v úžase dodnes. K jeho největší dílům patřila dvanáctimetrová socha Athény, vykládaná zlatem a slonovinou, a Zeus Olympský, tejně veliký a stejně nádherný. Dnes jsou obě sochy nenávratně ztraceny. Další velký sochař byl Práxitelés, proslulý svou sochou bájné bohyně Afrodíty.

Literatura:

K nejlepším literárním dílům té doby patřily spisy dějepisné, například proslulých historiků Hérodota a Thúkýdida, a také díla filozofická. Vysoké úrovně dosahovalo i básnictví – básnířka Sapfó byla dokonce nazývána „desátou múzou“. Ceněna byla nejen tvorba básní, ale i jejich přednášení. Na umění mluvit a pronášet byl vůbec kladen velký důraz. Nejslavnější řecký řečník byl Démosthenés o jehož filipikách ještě uslyšíme.

olympijské hry

Olympijský idol = KALOKAGATHIA

Heslo „není důležité vyhrát ale zahrát si „

olympijské hry se konaly 776 př.n l

Divadlo:

Konali se na počest boha Dionýsa.

Mohli hrát jen muži v maskách.

Filozofie:

nejslavnější filosofové byli: Aristoteles a Sokratés

Alexandr Veliký

Skupinka měst rozložených na pobřeží Středozemního moře zrodila nejslavnější mořeplavce a obchodníky starověku. Tomuto národu mořeplavců se říkalo Féničané. Fénická města byla spojena námořními cestami a obchodovala s nejrůznějším zbožím, mimo jiné s červeným barvivem, sklem a slonovinou. Od 13. století do r. 350 př. Kr. Féničané ovládli celý obchod ve Středozemním moři. Svá obchodní spojení rozšířily do mnoha míst na pobřeží. Jejich nejvýznamnějším obchodním městem bylo Kartágo na severoafrickém pobřeží.Během své historie byla Fénicie několikrát dobyta cizími mocnostmi, ať to Féničanům v jejich obchodování nebránili. V r. 332př. Kr. však Fénicii dobyl Alexandr Veliký a do fénických měst se začali stěhovat Řekové. Ti si s sebou přinesli svou vlastní kulturu a fénická kultura zanikla.

Do r. 323 př. Kr. dobyl jediný muž většinu známého světa a vytvořil říši, která dosáhla od Malé Asie (dnešní Turecko) až po Indii. Tento vojevůdce se jmenoval Alexandr;dnes mu říkáme Alexandr Veliký. Byl synem krále Filipa II., který vládl v Makedónii sice malému, ale mocnému řeckému království. V r.336př. Kr. byl Filip zavražděn a králem se stal Alexandr, kterému bylo v té době teprve 20 let. Byl to ctižádostivý a vynikající vojevůdce. V r. 334 př. Kr. napadl velkou perskou říši, kde tehdy vládl Dareios III. Po řadě významných vítězství se vydal dobýt celý Střední východ od Egypta až po Indii. Zemřel ve věku pouhých 33 let. Vedl však svou armádu na taženích dlouhých téměř 20 000 km a zasloužil se o rozšíření řecké kultury do celého tehdy známého světa. Po Alexandrově smrti se jeho říše rozpadla. Přesto je však stále považován za jednoho z největších vojevůdců všech dob.

ALEXANDR

Jako mladík byl Alexandr (356-323 př. Kr.) statečný a inteligentní. Vzdělával ho řecký filozof BUKEFALOS

Alexandr jezdil Aristoteles, který v něm vzbudil celoživotní zájem o řeckou kulturu.

do bitev na nádherném koni jménem Bukefalos. Podle legendy byl Bukefalos nezkrotná a poslouchal jedině Alexandra. Když Bukefalos zemřel, Alexandr nechal na jeho památku postavit pomník a založil město zvané Bukefala. Toto město dosud stojí v Indii.

FALANGA

Armáda, kterou vedl Alexandr do Persie (dnešní Írán), se skládala hlavně z pěchoty, ozbrojené dlouhými kopími. Pěchota bojovala v bojovém útvaru zvaném falanga. Muži postupovali v sevřeném šiku s kopími namířenými proti nepříteli.

BITVY

Alexandr svedl mnoho bitev. Obvykle byla jeho armáda méně početná, ale zvítězila, protože vojáci byli lépe vycvičeny a vyzbrojeni. V bitvě u Issu r. 333 př. Kr. porazil Alexandr se svými 36 000 muži Dareia s armádou čítající 110 000 vojáků. O dva roky později, v bitvě u Gaugamély, s 45 000 muži porazil Dareiovu armádu o 100 000 mužích.

ALEXANDRIE

V r. 332 př. Kr. založil na břehu Středozemního moře město, které pojmenoval po sobě – Alexandrie. Brzy se z něj stalo velké přístavní město a středisko řecké kultury a vzdělanosti, které přitahovalo básníky i učence z celého světa. Dnes je Alexandrie druhé největší město v Egyptě

Řečtí bohové:

Tato kapitola řeckých bájí a pověstí je snad nejznámější ze všech.

Lidé vlastně bohy vymysleli, protože si nedokázali vysvětlit různé úkazy a rozmanitosti přírody.

Řečtí bohové nesídlili a nebesích, ale na řecké hoře Olymp. Podle lidí byli bohové nesmrtelní a měli pod vládou veškerý lid, proto jim také přinášeli oběti na smíření.

Nejznámější řečtí bohové:

Zeus - vládce bohů,

jeho manželka Héra - ochránkyně manželství a rodinného krbu,

Afrodita - bohyně lásky a krásy,

Pallas Athéna - bohyně moudrosti (Pallas znamená vítězná; vyhrála spor s Poseidonem o Athény),

Poseidon - bůh moře,

Démétér - bohyně úrody,

Asklépios - bůh lékařství,

Apollón - bůh lékařství, poezie a věštění,

Artemis - bohyně lovu a zvěře,

Dionýsos - bůh vína a divadla,

Arés - bůh války,

Hermés - bůh poutníků,

Hefaistos - bůh ohně, Starověké Řecko

Kréta – mínojská kultura

- král Mínóa, město Knóssos, dochovaný zbytek paláce Labyrinthos

Mykénská kultura (1600 – 1200 př.)

- Mykény na Peloponézu, kyklopské stavby z mohutných kvádrů – zachovaná Lví brána, koncem doby trójská válka

Řecko

- jižní část Balkánského pol.

kmeny: Achajové (2000, Peloponés a Kypr)

Aiolové (Malá Asie)

Iónové (Attika)

Dórové (1000, Peloponés)

1) Nejstarší období (homérská doba) – 1100 – 800 př.

společnost: vláda basileů (králů)

svobodní rolníci

bezzemci (svobodní)

otroci – patriarchální ráz

- 1. řecká kolonizace (1000) – kolonizace ostrovů v Egejském moři a pobřeží Malé Asie

- vznik řeckého božstva (Zeus, Héra, Poseidón, Hádés)

2) Doba archaická (800 – 500 př.)

- klasické otrokářství, rozvoj zeměd.

- 2. velká řecká kolonizace (700)

důvody: potřeba zeměd. půdy a surovin, odbytiště zboží, dovoz obilí a otroků

à zakládání kolonií v j. It, Sicílii, j. Fr, Šp, s. Af, černomoří

formy vlády: tyranida – vládne tyran, aristokrat, 700

timokracie – vláda bohatých bez ohledu na původ

ATHÉNY – pol- Attika

- rozvoj řemesel a obchodu

o archonti – vláda rodové aristokracie

o areopag – arist. rada

- 6. st. archón Solón: zrušil dlužní otroctví, dělení obyv. podle majetku do 4 tříd

- 5. st. tyran Peisistratos – postaven Akropolis

- timokrat Kleisthenés – rozdělení obyv. podle územního principu na 10 obl. = fýly

- sněm démos, rada pěti set

- ostrakismos = střepinový soud (každý mohl na střepinu napsat, kdo ohrožuje bezpečnost státu a ten byl vypovězen na 10 let z Athén)

- demokratický vývoj – stejná práva pro svobodné

SPARTA – Dórové

- obyv.: helioti – otroci, pův. obyv.

perioikové – svobodní, bezprávní

Sparťané – plnoprávní, vojáci z povolání

- voj. výcvik: chlapci od 7 let, ve 20 plná výzbroj, ve 30 plnoprávní

- hoplité – vojsko těžkooděnců, nový způsob boje – hustý šik s vyčnívajícími kopími = falanga

vláda: oligarchie – 2 králové, plná moc jen ve válce, 5 eforů (dohlížitelů, starší 60 let), gerúsia (rada starších

6. st. př.: peloponéský spolek – nadvláda Sparty, vojensky nejmocnější v Řecku

3) Doba klasická (500 – 338 př.)

Řecko-perské války (492 – 449 př.)

- povstání maloasijských Řeků proti Peršanům, Athény pomohly = záminka Peršanů

- pěší vojsko a loďstvo (král Dáreios I.) do Řecka neproniklo

1. válka – 490 bitva u Marathónu – za Ath. Miltiadés vyhrál

2. válka – 480 bitva u Thermopyl – král Xerxés I. (P.) x Léonidás (Sparta) – zničena Attika

- námořní bitva u Salamíny – vyhrálo Ř.

- 479 Peršani poraženi u Plataj

478 – athénský námořní spolek

449 – Kalliův mír – konec řecko-perských válek, nezávislost maloasijských Řeků

445 – mírová smlouva mezi Spartou a Athénami

- Perikles – 1. stratég (voleni za fýly) – vrchol klasického otroctví

- rada pěti set, úřad 10 stratégů

- demokracie přímá, chudým vypláceny diety (náhrada za ztrátu času při výkonu státního úřadu)

Peloponéská válka (431 – 404 př.)

- Athény proti Spartě, síly vyrovnané, velké ztráty, prohrály Athény, těžké mírové podmínky: rozpuštění nám. spolku, vydání lodí, stržení hradeb

-> úpadek řeckých městských států, 338 bitva u Chaironéje a nadvláda Makedonie

4) Doba helénistická (338 – 146 př.)

- období nadvlády Makedonie do nadvlády Říma

Filip II. – využil rozporů Athén a Sparty a dobyl Řecko, včetně vychytralé politiky

- zdokonalil řecký způsob boje (falang)

- vznikl korintský (panhelénský, všeřecký) spolek = zdánlivá samostatnost, makedonská nadvláda (kromě Sparty)

- zavražděn vlastní šlechtou

Alexandr Veliký (336 – 323) – syn, schopný vojevůdce, vychován řeckým filozofem Aristotelem

- toužil po světovládě, dobyl Malou Asii, Persii, Babylon, Egypt (zde založil nejznámější Alexandrii) a část Indie – neúspěšně se pokusil dobýt ji až k Indu (nezvyklé přírodní podmínky, vyčerpané vojsko)

- helénismus = vliv řecké civilizace na orient, splývání kultur; rozvoj obchodu

- hl. m. Babylon, zde onemocněl a zemřel ve 33 letech

Rozpad říše – jeho vojevůdci (diadochové) bojovali o území, vznikly menší říše:

o Přední Asie (hl. Mezopotámie a Sýrie) – vláda Seleukovců

o Egypt – vláda Ptolemaiovců – Alexandrie centrem kultury

o Makedonie a Řecko – vláda Antigonovců

o nezávislý ostrov Rhodos a Krym

- narůstal vliv Říma, ovládli Makedonii a Řecko (146 př.)

Hodnocení referátu Starověké Řecko

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  8 245×
  2296 slov

Komentáře k referátu Starověké Řecko

Lucy
Hi, I read your site and are really good, but nothing about what I need. Too bad but really good site!
afrodita
tak to je něco tady je tolik referátů a žádný o tom co potřebuju