Řecko

Olympijské hry zná každý. Marathonský běh se běhá na celém světě. Že je zbytečné nosit sovy do Athén ví dnes každý školák. Pythagorovu větu se učíme v sedmé třídě. Stejně tak se učíme fyziku, aritmetiku, matematiku, geometrii, biologii. Do divadla chodíme na tragedii a komedii. Posloucháme muziku, která se nám obvykle líbí pro své harmonie a disharmonie. Dětem vyprávíme bajky pro zábavu i pro poučení.Každý lékař při promoci skládá Hippokratovu přísahu. Předtím však musí složit zkoušku z anatomie. Žijeme v demokracii. Erotika nám pomůže zachovat rod a někomu i dělá radost. Co mají tyto zdánlivě nesouvisející věty společného? Mají jeden společný jmenovatel – vše, o čem se zde zmiňujeme, vzniklo v antickém Řecku. Celá naše – minimálně evropská – civilizace vyrůstá z kořenů antiky. A proto bychom se mohli – a měli – věnovat alespoň trochu poznání naší kolébky. Rádi bychom Vám na našich stránkách toto poznání usnadnili. Najdete zde všechny informace, které Vás budou zajímat – a ty, které nenajdete, Vám rádi najdeme a předáme.

Turistické informace

Cílem těchto stránek je shromáždit maximum informací, které by mohli využít čeští turisté při svých cestách po Řecku. Především zde naleznete odkaz na stránky Ministerstva zahraničních věcí s oficiálními informacemi o Řecku. Tento odkaz nám zjednoduší práci - nemusíme sledovat všechna současná celní a jiná nařízení, to necháme v referátě tomu, kdo je povinen tyto informace mít a poskytovat. Dále zde najdete možnosti dopravy do Řecka i po Řecku pro ty z Vás, kteří chtějí putovat po svých. Co jsme naopak zrušili jsou ubytovací kapacity - díky tomu, že zde nabízíme reklamu českým cestovkám, nemůžeme na těch samých stránkách propagovat konkurenci. A co si myslím, že se nám podařilo je že v každé lokalitě můžeme služby nějaké naší CK nabídnout. Ve spolupráci s CK IASON Vám nabízíme několik typicky řeckých receptů. Nebude-li Vám chutnat tak jako v Řecku, není to problém receptů, ale jednak kvality potravin (řecký pomeranč chutná jinak než u nás koupený - a to platí o všem), jednak na dovolené je vždy vše lepší … . Ale recepty jsou opravdu pravé, dobré a proto si jimi můžete řeckou kuchyni alespoň přiblížit. No, a samozřejmostí je řecko-český slovník.

Ubytování v Řecku

Ubytování v Řecku je možné na třech základních úrovních. První jsou hotely. Hotely v Řecku mají standardně relativně vysokou úroveň, není se třeba obávat žádných velkých problémů s hmyzem. Druhá kategorie jsou apartmá a penziony. Zde je třeba vybírat poněkud pečlivěji, protože je vybudováno velké množství nových, čistých penzionů a apartmá studií z betonu nebo z cihel, ale nových staveb, kde také žádné problémy s hmyzem nejsou. Pakliže nalezneme ovšem studia nebo apartmány ve starých domech, pak je potřeba i na tyto věci dávat pozor. Samozřejmě, že poslední možností ubytování v Řecku jsou campy. Campy mají standardní evropskou úroveň, se vším, co k tomu patří, včetně elektriky, včetně sprch. Campy mají samozřejmě smysl pro rodiny, které do Řecka jedou autem a pak chtějí po Řecku cestovat. V případě, že chcete v Řecku zůstat na jednou místě, je rozumnější volit ubytování v pensionu, které je obvykle cenově velice přístupné, ale jinak pohodlnější než camp.

Doprava do Řecka

Přístup do Řecka je možný vlastně všemi druhy dopravy.Znamená to, že se sem dostaneme stejně autem, jako autobusem, letecky, případně i lodí. Asi nejrozumnější je však do Řecka doletět letadlem a zpátky se letadlem také vrátit. Tento způsob má dvě hlavní výhody. První je ta, že jste na místě relativně velice rychle. Druhá výhoda je, že je to cesta nejpohodlnější. V dnešní složité politické situaci je cesta přes Balkán podstatně horší než v minulosti.Poslední možná doprava, lodní, je sice velice hezká, ale časově náročnější . V takovém případě je nejrozumnější řešení dojet autem po dálnicích až na jih Itálie do přístavu Bari nebo Brindisi a odtamtud přeplout pouze krátký úsek moře přes Korfu na řeckou pevninu.

Doprava v Řecku

Osobní doprava v Řecku je především doprava osobními automobily. Autobusů tam nejezdí zdaleka tolik a autobusová síť není zdaleka tak hustá jako u nás. Vlaků je tam podstatně méně a letecká doprava na běžné dopravování není zrovna optimální. Řecko patří mezi země, které mají mnoho ostrovů, a proto velmi častým dopravním prostředkem je loď. Doprava na ostrovy je zajišťována ze všech větších ostrovů i z pevniny, je pravidelná a samozřejmě nabízí přepravu aut. Pokud se však na nějaký ostrov chystáte, je velmi vhodné zajistit si místo na trajektu již v České republice . V každém větším městě je dostatečné množství autopůjčoven se širokou nabídkou různých typů aut od nejmenších, typu Fiat Panda, až po něco, čemu říkají mikrobusy a jsou to v podstatě auta pro osm, devět dospělých lidí, které jsou výhodné jak pro větší rodiny, tak i pro menší skupinky lidí.

Lidé

Řekové jsou jako většina jižních národů velice srdeční, milí, temperamentní. Je to však také národ hrdý, a právem hrdý, na svou minulost a své předky. Vzhledem k tomu, že většinu roku je přes poledne nesnesitelné vedro, musíme si zde zvykat na trochu jiný způsob života. Liší se od našeho především tempem a pracovní dobou. Vše je vždy v naprostém klidu. Žádný spěch. Pracovní doba se velice jasně vyhýbá poledni a brzkému odpoledni. Pracuje se do desáté, jedenácté hodiny a pak až v pozdním odpoledni po čtvrté hodině, zato dlouho do noci. (Samozřejmě, že výjimku tvoří turistická centra nebo profese s turistickým ruchem spojené.) Běžným obrázkem jsou malé děti čilé v době, která je pro středoevropana nepochopitelná.

Řecká kuchyně

Klasická řecká kuchyně je velice chutná a zdravá. Její základ tvoří především zeleninové saláty, kvalitní maso, ryby a všudepřítomný olivový olej. Je zde k dispozici velké množství různých vín vesměs velice dobrých ať jsou to vína lehká anebo těžší. Samozřejmě mezi vyhlášené řecké speciality alkoholové povahy patří destilát Metaxa a Retsina – víno s chutí pryskyřice. Pro milovníky mléčných výrobků je zde vynikající ovčí sýr Feta, jehož náhražka se u nás prodává jako balkánský sýr.

Káva a čaj

Stejně jako ve většině jihoevropských zemích můžete v Řecku dostat dobrou kávu ovšem v jiném množství, na jaké jsme zvyklí v Evropě - to znamená něco mezi 0, 5 dl a 0,5 l . Podává se v malých kalíškách a bývá velice silná. Musíme zde upozornit na jednu zvláštnost danou historickým vývojem. Pakliže chcete tureckou kávu tak jak ji znáte, musíte si objednat kávu aténskou. Tato skutečnost je dána dlouholetými historickými nevraživostmi Řeků na Turky kteří v jejich zemi napáchali hodně zlého.

Saláty

Další typickou součástí řecké kuchyně jsou saláty a to převážně saláty zeleninové ať už jsou to tzatziki, což je vlastně okurkový salát v česnekovém jogurtu. V Řecku se však připravuje salát z mnoha druhů zeleniny a dá se říci, že jeden lepší než druhý. Zálivka obsahuje olivový olej, který lahodně doplňuje chuť rajčat, paprik a dalších součástí salátu. Saláty bývají téměř standardní součástí každého jídla. Obvykle se podávají ve větším množství ,než jsme zvyklí u nás . Počítejte s tím že se nejedná o malou přílohu k hlavnímu jídlu, vrchovatě naložená mísa představuje v podstatě součást hlavního chodu

Souvlaki

Jedno z nejběžnějších řeckých jídel se nazývá souvlaki. Pokud bychom chtěli tuto specialitu přirovnat k něčemu známému, řekli bychom, že je to ražniči. Na špejli napíchané kousky masa se pečou obvykle na žhavém uhlí nebo elektrickém grilu. Toto jídlo dostanete téměř všude. Slouží vlastně jako rychlé a dobré občerstvení za přijatelné ceny. Běžná cena souvlaki se pohybuje v přepočtu kolem 40 – 50 korun , pokud jste si je koupili na ulici „do ruky“. V restauracích může být cena samozřejmě vyšší, zpravidla však k masu dostanete i salát.

Řecké báje

Vývoj řeckých bohů je popsán v jednotlivých bájích. Účelem této kapitoly je provést jakési shrnutí subordinace Olympanů a jejich vzájemné vztahy. Musíme už v úvodu upozornit, že řečtí bohové jsou pouze nesmrtelní lidé, schopní sem tam provést nějaký ten zázrak, ale jinak lidští se vším, co k tomu patří. Žárlivost i nevěra - především provozovaná hlavním olympským párem (nevěrný je samozřejmě Zeus, žárlivá Hera), nenávisti i lásky, čestné jednání i zákulisní boje - to vše je nedílnou součástí Olympu. Stejně tak si musíme uvědomit, že každá říčka měla svého bůžka či nymfu, stejně tak jako každý přírodní jev či živý organismus. Proto náš výčet v žádném případě nemůže a ani nechce být úplný. Časem se i na naše stránky dostanou bohové nižších hodností, dnes však nabídneme informace o generalitě. Hlavních řeckých bohů bylo šest, jsou to děti Króna a Rhei.: Zeus, Posseidon, Hádés, Héra, Hestia, a Deméter. Vládcem bohů je Zeus, který jako jediný nebyl po svém zrození pozřen svým otcem a proto mohl své sourozence vysvobodit a svrhl i vládu svého otce Króna. Za manželku si vzal svoji sestru Héru. Své dva bratry Háda a Poseidona učinil vládci podsvětí a moře. Hádés si vzal za manželku jeho dceru (nemanželskou - s bohyní plodnosti Déméter) Persefóné, ze které učinil královnu podsvětí. Poslední ze sourozenců - Hestia - byla panenskou bohyní rodinného krbu. Zeus měl dětí mnoho. Některé s bohyněmi, některé s obyčejnými smrtelnicemi. Tři dokonce s vlastní ženou Hérou - boha ohně a kovářů Héfaista, boha války Area a bohyni mládí Hébé. Jednu dceru však měl sám - bohyně moudrosti a spravedlivé války Athéna mu vyskočila z hlavy v plné zbroji. Z Diových potomků, zplozených s bohyněmi, jsou známé především děti bohyně Lété : Apollón (bůh můz) a Artemis (bohyně lovu), dcera Dioné Afrodíté (bohyně krásy) se svým synem a Diovým vnukem Érotem, a posel bohů Hermés, syn bohyně Náii. Z jeho lásky ke krásným pozemšťankám se narodili především velcí hrdinové (výjimku tvoří bůh Dionýsos) Mínós a jeho dva bratři Rhadamanthys a Sarpédont s Európou (Zeus se převtělil do býka), Helena a Polydeukes s Lédou (Zeus jako labuť) , Perseus s Danaé či polobůh Herakles. Snad jediný Olympan, který nebyl z krve Diovy, byl bůh Slunce Hélios.

Nejzajímavější období Řecké historie

Řecké dějiny jsou jak v evropském tak v světovém kontextu velikou zvláštností. Řecko jako kolébka evropské kultury nikdy nebylo velikou říší, s výjimkou krátkého období vlády Alexandra Velikého. Vždy to byly malé městské státy vázané spolu pouze různými dohodami. Občas došlo mezi nimi i ke krutým bojům. Čím bylo Řecko pro Evropu, tím byla pro Řecko Kréta, malý , ale významný ostrov mezi Egejským a Lybijským mořem. Ta byla v dobách své největší slávy (přibližně před 3 500 a 4000 lety ) velice mírumilovný stát, který pro svou obranu i rozvoj využíval výlučně svého mocného loďstva, takže např. na Krétě nenajdeme opevněné paláce. Nejslavnější antické památky např. slavný aténský Parthenon či vlastně celá Akropole byla vybudována ve velmi krátkém období Periklovy vlády. Přes onu roztříštěnost se Řekové dokázali ubránit i tak mocným říším jako byla říše perská. Jediné období, kdy bylo Řecko opravdu velkou říší byla vláda Alexandra Velikého (Makedonského). Toto období trvalo přibližně 11 let. Ironií je, že střed této říše nebylo to pravé antické Řecko, za které považujeme Athény případně Spartu, ale do té doby téměř bezvýznamná oblast Makedonie.

Trojská válka – úvod

Byla nebo nebyla trojská válka? To je otázka, na kterou asi dnes odpověď nenalezneme. Určitě však nevypukla pro spor o ženské kráse, určitě nevypukla proto, že trojský princ Paris unesl Helenu, ženu spartského krále Menelaa. Trója, o které nikdo až do konce minulého století nevěřil že existovala, bylo velice silné město postavené na strategicky významném místě, a sice na tureckém pobřeží malé Asie blízko dardanelského průlivu. Proto mohlo velice dobře kontrolovat tuto důležitou obchodní cestu. Současné vykopávky v Tróji jasně ukazují výhodnou pozici tohoto místa. Trója byla mnohokráte zničena a mnohokráte opět vybudována. K tomu by samozřejmě nebylo docházelo, kdyby se jednalo o nějaké méně významné město. Vzhledem k tomu, že v době trojské války Řekové ještě neznali písmo, čerpáme pouze z tradicí zachovávaných a původně pouze ústně předávaných Homérovi. Zajímavé je, že se Homér ve svých eposech soustředí až na poslední rok války (v eposu Ilias). V eposu Odysea popisuje návrat asi nejslavnějšího řeckého veterána Odyssea z trojského bojiště na rodnou Itaku.

Mínojská Kréta

Nazýváme-li Řecko kolébkou evropské kultury, musíme nazvat Krétu kolébkou řecké kultury. Ještě dávno předtím, než Řekové začali osídlovat pevninské Řecko, vznikala již na Krétě rozvinutá civilizace. Tato kultura vznikala především na obchodní bázi nikoliv na bázi válečné a přibírala mnoho prvků tehdy již bohatě rozvinuté kultury egyptské. Velkou zvláštností krétské kultury je především její mírumilovnost, kterou dokazuje například to, že na Krétě nenajdeme žádné opevněné paláce, opevněné hrady. To znamená, že se Kréťané nebáli žádných válek. Kréťané byli především vynikající mořeplavci a obchodníci. Samozřejmě s rozvojem obchodu rostlo i bohatství ostrova samého a s bohatstvím ostrova rostla i kvalita řemesla především keramiky i zlatnických prací. Velkolepé paláce, které tou dobou na Krétě vznikaly, ( především palác v Knossu) zadávaly Řekům v pozdějších letech důvody k mnoha pověstem, například o labyrintu. Labyrint vznikl ze slova Labrys což je oboustranná sekera, jeden z největších krétských symbolů. Labyrint je tedy palác oboustranné sekery, ovšem pro lidi, kteří touto dobou žili v podstatně kulturně nižší úrovni musel být tento palác pravým labyrintem neboli bludištěm. Vzhledem k tomu že historie Kréty je velice svébytná a vlastně končí ještě daleko dříve než se začíná rozvíjet vyšší stupeň kultury na pevninském Řecku, věnujeme jí naprosto oddělenou část našich stránek.

Mykény

Období vrcholu krétské kultury, tj. počátkem druhého tisíciletí před Kristem, začíná postupné osídlování peloponéského poloostrova a pevninského Řecka. Tito dobyvatelé zezačátku vraždili místní obyvatelstvo. Pak s ním však začali splývat a jejich rodoví náčelníci se stávali skutečnými vládci. Svojí moc opírali o svou stráž, ze které časem vznikla šlechta, aristokracie. Začínají vznikat první města, v jejichž okolí se soustředili i obyvatelé a tím vznikali i první městské státy. K nejvýznamnějším městským centrům té doby patřili Mykény, Týrins, . ostatně jsou to jména která velice dobře známe z Homérových básní Ilias a Odyssea. Asi nejmocnější město té doby byli Mykény. Byly proslulé svým zlatem, Homér mluví o Mykénách bohatých zlatem. Samozřejmě, že na Mykény, které měly velice silnou pozici na pevninském Řecku, měla veliký vliv i vyspělá kultura krétská, která byla v tomto období na svém vrcholu. Mykény se velice rychle od Kréty učily, takže vznikla pozoruhodná kultura krétsko – mykénská. Po zániku Kréty, pravděpodobně způsobené zemětřesením a výbuchem sopky na dnešním ostrově Santorini, zůstávají Mykény jediným mocenským střediskem tehdejšího Řecka.

Vpád Dórů

Nerovnoměrný rozvoj řecké kultury významně narušil vpád dalšího řeckého kmene, kmene Dórů. Je velikou záhadou, jak je možné, že primitivní dórské kmeny dokázaly zničit tak vyspělou civilizaci, jakou byla mykénská kultura. Jako důvody se uvádí obvykle především fakt, že Dórové znali již železné zbraně, zatímco mykéňané měli jen zbraně bronzové. A druhý důvod může být ten, že Achájové neboli Mykéňané měli pouze - dnes bychom řekli - profesionální armádu, zatímco dórských výbojů se aktivně zúčastňovali všichni bojeschopní muži. Dobytá území osidlovali. Přesto se jim nepovedlo dobýt celé Řecko, například Attiku neboli okolí Athén a ionské ostrovy zůstali pod vládou Achájů. Vpád Dórů znamenal na přibližně 300 let veliký krok zpět a zničení původní kultury. Teprve 250 až 300 let po vpádu Dórů se znova vytváří nové písmo. Kupodivu nepřevzali písmo staré řecko – mykénské kultury, ale vytvořili písmo nové na základě písma fénického. Dórská invaze zapříčinila i to, že se některé achajské rody přemístili z pevninského Řecka na středomořské pobřeží Malé Asie a vznikla tím mnohá slavná města jako je Miletos a další.

Řecká kolonizace

Přibližně 300 let po vpádu Dórů na řecké území začíná nový rozvoj řecké kultury. Rozvíjí se především obchod, který stimuluje rozvoj dopravy. Tou dobou se začínají stavět velké námořní lodě. Objevují se první jednotné míry a váhy, které usnadňují obchod a především se začínají razit i mince, které velice rychle vytlačili obchod výměnný. Díky všem těmto změnám dochází k mohutnému rozvoji řecké populace. Řecko je však zemí relativně chudou , která není schopna uživit příliš mnoho lidí. Proto začíná tzv. řecká kolonizace. Řekové hledají nová místa a osídlují nové oblasti. Je to především Itálie, celé pobřeží Malé Asie a dostávají se až do dnešní Francie, například do okolí dnešního Marseille. Zajímavé je, že toto osídlování není osídlování válečné , ale noví osadníci se snažili především přinášet novou kulturu a civilizaci. Snažili se s původním obyvatelstvem spíše obchodovat. Tou dobou nastává veliký rozmach řecké kultury, řecké civilizace, avšak nikdy nedošlo ke spojení všech Řeků v jeden mohutný státní celek. Veškeré osady byly na svých mateřským centrech zcela nezávislé, pouze s nimi obchodovali.

Městské státy

Ani v době největší slávy Řecka neexistovala žádná řecká říše. Řecko se vyvíjelo hlavně v malých městských státech, které spolu uzavírali různé dohody jak obranné tak útočné a bohužel často válčili i mezi sebou. Mezi nejvýznamnější městské státy na vrcholu řecké civilizace patřili Sparta a Atény. Dva naprosto odlišné státní celky. Atény se snahou o demokracii - Sparta s maximálním vojenským potenciálem. S maximální askezí. Městské státy byly relativně malé a tvořili je vlastně pouze město a jeho nejbližší okolí. Toto město bylo vždy centrem místního obyvatelstva jak pro obchody, tak pro práci a tak i pro obranu. Jenom několik městských států bylo větších a ty měly okolo 100 000 obyvatel. O velikosti městského státu si můžeme udělat představu na příkladu Sparty, která byla jedním z největších co se plochy týče, avšak území bylo velmi řídce obydleno. Pěší cesta od jedné hranice ke druhé trvala asi dva dny. Na přiložené mapce jsou červeně vyznačeny oblasti dvou nejvýznamnějších městských států - Sparty na Peloponésu (nižší oblast) a Athén v Attice (vyšší oblast).

Atény – rozvoj

Zatímco síla a moc Sparty stála výlučně na její moci, vojenská síla a moc Atén vznikala na bázi kulturní a obchodní. Atény nebyly nikdy tak dobrými válečníky jako byli Sparťané. Zato byli velice dobří zemědělci, řemeslníci a především obchodníci. Svoboda měla pro ně velký význam. . Za zakladatele aténského státu bývá považován hrdina Théseus, syn Egeiův. Zpočátku vládli králové. Po smrti posledního krále se ustanovila vláda aristokracie. Bohatým aristokratům patří většina půdy a začínají se projevovat velké sociální rozdíly. Vzhledem k tomu, že řecká půda je těžko obdělávatelná ,stávalo se, že řečtí zemědělci dali půdu do zástavy bohaté aristokracii . Když se neurodilo, přišli o půdu, dali do zástavy sebe a přišli do otroctví. Tento fakt vedl k velikému povstání ,které bylo potlačeno. Aristokraté však pochopili, že přišel čas zásadních změn a pověřili jednoho z úředníků (archonta), aby připravil nové zákony. Tento úředník se jmenoval Drakón a zákony opravdu sepsal. O jejich kvalitě asi nejlépe vypovídá to, že dodnes známe pojem drakonická opatření - jsou to velice drakonická pravidla. Definitivní zlom přinesl až vládce Solón, který vyhlásil úplnou amnestii, zrušil dosavadní dluhy a vykoupil občany, kteří se pro dluhy stali otroky. Zakázal také, aby tímto způsobem mohli být občané prodáváni do otroctví. Po Solónovi přichází do čela státu tyran Peisistrátós. Musíme si uvědomit, že tyran v té době neznamená to samé co dnes - v té době to bylo označení vlády jediného muže. Ale byl to poslední panovník, poté byla tyranida nahrazena demokracií - podle řeckých slov démos = lid, kratos = vláda. Na první mapce vidíme přibližný rozsah Athénského státu, na druhé vlastní opevnění Athén včetně hradeb k přístavu.

Řecko - Perské války

Řecko – perské války patří jednoznačně k jednomu z nejvýznamnějších bodů řecké historie vůbec. Je to také období , na které jsou Řekové právem hrdi a je to také období ,kdy se poprvé a naposled za celé období anticko – řeckých dějin dokázali všechny městské státy spojit na obranu proti jednomu velkému nepříteli. V polovině 6. stol. př. n. l. na území dnešního Iránu vznikají základy perské říše. Tato říše se velice rychle rozmáhá a dostává se až do malé Asie, kde touto dobou již byli řecké kolonie a řecké osady. S těmito osadami žili ze začátku Peršané v dobrých vztazích ,avšak čím více rostla jejich moc, tím více utlačovali Řeky, až je úplně podrobili. Řekové však jsou národem velice svobodomyslným, a proto se roku 500 př. n. l. vzbouřili. Centrem povstání byl řecký Milet. Toto povstání bylo zpočátku velice úspěšné, ale perská říše byla přec jenom velice silný . Vzhledem k tomu, že se Miletu dostávalo jen velice malé podpory z řecké strany ,bylo povstání potlačeno. Naopak i malá podpora pevninských Řeků se stala záminkou pro perského krále Dareia pro ovládnutí celého Řecka. Na mapce vidíme postup peršanů při prvním tažení do Řecka.

Sparta

I slávisté dneska uznávají pojem spartánská výchova. Co to bylo? Sparťané byli považováni - a to zcela jistě právem - za nejlepší vojáky v řeckých dějinách. Už v mládí byli totiž všichni hoši cvičeni pro vojenské účely a vojenským zásadám byla také podřízena celá jejich výchova. Pro spartského vojáka neexistoval ústup nebo porážka, znal buď vítězství nebo smrt. Ostatně vzpomeňme si na bitvu u Thermopyl. Největší význam byl ve Spartě kladen na tělesnou, duševní zdatnost a na vysoké mravní hodnoty. Na rozdíl od Atén zde nebylo tak rozvinuto čtení a psaní. Spartě vládli dva králové, kteří však byli pod kontrolou 5 vysokých úředníků zvolených z místní šlechty. Tito králové však neměli neomezenou moc - samozřejmě s vyjímkou války. Do boje vedl vojsko vždy jen jeden z těchto králů, druhý se staral o správu města. Sparta měla i něco ,čemu bychom dnes mohli říci horní a dolní komora parlamentu - tedy radu starších a lidové shromáždění. Ve Spartě se žilo na velice nízké úrovni. Jakýkoliv přepych byl považován za změkčilost. Řemeslo i obchod byli na velice nízké úrovni. Jediné co Spartu dělalo Spartou, tedy jedním z nejmocnějších řeckých států, byla její silná armáda, která čítala 10 000 mužů.

Nástup Makedonie

Když se roku 359 př. n. l. ujal vlády makedonský král Filip II., Řekové nemohli tušit, že jejich samostatnosti je odzvoněno. Filip totiž nejdříve reorganizoval makedonskou státní správu a tím ji i hospodářsky pozvedl. Z druhořadého státu vybudoval velmoc a už tou dobou se začal připravovat na realizaci své touhy: ovládnout a sjednotit celého Řecko. Jako rozumný muž však nevytáhl rovnou do boje, ale začal pracovat nejdříve na bázi diplomatické. Získával spojence, zasahoval do sporů mezi ostatními státy a řešil je, čímž jeho vliv rostl. Samozřejmě už tehdy někteří Řekové pochopili, že je v sázce svoboda celého Řecka. Asi neslavnější z těch, kteří se mu postavili na odpor, byl Demosthénes. Dodnes jsou známy jeho ostré proslovy, kterým se říká Filipiky. Žádný, byť sebeostřejší řečnický projev ještě nikdy nezastavil útočníka. Řecko začalo mobilizovat své síly. Do spojeného řeckého vojska se však nepostavili všichni. Bojovaly tou dobou pouze Athény a Théby, tedy celkem necelých 30 000 mužů. Rozhodující bitva se odehrála roku 338 př. n. l. u Chaironeie. Vzhledem k tomu, že síly byli téměř stejné, výsledek bitvy byl nejasný. Thébané se bránili, Athéňané dokonce útočili. Mezi oběma řeckými křídly však vznikla mezera, do které se vrhl sám Filip. Když mu hrozilo obklíčení a zabití, zasáhl do bitvy jeho tehdy osmnáctiletý syn Alexandr.V čele jízdy napadl thébské řady a úplně je rozprášil. Tím rozhodl tuto bitvu a rozhodl i definitivně o otázce řecké samostatnosti až do začátku 20 století. Filip v této bitvě zvítězil. Jako moudrý panovník však pokořené národy neničil, naopak, zachoval jim dosavadní svobody a zakázal jim řešit osobní spory zbraněmi. A navíc jim navrhl společné tažení proti společnému nepříteli, kterým byla Perská říše. Tohoto tažení se však nedočkal, protože zahynul rukou zákeřného vraha.

Hodnocení referátu Řecko

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  12. únor 2008
  6 884×
  3765 slov

Komentáře k referátu Řecko

Krasoň
Souhlas s bárbí
jirgl.lukas
to je husty