Středověká architektura Islandu

Poznat způsoby bydlení na středověkém Islandu a pochopit jednotlivé části domů nám umožní návrat na středověký Island pomocí archeologických nálezů či islandských ság. Na úvod však hned musím podotknout, že se bohužel na Islandu nedochovalo velké množství památek a stavení i přesto, že na počátku 1. světové války byla na ostrově více než polovina obydlí z drnů a rašeliny. Dnešní Islanďané je však dnes znají pouze z vyprávění či z dochovaných obydlí, která jsou chráněna památkovou správou.
Nejstarší stavby měly stejný vzhled jako vikingská obydlí v Norsku a na britských ostrovech. Stavby bývaly přes třicet metrů dlouhé a šest metrů široké. Střecha byla tvořena dvěma řadami kůlů. Toto obydlí se většinou skládalo pouze z jedné místnosti, ve které byly podél zdi postaveny lavice, na nichž lidé spali, jedli i odpočívali. Na vyvýšené lavici vždy seděl pán domu, ostatní příslušníci rodiny nebo hosté sedávaly po jeho boku. Dokázali si také poradit s hygienou. V malém prostoru lili lidé vodu na rozpálené kameny, a tak vytvářeli páru. Větší výhodu však měli lidé, kteří bydleli poblíž horkých pramenů.
Postupem času však obyvatelé zjistili, že toto obydlí přestává vyhovovat místním podmínkám, proto si lidé svá nová stavení začali rozdělovat na místnosti, jejichž prostory byly používány pro pobývání ve dne či pro spaní.

Stöng v Tjórsárdálur

Tento nynější skanzen dokáže nejlépe popsat způsob bydlení a stavění obydlí na Islandu na počátku 11. století. Skanzen stojí na místě, kde došlo v r. 1104 k výbuchu nepříliš vzdálené sopky Hekly. Tento statek je nejrozsáhlejším archeologickým nalezištěm na Islandu. Hlavním stavebním materiálem v té době byly drny a rašelina. Kámen začali používat až později. Zelené nebo rašelinové drny krájeli zvláštní kosou, které říkali drnová. Roku 1939 byl Stöng objeven skandinávskými a Islandskými archeology pod tlustou vrstvou vulkanického popela. V roce 1974 při příležitosti 11-stého výročí osídlení Islandu, bylo rozhodnuto zrekonstruovat tuto farmu s pomocí všech dosavadních poznatků. Rozměry a části domů jsou co nejvíce totožné s původní stavbou, všechny detaily, včetně dveří a spacích prostorů jsou postaveny na základě z trosek, s menšími úpravami byly zrekonstruovány kůly, kameny, ohniště a také travnaté zdi, které se zdají být celé vyrobeny tzv. strengur technikou (to je s dlouhými a vodorovnými kusy trávy přibližně dva metry dlouhé a půl metru široké). Někteří architekti však spíše upřednostňují, že zde byla ve větším rozsahu rozšířena zig-zag technika, která se používala na celém Islandu i v pozdější době. Uskutečnění této rekonstrukce bylo však velice náročné. Všechny poznatky jsou založeny především na jiných dochovaných památkách na Islandu, podle popisů v ságách a nebo také podle farem , které byly podle Islanďanů kopírovány v Grónsku.
Tento skanzen se skládá ze sedmi místností. Dveřmi se dostaneme do vstupní haly, kde si hospodáři odkládaly své nástroje a nářadí, včetně výstroje pro koně. Také zde odkládaly své oděvy, které byly namočeny deštěm. Menší dveře vedou do malé místnosti, která slouží jako zásobárna či skladiště různých potravin. Připravovalo se zde také jídlo, především sušené ryby, uzené maso a také obilniny. Ze vstupní haly se bylo možno dostat také na toaletu, která byla poměrně velká, jelikož se zde podle zdejších zvyků setkávalo více lidí najednou. Hlavní budovou a místností farmářského komplexu je hala, uprostřed které se nachází ohniště, u kterého se lidé ohřívali a opékali na něm jídlo. Po obvodu této místnosti se nacházeli lavice, na kterých lidé spali a dělali zde i domácí práce. V bohatších rodinách měli v hale prkny oddělenou ložní místnost farmář se svou ženou pro své soukromí. Z velké haly byl umožněn vstup do mlékárny, což byla zásobní místnost pro mléko, sýry, tvaroh a také máslo. Veliké dřevěné nádoby na mléko byly z části zandány do podlahy. Poslední místností, do které se vchází přes halu, je obývací pokoj, který byl převážně pro ženy, kde dělali různé ruční práce, především tkaní a bylo zde také mnoho vln.pracovních nástrojů. Tato místnost byla také často používaná ke slavnostním příležitostem.
Popis takového komplexu o pěti či šesti místnostech je zajímavě popsán v Sáze o Gíslim,kdy Gísli jde v noci zabít bratra Torgríma na jeho statek : „Šel stezkou k potoku a potom přebrodil potok na druhý břeh k stezce, která vedla k sousednímu dvorci. Gísli věděl dobře, jak které budovy v Saebólu stojí a jak jsou zařízeny, neboť byl při stavbě statku. Ze dvora bylo možno jít přímo do chléva a Gísli tam zamířil. Po obou stranách chléva stálo třicet krav. Gísli svázal ocasy krav, stojících zadky proti sobě, všech třiceti z obou stran,a potom zavřel chlév tak, že nikdo, kdo by šel zevnitř, nemohl dveře otevřít. Potom šel k obytným budovám a Geirmund skutečně zařídil, co mu bylo uloženo, protože závory u dveří nebyly zastrčeny. Gísli vešel dovnitř a zavře za sebou dveře a zastrčil závory, jako kdyby byly zastrčeny už večer, a počínal si při všem velmi opatrně. Když zavřel dveře, zůstal chvíli stát a poslouchal, není-li někdo vzhůru, a viděl, že všichni spí. Ve světnici hořela tři světla. Gísli sebral s podlahy sítinu, smotal ji a hodil ji na jedno světlo a zhasl je. Potom opět zůstal stát a dával pozor, zda se někdo neprobudil, a viděl, že nikoliv. Potom udělal nový věchet ze sítiny a hodil jej na světlo, které stálo nejblíž a zhasl je. Ale tu zpozoroval, že všichni přece jen nespí, neboť viděl, jak ruka mladého muže sáhla po světle, které stálo uprostřed světnice a zhasla je. Potom šel Gísli doprostřed světnice a k přístěnku, kde spal Torgrím se svou ženou. Dveře přístěnku byly přivřeny a oba leželi v posteli. Gísli přistoupil blíž, a jak hmatal rukou před sebou, dotkl se jejích prsou. Ležela na vnější straně postele… ( Staroislandské ságy, Sága o Gíslim, str.154, 16.kapitola. )
To,že byla tato rekonstrukce opravdu velice náročná, dokazuje detailní zpracování různých částí farmy, například mlékárna této farmy byla zrekonstruována podle vykopávek v Grónsku, stejně jako toaleta. Hala byla postavena podle hospodářských stavení na Islandu a dveře v této místnosti se staly vzorem dveří z kostela Valrjófstadir a obývací pokoj pro ženy byl založen na popisu v islandském rukopisu z roku 1650. Stoly jsou napodobeninou Norských vzorů z druhé poloviny 13.století.
Průvodce myšlenkami napomohl k tomu, že došlo k této rekonstrukci zároveň se snahou o postavení určitého druhu muzea, v kterém budou mít lidé možnost shledat tesařské a řemeslnické práce ranného středověku. Mnoho věcí je však stále v této rekonstrukci postrádáno, ty, které by se nacházely ve středověkých domech, například postele, skříňky, lampy a různé druhy nářadí. Pro nedostatek finančních prostředků však není možno celou rekonstrukci stále zdokonalovat, a tak je jen otázkou času, kdy tento skanzen nabyde původní podoby.

Reykholt

Reykholt je jedním z několika míst v údolí Reykholtsdalur. Součástí výzkumné kostry je měnící se krajina, a proto se toto údolí stalo ideální pro výzkum. Osídlení souvisí s minulostí Skandinávie a tvoří část kulturní minulosti celého severního Atlantiku. Hlavním důvodem zájmu o studování této farmy u Reykholt je jeho historický význam a ne nejméně skutečnost, že místo bylo obsazené historikem a politikem Snorri Sturlusonem v první polovině 13.století.
Reykholt byl často zmiňovaný v Sturlungově sáze, kompiloval množství asi 1300 současných ság, které pokrývají období 1120-1264, a proto včetně Snorriho období u Reykholt. Tato sága je relativně pokládána za spolehlivý zdroj událostí z 13.století. Diky těmto popisům je možno pochopit souvislosti mezi farmou, kostelem a horkými prameny. Bylo zjištěno, že například obývací pokoj byl pravděpodobně stejného typu jako doposud zachovaný Raulandsstofa v Norsku z 2.poloviny 13.století. Byl tam také malý obývací pokoj v podkroví, Snorri spával v tzv.skemma, což bychom dnes nazvali jako malý oddělený skladový domek, který se nacházel v blízkosti ostatních domků a v jehož sklepě byl nakonec Snorri zabit. Místnosti se zde dělily na sklepní a podkrovní část, čímž se dům odkazoval na dvě různé části. Toto zjištění bylo potvrzeno vykopávkami, Snorri měl farmu opevněnou vysokými zdmi, v nichž se nacházeli dveře vedoucí na hřbitov s kostelem či k teplým pramenům. Znamení, že tyto zdi byly velmi vysoké je to, že zde lidé, kteří zvědavě sledovali jeho obydlí, museli používat žebříky, aby viděli, co se za zdmi děje. Není však jisté, z jakého materiálu byly tyto zdi vyrobeny. Jedním ze zdrojů o Reykholt v minulosti jsou cestovní deníky islandských a cizích cestovatelů. Hlavním důvodem k podnikání výprav na toto místo byly teplé prameny a také to, že se zde nacházela Snorriho farma. Fakt, že Reykholt byl známý i v cizině je ten, že zde podnikala svou výpravu většina cestovatelů z cizích zemí během 19.století. Cestovní deníky často informují o archeologických poznatcích, například od známého cestovatele C.W.Collingwooda z roku 1899.
První archeologický výkop byl uskutečněn v roce 1941, kdy byl zrekonstruován průchod od Snorralaug k farmě. To odhalilo velmi zachovalou strukturu, která byla postavena ve velkém příkopu vykopaného dolu do přirozených štěrkových depositů. Tato struktura měla kamenné, drnové a rašelinové zdi vysoké přes 1,4 metru. Průchod byl široký přes 80 cm a podlaha byla tvořena jílem. Průchody jsou známé i u jiných míst na Islandu, například u dvou biskupství, Skálholt a Hólar, a u farmy Keldur na jihu. Toto průchodové vedení je také mezi farmou a kostelem Vatnsfjördur a Selárdalur na Západním poloostrově. Na podzim roku 1964 byly nalezeny dvě potrubí a o dvacet let později třetí potrubí. Zjistilo se, že tyto tři potrubí měly původ u horkého pramene Skrifla, dvě z nich byly vodními potrubími a třetí bylo párovým potrubím vedoucí až k farmě. Není však jisté, kde končilo, ale víme, že hlavní myšlenkou tohoto potrubí bylo poskytnutí páry ke koupání či k sušení oděvů.
Na konci roku 1989 byly nalezeny pozůstatky průchodu rozšířeného od horkého pramene-jezera Snorralaug ke staré farmě na kopci, jehož délka přesahuje 35 metrů. Také byly nalezeny pozůstatky některých travnatých zdí se stopami sopečného popele, poznaný jako tzv. landnám-layer, který je zaznamenán z roku 871. Tyto zdi mohou být také spojené s ohništěm, který byl radiouhlíkem datován k dřevěnému uhlí k období mezi 8. a 10.stoletím a od ječmene k období mezi 10. a 12.stoletím. Jediný artefakt najitý v těchto vrstvách byla kamenná lampa typu, který byl obecně nalezen ve středověkých kontextech.
Současné psané záznamy jsou pro toto období dostupné, obsahuje popisy staveb a jiná uspořádání místa. To nám dává možnost srovnávat tyto popisy se strukturálními pozůstatky odkrytými pomocí archeologických nálezů.
Reykholt je pravděpodobně jednou z nejznámějších farem na Islandu, které byly doposud prozkoumány a je jen otázkou času a finančních prostředků, kdy bude možno dále odhalovat a poznávat toto údolí.
Později se začaly stavět venkovská obydlí patrové, kde se v patře nacházela jedna místnost, která byla dlouhá jako celý dům a má okna pouze v průčelí a malé otvory ve střeše. V bohatších rodinách se zde nacházely i dvě místnosti, při čemž jedna byla určena jako ložnice pro hosty. V Reykjavíku a v jiných větších městech se nacházely také dvoupatrové a trojpatrové domy, které byly stavěny z kamene s plochou střechou. V takovýchto domech se nacházely postele podél zdí, při čemž lidé po starém norském mravu spali pohromadě bez rozdílu pohlaví, stáří a stavu, a to i několik lidí v jedné posteli,při čemž se zachovává ten obyčej, že jeden leží v nohách druhého. Nikdo se tím však na islandě nepohoršoval. Na venkově nepoužívali postele, spali na lavicích. Ani se zde nenacházelo velké množství nářadí, jelikož na Islandu býval velký nedostatek dřeva kvůli tomu,že se zde nenachází lesy, a tak veškeré používané dřevo je tzv.výronní dříví – mohutné kmeny, které přinesl na ostrov golfový proud z Ameriky. Dle úředního ustanovení se však mohlo používat pouze na stavění chlévů, ostatní stavební prostředky se dovážely z ciziny.
Jednotlivé dvorce jsou od sebe většinou vzdáleny dost daleko, několik jich tvoří pohromadě obec. Taková obec však většinou nemívá pouze jeden jediný kostel. Kostel zpravidla stává u nejzámožnějšího statku. Původní kostely byly velice malé, stavěli je převážně nejbohatší statkáři pro účely rodin a lidí, kteří u nich pracovali. Ty první se stavěly z drnů, později i ze dřeva a zděné až v 18.století.

Situace v bydlení se pronikavě změnila ve 14.až 16.století díky vytvoření jiné sociální struktury společnosti. Na Island dopadly různé přírodní katastrofy a různé epidemie. Mnoho lidí také dokonce bydleli společně v jedné místnosti s dobytkem. Na úroveň staveb však také působil nedostatek dřeva. Skutečné dřevěné stavby se začaly objevovat až na konci 18.století. Dřevo se muselo dovážet, čímž se zlepšily všechny lodní spojení s Islandem. První zděný kostel byl postaven až v roce 1753. Kolem roku 1700 bylo v celé zemi pouhých třicet kostelů. Pět drnových kostelíků ještě stále stojí. Koncem 19.století se dokonce začaly dovážet z Norska celé dřevěné domky, ale rozložené, které se na místě smontovaly. Od roku 1915 z bezpečnostních důvodů přestaly úřady dávat povolení používat dřevo jako hlavní stavební materiál. Kamenné stavby se na Islandu příliš neuchytily. Nejvýznamnější z nich je ve středu Reykjavíku budova parlamentu. Příznakem malého počtu budov z kamene je především to, že lidé neznaly práci s kamenem, a proto se zde neuchytil. Na kamenné stavby bylo potřeba zahraničních sil. Většina kameníků a zedníků přijíždělo z německých zemí. Proto je Island také jedinou zemí Evropy, kde není žádný palác či hrad ( hlavní příčinou je ale také to, že zde nikdy nebyla zavedena monarchie).
Poměrně brzy začalo na Islandu období betonu, Prosadila se věcná architektura bez jakýchkoli ozdob, jen se snahou o využití prostoru a prosvětlení.

I přesto, že je Island poměrně neprozkoumanou zemí Evropy a skrývá v sobě mnoho krás, přírodní podmínky z velké části nedovolují lépe poznat nitro Islandu. Středověká architektura je velice zajímavá,umožní nám vrátit se do minulosti poznat tehdejší způsob života lidí. Dosavadním problémem jsou však finance, jelikož uskutečnit vykopávky je velice nákladnou záležitostí.

Literatura :
Heger, L. : Staroislandské ságy , Praha
Havel, J. : Islandská setkání , Praha , 1989
Pálsson, Gestur : Dvě islandské povídky , Praha
Zeman : Island, ostrov zrozený z ohně , Praha , 1990
„Rekonstrukce středověké farmy v rjórsárdalur“
http://www.instarch.is

Mediaeval architecture of Iceland

At first I would like introduce the oldest architecture. People have been lived in shackes, which were made from pieces of turf and peat. These shakes were build by Viking´s models in Norway. All informations and reconstructions are based on remnants of old Icelandic woodwork still be found in various parts of the country, excavated farm ruins in the mediaeval Icelandic settlements of Greenland and description of houses in the saga literature and mediaeval registers.
The oldest farm, which has been found in the 12th century is the reconstructed mediaeval farm in rjórsárdalur. This farm is from the end of the 11th century. In 1104 it vanished into thin air because volcano Hekla blewn up and this farm was reduced to volcanic ashes. In 1939 Scandiavian and Icelandic archaeologists excavated the sites of these farms, among them the farm of Stöng. The Stöng ruins yielded considerable information about the wooden parts of the farms buildings, such as wall panels , partitions walls and the front boards of benches.
Next famous farm-site is in Reykholt – it´s one of several sites in the valley of Reykholtsdalur. A major reason for the interest in studying the farm – site at reykholt lies in it´s historical significance , not least the fact that the site was occupied by the historian and politicial Snorri Sturluson in the first half of the 13th century.
I will mention about next way of buildings from subsequent centuries. In this way were build shackes to the second half of the 18th century. The turfs and peat were replaced by wood, which was imported from the other countries. On Iceland isn´t a lot of buildings from stone, because people shouldn´t work with that material.
The studing of mediaeval architecture of Iceland is very interesting, but about some of these items our knowledge is still somewhat defective. Others have not yet been explored because of lack of funds.

Hodnocení referátu Středověká architektura Islandu

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  3 181×
  2615 slov

Komentáře k referátu Středověká architektura Islandu

Anonym
to je fakt cool kdyz to prečtete do konce