V moravském odboji proti Němcům za druhé světové války zaujímal své čestné místo také Svatý Kopeček u Olomouce. Tento strategicky významný bod na pokraji Nízkých Jeseníků, jehož známá poutní svatyně vévodí celé široké Hané, se stal cílem, kde se sbíhaly mnohé prameny národního odboje z nejbližšího okolí. Každý poctivý Moravan na Svatém Kopečku, který měl zdravé ruce a rozum na pravém místě, pomáhal odboji podle svých sil a možností, nedbaje, že olomoucké gestapo bylo téměř denně návštěvou na Svatém Kopečku.
Také blízké lichtenštejnské lesy poskytovaly bezpečný úkryt oněm hrdinům, kteří přicházeli do kraje s důvěrou, jako bratr k bratru. Podle vzpomínek dnes už nežijícího lesního Metoděje Dostála přicházeli do této oblasti ke konci ledna 1945 první členové příštího odboje. K Dostálům přišli takto z večera tři muži, svým vzezřením připomínali ruský původ a tázali se na cestu do Lošova. Říkali, že utekli z Německa s několika kamarády a že se zdržují v okolních lesích. Pak přicházeli ještě několikrát, přivedli s sebou také člena partyzánské skupiny Jaroše Vávru, který byl jejich spojkou. Mluvil hanáckým nářečím a dozvěděli jsme se, že operují v úseku Bělkovice -Lošov -Velká Bystřice - Lipník. Až při jejich poslední návštěvě ke konci dubna řekli svá jména, určitě budou známá i jinde kolem. Byl to Arcenjev Petr Sergejevič (strojník), Navasolov Michal Ivan (student) a Zub Michal Filipovič (kovář). Asi za 10 dní po porážce Německa se přišel Petr Sergejevič s Dostálovými rozloučit. Všichni tajemní návštěvníci Dostálových nakonec bojovali s partyzánskou družinou „Rudá hvězda“ ve Vésce a ve zdraví se dočkali konce války.
Přestože nastal 1. květen 1945 a už docházely zprávy, že německá armáda na západě kapitulovala, zběsilé pronásledování a persekuce ze strany okupačních německých úřadů v obci a na Olomoucku trvaly nadále. Došly také zprávy, že Rudá armáda nezadržitelně postupuje a že se už blíží k Hané. Skutečný boj započal na Svatém Kopečku teprve v sobotu 5. května 1945 v časných ranních hodinách. Rozšířila se zpráva, že Rudá armáda se blíží ke Šternberku, a ještě téhož dne počaly dopadat střely ruských děl na Olomouc a okolí. Sovětská armáda současně napadala palubními zbraněmi a také lehkými pumami ustupující německé kolony. Tehdy se dostalo několik mladých odvážlivců až k předním německým strážím a odňalo jim těžký kulomet. Týž den donutila tato odvážná skupina mužů, pod vedením četnického strážmistra Františka Madáka maďarský oddíl, sestávající se asi ze 200 mužů, aby složil zbraně. V tu dobu udržovali již Svatokopečtí řádné spojení s okolními členy národního odboje a také s blížící se Rudou armádou prostřednictvím partyzánů, jimž velel poručík Jiří Neplech. S rudoarmějci, kteří se rychle valili z Jeseníků k Hané, udržoval neustálý kontakt plukovník Brož ze Sv. Kopečka. Auto zapůjčovali MUDr. Šmeral a velkoobchodník Josef Ander. Mezitím skončily boje na Ostravsku a Opavsku, Moravský Beroun, Město Libavá a Šternberk byly už v českých rukou. Památný Svatý Kopeček a Haná čekaly, připraveni…!V neděli 6. května navečer počali Němci záměrně ostřelovat Svatý Kopeček. Pobořili levou věž chrámu a pravou zapálili. Mariánská svatyně, ochránkyně a zářivá hvězda poctivé Hané, útočiště pracujících i nemocných, studnice víry i pokoje, se octla v plamenech. Na pomoc přispěchali svatokopečtí občané a premonstráti s proboštem P. J. Půdou v čele. František Rýzner klesá, vážně zraněn čtyřmi německými střelami z bezprostřední blízkosti. Hořící svatyně v tu chvíli náležela všem, kdož pochopili a odvaha a obětavost neznaly mezí. Svatý Kopeček s chrámem, tato tichá zastávka na posledním výběžku Jeseníků, všechny občany semkla dohromady. Po půlnoci se obloha náhle zatáhla a spustil se vydatný lijavec.
Zázrak, zázrak…! šeptali si lidé mezi sebou, když vynášeli plné džbery vody po točitých schodech vzhůru k plamenům. Německý oddíl, který se ukrýval v ambitech chrámu, odhodil zbraně a vzdal se příslušníkům svatokopeckého odboje. Občané se zmocnili kulometů a pušek, aby mohli brzy zrána vyrazit proti Němcům, postupujícím se šesti tanky od Lošova, kteří tak stále ještě drželi ve své moci strategicky důležitý hřeben nad vesnicí. Svatokopečtí s Lošovskými provedli na tento úsek celkem tři útoky, pouze s lehkými puškami a s několika automatickými zbraněmi. Za přispění posil nakonec byli Němci vrženi zpět k Velké Bystřici. Lékařského ošetření v klášteře milosrdných sester na Sv. Kopečku se poté dostalo celkem 9 raněným. První pomoc poskytli MUDr. Šmeral a MUDr. Kocáb, oba ze Svatého Kopečku. Dne 8. května brzy po poledni obsadila Svatý Kopeček vítězná Rudá armáda, která byla přijata s velkým nadšením a s patřičnými poctami. Když se schylovalo k večeru, hřměla ještě v dáli kolem Olomouce děla. Němce, kteří ustupovali od Jívové a od Šternberka, zaskočili také stateční dolanští, bělkovští a lašanští občané. V Dolanech byl těžce zraněn mladý Ivo Brzokoupil, jehož otce gestapáci ubili v koncentračním táboře a také mladý 22 letý cukrářský pomocník Vladimír Procházka ze Svatého Kopečka, který byl zraněn při osvobozovacích bojích poblíž Lošova, tak těžce, že nedlouho po válce, 4. října 1945, zemřel. Nebylo snad jedné hanácké obce na pomezí Jeseníků, která by nebyla odvedla poctivou daň krve proti Němcům v časech okupace i ve dnech aktivního odboje na jaře 1945. Mnohdy neznámí hanáčtí hrdinové umírali, aby mohla žít svobodně celá vlast. Hanácké podhůří se dodnes pokojně dívá k Jedové. Ví, že z jejích strání, i daleko za nimi, se bude napříště ozývat jenom česká řeč a krásné moravské písně naší drahé domoviny.
(použito vzpomínek pamětníků z knihy – Kraj, jímž táhla válka z r. 1947)
28. prosinec 2012
3 783×
873 slov
