Tudorovci

Anglie 1485 – 1603

Jindřich VII. Tudor (1485- 1509)
Po více než jednu generaci se anglická monarchie zmítala v bouřích sporného následnictví. 22. 8. 1485 dobyl Jindřich Tudor, hrabě z Richmondu, rozhodného vítězství u Bosworthu (střední Anglie) a jeho soupeř, uchvatitel trůnu Richard III., vévoda z Gloucesteru, byl v bitvě zabit. Jindřich pocházel po matce z Eduarda III., byl jediným dědicem Lancasterů. Aby si upevnil trůn, oženil se s Alžbětou z Yorku, dcerou Eduarda IV.
Nejdřív musel prosadit pořádek na vzpurném a drsném severu země, kde především město York zůstávalo věrné Richardově památce. Zřídil rady, které spravovaly severní oblasti a Wales. Tím nabyli na moci úředníci, kteří mu za vše vděčili, a proto ho věrně podporovali.
Jindřich VII. byl vážný, přemýšlivý muž. Zanechal po sobě obrovské jmění, byl šetrný, o čemž svědčí i jeho účetní knihy, které si vedl s nebývalou pečlivostí. Při tom podporoval rozvoj mořeplavectví, v Portsmouthu založil válečnou loděnici a zakázal dovoz francouzských vín z Bordeaux na cizích lodích.
Vládl mírumilovně pomocí své rady sestavené ze vzdělaných měšťanů. Také založil vlastní soudní dvůr tzv. „hvězdnou komoru“ – jmenovala se podle sálu, kde zasedala. Pozvedl význam koruny, aniž by ztratil podporu Dolní sněmovny.

Jindřich VIII. Tudor (1509-1547)
Až do smrti svého staršího bratra Artura byl určen pro církevní dráhu, proto vyrůstal v atmosféře učenosti. Studoval latinu, francouzštinu, italštinu, teologii a hudbu, provozoval rytířská klání, lov a tenis. Měl urostlou postavu a krásnou tvář, byl velmi zbožný. Postupem času se jeho povaha kazila. Střídaly se u něj výbuchy vzteku a horečné činorodosti s mlčenlivostí, trpělivostí a pílí.
Roku 1509 se stal králem. Bylo mu 18 let. Královská rada si přála jeho sňatek s Kateřinou Aragonskou, vdovou po Arturovi, dcerou španělského krále Ferdinanda II..Nemiloval ji, byl to politický svazek. Třetí kniha Mojžíšova však takový sňatek zakazovala. Proto bylo dokázáno, že Kateřinino manželství nebylo naplněno a Jindřich získal papežskou bulu se souhlasem k sňatku.
Kateřina měla po mnoha potratech jen dceru Marii a její zdravotní stav jí nedovoloval další děti. Nicméně zájmy Anglie si žádaly mužského potomka. Pověrčivý Jindřich uvěřil, že jeho manželství je prokleté. V té době byl zamilovaný do Anny Boleynové a chtěl se zbavit Kateřiny. Bylo třeba prokázat, že Kateřinino manželství s Arturem nebylo čisté, tím by bylo Jindřichovo manželství neplatné. Císař Karel V., Kateřinin synovec, odporoval. Jindřich se obrátil na univerzity a dostal z Francie a Itálie posudky o neplatnosti jeho manželství.
Anna už byla těhotná, a tak si ji v lednu 1533 tajně vzal. O Velikonocích byl jeho sňatek zveřejněn, Anna korunována a Jindřich vyloučen z církve. To byla roztržka s Římem. Parlament postupně přijal zákon, který z krále učinil jedinou a nejvyšší hlavou anglické církve. A pak začaly pověstné Jindřichovy vraždy a popravy mnichů a vzbouřenců, kteří se nechtěli zříct staré víry.
17.11.1533 se Anně narodila dcera – Alžběta a později mrtvý syn. Byla obviněna pro vlastizradu, že podvedla krále, i když je sporné, zda to opravdu udělala. Král ji dal popravit. Jejich manželství bylo prohlášeno za neplatné a Alžběta, stejně jako před ní Marie, za nelegitimní.
Po několika dnech se Jindřich oženil z lásky s Janou Seymourovou. Při porodu vytouženého dědice Eduarda VI. sama zemřela. Král po ní po jediné dlouho a opravdově truchlil.
Tentokrát byl Jindřich vtlačen do politického sňatku. Jeho nevěstou měla být německá princezna Anna Klevská. Poprvé ji spatřil těsně před svatbou a byl hluboce zklamán jejím nepůvabem. Nicméně si ji musel vzít, ale brzy se jí zbavil.
Zato ho okouzlila mladá a krásná Kateřina Howardová, tak si ji vzal. Ale temperamentní dívka se nespokojila se starým králem. Její nevěry vyšly na povrch a stihl ji stejný osud jako Annu Boleynovou.

 

Jeho poslední manželkou se stala čtyřnásobná vdova Kateřina Parrová. Krále trápily vředy na noze, byl nevrlý a brzy ulehl na lůžko. Přesto ještě dokázal trápit svou ženu. Těžce nemocen, skonal.
Dědic trůnu Eduard, byl malý, neduživý a vážný chlapec. Jednatřicetiletá Marie zůstávala horlivou katoličkou, pyšnější na své španělské předky než na otce. Alžbětě bylo čtrnáct, uměla latinsky, francouzsky, italsky a řecky, byla hezká a velmi živá.

Eduard VI. Tudor (1547-1553)
Regentem se stal Eduardův strýc, Eduard Seymour, vévoda ze Somersetu. Snažil se o dobrou vládu, padla však na něj odpovědnost za vzpoury na venkově. Jeho popravu si vyžádal nový vévoda z Northumberlandu. Eduard onemocněl a zemřel. Northumberland se děsil vlády katolické Marie, proto prohlásil královnou pravnučku Jindřicha VII. lady Janu Greyovou. To si Marie nenechala líbit. Stačilo, aby se objevila v Londýně.

Marie I. Krvavá (1553-1558)
Pro katolíky byla spásou, protestantům slíbila nestrannost. Za pár dní uvrhla Northumberlanda do Toweru a byl sťat. Nešťastná Jana Greyová čekala na smrt ještě půl roku.
Parlament požádal Marii, aby se provdala za nějakého Angličana. Prudce odpověděla, že vdávat se nehodlá. Avšak na první pohled se zamilovala do španělského prince Filipa II.. Vzali se. Filip nesměl zasahovat do vlády a nemohl zdědit trůn.
Anglie se musela smířit s Římem a v plamenech zahynulo na 300 protestantů. Filip prohrál ve válce proti Francii Calais. Marie nikdy neotěhotněla a zemřela 17.11.1558.

Alžběta I. Tudorovna (1558-1603)
Alžbětu uvítal lid s ulehčením. Všichni ji milovali, nebo jí aspoň dávali přednost před kýmkoliv jiným. Neměla vojsko, jen tělesnou stráž. Snažila se vládnout ve prospěch Anglie a i když popravila tolik lidí jako Marie, dopustila se jen tolik zla, kolik musela. Jen jednomu přání lidu se vzpírala – nikdy se neprovdala. Nechtěla, aby její moc přešla do rukou nějakého krále. Měla spoustu oblíbenců, které poslala na smrt, protože jí zradili.
Vytvořila politický tým se svým rádcem a ministrem Williamem Cecilem (později lord Burleigh). Roku 1563 bylo přijato 39 článků, které se staly krédem anglikánské církve.
Královna tajně podporovala piráta Francise Drakea a jeho útoky na španělské lodě. Do její pokladnice plynul nezanedbatelný příjem zlata. Mezitím zkušený námořník John Hawkins uváděl královské loďstvo do válečného stavu, protože válka se Španělskem byla nevyhnutelná. Ve službách Alžběty působil i Drake. Filip II. r. 1588 připravil velkolepé loďstvo – Armadu. Díky námořním zkušenostem a využití nepřízně počasí Angličané porazili španělskou přesilu.
Alžběta podporovala zámořské objevy, z Ameriky byly přivezeny brambory a tabák, rozmohl se obchod s Asií a Afrikou. Velké oblibě se těšil i William Shakespeare.
Ve Skotsku vládla Marie Stuartovna. Byla nejbližší dědičkou anglického trůnu. Alžběta v ní viděla nebezpečí, ne však pokud by se provdala za nějakého anglického protestanta. Obě si začaly vyměňovat přátelské dopisy. Marie se vdala, porodila syna Jakuba. Její milenec připravil vraždu krále. Za 3 měsíce se za něj provdala. Lid ji sesadil ve prospěch Jakuba VI. a byli by ji popravili, kdyby nad ní nedržela ochrannou ruku Alžběta. Roku 1568 Marie uprchla do Anglie. Alžběta ji držela ve vězení a měla aspoň dvacet důvodů popravit svou sestřenku, která byla středem různých spiknutí, ale neudělala to. Když však Marie v dopise vrahům schválila vraždu Alžběty, byla odsouzena a 1587 třetím úderem meče sťata.
R. 1603, těsně před svou smrtí, Alžběta určila za svého nástupce Jakuba Stuarta.

Hodnocení referátu Tudorovci

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  4 343×
  1142 slov

Komentáře k referátu Tudorovci