Antická filozofie - Poaristotelovské období

  • nadále pokračuje ve filosofickém převratu a rozvíjí se k praktickému použití
  • centra vzdělanosti: Řím, Alexandrie (Řecko přestává být centrem vzdělanosti)
  • Římané se zabývali spíše státoprávní teorií a etikou
  • hledají cestu k blaženosti v životě člověka (= eudaimonium)
  • vznikají školy: (navazují na jednotlivé antické filosofy)

Sokratovské školy

  • hledají, co je pro člověka dobré

Megarská škola

  • Eukleidos
    • rozvíjel sokratovskou metodu poznání
    • rozvinul logický dialog a doplnil jej o paradox lháře = slovní vyjádření, za základě kterých nemůžeme rozhodnout, zda je výrok pravdivý „Všichni Řekové jsou lháři, řekl Řek“
    • částečně navazuje na Eleatskou školu
    • paradox „lháře“

Kyrénská škola

  • leží v Africe
  • navazovala na pojetí dobra a hledání, co je dobré pro člověka (ideální způsob života člověka)
  • Aristipos z Kyrén - člověk by měl žít podle CARPE DIEM (= „užívej dne“)
  • cílem je prožít co nejvíce slasti (hédonia) – nehledět na následky
  • zakládaly se hédonistické školy

Kýnická škola

  • sídlila v Kynosarges
  • Diogenes - přezdívaný Kyon (pes)
  • domníval se, že vše potřebné k životu máme v sobě a nikdo nám to nemůže vzít
  • blažeností je duševní klid APATHEIA a soběstačnost AUTHARXIA
  • tvrdil, že pokud něco máme a někdo nám to vezme, tak nás připraví o klid a vyvede nás z míry
  • vlastnil pouze misku z vydlabané dýně → zahodil ji a žil v sudu
  • Antisthenes - založil Kýnickou školu

Platónské školy

  • působili na Academii

Skeptici

  • tvrdili, že poznání skutečné pravdy je nemožné
  • skutečnost, že není možné poznat skutečnou pravdu, je konečným poznatkem
  • skeptik, dopředu počítal s nezdarem, aby ho nevyvedl z míry
  • působili až do roku kolem 200 n. l.
  • cílem je dosažení blaženosti (APATHEIA)
  • moudrost je ctností

Období:

  1. starší skepse
    • Pyrhón z Élydy
    • kladli si tři základní otázky:
      • Jaká je povaha věci?
        • Odpověď: Víme, jak věci vnímáme a jak se nám jeví; skutečnou odpověď neznáme
      • Jak se k věcem chovat?
        • Odpověď: Když nevíme, jaké věci jsou, tak se máme zdržet úsudku o nich a nic o nich netvrdit
      • Co z toho máme?
        • Odpověď: Klid
    • neodmítají poznání, ale pokud skutečnou pravdu člověk nenajde, neměl by se nechat vyvést z klidu
  2. střední skepse (Akademická)
    • vyučovaná na Academii
    • Carmeadés - probabilismus = pravděpodobnost, poznat nikoli správně, ale s co největší pravděpodobností
    • názor, že pro běžný život není potřeba poznat absolutní pravdu, pouze stačí vysoká pravděpodobnost
  3. mladší skepse - 0 – 200 n. l.
    • Sextus Emperikus - navrací se ke starší skepsi a nenavazuje na probabilitu

Eklektici

  • vznikají na počátku našeho letopočtu
  • eklekticismus: vybírání vhodných názorů
  • situováni do Říma a Alexandrie
  • vybírají z mnoha řeckých učení a hledají něco skutečně použitelného
  • M. Tulius Cicero
    • řečník, politolog, filosof
    • rozvinul rétoriku
    • navazoval na Sofisty
  • Filón Alexandrijský
    •  původem žid
    • hledal souvislost mezi řeckou filosofií a judaismem
    • předchůdce novoplatonismu
    • Mojžíšovy knihy = řecká filosofie

Novoplatnikové

  • ovlivněni gnózí = poznáním
  • Platonova Academii uzavřena 529 n. l. císařem Justiniánem
  • Plotínos
    • státní uspořádání podle Platóna → Platonopolis (město filosofů) v J Itálii, ale neuspěl
    • dále rozvíjel nauku o idejích, řeší vznik a vývoj idejí → vše je odvozeno od jednoho nejvyššího dobra
    • princip vzniku: vše vzniká z EMANACE, což je absolutno a jedno jediné, které emanuje (= vyzařuje, nabývá, zbytňuje, roste); možné přirovnat k „Hrnečku vař“
    • přirovnával emanaci ke Slunci
    • stupně emanace:
      • duch (nejvyšší idea, bytost) NÚS, Platonův svět idejí, nejvyšší bytost
      • duše světa (nejvyšší duchovní princip všeho na světě)
      • jednotlivé duše (duše živých bytostí)
      • hmota (nejvzdálenější a méně dokonalá)
    • duše se snaží navrátit a očistit = KATHARSIS pomocí komteplace (= nazírání)
    • kontemplace: nejdůležitější role v procesu touha po poznání + láska (= projev dobra)
    • ztotožňuje se s Platonem a jeho ctnostmi
    • záleží na vzdálenosti od nejvyššího dobra a odráží její dokonalost
    • cílem je dosažení blaženosti, mystická akt, kdy dojde k extatickému spojení na bázi procítění
    • ontologické otázky: na začátku jenom jedno, „věčné“, nejvyšší z nejdokonalejšího, ze kterého všechno vzešlo, ve smyslu nejvyššího dobra
  • Boethius
    • poslední představitel pohanů z Řecka, poslední filosof a scholastik
    • byl popraven

Peripatoské školy

  • peripatoe byly sloupy ve škole Lykeon

Stoikové

  • „stoa poikilé“ = barevná sloupová síň
  • reakce na Aristotela
  • tento svět je skutečný
  • vše je zastoupeno řádem LOGOS, který řídí celé universum
  • u člověka se logos projevuje jako rozum
  • počátek humanismu (všichni jsme si rovni)
  • pokud chce člověk dosáhnout blaženosti, musí žít v souladu s logem a řídit se rozumem
  • díky rozumu je možné nalézt cestu při poznání věcí kolem sebe a rozlišit věci, které jsou dobré (věnovat se jim) a zlé (lhostejné) → oproštění se
  • rozum je ovlivňován afekty (= pudy, vášně) → vedou nás ke zlým věcem, moudrý člověk se dokáže rozhodnout
  • přibližuje se východní filosofii
  • stoický klid
    • cílem je duševní klid APATHEIA a duševní vyrovnanost ATHARAXIA tím, že se člověk oprostí od věcí, které nejsou v naší moci a nelze je ovládat
    • oproštění je v duchovním významu
  • Chrysippos, Zenon z Kýtia, Neron, Seneca (spis: „O duševním klidu“)
    • život měříme činy, ne časem
  • Marcus Aurelius
    • římský císař
    • filosof na trůně
    • díla: Hovory k sobě
  • Epiklétos
    • otrok, který byl vykoupený
    • dílo: Rukověť morálky
    • motto: „Umění oprostit se od věcí, které nejsou v naší moci
  • rozdělení věd stoiků:
    • etika
    • logika
    • fyzika

Epikurejská škola

  • zajímá se o logiku, fyziku i etiku
  • hédonistická škola v chápání negativních pocitů
  • slastí je nepřítomnost bolesti v těle i duši
  • neodmítá pozitivní pocity
  • cestou k dosažení blaženosti je rozumné rozhodnutí, jaké je správná míra
  • nutné je znát následky všeho, co děláme
  • pokud bude člověk přemýšlet, může si užívat slastí
  • žili uzavřeně mimo společnost
  • Epikuros
    • „Žij skrytě“
    • člověk se nemusí účastnit společenského života, cílem je pouze dojít blaženosti
    • = užívej si, ale hleď na následky – korigování rozumem
  • Titus Lukrecius Carrus - psal o Epikurejské škole a jejich záhadách

Hodnocení referátu Antická filozofie - Poaristotelovské období

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  3. srpen 2017
  585×
  908 slov

Komentáře k referátu Antická filozofie - Poaristotelovské období