Antická filozofie - Klasické období

  • vrcholný věk antické filozofie, tzv. „zlatý věk“
  • probíhaly řecko-perské války, boj demokracie proti tyranii
  • jsou zde dva hlavní celky: Athény (demokratické) a Sparta (oligarchie)
  • Řecko - zvítězila demokracie a každý svobodný občan se mohl podílet na vládě, museli být pouze schopni přesvědčovat lidi

Sosfisté

  • učitelé moudrosti, kteří přicházeli do Athén
  • učili rétoriku, umění dialogu, prosazení pravdy, řečnictví, velké znalosti, moudrý
  • pracovali za peníze, což bylo neobvyklé (později pejorativní)
  • odvrací se od přírody (podstaty) a zaměřují se na člověka (myšlení, schopnosti, hranice…)  antropologický obrat
  • hledají odpověď na otázku „Co je pravda?“
  • vyučují nejen obsah, ale i techniku, jak obhájit své názory (rétorika, linguismus)
  • význam - rozvoj rétoriky, řečnictví, jazyka, gramatiky
  • odklání pozornost od přírody a mění pohled na etiku

Protágorás

„Mírou všech věcí je člověk. Jsoucích, že jsou a nejsoucích, že nejsou“

  • podle něj neexistuje absolutní a objektivní pravda, neboť každý člověk může mít pravdu, pouze ji musí umět prosadit (člověk rozhoduje o pravdě)

Gorgiás

  • začíná zpochybňovat dobro  noetická skepse
  • dobro pro jednoho, nemusí být dobrem pro druhého, ani to, co je dobré teď, nemusí být pro toho samého člověka dobrem příště
  • pochybnosti o poznatelnosti pravdy

Sokrates (469 – 399 př. n. l.)

  • původně byl voják v peloponéských válkách
  • ošklivý, za ženu měl Xantypu, vlastník sochařské dílny
  • zastánce aristokracie a odpůrce demokracie
  • považován za nejmoudřejšího z Řeků
  • „Scio me nihil scire“ (Vím, že nic nevím)
  • zabýval se etickými otázkami a myšlením
  • podle něj je vzdělání nekončící proces
  • vyučoval tzv. Sokratovskou ironií (= opačný postup vzdělání; MAIEUTIKA; porodnické učení) – pokládal otázky od konkrétních k obecným a nejvyšší otázkou bylo, co je dobro
  • rozmlouval s obyčejnými občany Athén např. na tržišti
  • „O všem, co vím, je třeba pochybovat“ tzn. vše je nutné ověřit, přemýšlet o tom a rozvíjet se
  • daimónion
    • = vrozené dobro; vycházel z předpokladu, že každý člověk je dobrý a zlo koná z nevědomosti, dobro je v nás od přírody
    • myšlenka, že rozum se sklání před vnitřním hlasem
    • „Poznej sám sebe“
    • věřil, že existuje absolutní pravda
  • po znovunastolení demokracie v Athénách byl odsouzen k smrti (obžalován z kažení mládeže) vypití bolehlavu
  • kořeny přirozeného práva: v lidech je přirozená schopnost rozlišovat a rozhodovat, co je dobré a co špatné
  • etický intelektualismus: rozumem můžeme dojít k poznání dobra (dobro nejvyšší hodnota, cíl poznání)

Platón (427 – 347 př. n. l.)

  • byl Sokratovým žákem asi 8 let
  • věřil v reinkarnaci
  • pocházel z rodiny mudrce Solóna (vážená rodina = předpoklad pro to, že se stane politikem)
  • po Sokratově smrti odešel na Sicílii, kde se stal poradcem tyrana radil prý špatně a prosazoval svou ideu státu  poslán na smrt  upadl do otroctví → z vězení jej vykoupil Academos  na jeho počest založil školu Academia (387 př. n. l.)
  • byl částečně ovlivněn východní filosofií
  • svá díla psal formou dialogu, především mezi Sokratem a další osobou

Díla

  • OBRANA SOKRATOVA (obhajovací řeč u soudu)
  • FAIDÓN (popisuje život a smrt Sokrata, úvahy o nesmrtelnosti duše)
  • POLITHEIA (nejrozsáhlejší dílo, představy o ideálním uspořádání státu, „ústava“)
  • FAIDROS (popsána jeho nauka o ideách a duších – jeho ontologie: dualismus, idealismus, transcendentalismus)
  • ZÁKONY (poslední dílo, které nedokončil, opravil a doplnil Politheiu)
  • EUGENICKÁ OPATŘENÍ – opatření na čistotu rasy

Ontologická otázka (vychází z Faidros)

  • vychází z nauky o idejích
  • podle něj existují dva světy (viz. podobenství o jeskyni)
  • světy - oba světy je možné poznat
  • 1. ten, ve kterém žijeme
    • vše, co nás obklopuje a je podle nás skutečné
    • položil si otázku, podle čeho vše vzniká, když se vše liší
    • svat smyslový, viditelný, proto poznání díky smyslům
  • 2. svět idejí - „eidos“ (neproměnlivé, stále)
    • stojí mimo tento svět
    • idea je vzor, něco dokonalého
    • náš svět je napodobeninami ze světa idejí včetně abstraktních věcí (to, co existuje v našem světě jsou nedokonalé napodobeniny)
    • nejvyšší ideou je idea dobra AGATHON
    • tento svět je možné poznat rozumem, který pochází původně ze světa idejí, po smrti se sem rozum zase navrací

Etika

  • projevuje se dualismus duše a těla
  • existují 4 nejvyšší ctnosti (= lidské hodnoty), díky nimž je možné poznat svět idejí
    • moudrost
    • statečnost
    • střídmost
    • spravedlnost
  • lidská duše má 3 části a jedinou nesmrtelnou složkou je myšlení
  • naše poznání je pouze vzpomínkou na duši ve světě idejí a její dřívější vtělení
  • cílem je ctnostný člověk, jehož ctnost se skládá ze 4 nejvyšších ctností
části duše umístění ctnost
části duše umístění ctnost
ROZUM (myšlení) HLAVA MOUDROST
VŮLE (CIT) HRUĎ (srdce) STATEČNOST
ŽÁDOSTIVOST (touha) PODBŘIŠEK UMĚŘENOST
    => SPRAVEDLNOST
  • spravedlnost je nejvyšší ctnost, která zastřešuje zbylé tři
  • dopředu nás žene cit (éros = půd k odhodlání hledat pravdu)
  • uměřenost spočívá ve vědění správné míry všeho

Nauka o státě

  • hledal ideální formu státu, koncepce
  • sociální, politická filosofie
  • vyhotovil analýzu všech systémů:
    • DEMOKRACIE
      • neomezená svoboda  člověk směřuje k potěšení, dochází k oslabení autority a vzniku anarchistických tendencí, demokracie není schopna respektu, je zde nadřazenost některých jedinců, lidé nejsou schopni korigovat svoji touhu
    • TYRANIE
      • demokracie zaniká a rodí se tyranie, „homo homini lupus“, vše se řeší násilím
    • OLIGARCHIE
      • vláda malé skupiny bohatých  principem je touha po bohatství
  • člověk by měl být střídmý a svou vášnivost by mě asketicky usměrňovat
  • kritizoval všechny dosavadní státní systémy (oligarchii, demokracii, tyranii…)
  • ideální formou státu je SOFOKRACIE (= vláda těch nejmoudřejších)
  • na trůně má sedět filosof, neboť ví nejlépe, co je dobro; stát je mocensky i ekonomicky silný
  • společnost rozdělena na vrstvy, podle plnících funkcí:
    • Vládci: řídí stát, nemají soukromé vlastnictví, ctnost: moudrost
    • Strážci: starají se o bezpečnost, neměli by mít majetek, aby neusilovali o moc díky zbraním, vše by pro ně mělo být společné (včetně žen a dětí), ctnost: statečnost
    • Řemeslníci: jsou ekonomicky aktivní, mají soukromé vlastnictví, ale nezasahují do politiky, ctnost: uměřenost
  • propracovaný systém vzdělání: vzdělání je přístupné všem bez ohledu na původ, důležitá je také fyzická zdatnost (všeobecné vzdělání do 20 let) → první výběr → vzdělání dalších 10 let → velmi úzký výběr ve 30 letech → 5 let vzdělávání filosofie → 15 let praxe → v 50 letech jsou ti nejlepší připraveni vládnout
  • jeho myšlenky mají podobenství se socialismem (společné manželky), eugenická opatření za čistotu rasy (Hitler, Pol Pot)

Aristoteles (384 – 322 př. n. l.)

  • dlouholetý žák a později kritik Platóna
  • stal se vychovatel Alexandra Makedonského
  • jeho otec byl dvorním lékařem v Makedonii
  • po dobytí Athén Alexandrem se vrátil do Athén a založil školu LYKEION (lyceum), která do značné míry konkurovala Platónově Academii
  • byl obviněn z bezbožnosti, proto utekl na ostrov Eboja, kde zemřel
  • díky Alexandru Makedonskému shromažďoval veškeré poznatky → nejuniverzálnější myslitel své doby

Napsal mnoho spisů

  1. ORGANON (= nástroj správného myšlení): - nejobsáhlejší dílo, soubor spisů o logice, o zkoumání živočichů – Peri psyché, De anima)
    • rozděleno na kapitoly:
      • KATEGORIE (o soudech)
      • ANALYTIKY (o soudech, úsudcích a důkazech)
      • TOPIKY (dialektická spojení)
  2. PŘÍRODOVĚDNÉ SPISY: celkem 8 knih (O nebi, O duši…)
  3. METAFYZICKÉ SPISY: o bytí a jeho podstatě (ontol. spisy)
  4. ETIKA NIKOMACHOVA (Nikomachos byl jeho syn, který tyto spisy našel), celkem 10 svazků
  5. STÁTOPRÁVNÍ: celkem 8 knih, politické spisy, ideální forma státu
  6. O LITERATUŘE A RÉTORICE – teoretické spisy

Logika

  • považována za základní obor a nástroj vědeckého poznání
  • podal výklad logiky a popsal její zákonitosti
  • spisy o logice, klasifikace všech věd (1. místo = logika)
  • označoval ji jako ANALYTIKA (= správný postup myšlení)
  • popsal její jednotlivé elementy:
    • Pojem = název předmětu, který obsahuje jeho definici
    • Kategorie: substance, kvantita, kvalita, relace (vztah), kde, kdy, poloha, mít, činit, trpět
    • Soud = spojuje dva nebo více pojmů, dělí se na kladné a záporné; obecné, částečné a jedinečné
    • Úsudek = spojení jednotlivých soudů, hlavní je závěr SYLOGISMUS (obecný, speciální)
    • Důkaz = spojení úsudků
    • Indukce = zobecňování
  • částečně význam logiky přecenil

Ontologická otázka

  • popřel Platónovu nauku o idejích, neboť odporuje zdravému rozumu
  • podstatou všeho v universu je látka MATERIA, která je proměnlivá a vyvíjí se z nějaké příčiny CAUSA a pro nějaký účel → TELEOGICKÉ („telos“ = účel) CHÁPÁNÍ SVĚTA, musí nastat příčina, podstatě souhlasí s Leukipem
  • příčiny vývoje jsou 4 a začnou fungovat tehdy, pokud mají nějaký účel nebo důvod
    1. CAUSA MATERIALIS (hmota)
    2. CAUSA FORMALIS (tvar, forma)
    3. CAUSA EFFICIENS (energie, která působí na hmotu a dává jí konečný tvar)
    4. CAUSA FINALIS (cíl, účel)
  • účel musí dojít svého naplnění ENTELECHIE = naplnění účelu (př. dům)
  • vývoj je determinovaný
  • otázkou bylo, kde je první příčina, která vznikla bez příčiny → „První hybatel, který nebyl pohybován“ = nejvyšší forma jsoucna, která nikdy nevzniká ani nezaniká (jakoby Bůh) –netělesné, věcné jsoucno
  • z ontologického hlediska se jedná o objektivní idealismus
  • dívá se na celý vesmír a studuje ho → geocentrický názor
  • vytvořil hierarchii v přírodě (řád, třída) = systematizace, rostliny považoval za živé bytosti

Příroda a metafyzika

  • zabývá se teoretickou fyzikou
  • řeší základní pojmy fyziky
  • zastává teologický názor (příroda je účelně uspořádána)
  • vytvořil genealogii veškeré přírody
  • domníval se, že každá bytost (podle složitosti) v sobě něco obsahuje:
    1. Rostlinná říše - výživa, rozmnožování
    2. Živočichové - výživa, rozmnožování + smyslové vnímání a pohyb
    3. Člověk - výživa, rozmnožování, smyslové vnímání a pohyb + rozum (myšlení)
  • tomuto rozdělení odpovídají 3 vrstvy duše:
    1. Rostlinná říše - výživa a pudy, vyživující
    2. Živočichové - smyslové vnímání, smyslově - vnímající
    3. Člověk - myšlení
      • části:
        • somatická
        • psychická → „společenský smysl“= něco, co všechny 3 složky sjednocuje a hledá správný smysl pro správné chování, které se nachází ve středu (mezi 2 extrémy)
          • - nejvíce blažený a ctnostný je ten, který se nachází ve středu (když je ctnostný, má pocit blaženosti)
          • - v srdci, intuice, která nám pomáhá hledat střední cestu mezi dvěma extrémy

Sociální filosofie

  • „Zoon politikon“ = člověk je tvor společenský
  • k tomu, aby mohl dosáhnout ctností, potřebuje žít ve společnosti druhých lidí
  • stát by měl mít 2 pilíře:
    • zákony
      • působí z vnějšku, od státu
      • není možné vytvořit univerzální ústavu a je nutné, aby respektovaly zásady a historii každého státu
      • měly by umožňovat individuální rozvoj jedince, aby jej mohl rozvinout k blaženosti
    • ctnosti
      • působí zevnitř, od člověka
  • otázkou je, jak by měli vypadat zákony, aby výsledkem byl ctnostný člověk
  • není možné vytvořit ideální stát
  • člověk může dojít k ctnostem pouze pokud jej stát neomezuje
  • člověk se rozvíjí díky fungující rodině (= základní stavební prvek každé společnosti) → platí u středních vrstev, které umožňují rozvoj státu
  • otrokem se člověk narodí a je to jeho přirozenost

 

  • jeho filosofie se stala základem středověké filosofie
  • forma státu: nesouhlasí se sofokracií, podrobil kritice všechna pol. uskupení  není možné vytvořit jednotnou koncepci státu, která by se dala použít všude
  • dobro by mělo jít tzv. „zespoda“, dobro musí člověk poznat sám, projít si svou cestou, důraz na rodinu
  • otroctví chápe jako přirozenost

Hodnocení referátu Antická filozofie - Klasické období

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  2. srpen 2017
  3 156×
  1732 slov

Komentáře k referátu Antická filozofie - Klasické období