Antická filozofie - Předsokratovské období

období 6. – 5. století př. n. l.
do tohoto období je vše vysvětlováno na základě mýtů (= za všechno dění v přírodě mohou bohové)
naskytuje se otázka, co bylo před bohy
polyteismus, bohové s lidskými vlastnostmi a podobou, snaha naklonit si jejich přízeň

Na počátku všeho CHAOS → vyvíjí se myšlení:

SKEPSE = pochybování
KRITICISMUS = kritické myšlení
- náročné hledání odpovědí
- FILOSOFIE - člověk se neustále ptá dál, neuspokojí se s odpovědí
- důležité divergentní myšleni
DOGMATISMUS = způsob uvažování, kdy si člověk položí otázku, na níž najde stálou odpověď

Kořeny filosofického myšlení → od mýtů se přechází k filosofii

CHAOS je nahrazen ŘÁDEM

Období antické filozofie

období přírodní filosofie (KOSMOLOGIE):
- 6. - 5. století př. n. l.
- hledání řádu (LOGOS)
- hledání v přírodě společného základu
- pralátky ARCHÉ:
  - HÝLÉ – mat. stránka
  - ZOÉ – oživující princip, který udává rozměr → HÝLOZOISMUS
- bohové nebyli ideální → lidé začali hledat odpovědi někde jinde → v sobě a kolem sebe, ve vesmíru
- mytické odpovědi:mají být nahrazeny racionálním vysvětlením
- rozum = logos → období kosmologie (hledáme podstatu v universu), prazáklad všeho = Arché (hýlé, zoé)
- označováno jako období předsokratiků
vrcholný věk antické filosofie (klasická filosofie)
- zlatý věk antické filosofie
- polovina 5. století – 322 př. n. l.
- období tří největších filosofů (Sokrates, Platon, Aristoteles)
helénistická filosofie - období poaristotelské
- 322. př. n. l. 6. století n. l.
- vznikají první školy
- navazuje na Sokrata, Platona a Aristotela

Zdroje informací

Fragmenty - zlomky dochovaných děl
- z 1. období se nedochovaly žádné ucelené spisy
Doxografie - nepřímé prameny jiných autorů, kteří psali o někom jiné z dřívější doby
- díla jiných filosofů, kteří píší myšlenky někoho jiného

Skepticismus: lidé admítají přijímat dogmata a mytická vysvětlení

Antická filozofie - období přírodní filozofie (školy a systémy 6. - 5. století)

6. století př. n. l.

Řecko rozděleno na městské státy polis
nejvíce bohatli z obchodu s Malou Asii
nejvýznamnější města na jihu: Milétos, Athény
práce byla prováděna otroky → lidé se mohli věnovat hrám a vzdělání
byly zakládány školy:
- MILÉTSKÁ ŠKOLA
  - založená v městě Milétos (Malá Asie, Turecko)
  - 1. škola snažící se najít pralátku, která je podstatou, z níž všechno vzniká
  - Thales z Milétu - matematik, obchodník
    - byl zvolen za jednoho ze 7 mudrců (nejváženější muži antiky)
    - vypočítal výšku egyptských pyramid
    - podle něj je podstatou všeho voda, protože může být ve všech skupenstvích, čili musí být obsažena ve všem, stojí za vším
  - Anaximandros - zakladatel prvotní filosofie
    - příčinnou všeho je APEIRON = fil. princip, něco neurčitého a neomezeného, vše z něj vychází, smysly nepochopitelné, abstraktní
    - Země byl původně kapalná, vysoušela se a objevili se první živočichové
  - Anaximenés - jako pralátku označil vzduch
    - není vrcholem ant. myšlení, ale je obratem od mýtu k přírodě
    - na pomezí duchovní a materiální podstaty (vzduch → duch → duše)
- PYTHAGOREISKÁ ŠKOLA - nehledali pralátku, ale zákonitosti
  - Pythagoras - zakladatel matematiky spolu s Thalesem
    - nebyl zařazen mezi 7 mudrců
    - usadil se v Krotónu, hluboké vzdělání
    - vzdělával muže i ženy (krotónské ženy velmi uznávané v Řecku)
    - nakonec škola vypálena a rozpuštěna (askeze)
    - zabýval se příčinnou řádu světa (hl. téma – čísla)
    - vše, co se děje v kosmu lze vyjádřit matematickými vztahy a číslicemi 1-10
    - hudba sfér = harmonický pohyb těles ve vesmíru(zjistění pomocí mat. vztahů)
    - prazákladem je řád (zákonitosti, matematické vztahy)
- ELEÁTSKÁ ŠKOLA
  - město Elea leží v západní Itálii
  - nauka o věcném a neproměnlivém jsoucnu
  - přišli s názorem, že pokud něco tvrdíme, je nutné to dokázat → dialektická metoda (logický důkaz, důkaz logickým paradoxem)
  - Xenofanés - zakladatel školy
    - zaútočil na politheistické náboženství, že bohové jsou dokonalí → není možné, aby jich bylo tolik
    - boha ztotožňuje s universem (= panteismus)
    - vše kolem je vyplněno jsoucnem
  - Parmenidés - zakladatel nauky o věčném a neproměnlivém jsoucnu
    - veškerý prostor je vyplněn, proto žádný prostor neexistuje
    - jako první se snažil svůj názor vysvětlit (všechno je neměnné)
    - „Neexistuje nejsoucí jsoucno, pouze jsoucí nejsoucno“
  - Zenon z Aleje - jako první se snažil podat dialektický důkaz
    - jako důkaz vytvořil Zenovy aporie (= logický paradox):
    - Př. Achilles a želva
      - Achilles nikdy nemůže želvu předběhnout, protože jakmile jí dá náskok, tak než dorazí do bodu, kde je želva nyní, ona se mezitím posune dále
    - Letící šíp
      - po vystřelení šípu se jeho dráha dá rozdělit na jednotlivé body, až dojde do místa, odkud byl šíp vystřelen, souhrn stání v jednotlivých bodech dokazuje, že pohyb je jen klam

5. století př. n. l.

Hérakleitos z Efesu
- pocházel z Malé Asie
- byl v opozici k Eleátské škole
- označován jako „Temný filosof,“ neboť byl samotář, vše negoval a všem oponoval
- tvrdil, že není třeba mnoha poznatků, že stačí poznat pouze jedinou zákonitost, jež řídí celé universm
- PANTHA REI = vše plyne a nic netrvá věčně („Dvakrát nevstoupíš do téže řeky“)
- - vývoj je umožněn díky protikladům, které se střetávají  dialektika je příčinnou vývoje (nepoznali bychom kvalitu dobra, kdybychom nepoznali zlo)
- tvrdil, že příčinnou všeho je energie
- zákon dialektiky = zákon sounáležitosti a spolupůsobení protikladů → zákon označuje jako LOGOS (= rozumné slovo, velká duše světa), které je příčinnou všeho
- utvořil první ucelený filosofický idealistický názor
- mnohovědění není důležité, důl. je pochopit prazákon, od kterého si můžeme cokoliv odvodit
- ontologicky: monismus, idealismus, imanentní
- gnoseologicky: racionalismus
- hledal pralátku:
  - oheň: síla, energie, která má v sobě obsaženy 2 protiklady (vzplanutí, uhašení) = pozitivní a negativní stránka (teplo, světlo x ničitel)
Empedoklés
- označen jako „první eklektik“ = vybírající (vybírá myšlenky jiných myslitelů a skládá z nich nové)
- existuje několik pralátek: oheň, vzduch, voda, země
- pralátky se navzájem ovlivňují podle základů Hérakleita
- na tyto pralátky působí buď láska, nebo nenávist a podle jejich působení se vytváří jsoucno
- považoval se za Boha a na důkaz toho se vrhl do kráteru Etny, která podle pověsti měla pohltit božskou bytost beze zbytku → vyvrhla jeho střevíc → božský nebyl
- názor na vývoj života: první byly nižší rostliny → vyšší rostliny, které měly znaky nižších → živočichové, kteří byli nejprve oboupohlavní
Leukipos
- dochoval se od něj jediný fragment
- „Ani jedna věc nevzniká bez příčiny, ale vše vzniká z nějakého důvodu, příčiny“ → první zákon kauzality:
Démokritos z Abdér - žák Leukipa
- vypracoval teorii atomů (= nejmenší hmotná částice´, která je dále nedělitelná, atomistická teorie)
- také duše je tvořena atomy → 1. klasicky materialistický ucelený princip (pohyb = princip vzniku a zániku) = vznik vesmíru
- atomy mají primární vlastnosti (tíha, hustota, tvrdost) a sekundární vlastnosti (proměnlivé vlastnosti, kterých může být mnoho)
- atomy se neustále pohybují → na rozdíl od Parmenida připouští existenci jsoucna i nejsoucna
- podstatou všeho jsou atomy
Anaxagorás
- přišel do Atén z Malé Asie
- měl jiné názory na bohy
- bohové se nemohou chovat jako lidé  obviněn z bezbožnosti a odsouzen k trestu smrti → uprchl
- na počátku všeho stojí nehmotný princip NÚS(veškeré jsoucno vzniká ze zárodků → vytváří vše, 1. impulz ke vzniku, ale dále už nepůsobí) který je však pouze při vzniku a dále se vše vyvíjí podle přírodních zákonitostí → deismus
- co je božské, by mělo být jen jedno (rozpor s polyteistickým Řeckem)