Utopický socialismus

Řecky: u = ne, topos = místo čili utopie je neexistující místo. Utopie představují jakýsi popis ideální společnosti. Jejich společným znakem je, že představují alternativu ke stávajícímu a společenskému uspořádání. Utopie vycházejí z dobových představ o společnosti a jsou logickým vyústěním představ jejich tvůrců o lidské a společenské podstatě.
Charakteristickým rysem utopického socialismu je to, že vytyčuje požadavek záměny kapitalismu socialismem v době, kdy kapitalismus se ještě plně nerozvinul a proletariát se ještě nezkonstituoval v samostatnou třídu, proto kapitalistická společnost není odsuzována jako historický jev, ale hlavně z pozic morálního hodnocení. A tak socialistickou přeměnu společnosti neváží utopický socialismus pouze na dělnickou třídu a obdobně nevidí v sociální revoluci jediný možný způsob realizace této přeměny. Většinou se utopičtí socialisté omezují na získání lidí pro vytyčené ideály intenzivní propagandou či příkladem (organizování komun) a počítají i se získáním vlivných představitelů vládnoucích tříd.
Za zakladatele utopického socialismu se považuje Thomas More (1478 – 1535), anglický renesanční humanista, autor díla: „Knížka v pravdě zlatá, stejně užitečná jako zábavná, o nejlepším stavu státu a novém ostrově Utopii“ 1516 – základní hospodářskou buňkou svobodného státu je rodina, výroba je založena na řemesle, vládne demokratická správa, rovnost ve vykonávání práce, lidé pracují šest hodin denně a ostatní čas věnují vědám a umění, neexistuje protiklad mezi fyzickou a duševní prací a mezi městem a venkovem. Rovněž Thomas Campanella (1568 – 1639) snil ve svém díle „Sluneční stát“ (Civitas Solis), napsaném v roce 1602 a poprvé uveřejněném v roce 1623, utopii o ideální společnosti, kde neexistuje soukromé vlastnictví, kde společná práce je zárukou hojnosti, kde však existuje přísná kontrola způsobu života, vláda kněží, která je v podstatě teokratická.
Prvky utopického socialismu lze ovšem najít již dříve u středověkých „kacířů“ (bohomilové, valdenští, kataři, begkardové), v programech rolnických povstání za feudalismu, v husitsví (táborité), u Thomase Münzera (1490 – 1525), který byl vůdcem selské války v Německu a vyzíval povstavší rolníky k nastolení „království božího na zemi“. Revoluční směr utopického socialismu potom vyvrcholil v babeufismu, pojmenovaném jménem jeho vůdce a nejdůležitějšího teoretika Graccha Babeufa (1760 – 1797), šlo o revoluční hnutí ve Francii 18. století, usilující o „Republiku rovných“ – jednotnou, z jednoho centra řízenou celonárodní komunu. V roce 1796 hnutí zorganizovalo „Spiknutí rovných“, které však bylo odhaleno.

Nejvýznamnější představitelé
Charles Francois Maria Fourier (1772 – 1837) tvrdil, že špatný není člověk, nýbrž společnost, v níž žije, proto je nutné vytvořit takové společenské podmínky, které by napomáhaly plnému uspokojování lidských vášní, jejich rozvoji a rozkvětu. Základní jednotkou společnosti se stanou falangy, výrobně – spotřební celky, rušící obchod, každý člen falangy bude mít právo na práci, rozdělování se bude dít podle práce a nadání.
Claude Henri Rouvroi de Saint Saimon (1760 – 1825) byl názoru, že společnost by měla být založena na vědecky organizovaném, plánovitém mohutném průmyslu. Jednalo by se o centrální společenské řízení národního hospodářství, ovšem soukromé vlastnictví a třídy by byly zachovány. Vládnoucí postavení by měla mít věda a průmysl, vědci a průmyslníci, k nímž řadí továrníky, obchodníky, bankéře i dělníky.
Robert Owen (1771 – 1858) přikládal mimořádný význam výchově, připravoval „nový mravní svět“, budoucí beztřídní společnost si představoval jako svobodnou federaci samosprávných komun, v nichž každá čítá od 300 do 2000 lidí. Žádá odstranění všech bezpracných důchodů a rozdělování spotřebního fondu podle potřeb členů komun. Organizoval pracovní komuny (dělnické osady), například „New Harmony“ v USA v letech 1825 – 29 a „Harmony Hall“ v Anglii v letech 1839 – 45 a směnné bazary (centrálně řízená výměna přebytků produkce komun), ovšem neúspěšně.
Na myšlenky utopických socialistů navázal Karel Marx (19. století) se svou koncepcí historického materialismu. Byl toho názoru, že veškeré myšlení a vědomí člověka určuje společenský život, zvláště pak ekonomické, sociální a politické podmínky. Dějinný proces chápe jako rozpor ekonomických struktur společnosti, z nichž pak vyplývají sociální a politické konflikty (tzv.třídní boj)

George Orwell – 1984
Stejně jako vznikaly utopie, vznikaly i tzv. antiutopiie. Předmětem antiutopií bylo také popsání nějakého utopického systému, ale cílem zde bylo vyjádřit pocity člověka, který je lapen v takovémto světě, vyjádřit, kam až může utopický systém vést a že žádná ideální utopie neexistuje.
Jednou z nejlepších antiutopií je dílo Geoge Orwella 1984, které lze nahlédnout jako varování před jakoukoli totalitní mocí. Je až s podivem, jak dokázal člověk, který neměl nikdy zkušenost s totalitním režimem, dokonale zachytit fungování totalitního systému a dovést jej k úplné dokonalosti. Podařilo se mu popsat všechny důležité atributy totalitní moci.
V románu 1984 je ovládání lidí tak dokonalé, že se prostřednictvím jejich myslí vytváří sama skutečnost. Strana tvoří skutečnost ovlivňováním myšlení svých poddaných.

Hodnocení referátu Utopický socialismus

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  6 158×
  731 slov

Komentáře k referátu Utopický socialismus

beruška
tak z tohodle se učim na písemku v 8.třídě x)