Bedřich Smetana

(*2.3.1824 - 12.5.1884)

Dětství Bedřicha Smetany bylo šťastné a plné pohody. Již jeho příchod na svět o masopustním úterku 2. března 1824 byl přivítán s jásotem o to větším, že otec, podnikavý a pilný panský sládek František Smetana, se konečně v desátém dítěti dočkal syna.

Studoval v Jihlavě, Havlíčkově(tehdy Německém)Brodě a v Plzni. Na studiích se seznámil s Karlem Havlíčkem Borovským, s kterým se scházel do jeho smrti. V Praze byl žákem slepého Josefa Proksche, u něhož studoval kompozici i virtuózní hru na klavír. V období studia měl Bedřich Smetana roztržky s otcem, který hudbu amatérsky podporoval, ale jako profesi odsuzoval, proto ho v ní ani finančně nepodporoval.
Bedřich Smetana patřil ke generaci umělců Národního divadla. V roce 1848 založil hudební ústav, kde vyučoval hře na klavír. V této době se znovu potkává s Kateřinou Kolářovou, s kterou se zná z dětství, a ta se roku 1849 stala jeho ženou.

V padesátých letech 19. století musel z existenčních důvodů opustit svou rodnou zem. Působil pět let ve Švédsku, kde se věnoval pedagogické práci a koncertní činnosti. Za dobu jeho pobytu ve Švédsku vystoupil před veřejnost celkem 69krát. Po zlomení tzv. „Bachova absolutismu“ se Smetana vrací do vlasti. Při zpáteční cestě umírá jeho žena.

Krom této smrti ho jinak provází štěstí. Stává se sbormistrem „Hlaholu“, řídí hudební školu, od roku 1866 je dirigentem v „ Prozatimním divadle“, podněcuje český hudební život činností v Umělecké besedě i hudebně kritickou prací. Svými operami Braniboři v Čechách a zejména Prodanou nevěstou na libreto Karla Sabiny dosáhl skutečného ideálu české národní hudby, jenž pak cílevědomě rozšiřoval do dalších oblastí kompozičního umění. Jeho České tance pro klavír, stylizace klavírních polek jako nejtypičtějšího projevu české tvořivosti, dua pro housle a klavír Z domoviny, sbory Věno, Rolnická Píseň na moři, Odrodilec, Tři jezdci,Tři ženské sbory, kvartet Z mého života ad. jsou díla , jež vývoj české hudby orientovala k pozitivním národním hodnotám. Bedřich Smetana se snaží všemi prostředky sloužit národnímu životu a umění.

Symfonická báseň Má vlast je složená se symfonických básní : Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor, Blaník, opery Dalibor, Dvě vdovy, Libuše, Hubička, Tajemství, Čertova stěna se stali typem české melodiky, na niž navazovali další skladatelé včetně Antonína Dvořáka. Vrcholem Smetanovy operní tvorby byla nejen Prodaná nevěsta, jež skladateli v roce 1892 na světové výstavě ve Vídni zajistila světovou slávu , ale též Libuše, určená ke slavnostnímu otevření Národního divadla.

Bedřich Smetana se po svém ohluchnutí v roce 1874 uchýlil do samoty myslivny a okolních lesů svého švagra v Jabkenicích, kde dožíval svůj smutný a tolika bolestmi prostoupený život (9.6.1854 mu zemřela prvorozená dcera Gabriela, v tomtéž roce 6.9. zemřela druhorozená Bedřiška a v roce 1856 zemřela jeho čtvrtá dcera,roční Kateřina). Přesto v absolutní hluchotě, jež mu byla údělem na posledních deset let života, tvořil svá vrcholná díla :Má vlast, Hubička, Sny, České tance. Chvíle, kdy mohl komponovat, aniž by trpěl prudkými bolestmi, byly stále menší. Smetana dožil svůj věk v ústavu pro choromyslné v Praze a byl pochován na Vyšehradském hřbitově.

Použitá literatura:
Ratibor Budiš - Bedřich Smetana (Horizont 1974)