Starověk v hudbě

I. VZNIK HUDBY

hudba vznikla ze základní potřeby komunikace (při hledání řeči)

podle etnomuzikologické teorie uměl člověk rozlišit různé výšky tónů a uspořádat je do určitého celku již před 40 000 lety

první hudební projevy za Homo musicus při význačných událostech (pohřební rituály, lovy, obřady spjaté s plodností …)

první nástroje:

první důvěryhodná svědectví až z paleolitu idiofony (= samozvučné bicí nástroje): chrastítka z lebek nebo vyschlých plodů se semeny vevnitř, foukání přes zkosený okraj kosti, poklepávání 2 kostmi o sebe, tření ozubenými škrabkami …

Isturitz, Dolní Navara (20 000 př.Kr.) malá flétna s dírkami po straně

hudební luk – Pyreneje, jeskynní malby – jeden konec opřený o zuby (ústa jako ozvučnice), lehké poklepávání na strunu kostěnou nebo dřevěnou hůlkou (tvorba tónů) tanec

rombus = rozšířený aerofon (dech.nástroj) – složen z ploché kostěné nebo kamenné části připomínající kosočtverec (vzhled hrotu oštěpu), na jednom konci otvor k uvázání dlouhého provázku hráč jím točil nad hlavou – svištivý zvuk. Použití k rituálním účelům, v noci (hlas duchů)

v megalitickém období (3000 př.Kr.) zdokonalení – seříznutím hrotu současně 2 nebo 3 zvuky

zachován dodnes v někt. oblastech Oceánie, Afriky a Evropy (např. ve Španělsku zumbadera, brambadera, roncador)

II. STAROVĚKÉ CIVILIZACE

kolébka civilizace = území mezi Eufratem a Tigridem (souč.Irák)

ve 4.tis.př.Kr. zde Sumeřané na J Mezopotámie rozvíjeli hudeb.činnost náb.charakteru melodie kalutu – opakování, specifický druh modlitebního zpěvu (začíná kněz a jemu odpovídá sbor pomocných kněží, kteří slouží obřad)

hudební nástroje:

dechové: flétny (tigtigi) a hoboje (abub)

strunné (= chordofony): lyry (algar) a malé horizontální harfy (zagsal) – hrobky v Uru (2500 př.Kr.)

bicí: velký buben (balag), kotlíky (liris a ub), kastaněty a sistra, později cymbalon i zvonky

Asyřané (2000 př.Kr.) zdokonalili harfy primitivní loutna (pantur)

Babylóňané – vylepšili nástrojové spektrum

- vypracovali hudební teorie úzce spjaté s tehdejšími mat. a astronom. znalostmi vliv na kosmologické a etické koncepce hudby rozpracované v 6.st.př.Kr. řeckým filozofem a vědcem Pythagorem („harmonie sfér“)

Egypt:

od Staré říše (asi 2635-2155 př.Kr.) panuje intenzivní hudební život

pěstována všemi společenskými třídami

rozvoj harfy, velký význam hlas (spojován s božstvem – souvisel s dechem představujícím nehmotnost duše)

řec.historik Herodotos při cestě do E. zaznamenal tisíciletý hymnus (Maneros) a potvrdil použití chromatické stupnice  E. jako Babylóňané – 7 tónů v souvislosti se 7 planetami

v Nové říši (asi 1550-1080 př.Kr.) v období mezi XVIII. a XX. Dynastií nebývalý rpzkvět hudby epocha Nefertiti, Tutanchamóna a Ramesse II., éra monumentálních chrámů v Abú Simbilu, Luxoru a Karnaku

III. ANTICKÉ ŘECKO A ŘÍM

hudba v Řecku – podobný umělecký význam, jak jej chápeme dnes

hudba nabyla etického obsahu – prvek dokonalosti, nástroj ke zlepšení lidského chování a myšlení

za Pythagorova vedení se zkoumala matemat.závislost tónů – chápání hudby jako hmoty ve fyzikálním smyslu

Pythagoras formuloval kosmickou teorii, v níž byl vesmír chápán jako harmonický prostor, v němž planety vydávají nepřetržitý tón a zachovávají tónový odstup obdobně jako jednotlivé stupně ve stupnici nejnižší tón – Měsíc (nejblíže Zemi), nejvyšší tón – stálice; 7 planet zachovává vzdálenost 1 tónu kosmická stupnice tvořena 7 tóny, tato teorie = „harmonie sfér“

hl. pyth. přínos – studium kvantity tónu: základem nástroj monochord s ozvučnou stěnou a jednou napjatou strunou vydávající pevný neboli základní tón (c); zkrácení struny na polovinu – stejný tón zvýšený o oktávu (c-c´); zkrácení struny o 2/3 – kvinta (c-g)  následné propočítání ostatních tónů stupnice

Řecko:

hudba nedílnou součástí tragédie a poezie – kitharisté a hráči na aulos (= aerofon s dvojitým plátkem); měření kroku, zdůraznění důležité pasáže, držení těla ve výrazovém postoji

nejlepší kitharisté dosáhli spol.výsad

kithara = hudební symbol klasického řecka

pěvci interpretovali nomy = pův.lidové skladby upravované a dovedené postupně k vytříbenosti – jejich forma dovolovala improvizaci a krátké sólové, téměř vždy kitharové vstupy

Řím:

všechny hudební zvyklosti Řecka byly převzaty a uchovány Římem

úpadek hudby Petronius: Satirikon – s krutou sžíravostí zde líčí kitharisty

alexandrijští teoretikové (Nikomachos, Athénaios) vyzdvihovali pův.význam h. v Řecku