Historie médií

Začněme třeba disketovou mechanikou. Ta byla vynalezena v IBM v roce 1967 a o tři roky později uvedena na trh. Původně sloužila jako read-only memory, na diskety — tehdy osmipalcové, jednostranné, o kapacitě kolem 100 KB — tedy nebylo možné zapisovat. V roce 1973 už ale byla k dispozici vylepšená verze — kapacita se zvýšila na 250 KB a byl možný i zápis. Osmipalcové diskety moc známé nejsou, ale jejich nástupkyně — 5.25" floppy disky jsou známější,spatřili světlo trhu v roce 1976 a měla kapacitu pod 100 KB. To se ale rychle zlepšilo až na 1,2 MB. Dodnes používané 3.5" diskety jsou staré 22 let; začínaly na kapacitě 322 KB (a také bývaly původně zhruba dvakrát tlustší). Nějakou dobu byly k dispozici o kapacitě celých 2,88 MB, ale bohužel se nerozšířily, a tak dnes používáme jejich poloviční kolegyně. A asi ještě nějakou dobu používat budeme, přestože díky stále levnějším a rozšířenějším CD-RW mechanikám je jim prorokován brzký konec.

Pro zajímavost — na počátku 80. let zkoušely některé společnosti prodávat vlastní verze disketových mechanik a disket o různých rozměrech — od dvoupalcových až po čtyřpalcové. Naštěstí se neuchytily

Kdo vymyslel, jak budou na klávesnici rozloženy klávesy? Proč zrovna QWERTY .Pátrání po původu tohoto uspořádání nás zavede až do 19. století, kdy byl vynalezen psací stroj — písmena na jeho klávesnici byla rozložena podle četnosti výskytu ve slovech. Málo častá se střídala s hodně používanými, protože kdyby byly nejčastěji používané znaky narovnány vedle sebe, stroj by se každou chvíli zasekával. Na počítači tento problém odpadl, a tak byl učiněn pokus o zavedení nového uspořádání — po svém vynálezci bylo pojmenováno Dvorak. V prostřední řadě jsou nejfrekventovanější písmena (angličtiny) — AOEUIDHTNS — takže u mnoha slov se prsty pohybují pouze po ní. Ale Dvorak se nakonec neuchytil.Ale klávesy na psacím stroji nebyly rozloženy zcela optimálně, protože — z komerčních, reklamních důvodů — byla všechna písmena slova „typewriter“ úmyslně umístěna do jediné řady.

Historie CD (a CD-ROM mechanik) začala — pomineme-li důležitý rok 1958, kdy byl vynalezen laser — v roce 1969, kdy se příslušná myšlenka zrodila v hlavě holandského vědce Klasse Compaana. O rok později byl hotov první prototyp a v roce 1977 představil Philips digitální audio disk na veletrhu v Tokiu. Pak bylo třeba se dohodnout na několika základních věcech — například z jakého materiálu se budou disky vyrábět, jaké budou mít rozměry, jak se na ně bude hudba zaznamenávat atd. — a v roce 1982 byly firmy Philips a Sony (na vývoji spolupracovaly) připraveny vyrazit s novým produktem na trh. Cédéčka i přehrávače se skvěle prodávaly a brzy se přišlo na to, že by se na blyštivý kotouček dala ukládat i data. První CD-ROM mechaniky a média, o zapisovacích mechanikách nemluvě, byly drahé a pomalé; zlom nastal v roce 1996 (novinkou tohoto roku bylo DVD), kdy ceny začaly výrazně klesat a záhy si vypalovačku mohl dovolit valná většina uživatelů.

První harddisk z roku 1957 byl od IBM, měl kapacitu 5 MB, padesát disků o průměru 24 palců (cca půl metru) a stál 35 000 dolarů. To je v přepočtu kolem 7000 dolarů za megabajt, což je dnes, při ceně necelého desetníku za totéž, prostě nepředstavitelné. Navíc, praharddiskům potřebovaly, stejně jako tehdejší počítače, klimatizovanou místnost. V roce 1973 přišel Winchester, vysokorychlostní disk s větší kapacitou a hlavami „plujícími“ velmi těsně nad plotnami. První Winchestery byly ještě poměrně velké, ale v roce 1980 se zmenšily na pět a čtvrt palce a o tři roky později se pevný disk stal víceméně standardní součástí počítačů. Dnes se běžně používají 3.5" disky o kapacitách několik desítek GB, a kdo chce, může si pořídit disk o rozměrech přívěsku na klíče.

Hodnocení referátu Historie médií

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  6. září 2007
  5 720×
  599 slov

Komentáře k referátu Historie médií