Divadlo ve světě od počátků do poloviny 20. století

Charakteristika dramatu jako lit. žánru

DRAMA = jeden ze základních druhů literatury (vedle epiky a lyriky). Ztvárňuje děj. Klasickému dramatu chybí vypravěč. Děj je utvářen dramatickým dialogem, jen zřídka střídaným monologem jednajících postav. Drama má 2 podoby: kniha
útvar, který se připravuje na scéně
(dramatik = autor divadelních her, herec = umělec, který vytváří dramatickou postavu, užívá zejména prostředky vlastního těla – vzhled, mimika, pohyb, mluva v souhře s dalšími herci, režisér = pracovník, který sjednocuje umělecké složky a technické prostředky do konečné struktury dramatického díla, spolupracuje s týmem dalších uměleckých pracovníků, kteří se podřizují jeho umělecké koncepci)

Drama se člení na menší úseky:
- jednání (oddělené přestávkou)
- akty (dějství)
- výstupy (změna počtu osob)

Tragédie = jeden ze základních žánrů dramatu, usiluje o zobrazení člověka
v konfliktu s nepřátelskými silami, které jsou silnější než on, v tomto
nerovném střetu hrdina zákonitě podléhá.
Komedie = jeden ze základních žánrů dramatu, usiluje o vyvolání komického
účinku zobrazením veselých a komických stránek skutečnosti, rozli-
šujeme komedii situační a komedii charakterů.
Činohra = mluvené divadlo, tento dramatický žánr stojí mezi tragédií a kome-
dií, usiluje o zobrazení všedního života a jeho konfliktu.
Fraška = komediální žánr dramatu, jehož námětem je anekdotická zápletka vy-
kreslených postav. Vznikla již v antice, rozvíjela se zejm. ve středo-
věku (např. Fraška o kádi), v 19. stol. byla rozšířena fraška z malo-
městského prostředí.
Satira = vysmívá se nedostatkům ve společnosti nebo lidským pokleskům a
chybám. Ve středověku je satira často stavovská.
Absurdní drama = užil se termín antidrama, staví na groteskních absurdních
situacích, které přináší život, hrdinové pozbývají konkré-
tnosti, reprezentují způsob života určité společnosti, hrdi-
nové hovoří, ale místo dialogů se jedná o monology jejich
problémů a starostí, to vytváří pocit prázdnoty, rekvizity
jsou skromné a imaginární.
Muzikál = druh hudebně zábavného divadla, navazuje na operetu. Vyvinul se ve
20. letech 20. stol. v USA, od 50. let se rozšířil v Evropě. Námět
čerpá z denního života, střídá mluvené slovo, zpěv a taneční scény.

Dějiny světového divadla

 Drama vzniká v antice ve starém Řecku – vzniká ze slavností, které jsou věnovány bohu vína Dionýsovi.
Mezi řecké dramatiky patří:
Aischylos – ve svých hrách se zabývá mravností a morálkou vůbec. Tématiku hledá ve starých řeckých mýtech, kde bohové určují každému člověku jeho osud, před kterým není úniku. Nejz. hra Oresteia – přivádí nás k trojské válce, hl. hrdinou je Agabernon, který putuje po trojské válce do své vlasti, je zavražděn svou manželkou a v závěru ho pomstí jeho syn, který zabíjí svou matku a jejího milence, do konce života žije s výčitkami svědomí.
Sofoklés – píše div. hru Král Oidipus – konflikt mezi osudem a vůlí vzdorovat rozhodnutí bohů. Dále píše hru Antigona – námětem je konflikt mezi zákazy vládců, které se mění a mezi neměnnými zákonitostmi morálky.
Eurípidés – jeho tvorba je bližší životu a odvážnější. Do svých her přivádí i lidi z ulice. Jsou to postavy otroků a pomocí sociálních rozdílů poukazuje na nedostatky athénské demokracie. Postavy charakterizuje do větší hloubky. Své příběhy řeší zásahem bohů. Napsal div. hru Medeia – královská dcera, zachránila vůdce Argonautů (bájní mořeplavci, hledali zlaté rouno). Zamilovala se do něj, ale on jí nechtěl, a tak chystala pomstu, zabíjí svou sokyni, ale i 2 děti, které s ním měla.
Aristofanés – jeho komedie připomínají frašky, dokáže kolem sebe pozorovat děj a zakomponovat ho do svých her – podává věrný obraz té doby. Napsal div. hru Žáby – vysmívá se literárním snobům, bůh Dionýs přichází do podsvětí, aby vyvedl řeckého básníka, který je nejlepší. Aischylos vyhrává.

 Dále vzniká středověké drama. Počátky středověkého dramatu sahají do 12. století, vzniká v klášterech, kde se dramatizují texty evangelia, umučení a z mrtvých vstání Krista. Nejoblíbenější je scéna tří Marií, jsou to 3 zbožné ženy, které přicházejí k hrobu Krista, aby balzamovaly jeho tělo a setkávají se s andělem, který říká, že Kristus vstal z mrtvých.

 Renesance – v období renesance se rozvíjí drama antické. Mezi významné představitele patří:
ANGLIE - William Shakespeare (1564 – 1616)
Narodil se ve Stratfordu nad Avonou, byl největším dramatikem všech dob. Autor div. her, herec, spoluvlastník divadelní společnosti, organizátor divad. života. Napsal 37 div. her.
Mezi nejznámější komedie patří: Sen noci svatojánské
Mnoho povyku pro nic
Zkrocení zlé ženy
Píše také historické hry: Julius Caesar
Jindřich VI.
Richard III.
Dále píše tragédie: Romeo a Julie
Král Lear
Hamlet
Othello
Macbeth
Antonius a Kleopatra

Hamlet: Hamletův otec byl dánský král a zemřel za podivných okolností a je podezření, že byl zavražděn bratrem Claudiem, který se oženil s ovdovělou královnou dánského krále. Hamletovi se zjevil duch jeho otce a říká, že byl opravdu zavražděn. Hamlet se chce pomstít, ale aby nebyl podezřelý, tak předstírá šílenství. Král tuší, že Hamlet šílenství jen předstírá a proto jej posílá do Anglie – Hamlet se vrací a jeho mečem umírá dvořan Polonius, otec Hamletovy milé, Ofélie. Ofélie se pomate a utopí. Její bratr Laertes vyzve Hamleta na souboj. Král využije příležitosti a potře meč jedem. Když Hamlet zjistí zradu, vytrne Laertovi meč a probodne jím Laerta i krále. Současně umírá i královna, když se napije otráveného vína, připraveného pro Hamleta. Hyne i Hamlet, zraněný na začátku souboje. Jedná se o alžbětinskou tragédii, vyjadřující krizi jednotlivce a společenských hodnot.

Romeo a Julie: Romeo se zamiloval do Julie. Tajně se za sebe provdali, protože se jejich rodiny nenáviděly. Romeo pocházel z rodu Kapuletů a Julie z rodu Monteků. Byly to 2 nejmocnější rodiny ve Veroně. Romeo zavraždil Tybalta, Juliina bratrance, a byl vykázán z Verony. Juliini rodiče si přáli, aby se provdala za bohatého Parise. Julie proto vypila nápoj, po kterém vypadala jako mrtvá. Nešťastnou náhodou přišel Romeo k Julii dříve, než se probudila. Myslel si, že je mrtvá, a tak se otrávil. Když Julie našla vedle sebe svého milého mrtvého, probodla se. Smrt Romea a Julie smířila oba rody.

ŠPANĚLSKO - Lope de Vega
Jeden z nejznámějších dramatiků, napsal asi 2000 her.
Napsal div. hru Ovčí pramen (Fuente Ovejuna) – svobodná vesnice, která se vzbouří, protože velitel rytířského řádu neuznává svobodná práva vesničanů, pronásleduje její obyvatele a znásilňuje ženy. Vesničané ho proto zabijí.

 Baroko
ŠPANĚLSKO – Pedro Calderón de la Barca
Píše především komedie, nejz. Lékař své cti – hl. hrdina je žárlivý manžel, který podplatil lékaře, aby zavraždil jeho ženu pro její nevěru.
Nejnestvůrnější žárlivost – o muži, který zabíjí svou ženu, aby až ten muž zemře se nestala ženou jiného.

 Klasicismus
FRANCIE - Nejvýznamnějším autorem je Moliére
Napsal div. hru Lakomec – námět není původní, nechává se inspirovat antikou – v dramatu Plautově ve zlatém hrnci. Hl. postavou je Harpagon, který má rád peníze, pro které vše obětuje. Ztrácí svou pokladnici a to se stává jeho životní tragédií.
Dále píše div. hru Tartuffe, kde kritizuje lidské pokrytectví, je proti církvi, proti donašectví, nesmyslným institucím.

ITÁLIE – Carlo Goldoni
Autor komedií, které přibližují soudobý měšťanský svět.
Jeho nejlepší komedií je Poprask na laguně se žárlivou mileneckou dvojicí z lidového rybářského prostředí.

 Preromantismus
NĚMECKO – Johann Wolfgang Goethe
Tento autor má oblibu v dílech W. Shakespeara.
Napsal drama (tragédii) Ifigenie na Tauridě
veršovanou tragédii Faust – přibližuje zde člověka činorodého a aktivního, žijícího v duchu humanismu, který šíří dobro mezi lidmi, to mu pomáhá čelit pokušení a ďáblu. Děj: hlavním hrdinou je doktor Faust, který v touze po poznání zaprodal duši ďáblu. Přijme Mefistofelovy služby s tím, že dojde-li uspokojení, propadně duší. Je mu navráceno mládí, je pokoušen láskou k Markétce a stává se favoritem na císařském dvoře. Jako vládce přímořské krajiny, zestárlý a osleplý, avšak pln nových plánů, umírá a jeho duše dochází spásy.

Friedrich Schiller
Napsal dramata Loupežníci
Don Carlos
námětem je protest proti tyranii, nadvládě, moci nad lidem, bezpráví
Dále napsal drama Úklady a láska
hlavními hrdiny jsou dcera chudého hudebníka a syn šlechtice
dramatickou trilogii Valdštejn
vypráví o známém vojevůdci Valdštejnovi, cílem je kritika člověka, kterého ctižádost přivedla až k pádu.

 Romantismus
RUSKO – Alexandr Sergejevič Puškin
pocházel ze staré šlechtické rodiny, sympatizoval se šlechtickou vzpourou proti carovi a za svoje postoje byl vypovězen do vyhnanství. Musel žít do konce života ve venkovském sídle a byl pod policejním dozorem. Zemřel ve 38 letech – byl zabit v souboji, ke kterému ho dohnaly intriky carského dvora.
Napsal div. hru Boris Godunov – historické drama, na pozadí bojů na přelomu 16. a 17. století klade aktuální otázku vztahu mezi panovníkem a lidem a polemizuje s názory děkabristů, kteří v přípravách na revoluci s lidem nepočítali.

 Realismus
RUSKO – Nikolaj Vasiljevič Gogol
Kritizoval záporné jevy tehdejší společnosti. Viděl kolem sebe jen záporné typy: podvodníky a jejich oběti. Lidé dobří žili jen v jeho fantaziích.
Napsal satirickou komedii o 5 jednáních Revizor – odehrává se v zapadlém městečku, kde nevýznamného úředníka Chlestakova z Petrohradu pokládají za revizora, před nímž se představenstvo města snaží utajit nepořádky a proto ho všemožně uplácí. Chlestakov se nakonec prozradí v dopise příteli, který přečte pošmistr. To už ale doráží zpráva o skutečném příjezdu revizora.

 Světové divadlo 1. pol. 20. století
RUSKO – Anton Pavlovič Čechov
Vychází sice z realismu, ale užívá v něm prvků moderních směrů, soustředí se na psychologii postav
Nejz. hry jsou Racek
Strýček Váňa
Tři sestry
Višňový sad

NORSKO – Henrik Ibsen
Začal historickými dramaty a od 70. let 19. stol. píše hry s problematikou společenskou a kritizuje v nich měšťáckou morálku.
Napsal drama Nora – je to žena – matka, která se rozhodne opustit rodinu, když přichází na to, že je pro svého muže pouhou loutkou.
Další div. hry Strašidla
Nepřítel lidu
Když my mrtví procitneme
!!! Do dramatu zavedl Ibsen nový prvek – retrospekce – návrat do minulosti, pohyb časem, z dialogů postav se dozvídáme o jejich minulosti. Ibsen říká, že současného člověka formuje minulost a pomocí minulosti lépe chápeme přítomnost. !!!
Ibsen působil v nors. divadle jako dramaturg, pak se usadil na 7 let v Oslo, kde působil jako umělecký vedoucí Norského divadla. Poté odchází na 30 let do ciziny – žije v Itálii a v Německu.

ŠVÉDSKO – August Strindberg
Je zakladatelem švédského románu, naturalistického a symbolistického dramatu. Přibližuje chmurné stránky života, všímá si milostných vztahů a rodinných problémů.
Napsal dramata Otec
komedii Kamarádi
Obě dramata provází myšlenka, že žena v muži zabíjí vše dobré a způsobuje jeho úpadek.
Historická hra Spolkové tajemství

ANGLIE – Oscar Wilde
Jeho dramata uplatňují naturalismus a směřuje až k dekadenci. Využívá podobných prostředků: ironii, sarkasmus, groteskno, parodii.
Napsal div. hry Jak je důležité míti Filipa
Ideální manžel
Upoutávají vtipem a groteskní charakteristikou postav.

Na zač. 20. století se objevuje konkurence dramatu. S novými technologiemi vznikají nové druhy umění: rozvíjí se kinematografie – vzniká němý film. Jsou hrány němé grotesky.
Mezi nejvýznamnější komiky patří:
Harold Lloyd, Frigo, Laurel a Hardy,
králem komiků byl američan britského původu Charlie Chaplin (Charles Spencer Chaplin) – nejz. filmy Kid
Zlaté opojení – kde sehrál tragikomický příběh tuláka Charlieho mezi zlatokopy na Aljašce.
Ve Velké Británii natočil filmy Král v New Yorku
Hraběnka z Hongkongu
Napsal vzpomínkovou knihu Můj životopis. Až do své smrti žil ve Švýcarsku.
Velký význam ve filmové kinematografii sehráli ruští a sovětští režiséři – Dovženko, Pudovkin, Ejzenštejn, který natočil film, který se stal základem kinematografie – Křižník Potěmkin

V 1. pol. 20. století se objevuje celá řada nových směrů a proudů jako je secese, kubismus, surrealismus, dadaismus, kubofuturismus atd. a tyto směry mají vliv na drama, především symbolismus a impresionismus.
Vznikají divadla malých forem, které uplatňují prvky zábavy podobné kabaretům a cirkusům. Významným režisérem byl K. S. Stanislavský, který přinesl řadu moderních nápadů, které jsou spojeny s divadlem MCHAT = Moskevské umělecké akademické divadlo, experimentuje se světelnými efekty, s hudbou a dalšími technickými prostředky, kterými se snaží vytvořit atmosféru. Tím ovlivnil celé evropské drama.
Americké poválečné drama je plné nových žánrů, osobností a center, nejzn. divadla jsou na Broadwayi a proslavila se muzikálovou tvorbou, hrají se klasické muzikály např. My fair Lady, Hair (Vlasy), West side story,…
NY měl řadu menších avantgardních scén a tato aktivita se tvoří v 60. letech.

AMERIKA – Eugene O Neill
Nositel Nobelovy ceny, narodil se v NY, žil bohémským životem, ve 20. letech se jeho hry uplatnily na Broadwayi.
Světové proslulosti dosáhl třídílnou tragédií Smutek sluší Elektře – vychází z Aischylovy Oresteie, z níž přebírá i hlavní postavy, ale antické chápání tragična modernizuje. Děj se odehrává po skončení války Severu proti Jihu.
1. díl Návrat
2. díl Štvanice
3. díl Přízraky
Další význ. hry: Císař Jones
Milionový Marko
Popelář přichází
Velký bůh Brown

ANGLIE – George Bernard Shaw
Vychází z realistického dramatu, uplatňuje naturalismus, využívá satiru, sarkasmus a ironii.
Napsal div. hry Pygmalión – námětem je stará antická báje, hl. roli sehrává sochař Pygmalión, který vytvořil sochu krásné dívky, do které se zamiloval, socha obživne.
Hl. hrdinou je profesor Higgins, který je starým mládencem a uzavře sázku, že z ouliční prodavačky květin udělá dámu. Je profesorem fonetiky, učí ji slušnému chování, ale hl. hrdinka Líza se dostává do situace, že se nechce vrátit do prostředí ulice, profesor když sázku vyhraje, tak o ni ztrácí zájem. Ona se zamiluje a má to šťastný konec.
Další hry Pekelník
Svatá Jana
Zpět k Metuzalémovi

NĚMECKO – Bertolt Brecht
Je zaměřen proti násilí, proti fašismu a v nastávajícím socialismu spatřuje východisko problémů před válkou.
Napsal div. hry Žebrácká opera
Matka Kuráž a její děti
Strach a bída Třetí říše

V Z a STŘ Evropě se rozvíjí absurdní drama (antidrama) – staví na groteskních aburdních situacích, které přináší život, hrdinové pozbývají konkrétnosti, reprezentují způsob života určité společnosti, hovoří spolu, ale místo dialogů se jedná o monology jejich problémů, starostí a nevzájemného naslouchání, to vytváří pocit prázdnoty, rekvizity jsou skromné a imaginární.
Představitelé absurdního dramatu:
IRSKO – Samuel Beckett
Napsal div. hru Čekání na Godota

RUMUNSKO – Eugene Ionesco
Napsal div. hru Plešatá zpěvačka (původní název Angličtina bez profesora)
Podkladem je učebnice angličtiny a její groteskní text – nepřirozené věty, které slouží k výuce cizího jazyka. Hrdinové hovoří jako automaty, které chrlí věty, které spolu nesouvisí, to vede k pseudodialogu.

Hodnocení referátu Divadlo ve světě od počátků do poloviny 20. století

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  3. listopad 2007
  2 842×
  2199 slov

Komentáře k referátu Divadlo ve světě od počátků do poloviny 20. století