Vývoj českého divadla

1) Staročeské drama

- staroč. drama saha svými počátky do konce 12. stol. – v klášterech se dramatizují latinské texty evangelií, hlavně Kristova smrt a vzkříšení; později vypomáhají s hraním také učité a žáci => čeština, různé komické scény- vykázání na volné prostranství
MASTIČKÁŘ (pol. 14. stol.) – původně vložená část do velik. hry- 3 Marie, mastičkář Kostrpál a pomocní Rubín- vychvalují zboží
- obraz střed. tržiště, satira proti hloupým lidem a šarlatánům, vtipy, jazyk až vulgární; makarónismy – střídání latiny a češtiny

2) Humanismus a renesance

PAVEL KYRMEZER – Banská Štiavnica
- drama má výchovnou funkci; zpracovává bibl. příběhy, zaměřené k aktuálním problémům života
- uvažuje o nespravedlnosti, bídě a útlaku
- dram dialogy, živý jazyk, vykreslené charaktery
Komedia česká o bohatci Lazarovi, Komedia nová o vdově (sociální rozdíly)

3) Národní obrození

a) 1. fáze – generace Dobrovského
- počátky obrozeneckého divadla – působivost mluveného slova, lidové divadlo (Matěj Kopecký – loutky, Kašpárek), herecké kočovné společnosti

Úkol:
- zajistit pravidelná česká představení, vychovat české herce
- vytvořit české hry
- vliv na nár. uvědomování lidu
První scény:
- Kamenné divadlo – Nosticovo, Tylovo, později Stavovské – pro něm. aristokracii, česky jen vyjímečně; 1784 – Lessingova „Emilia Gallotti“
- Thunovký palác (čes.), U Hybernů (něm.)
- Vlastenecké divadlo (Bouda) – 1786-9; na Václavském nám., české hry – bratři Thámové, klasické hry (Moliére, Shakespeare), veselohry

KAREL IGNÁC THÁM (1763-1816) – organizátor Boudy, překlad Macbetha, loupežníků
VÁCLAV THÁM (1765-?) - +. česká hra – Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka, př. Dona Juana a Kouzelnou flétnu

 

 

b) 2. fáze – generace Jungmanna

VÁCLAV KLIMENT KLICPERA (1769-1859)
- dramata s živými dialogy – Hadrián z Římsu, Divotvorný klobouk, Rohovín čtverrohý (nemá ženskou postavu), Každý něco pro vlast (výsměch měšťáctví a falešnému vlastenectví), Na mostě (zhud. Martinů)

JAN NEPOMUK ŠTĚPÁNEK
- organizátor – nedělní představení
- Obležení Prahy od Švejdů, Čech a Němec

c) 3. fáze – vyvrcholení nár. obrození
- rozkvět divadla
-
JOSEF KAJETÁN TYL (1808-1856) – tvůrce čes. realistického dramatu, organizátor spol. života – bály, besedy, recitace, časopis Květy
Dramata – usiluje o výchovu národa
· ze současného života (Pražský flamendr, Paličova dcera, Fidlovačka, Poslední Čech – zkritizován Havlíčkem za sentimentalitu)
· historické hry (Jan Hus, Kutnohorští havíři )
· dramatické báchorky (Strakonický dudák, Tvrdohlavá žena)

Fidlovačka – fraška s písněmi, Píseň Kde domov můj (zpívá slepý houslista- melodie F. Škroupa)
Kutnohorští havíři – bouře havířů v Kutné hoře 15. stol., 1. soc. drama v naší literatuře, chtějí lepší život; hry vyjadřují ideály r. 1848
Strakonický dudák – láska Švandy a Dorotky, cesta do světa, peníze; lidové i pohádkové postavy; oslava č. lidu – vlastenectví, lásky; varování před touhou po penězích

4) Realistická tvorba posl. třetiny 19. stol.

- 1881 – otevření Národního divadla (1862 – Prozatimní divadlo) – 1. ředitel FRANTIŠEK ADOLF ŠUBERT – Drama 4 chudých stěn – svárovská stávka

LADISLAV STROUPEŽNICKÝ (1850-1892)
- veselohra Naši furianti – jihočes. vesnice, spor o to, kdo bude ponocným; ironický a kritický pohled na vztahy mezi lidmi na vesnici; furiantství - myslí si, že jsou všeznalí (starosta, švec a voják), soupeřivost, vytahují se mezi sebou

GABRIELA PREISSOVÁ (1862 – 1946)
- tragédie ze slovácké vesnice – Gazdina roba – Eva páchá sebevraždu kvůli matce svého milého
- Její pastorkyňa – Jenůfa, schovanka Kostelničky, otěhotní, K. dítě utopí a Jenůfa odchází s jiným
- lidé ovládáni majetkem, pokrytectví; prokreslené charaktery

ALOIS (1861-1925) a VILÉM MRŠTÍKOVÉ
- real. tragédie Maryša – slovácká vesnice; soc. rozdíly a úloha peněz na vesnici, předsudky
- Maryša je donucena na vzít si bohatého, ale starého sedláka, kterého nemiluje, nakonec ho otráví – vzor z antické tragédie; slovácké nářečí

JAROSLAV VRCHLICKÝ (1853-1912)
- snaha o dramata, spíš průměrný – trilogie Hippodamie (zhud. Fibich), Noc na Karlštejně, Drahomíra (1. drama v ND)

ALOIS JIRÁSEK (1851-1930)
- historická dramata – husitská trilogie – Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč – symbolizují věrnost pravdě a boj ze ní
- pohádkové drama Lucerna – lidové a humorné prvky, dobrý konec

 

5) drama 1. pol. 20. stol.

a) OFICIÁLNÍ DIVADLO – Národní divadlo a Městské divadlo na Vinohradech (režisérské divadlo)
· linie impresionistická, vitalistická, poetická náladovost
- divadlo je um. celek – (+ světlo, hudba, scéna) – vliv rus. režiséra Stanislavského – 1909 – Strýček Váňa
JAROSLAV KVAPIL (1868 – 1950) – rež. ND, manž. Heleny Kvapilové; poetičnost – Princezna Pampeliška – jde hlavně o prostředí, ne o děj; Rusalka – libreto k Dvoř. opeře

FRÁŇA ŠRÁMEK
- Léto – lyrická oslava mládí a lásky proti měšť.světu
- Měsíc nad řekou – lyrické drama, stesk stárnoucí generace – sjezd abiturientů, naproti tomu nadšení jejich dětí; zachycení nálady v okamžiku, působivost přírody na člověka
- Šrámkův přínos – smyslová obraznost, impresionismus a vitalismus, oslava prostých hodnot
· prohloubení psychologie postav, omezení zápletek (vliv Ibsena) – JAROSLAV HILBERT – Vina – mravní problém svedené dívky; 5 postav, 1 odpoledne
· historické drama – realistické (Jirásek), nebo s prvky symbolismu a fil. reflexe - Hilbert – Falkenštejn; Mahen – Jánošík
· vážné drama – Fr. Langer – Periférie (o lidech na okraji společnosti, hledání spravedlnosti)

 

 

 

 

b) NEOFICIÁLNÍ LIDOVÉ DIVADLO – zábavní scény, šantána, kabarety
- Červená sedma (Bass), Revoluční scéna (Longen)
- lidová komika – Ferenc Futurista, Saša Rašilov, Vlasta Burian

c) AVANTGARDNÍ SCÉNY – od pol. 20. let (protějšek tzv. kamenných divadel)
- vliv poetismu, inspirace lid. zábavou, tvůrčí divadlo (spojení s diváky)
· Osvobozené divadlo – zal. ve 20. letech, režiséři Honzl, Frejka, autorská a herecká dvojice Jiří Voskovec a Jan Werich (divadlo autorské)
- první představení – Vest Pocket revue – vliv poetismu (uvolněná stavba, sled dram., hud. a tanečních čísel = parodie na tradiční postupy); písně, zábava, recese, smích – východisko z chaosu poválečné doby;
- jazyk – komické novotvary (napnelismus), cizí jazyky, slang
- 30. léta – od dadaistického humoru k politické satiře (hosp. krize, fašismus); spolupráce s džezovým skladatelem Jaroslavem Ježkem
- zčásti improvizované vysoce intelektuální dialogy na předscéně – reakce na akt. události
hry:Caesar (proti fašismu, nedostatky demokracie), Osel a stín, Kat a blázen (původ diktátora), Balada z hadrů (F. Villon jako tribun lidu), Rub a líc (krize a fašismus), Nebe na zemi, Tmavomodrý svět, Těžká Barbora, Pěst na oko
- součástí textů – moderní písně (Hej rup, David a Goliáš)
- 1938 – divadlo zavřeno, V+W – USA, Werich – po válce divadlo ABC

· D34-41 - avantgardní experimentální scéna založena 1933/34 – režisér a dramaturg
E. FRANTIŠEK BURIAN (1904-1959) – spis., skladatel, herec a výtvarník
- moderní lyrický div. styl – propojení všech složek (text, hudba, mimika, světlo…), kritický pohled na spol. dění; využití rytmizované sborové recitace – voiceband

repertoár: Klicpera, Shakespeare, Moliére; dramatizace Švejka, Krysaře, Máje, lidová dramata, Brecht, Nezval (Milenci z kiosku, Manon Lescaut)
- r. 1941 – zavřeno gestapem, Burian – konc. tábor, po B. smrti – Divadlo E. F. Buriana

d) PROTIFAŠISTICKÁ DIVADELNÍ FRONTA – konec 30. let a okupace
- sblížení oficiálního a avantgardního proudu – Čapek – Matka, Bílá nemoc; Vančura – Jezero Ukereve
- za okupace většina divadel zavřena

Hodnocení referátu Vývoj českého divadla

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  9. duben 2008
  4 551×
  1028 slov

Komentáře k referátu Vývoj českého divadla