Vývoj českého dramatu v průběhu 20. století

Drama v ČR nikdy nebylo srovnatelné se světem, kromě dramatického umění KARLA ČAPKA a VÁCLAVA HAVLA. V 1. pol. 19. stol. byl významným dramatikem J. K. TYL a V. K. KLICPERA, ve 2. pol. pak převládal naturalismus a realismus – PREISOVÁ, JIRÁSEK, STROUPEŽNICKÝ, MRŠTÍKOVÉ, DYK, ŠRÁMEK. Ti udržovali kontakt s evropskými divadly díky JAROSLAVU KVAPILOVI a HUGU HILAROVI (expresionisté). Po 1. sv. válce vznikaly psychologické hry, společenská, hist. dramata, veselohry a satiry (vznikají nová divadla), vliv G. B. SHAWA. Ve filmu se objevovali herci: FR. SMOLÍK, HUGO HAAS, OLGA SCHENPLUGOVÁ, LADISLAV PEŠEK. KAREL ČAPEK napsal mnoho svých her(BÍLÁ NEMOC, MATKA, R.U.R., VĚC MAKROPULOS…) Vznikala avantgardní divadla, lidové zábavy, kabarety, cirkus, grotesky, myšlenkově se vychází z revolučního kolektivismu, dadaismu, ale i poetismu.

- OSVOBOZENÉ DIVADLO – vznik v roce 1926 jako odnož Devětsilu, divadlo satirické
- 1927 – J. JEŽEK – jazzové rytmy, VOSKOVEC a WERICH (studentská představení),
režisér JINDŘICH HONCL
- WEST POCKET REVUE – 1. představení, dramatický žánr uvolněné kompoziční
skladby, set dramatických i tanečních a hudebních čísel, která jsou sestavena v souvislý scénický celek, parodie postupů tradičního divadla a opery, studentská recese
- CAESAR (1932-38) – přeměna v politické divadlo, o velikosti a směšnosti diktátorů
- komedie – SVĚT ZA MŘÍŽEMI, KAT A BLÁZEN, OSEL A STÍN, BALADA Z HADRŮ, RUB A
LÍC, HEJ RUP, TĚŽKÁ BARBORA (píseň David a Goliáš)
- užívání argotu, hovorové češtiny, všech vrstev jazyka, napadání klišé a frází, tvoření
nových slov (cukatéra)
- předscény – FORBÍNY – V+W+obecenstvo improvizace, kritika hlouposti a maloměšť.
- Werich odešel do USA, návrat - napsal FIMFÁRUM a LINCOLN 1933 (povídky o USA)
- DIVADLO D34 – D39 – číslo zobrazuje letopočet sezóny, snaha proniknout s nejnáročnějšími díly k divákům
- EMIL FRANTIŠEK BURIAN – hud. skladatel, opery, balety, jazz, výtvarník, herec, recitátor
- Osvobozené divadlo, divadlo DADA
- zavedl voiceband – moderní rytmicko-sborová recitace
- snažil se adaptovat klas. drama – Kupec Benátský, Lakomec
- VOJNA – scénická montáž z lid. poezie, zaktualizoval protivál. tradici nár. písňové lyriky
- uváděl díla svých současníků – B. Brecht (Žebrácká opera), V. Nezval (Manon Lescaut)
- syntetické divadlo – režisér podněcuje herce k co největšímu prožitku, náznak a jevištní
metafor, film. projekce, melodie lid. písní a jazz. songů
- OSM ODTAMTUD – vzpomínky, soubor povídek

Poválečné drama často zpracovává okupační tématiku hojně využívající jinotajů.
JAN DRDA – HRÁTKY S ČERTEM – navazuje na Tylovskou tradici, hl. hrdina je nebojácný český voják Martin
Kabát, dalšími tématy jsou práce, peklo (hrozí i loupežníkovi Sarkafarkovi a
otci Školastikovi, kteří se ale napravili)
- DALSKABÁTY HŘÍŠNÁ VES

V letech 1945 – 1948 docházelo k rozvoji divadelní satiry.
- DIVADLO SATIRY – V. BLAŽEK, J. KAINAR
- DIVADLO V+W – obnovené osvobozené divadlo)
- DIVOTVORNÝ HRNEC
- D46 – E. F. BURIAN – v 50. letech podlehl ideologii

V letech 1948 – 1956 byla satira nežádoucí, požadována byla konstruktivní satira (útoky na minulost a na západ). Rozvíjelo se budovatelské a socialisticko-realistické drama, tragické konflikty jsou nahrazeny komediálními zápletkami, hlavním tématem je zesměšňování třídních nepřátel a předsudků.
- M. STEHLÍK – VYSOKÉ LETNÍ NEBE

Po roce 1956 se situace pomalu uvolňuje.
- VÍTĚZSLAV NEZVAL – DNES JEŠTĚ ZAPADÁ SLUNCE NAD ATLANTIDOU – boj za mír přenesen do dávnověku,
varování před nukleární energií, v závěru dominuje vize šťastnější budoucnosti nad obrazem zkázy země
- PAVEL KOHOUT – ZÁŘIJOVÉ NOCI – konflikt mezi „rozumným“ komunistou a jeho nadřízeným, dogmatickým
komunistickým představitelem
- TAKOVÁ LÁSKA – o lásce, zklamání i vině, která není jednoznačná, o souzení, které se
nevejde do právních norem, dostalo se mu velké uznání i na západě
- FRANTIŠEK HRUBÍN – SRPNOVÁ NEDĚLE – konflikt mezi matkou a dcerou
- KŘIŠŤÁLOVÁ NOC – úpadek venkova v důsledku kolektivizace

Drama se postupně sbližuje s filmem, kabaretem i muzikálem.
- REDUTA – 1957 – IVAN VYSKOČIL, JIŘÍ SUCHÝ
- 1957 – 1958 – vznik text-appealů, vzniká koncepce nedivadla – záměrně nehotové představení
(upřímná a otevřená hra s divákem, smyslem je boj s vlastní blbostí)
Od roku 1958 pomalu vznikala na české scéně divadla malých forem jako SEMAFOR, DIVADLO NA ZÁBRADLÍ.

V 60. letech zažívaly kamenná divadla krizi návštěvnosti, diváci častěji navštěvovali divadla malých forem. Ta navazovala na meziválečnou avantgardu a poválečné divadlo satiry a divadlo V+W. Začala se vyvíjet autorská divadla, kdy autor zároveň vystupoval na jevišti, pracovala s nadsázkou, groteskou, zkratkou, improvizací aj. Divák byl vtahován do hry jako spolutvůrce.
- STUDIO YPSILON – vznik, přesun z Liberce do Prahy
- VEČERY NAPŘIDANOU – kolektivní a úmyslně chaotické improvizace
- SEMAFOR – navazuje na tradici šantánů, kabaretů a grotesek
- JONÁŠ A TINGL-TANGL – volný sled scén, výjevů a kabaretních čísel
- JIŘÍ SUCHÝ – nešika, snílek, JIŘÍ ŠLITR – natvrdlý pedant
- koncem 60. let po Šlitrově smrti přišla JITKA MOLAVCOVÁ – JONÁŠ A MELICHAROVÁ
- vznik prvních muzikálů – KDYBY TISÍC KLARINETŮ
- STARCI NA CHMELU
- zpívali - GOTT, URBÁNKOVÁ, PILAROVÁ, MATUŠKA, BOBEK
- ŠIMEK A GROSSMANN – NÁVŠTĚVNÍ DEN – navazovali na Haška a slovní humor V+W
- DIVADLO JÁRY(DA) CIMRMANA – Z. SVĚRÁK, L. SMOLJAK
- představení – 1. polovina – SEMINÁŘ – parodie pseudovědy a logického osvětářství
- 2. polovina – DRAM. AKCE – podoba ochotnických reakcí, tvoří se stylový kontrast
- DOBYTÍ SEVERNÍHO PÓLU, VYŠETŘOVÁNÍ ZTRÁTY TŘÍDNÍ KNIHY, HOSPODA NA MÝTINCE, NĚMÝ
BOBEŠ, DLOUHÝ, ŠIROKÝ, KRÁTKOZRAKÝ, VIZIONÁŘ, POSEL SVĚTLA

Od konce 50. let do 60. let byli autoři ovlivněni hrami a inscenačními metodami BERTOLTA BRECHTA, který založil metodu tzv. epického divadla, používá zcizovací efekty (snaha zrušit iluzi, odvést diváka od vciťování se do rolí, možnost kritických postojů a hodnocení – MATKA KURÁŽ A JEJÍ DĚTI, STRACH A BÍDA TŘETÍ ŘÍŠE). Od poloviny 60. let vznikalo absurdní drama po vzoru SAMUELA BECKETA (ČEKÁNÍ NA GODOTA – jména hrdinů – Estragon, Vladimir a Pozzo – reprezentují celý svět, mluví, ale nikdy nedojde k činům – podobenství o situaci lidstva, člověk zůstává sám)
- MILAN UHDE – psal „nonstop - nonsens“ – podtituly jeho her
- KRÁL VÁVRA – politická hra se zpěvy zesměšňovala dobovou demagogii
- VÁCLAV HAVEL – pracoval v Divadle Na Zábradlí jako kulisák, později jako dramatik, pochází z pražské
podnikatelské rodiny, vyučen chemickým laborantem, večerně studoval gymnázium
- parodie frází – podobenství o ohrožení člověka a ztrátě lidské identity
- ZAHRADNÍ SLAVNOST – hl. postava Hugo Ploudek dokáže přivést systém k dokonalosti
v každé situaci, jazyk je zde jako nástroj odcizení
- VYROZUMĚNÍ – zavádění um. jazyka ptydepe, který má zajistit cestu ke štěstí vyloučením
nepřesností a emocionality, neosvědčí se a je nahrazen jazykem chorukor
- v 70. a 80. letech sílí autobiografické rysy
- AUDIENCE – vyšlo v samizdatu
- VERNISÁŽ, ASANACE
- MILAN KUNDERA – MAJITELÉ KLÍČŮ

V 70. a 80. letech je vyřazena řada osobností české dramatické scény předchozího období (OLDŘICH DANĚK, JIŘÍ ŠOTOLA – hist. hry, hodnotné). Roste význam malých scén. V roce 1977 u příležitosti 5. výročí West Pocket Revue se objevuje po deseti letech na scéně J. WERICH. Znovu se objevuje i IVAN VYSKOČIL (nedivadlo – improvizace, oslava čistého blbství) s hrou HAPRDÁNS (Hamlet princ dánský – vyléčí ho psychoterapie, stává se z toho běžná hra). V divadle SEMAFOR je úspěšná hra KYTICE (J. DVOŘÁK). Ve STUDIU Y je tvůrčí osobností režisér Evald Schorm (TŘINÁCT VŮNÍ). Na Moravě v 70. letech prosperuje HADIVADLO (hanácké) a HUSA NA PROVÁZKU pod vedením Bolka Polívky, ten upravoval starší hry na nové: BALADA PRO BANDITU (na motivy Nikola Šuhaje loupežníka) nebo LABYRINT SVĚTA A LUSTHAUS SRDCE. Zakázaní autoři ztrácejí kontakt s divákem, mají však úspěšné premiéry v zahraničí (Pavel Kohout, Václav Havel). Vznikají také „BYTOVÁ DIVADLA“, což jsou inscenace pro několik návštěvníků. Hrála v nich Vlasta Chramostová, hry pro ni – melodramata pro jednoho herce - psal František Pavlíček (DÁVNO, DÁVNO JIŽ TOMU, na motivy B. Němcové). Televize je v této době závažný konkurent divadla. Nejoblíbenější seriály píší Jiří Hubač (SANITKA) a J. Dietl (NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, INŽENÝRSKÁ ODYSEA).

Současní autoři - DANIELA FISCHEROVÁ – HODINA MEZI PSEM A VLKEM – o Villonovi, oficiální proud
- KAREL STEIGERWALD – oficiální drama

Hodnocení referátu Vývoj českého dramatu v průběhu 20. století

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  Petra Seitlová
  28. prosinec 2012
  3 580×
  1202 slov

Komentáře k referátu Vývoj českého dramatu v průběhu 20. století