Humanismus a renesance v české literatuře, J. A. Komenský, literatura doby barokní

Nástup renesanční kultury je poněkud opožděn (husitské války, rozkol v církvi, silná gotická tradice, …). Objevují se stavby především cizích architektů (letohrádek královny Anny, zámek v Litomyšli, v Nelahozevsi, měšťanské domy v Telči, v Novém Městě nad Metují…, radnice v Litoměřicích – sgrafita(dekorace vnější fasády) …). Malířství a sochařství se rozvíjí především na dvoře Rudolfa II. (G. Arcimboldo – alegorický portrét Rudolfa II.). Objevují se typické renesanční prvky jako zdůraznění lidské individuality, smyslová oslava pozemského života, apod. Pomalu se ale tyto rysy ztrácely. Humanisté, především katoličtí autoři, psali česky a latinsky. Jejich literatura působila na nejvzdělanější vrstvy (malý ohlas).

HYNEK Z PODĚBRAD – v jeho dílech se objevují renesanční prvky, přeložil Dekameron (G. Bocaccio)
- VERŠOVÉ O MILOVNÍKU
- MÁJOVÝ SEN

humanistická literatura se rozvíjela ve dvou směrech: jako latinská a jako česká.
JAN Z RABŠTEJNA – DIALOGUS (lat.) – fiktivní rozhovor autora se třemi šlechtici o soudobých poměrech
BOHUSLAV HASIŠTEJNSKÝ Z LOBKOVIC- evropský proslulý básník, filozof prózy
- ŽALOBA K SV. VÁCLAVU NA ČESKÉ MRAVY (lat.) – satirická próza
JAN CAMPANUS VODŇANSKÝ – básník, tragický hrdina známého Wintrova románu MISTR CAMPANUS
VIKTORIN KORNEL ZE VŠEHRD – začínal latinsky, později psal česky „hlavní představitel národního humanismu“
- KNIHY DEVATERY – právnický spis, v němž prosazoval politická práva měst
- KNIHY O NAPRAVENÍ PADLÉHO OD JANA ZLATOÚSTÉHO – přeložil z lat.,
předmluva obsahuje „PROGRAM NÁRODNÍHO HUMANISMU“ (povinnost českého vzdělance vytvářet literaturu v národním jazyce, nutnost obětování soukromých zájmů pro blaho celku)
- TROJÁNSKÁ KRONIKA – první česká tištěná kniha (rukopis pochází už ze 14. stol.)

70. léta 15. stol. – INKUNABLE – prvotisky
16. stol. – Jednota bratrská se stává významnou šiřitelkou kulturně-vzdělávacích snah

JAN BLAHOSLAV – historik, organizátor, učitel a biskup Jednoty bratrské
- FILIPIKA PROTI MISOMUSŮM - stať obhajovala potřebu vzdělání pro každého
- ŠAMOTULSKÝ KANCIONÁL – zpěvník – podílel se, v souvislosti s ním sepsal Musica
- MUSICA – poučení o hudbě a sborovém zpěvu pro neškolené zpěváky
- GRAMATIKA ČESKÁ – jazykový brus usilující o vytříbený jazyk bez nářečních prvků
- přeložil do češtiny Nový zákon (KRALICKÁ BIBLE)
VÁCLAV HÁJEK Z LIBOČAN – mluvčí katolické strany
- KRONIKA ČESKÁ – české dějiny od příchodu praotce Čecha do r. 1526,
čtivá, nehodnověrná
DANIEL ADAM Z VELESLAVÍNA – univerzitní profesor, tiskař, majitel nakladatelství Melantrich, vysoká
jazyková úroveň, popularizační, psal předmluvy a slovníky
- KALENDÁŘ HISTORICKÝ – světové dějiny (výročí)

Cestopisy: - VÁCLAV HARANT Z MITROVIC – PŘÍHODY
- KRYŠTOF HARANT Z POLŽIC A BEZDRUŽIC
Knihy zábavné, nenáročné: - povídky o Alexandru Velikém, historie o Janu Palečkovi

Příznačným rysem humanistické tvorby je úbytek veršovaných děl a bohatý rozvoj naukové prózy (právnictví, řečnictví, studium spisů). Rozkvět humanistické literatury je zastaven porážkou na Bílé Hoře roku 1620. Přední účastníci odboje jsou potrestáni, podstatná část vzdělanců odchází do emigrace.

JAN AMOS KOMENSKÝ – doznívá humanismus, barokní spisovatel
1. SPISY PEDAGOGICKÉ
- srozumitelná výuka, napodobování, od jednoduššího ke složitějšímu
- STUPEŇ PŘEDŠKOLNÍ (0-6let) – „mateřská škola“, výchova rodičů nebo chův
- POVINNÁ ŠKOLNÍ DOCHÁZKA – národní škola (všechny děti)
- ŠKOLA LATINSKÁ – výuka v latině
- AKADEMIE – univerzitní vzdělání
- INFORMATORIUM ŠKOLY MATEŘSKÉ – příručka pro matky a chůvy
- BRÁNA JAZYKŮ OTEVŘENÁ – odmítá metody memorování
- ŠKOLA HROU – vysvětlení + příklady didaktických her
- SVĚT V OBRAZECH (lat.) – metoda názornosti
2. SPISY NÁBOŽENSKO-FILOZOFICKÉ
- způsob vymanění z duchovní krize, upnutí k víře
- LISTOVÉ DO NEBE
- TRUCHLIVÝ – osobní útrapy
- HLUBINA BEZPEČNOSTI - Bůh
- LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE – alegorie, různé jazykové vrstvy, poutníka, který si vybírá
povolání, provází světem Všudybud a Mámení, objevuje se HYPERBOLA – zveličení nedostatků
3. SPISY PANSOFICKÉ
- DIVADLO SVĚTA - encyklopedie
- POKLAD JAZYKA ČESKÉHO – bohatý slovník ČJ

Baroko je období 2. pol. 16. stol. – 18. stol. Název pochází z portugalštiny – „nepravidelná perla“. Projevuje se ve všech sférách umění. Vychází z renesance, rozvíjí její postupy a prvky a zároveň je protipólem renesančního klidu a racionality. Člověk je otřesený realitou světa, kterou sám poznal, a proto se obrací do vlastního nitra.
ARCHITEKTURA: - rozvíjí a obohacuje renesanční prvky (balustrády), bohaté štuky, freskové obrazy (nástěnné
malby), vytváří iluzi prostoru, nové typy oken
MALÍŘSTVÍ: - ostré kontrasty, nadsázka, citová zaujatost, žánrové malířství (operace zad, výběr vší), skupinové
portréty, REMBRANDT, RUBENS, VELASQUEZ
SOCHAŘSTVÍ: - LORENZO BERNINI (náměstí sv. Petra), MATYÁŠ BERNARD BRAUN
- DRPAERIE – zobrazení látky
HUDBA: - J. S. BACH, G. F. HÄNDEL, ANTONIO VIVALDI
LITERATURA: - nejčastějšími tématy jsou nicota, návrat k Bohu, nedůvěra k pozemskému životu, rozvoj lidové
tvorby, barokní mystická erotika, citová zaujatost, vypjatost, kontrast, hyperbola, symboly
ROKOKO: - závěr baroka (hnilobná část)
V Čechách je baroko spojeno s protireformací, díla mají náboženskou povahu, chudá literatura (1618 – Stavovské povstání – vyvrcholily politické rozpory, 1620 – bitva na Bílé Hoře – vítězství katolíků). Doba Obnoveného zřízení zemského (Ferdinand II. Habsburský). Němčina vytlačovala češtinu, povoleno bylo jen katolictví. Protestanti odešli do exilu (Polska, Slovenska a Německa) nebo se přiklonili ke katolictví. Psala se exilová literatura, oficiální česká tvorba (duchovní poezie a próza, oficiální drama, legendy a kázání) a lidová či pololidová tvorba. Mezi žánry patřily především agitační spisy, životopisy svatých, postily a kázání, náboženské rozjímání a lyrika, legendy, pastýřská poezie (rozkvět v rokoku).

EXILOVÁ LITERATURA: - PAVEL STRÁNSKÝ – O STÁTĚ ČESKÉM
- JAN AMOS KOMENSKÝ - pansofická oblast, snaží se o všeobecnou nápravu věcí
lidských (umění a věda má vést člověka k harmonickému žití)
- LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE
- KŠAFT UMÍRAJÍCÍ MATKY JEDNOTY BRATRSKÉ – závěť z doby
uzavření vestfálského míru
- JAN JESENSKÝ – diplomat, doktor medicíny, filozof, 1. veřejná pitva v Pze, nebyl katolík

OFICIÁLNÍ TVORBA: - výrazné spojení s katolickým náboženstvím
- ADAM MICHNA Z OTRADOVIC – vyjadřuje mateřskou lásku (Chtíc aby spal – sólo, sbory)
- LOUTNA ČESKÁ – personifikace, barokní mystika, důvěrné
pojetí duchovních postav
- BEDŘICH BRIDEL – CO BŮH? ČLOVĚK? – porovnání Boha a člověka, lyrická skladba,
duchovní lyrika s vyhrazenými protiklady

- VÁCLAV JAN ROSA – jazykovědec, básník
- ČECHOŘEČNOST ANEB MLUVNICE ČESKÉHO JAZYKA – snažil se
nahrazovat cizí slova českými, tvarosloví, slovní
zásoba, nevhodné neologismy
- BOHUSLAV BALBÍN – příslušník jezuitů, učitel, kazatel, historik, psal jen latinsky, kniha o
Janu Nepomuckém
- VÝTAH Z ČESKÝCH DĚJIN – historiografické dílo
- ROZPRAVA NA OBRANU JAZYKA ČESKÉHO – literárně-teoretické dílo,
kritizuje snášenlivost Čechů, kteří svým mlčením napomáhají poněmčování, panovníka kritizuje za chudobu, svatý Václav jako patron a zachránce
- ANTONÍN KONIÁŠ – vyvrcholení baroka, psal i postily plné smyboliky
- KLÍČ KACÍŘSKÉ BLUDY K ROZEZNÁNÍ OTVÍRAJÍCÍ

LIDOVÁ SLOVESNOST: - rozvoj pověstí, proroctví, pohádek, lidových i lyrických písní
- INTERLUDIA – mezihry, krátké frašky vkládané mezi hry
- FRANTIŠEK JAN VAVÁK – písmácké paměti a kramářské písně

ŠPANĚLSKO: - kolébkou barokní literatury, 2. pol. 16. stol., JEZUITÉ (1504) – založeno na přísné mravní kázni,
obnova INKVIZICE – pronásledování kacířů
TEREZIE Z ÁVILY – autorka veršů a náboženských projednání, karmelitánka, smyslová vypjatost, barokní
mystická erotika – Kristus jako milenec lidské duše
PEDRO CALDERÓN – protireformátor, zápletkové komedie a komedie pláště a meče, „španělský shakespeare“
- ŽIVOT JE SEN – drama zobrazující barokní vidinu světa – iluzionismus, (kom. pláště a meče)
- LÉKAŘ SVÉ CTI dramata feudálního fanatismu a životního zotročení žen – zápletková kom.
- NEJNESTVŮRNĚJŠÍ ŽÁRLIVOST – to samé jako Lékař své cti

NĚMECKO
HANS GRIMMELSHAUSEN – DOBRODRUŽNÝ SIMPLICIUS SIMPLICISSIMUS – na osudech naivního pošťáčka
uneseného vojáky zobrazuje zvrácenost 30leté války, hrdina nakonec odchází do poustevny, útočiště hledá v samotě
- humorné dílo se smyslem pro drsnou realitu, hovorovější styl,
témata z běžného života

ANGLIE
JOHN MILTON – ZTRACENÝ RÁJ – apokryfní příběh na motivy vyhnání Adama a Evy z ráje, zdůrazňuje svobodu
lidského rozhodování

Hodnocení referátu Humanismus a renesance v české literatuře, J. A. Komenský, literatura doby barokní

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  Petra Seitlová
  28. prosinec 2012
  5 192×
  1120 slov

Komentáře k referátu Humanismus a renesance v české literatuře, J. A. Komenský, literatura doby barokní