Literatura doby pobělohorské

Baroko (16 – 18 stol.)
Barokní umění vzniklo z pocitu člověka nedůvěřujícímu rozumu. Dochází k absolutizaci (zdůrazňování víry).
Hrdina se odvrací od přírody a světa, pohled z vnějšku zaměřuje ke svému vnitru. Zdůraznění v duchovnosti, zdůraznění spíše záporných jevů, pocity bezmocnosti, utrpení a bolesti.
Monumentalika = snaha ohromit člověka. Klade důraz na citovost, vnitřní napětí, zásada kontrastů (zlo proti dobru).
Architektura – mohutné velkolepé stavby, bohatá vnitřní výzdoba chrámů. Kryštof a Kilián Dieseuhoferiové, Giovani Santini. Např. kostel na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou.
Sochařství sochy jsou většinou zachyceny v dramatickém pohybu. Vyjadřují vnitřní napětí i patetická gesta. Sochaři: Matyáš Brown.
Malířství – Petr Paul Rubens, Rembrant. U nás: Karel Śkréta a Petr Brandl.
Hudba: Johan Sebastian Bach. U nás: Josef Mysliveček, Jakub Jan Ryba.
V literatuře se aktualizují typické středověké žánry, legenda, duchovní píseň, epos.

EVROPSKÁ LITERATURA
Itálie: Torquato Tasso (1549 – 1595) svým dílem Osvobozený Jeruzalém popisuje obléhání a dobytí Jeruzaléma křesťanským vojskem.
Anglie: John Milton (1608 – 1674) vytváří monumetální náboženskou epopej Ztracený ráj, v níž se střetává samostatné lidské rozhodování s nátlakem boží vůle a neodvratného osudu.
Španělsko: Pedro Calderón de la Barca (1600 – 1681) je známý dramatik zlatého věku španělské literatury. Ve svých komediích zpracovává výjevy ze všedního života a v náboženských dramatech a tzv. tragédiích cti řeší rozpor povinnosti a citu, lásky a odplaty. V dramatu Nejnestvůrnější žárlivost manžel zabíjí svou ženu, aby nemohla patřit někomu jinému. V tragédii Lékař své cti muž rukama lékaře zabíjí svou ženu pro pouhé podezření z nevěry. Jeho nejznámější drama je Soudce zalamejský kapitán královského vojska svedl dceru venkovského rychtáře Crespa a odmítá se dívkou oženit. Otec ve funkci soudce odsuzuje vojáka k trestu smrti a král dodatečně tento rozsudek schvaluje a tak se staví na stranu potupné cti.

LITERATURA U NÁS
V bitvě na Bílé hoře r. 1620 byl zlomen odpor české šlechty a měst proti Habsburkům. Následuje útlak politický, národnostní i kulturní. Právně byl položen vydáním tzv. Obnoveného zřízení zemského (1627 pro Čechy, 1628 pro Moravu), které zaručovalo Habsburkům dědičně český trůn, zrovnoprávňovalo s češtinou němčinu, povolovalo jen katolické náboženství. Česky psaná literatura vymizela. Rozvíjela se především venkovská ústní lidová slovesnost - pověsti (Blaničtí rytíři), pohádky s postavou Honzy, zpívané balady (Osiřelo dítě), lyrické lidové písně (O robotě a verbířství). V městech vznikaly tzn. jarmareční neboli kramářské písně. Náměty tragické, ale zpracování působilo až komicky, plnily funkci zpravodajskou a výchovnou.
Literatura doby pobělohorské se dělí do tří supin:
1. Oficiální tvorba – v této době působí takzvaní puristé, kteří se snaží očistit češtinu od zkomolených výrazů. Snaží se o přehnanou jazykovou čistotu. (Václav Jan Rosa – „Čechořečnost“ – latinská mluvnice češtiny).
Bohuslav Balbín – zabývá se studiem historie, uvědomujme si špatný stav češtiny v 17. století. Vydal dílo „Obrana jazyka českého“ knižně vyšlo až v době Národního obrození. Hájí právo národa na vlastní jazyk. Kritizuje odnárodňující se šlechtu a politiku Vídeňského dvora.
2. Pololidová tvorba – tvoří přechod mezi oficiální tvorbou a lidovou slovesností. Typickým žánrem jsou tzv. intermedia = mezihry, původně krátké frašky, které hrály učitelé s žáky o přestávkách mezi vážnými hrami. Šlo o výsměch sedlákovi, jeho ženě apod.
Patří jsem tvorba „písmáků“ (lidé, kteří se snažily zobrazit život v současné době) např. selské vzpoury, písmácké kroniky.
„kramářské písně“ (jarmareční) pojednávali o zajímavých příhodách pro tehdejší lidi (o zločinech, válkách, zázracích), zpívali se o jarmarcích, byly doprovázeny obrázky, někdy recitovány či prodávány texty.
3. Ústní lidová slovesnost – oblíbené byly balady (Osiřelo dítě, utonulá).
Pověsti, napři. Pověst o Blanických rytířích.
Pohádky, lidová dramata – vznikala z náboženských orientovaných vánočních a velikonočních her. Jsem patří i loutkové hry (Matěj Kopecký)

Exulantská literatura – čeští exulanti odcházeli do Polska, do Německa a na Slovensko.
Pavel Stránský – „O státě českém“ (latinsky) jde o obhajobu předbělohorských Čech.
Pavel Skála ze Zhoře – „Historie církevní“ slouží k obhajobě minulosti.
Nejvýznamnější představitel exulantské literatury byl
Jan Ámos Komenský
Život: Narodil se v roce 1592 v Nivnici u Uherského Brodu. V 16 letech začíná studia v přerovské bratrské škole. Potom studoval v zahraničí v Heidelbergu a Herbornu. Potom se vrací do Přerova. Působil jako kněz ve Fulneku. Po útěku z Fulneku přišel o dvě děti a ženu. Roku 1628 odchází do vyhnanství. Navštívil Polsko, Anglii, Uhry, Holandsko a Švédsko. Po roce 1656 se usadil v Amsterodamu a roku 1670 zde umírá.
Dorozuměním mezi národy chtěl najít prostředek jak zabránit válkám. Míru je možno dosáhnout rozšířením vzdělání. Chtěl dát lidstvu souhrn všeho vědění .
Tvorba: jeho tvorba obsahuje jak pansofické tak renesanční ideály, tak i barokní postoje k víře a rozumu. Z událostí bělohorských se ve spisku Listové do nebe (1619) věnuje postavení chudých. V pojednání O poezii české (1620) se zabývá časoměrnou prozódií, překládá biblické žalmy a veršované ponaučení do češtiny.
Labyrint světa a ráj srdce
Dílo alegorické. Námětem je pouť světem zobrazeným jako město s bludištěm ulic, které jsou odděleny hradbami a představují jednotlivé vrstvy obyvatel podle stavů. Lidé se snaží proniknout do hradu Štěstěny (Fortuny) – touží po bohatství, svět sice vypadá jako uspořádaný, ale mezi lidmi vládne nenávist a závist. Proto se Poutník uzavírá sám do sebe obrací se k víře v Boha, který může svět zachránit. Provází ho Všudybud (představuje pravdu) a Mámil (iluze, falešné představy).
Kšaft umírající matky Jednoty bratrské
Dílo napsal po uzavření vestfálského míru, který zmařil naději na návrat do vlasti. Autor se loučí s Čechami, odkazuje národu všechny hodnoty, které JB vytvořila a věří, že Čechové budou znovu vládnout své zemi.
Hlubina bezpečnosti - dílo náboženské, zdůrazňuje víru v Boha jako jedinou jistotu.
Listové do nebe - jako dopisy chudých, kteří je posílají Kristovi do nebe a žádají pomoc.
PEDAGOGICKÉ SPISY
Didaktika - shrnují základní vyučovací metody a zásady: škola pro všechny od nejútlejšího věku, postupovat od praxe k teorii a od jednoduchého ke složitému, motivovat žáky (mají vědět proč se učí), vyučovat zábavně a názorně, opakovat, procvičovat a také zkoušet, neužívat fyzických trestů, nejenom vyučovat, ale i vychovávat.
Svět v obrazech (Orbis pictus) - učebnice cizích jazyků postavená na principu názornosti.
Brána jazyků otevřená - učebnice latiny.
Škola hrou (Škola na jevišti, Schola ludus)- rozhovory zdramatizované do scének ze životní praxe.
Informatorium školy mateřské - týká se výchovy dětí v předškolním věku.
5.1.1 DÍLA VŠEVĚDNÁ
Poklad jazyka českého - naučný výkladový slovník, bohužel z větší části shořel.
Divadlo veškerenstva věcí - encyklopedie shrnující poznatky o světě, část shořela.
Cesta světla, Anděl míru – obě díla obsahují plány na vytvoření celosvětové mírové organizace, která by zaručovala do budoucna vyloučení válečných konfliktů mezi národy.

Hodnocení referátu Literatura doby pobělohorské

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  21. září 2007
  2 127×
  1039 slov

Komentáře k referátu Literatura doby pobělohorské