Rukopis Zelenohorský a Královédvorský

Rukopis Zelenohorský

Tento rukopis byl nalezen roku 1817 Josefem Kovářem v hospodářském sklepení makulaturou (?) na Zelené Hoře u Nepomuka.
Zelenohorský rukopis se sestává ze dvou dílů. Sněm a Libušin soud.

Sněm: Je patrně koncem hrdinského zpěvu, který se nám nezachoval a který předcházel básni Libušin soud. Přesto že se nám dochovalo pouze 9 řádek je jeho význam pro české dějiny velmi významný. Zpěv totiž popisuje patriarchální způsob života našich předků, tvz. Zádruhu – což vlastně znamená soužití tří pokolení. Další nová pokolení vždy zakládala nové zádruhy, ale vědomí pospolitosti ani potom neochabovalo.

Libušin soud: vypráví o sporu dvou bratří z rodu Klenoviců. Podle tohoto zpěvu pocházeli oba bratři ze starého rodu Popelovy dynastie. Popelovci byli kdysi vládnoucí vrstvou v Polsku. Otec obou bratří sídlil a vládl na území mezi Radbuzou a Otavou. PO jeho smrti měli podle zvyklosti vládnout oba bratři zděděnému území společně. Starší Chrudoš ale nebyl spokojen s tím, že se má o svá práva dělit. Rozhodli se tedy oba bratři vydat se za Libuší, sídlící na Vyšehradě, aby o jejich při rozhodla. Na sněmu Libuše rozhodla ve prospěch Chrudošova bratra a a sní souhlasili i všichni sněmující. To se Chrudošovi velmi nelíbilo a vyzval aby Libuši nahradil muž z řady sněmujících. I poté se všichni dohodli na stejném stanovisku a z děděnému území vládli oba bratři stejně.
Viz. Internet!!!

Rukopis Královédvorský

Podle názoru některých obránců byl tento rukopis sepsán pro choť císaře Karla IV. Elišku Pomořanskou, která sídlila v Hradci Králové. Tato sbírka shrnuje zpěvy z různých krajů a dob a tím se také vysvětlují její pravopisné odchylky a i tvary, známé jen z nářečí. Tento rukopis byl nalezen roku 1817 v chrámu sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové.

Skládá se z:
I. Básně – Oldřich
Tato báseň měla zhruba 160 veršů. Děj básně je kladen asi k roku 1004. Popisuje vyhnání Poláků z Prahy, které se zmocnili pod Boleslavem Chrabrým,. Kníže Oldřich přitáhl před Prahu – na dnešní Petřín. Časně z rána sešel do pražského podhradí a vyčkával tu u brány. Když stráž otevřela přestrojenému pastýři, který vyháněl stádo na pravý břeh Vltavy, vpadl Oldřich se svými lidmi do hradu, kde přepadl spící Poláky. Podařilo se mu je vypudit. Po jeho vítězství se opětně ujal vlády Jaromír – bratr Oldřicha.

II. Beneš Heřmanov
Děj této básně je kladen do roku 1204, kdy v Čechách panoval Přemysl Otakar I. V tomto zpěvu se vypráví o zahnání Sasů pod Hrubou skalou Benešem, synem heřmana Markvartice z Ralska.

III. Báseň Jaroslav
Báseň Jaroslav má 289 veršů a nejrozsáhlejší básní celé rukopisu a její děj je kladen k roku 1241. Jsou v ní dějinné pověsti i události. V prvé časti básně se vypráví o zavraždění dcery Chána Kublaje, která vedla k bojím s Tatary. V další části se vypráví o bitvě na Kalce r 1224, kde byla Tatary poražena vojska Mstislava Kijevského a Mstislava Haličského.

IV. Zpěv Čestmír
Velká cena tohoto zpěvu je dána zj. tím že poodkrývá organizaci a vyspělost českého válečnictví . které bylo i v pozdějších dobách na znamenité výši.
V úvodu vyzývá kníže Neklan, aby se branná moc shromáždila a táhla proti Vlastislavovi, náčelníku kmene luckého, který ničil Neklanovy kraje. Velitelem byl určen Čestmír, který chtěl rychlím pochodem zasáhnout kraj Vlastislava, prostírající se v okolí Žatce. Vlastislav ale nebyl Čestmírovým jediným nepřítelem. Rozhodl se tedy nejprve vydat proti Neklanovu poddanému – Kruvoji. Brzo ráno se Čestmír dostal ke Kruvojovu hradu a zahájil útok. Hrad dobyl dalšího dne zrána a Kruvoje nechal popravit. Mezi tím však vytáhl proti Čestmírovi sám Vlastislav a utábořil se v dolině. Jeho vojsko bylo asi 5x větší než vojsko Čestmírovo. Čestmír aby zastřel
svou slabost nechal své vojsko pochodovat 9x kolem hory a tím zmátl Vojsko Vlastilava, které se domnívalo, že Čestmírovo vojsko je mnohem větší než jejich. To bylo pak také tou hlavní příčinou proč Vlastislavovo vojsko podlehlo. V rozhodném okamžiku také vyrazil na souboj s Čestmírem sám Vlastislav, ale byl opražen, zabit a jeho vojsko se dalo na zmatený útěk.

V. Báseň Ludiše a Lubor
Tato báseň vypovídá o tvz: sedání – což byl zápas na koních – na život a na smrt, při kterém byl hledán nejstatečnější soupeř.

VI. Zpěv Záboj a Slavoj
Záboj byl považován za nejkrásnější hrdinský zpěv rukopisu. Podle básně svolal Záboj hlavy rodů do černého lesa na Skálu na poradu. Na této poradě se rozhodli pro odboj proti Luďkovi. Shromáždili se Zábojova a Slavojova vojska, která se vydala na cestu k Modrému vrchu a temnému lesu. Tam se setkali s Luďkem – vojevůdcem nepřátel, který je vyzval aby se vzdali. Záboj odpověděl zamítavě a častoval Luďka nadávkami. Došlo k velké bitvě, při které byl Luděk zabit jeho vojska se dala na útěk. Muži byli pronásledováni až k Dunaji, kde jich valná číst utonula, hrstka jich byla dál pronásledována až k Alpám, kde byli zajati. S nimi se pak vítězové vrátili na bitevní pole a obětovali Bohům.

VII. Zpěvy milostné
Zbyhoň – v básni se vypráví jak ze stromu na strom poletoval holoubek a vrkal, protože mu Zbyhoň uchvátil holubici. Milenec má milou uvězněnou na hradě a holoubek ho přesvědčuje, aby ji šel vysvobodit a při tom vysvobodil i jeho holubici. Milenec ho poslechne. Ještě v noci se dostává do Zbyhoňova hradu až k loži jeho milé a Zbyhoně. Milence Zbyhoně a posádku hradu pobil a zůstává se svou milou až do rána.

Četba: Jaroslav, Beneš Heřmanov, Sněm, Jahody, Skřivánek, Čestmír,…

Hodnocení referátu Rukopis Zelenohorský a Královédvorský

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  16. září 2007
  4 858×
  878 slov

Komentáře k referátu Rukopis Zelenohorský a Královédvorský