BAROKO: (1600 - 1750)
Výtvarné umění: křivky, zaoblené tvary, nadsázka pohybů a tvarů =>
dojem velkoleposti.
Portréty - zachycení duševních hnutí a emocí, barevné
kontrasty, zlaté barvy.
Kontrasty světla a stínu.
Převládají náboženské motivy.
Rubens, Rembrandt, Petr Brandl, K.Škréta, M.Braun
Hudební umění: J.S.Bach, G.F.Händel, A.Vivaldi
Spol.pozadí: války (30-ti letá), sociální nepokoje, renesanční ideály
nenaplněny => ztráta jistot, pocit bezmoci, nedůvěra v
rozum => člověk se odvrací od pozemského světa a oporu
hledá ve světě nadpozemském a utíká do svého nitra.
Poznání typické pro renesanci není dovršeno, ale dostává jiný charakter
- je více zahaleno (použ.symbolů, znaků, alegorií) a cílem je poznat
podstatu duše (X v renesanci je cílem poznání světa).
Pravda je dána v Bibli. Člověk pravdu nehledá, neboť je mu zjevena
(záliba v mysticismu). Víra v tajemný svět - je nevědecký a iracionální
Hlavními mecenáši umění jsou katolická církev a feudálové => snaha
působit na věřící.
Itálie: Torquato Tasso - básník
"Osvobozený Jeruzalém" - téma Křížové výpravy proti nevěřícím.
Španělsko: Pedro Calderón de la Barca - dramatik, fil.a symbolické hry
"Život je sen"
Anglie: John Milton - básník
"Ztracený ráj" - duchovní epos na biblické téma.
Německo: Hans Jacob Christoffel von Grimmelshausen
"Simpliciánské spisy" - krutá doba 30-ti leté války
NÁRODNÍ OBROZENÍ: (70.léta 18.stol. - 40.léta 19.stol.)
Kulturní proces nejen v lit., ale ve všech uměleckých směrech.
U nás se nazývá Josefismem podle Josefa II., který r.1781 zavádí
Josefinské reformy: zrušení nevolnictví
toleranční patent (svoboda náb.- katol.X protest.)
rovnost před soudem
svoboda tisku => k nám osvícenská lit.ze světa
Tohoto všeho využívá česká spol. a bojuje proti germanizaci => hnutí
Národní obrození.
1.OBRANNÁ FÁZE: (70.léta 18.stol. - poč.19.stol.) (1780 - 1805)
- snaha o obnovení jazyka českého
- vznik 1.divadelních her
- 1784 začíná vznikat Česká spol.nauk, která je později přejmenována
na Královskou českou spol.nauk.
- vznikají tzv. knížky lidového čtení, cestopisy, dobrodružné příběhy
a rytířské romány.
- lit.: cizojazyčná (Něm,Fr) pro tzv.vyšší vrstvy. Více typů žánrů.
Beletrie i vědecká lit.
česká - bylo jí méně. Psána pro česky mluvící obyvatelstvo.
Hl.pro obyčejný lid.
Lidozábavný a lidovzdělávací charakter.
(1.české noviny - Kramerius)
a)Jazyková otázka: nejvýznamnějším představitelem této doby je
Josef Dobrovský, který ale pohlížel na možnosti českého jazyka
velmi skepticky. Vzor spatř. ve Veleslavínské češtině a odvozoval
normu pro tehdejší jazyk. Uvědomoval si nutnost spisovného jazyka
=> "Zevrubná mluvnice jazyka českého" - psána německy.
- Zavádí analogický pravopis
"Dějiny české řeči a literatury" - psány německy.
- vývoj české lit.až do své souč.
"Základy jazyka staroslověnského" - psány latinsky.
Byl i zakladatelem slavistiky - zkoumal slovanské jazyky.
"Česká prozodie" - vydáno 1785.
Položil základy silabotonické poezie - nejpřiroz. versifikační
systém.
Zasloužil se o zavedení spisovného jazyka. Zakladatel nového
pohledu na literární historii. Ověřoval si všechny zkušenosti o
kterých psal (“šel vždy až k prameni”).
b)České básnictví: v r.1785 vydán almanach "Básně v řeči vázané", kt.
sestavil Václav Thám. Obsahuje a) básně ze starší č.lit. (Kryštofa
Haranta, Komenského...) => česká historie MÁ své básníky.
b) jeho vlastní tvorbu (v duchu
Anakreontiky - vliv směrů z ciziny).
c) překlady (hl.do Němčiny)
Básně v almanachu jsou psané každá jiným versifikačním systémem.
=> generace Thámovců.
V r.1795 vychází další almanachy - "Sebrání básní a zpěvů"
- "Nové básně"
které sestavil Antonín Jaroslav Puchmajer => generace Puchmajerovců
Téměř vše byla původní tvorba, která byla v silabotonickém systému.
Brání tímto českou řeč a českou lit.
c)Drama: nejpřístupnější pro veřejnost => největší dopad.
Divadlo v Kotcích od r.1738
Nosticovo (Stavovské) od r.1783. Zde se hrálo německy.
Bouda od r.1786 do r.1789
Hrály se hl.2 dramatické žánry: historické drama (Bouda) - vychází
z dějin, ale má i vlastenecký cíl.
Václav Thám - "Břetislav a Jitka" - č.kníže unese dceru něm.cís.-J
"Vlasta a Šárka"
: fraška (U Hybernů) - cíl je pobavit
a je ze všedního života. Nadsázka.
Neidealizuje.
Prokop Šedivý - "Masné krámy", "Pražští sedláci"
- 1771 "Kníže Honzik" (v Kotcích)
2.OFENZIVNÍ FÁZE: (poč.19.stol. - 20.léta 19.stol.) (1805 - 1830)
V Evropě byly v té době Napoleonské války.
V Rakousku u moci Metternich => Metternichovský absolutismus -
cenzura, omezování osobní svobody, moc policie...
Snaha o rozvoj spol.života, stěhování z venkova do měst, vznik české
inteligence => založena konzervatoř v Pze.
Snaha o vytvoření vědeckého a básnického jazyka českého => slovníky.
Otázka samostatnosti, nebo přidruženosti (Rakousku, Turecku, nebo
Rusku - panslavismus).
a)Jazyk: (rozvíjet dále)
Josef Jungmann - profesor na gymnáziu v Litoměřicích a v Pze.
Napsal stať "Rozmlouvání o jazyce českém" - forma dialogu mezi
přívržencem a odpůrcem českého jazyka.
"...Čechem není ten, kdo žije na území českého státu,
ale ten, kdo mluví a má vztah k českému jazyku..."
Čeština by se měla stát úředním jazykem, i na školách. Prosazuje
styky i s jinými slovanskými národy.
Odráží historii národa (kulturu) X Dobrovský nahlíží na č.jazyk
jako na předmět vědeckého bádání.
"Slovník česko-německý" - výkladový slovník
b)Návrat k české minulosti a kultuře:
František Palacký - "Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě"
- zachycuje dobu od nejstarší č.minulosti do
r.1526, kdy usedli na trůn Habsburkové. Jako
1.vyzdvihuje význam Husitství.
Josef Jungmann - "Historie literatury české"
- soupis veškerých lit.památek od nejstarších dob
až do své doby.
- překládal (vysoce umělecký jazyk), pracoval na vy-
tvoření jazyka vědy => chtěl zčeštit vědu (odborné
výrazy) a spolupracoval i s odborníky (Resl).
Tzv.Rukopisy (padělky): "Rukopis královédvorský"
- prý vznikl ve 13.stol. Obsahuje řadu
básní: epické ("Oldřich a Bohuslav")
lyrické (milostný námět)
lyricko-epické
- Dobrovský věřil v pravost.
"Rukopis zelenohorský"
- prý vznikl v 9.-10.stol. Jádrem je
Libušin soud (Chrudoš X Šťáhlav)
- Dobrovský nevěřil v pravost.
Pravděpodobní autoři rukopisů byli:
Václav Hanka - pracoval v muzeu, nebyl dobrým autorem.
Josef Linda - novinář.
Až v 80.letech se zjistilo, že se jedná o padělky, ale i tak měly
velký vliv na kulturní vývoj v té době => inspirace.
c)Myšlenka slovanství: myšlenka velké slovanské říše
1)Téma básní - Jan Kollár - studoval v Jeně theologii. Zamiloval
se do dcery protestantského faráře. Nazývá ji Mínou
"Slávy dcera" - hl.pos.Mína (alegorie Slovanstva).
Měla z rozhodnutí božstva napravit křivdy spáchané
na Slovanech. Provází básníka na jeho pouti.
Původně 3 zpěvy: Sála, Labe, Dunaj + další dva
Léthé (slovanské nebe) a Acheron (peklo).
Láska milenecká, ale i vlastenecká.
Známý předzpěv, kde je užito časomíry.
2)Předmět odborného studia - Pavel Josef Šafařík
"Slovanské starožitnosti"
- dějiny Slovanů od nejstarších dob
do konce 10.stol.
Snaha dokázat, že Slované jsou také
původními obyvately, jako Germáni...
3)Vztah k folklóru - systematický zájem hl.o lidovou píseň. Sbírá
se. Václav Hanka, Pavel Josef Šafařík ... Pohádky i písně.
Objevují se i tzv.ohlasy = umělá poezie s užitím prvků lid.písně
František Ladislav Čelakovský - "Ohlas písní ruských"
- zejména písně epické.
Inspirace - Byliny = staré lidové epické písně o historických
událostech staré Rusi v 10.-16.stol.
Hlavní hrdinové byli bohatýři
"Ohlas písní českých" - milostná lyrika.
9. únor 2008
6 420×
1121 slov
