Sci-Fi

OBSAH:

1. Vysvětlení a historie sci-fi
2. Životopis Arthura C. Clarka
3. SF po 2. světové válce
4. Bibliografie Arthura C. Clarka
5. Seznam použité literatury
6. Citáty
7. Příloha

 

1. Vysvětlení a historie sci-fi

Co je to tedy science fiction, zkráceně sci-fi? Science fiction je vědeckofantastická literatura. Jsou to fantastické cestopisy, utopická literatura. Science fiction je vyprávění o pomyslném vynálezu nebo objevu v přírodních vědách a z něho plynoucích dobrodružstvích. Musí to ale být vědecký objev, na kterém je dílo postaveno. Jako první dílo science fiction je právem považována kniha Frankenstein z roku 1818 od Angličanky Mary Shelleyové. Avšak pojem „science fiction“ zavedl až roku 1929 Hugo Gernsback. Nejdůležitější science fiction byla anglo-americká a ruská. Velký spisovatel Robert A. Heinlein však doporučoval, aby se přestalo používat pojmu science fiction, a namísto něho chtěl prosadit pojem „speculative fiction“. Heinlein a jeho následovníci do jisté míry prosadili návrh, aby se místo zkratky sci-fi používalo SF, která může znamenat nejen science fiction, ale i speculative fiction.

Přesný pojem science fiction je: „Část fantastické literatury, odehrávající se v realitě, s níž dosud lidé neměli zkušenost – tedy buď v budoucnosti, nebo v přítomnosti (případně i v minulosti), v níž je však „něco jinak“. Oním „něco je jinak“ je obvykle vynález, setkání s jinou formou života, neobyčejné schopnosti člověka, dosud nerealizovaný experiment, dosud neuskutečněná událost globálního významu (katastrofa, nová světová válka) a podobně. Na rozdíl od fantasy by toto „něco jinak“ mělo být racionálně odůvodněné, případně uskutečnitelné. Autorem pojmu je H. Gernsback. U nás se nejvíce vžila zkratka sci-fi (autorem je F. J. Ackerman), které s v anglické jazykové oblasti dnes používá převážně jako hanlivé označení pro podřadnou SF.“1

 

2. Životopis A. C. Clarka
Arthur Charles Clarke se narodil v Mineheadu (hrabství Somerset) ve Velké Británii. Sloužil za druhé světové války u RAF jako radarový instruktor. Po válce vystudoval fyziku a matematiku na King’s College v Londýně. Jeho hluboký zájem o hranice vědy byl patrný hned počátku. Dvakrát byl předsedou Britské Interplanetární Společnosti. Clarke je téměř profesionální astronom a duchovní otec komunikačních satelitů (kdyby si svůj vynález nechal patentovat, byl by miliardář… a pravděpodobně by nepsal sci-fi).
Jeho první povídka se jmenovala Loophole. V počátečních letech své tvorby užíval pseudonymy (Ch. Willis).
V roce 1968 napsal spolu se Stanley Kubrickem scénář k filmu 2001: Vesmírná Odysea. Předlohou pro tento film byla dřívější Clarkova povídka Hlídka. Byl to první kvalitní sci-fi film se zdařilými efekty. Později Clarke napsal knižní podobu filmu. Pojednává o letu lodi Discovery k Saturnu. Příběh ale začíná na prehistorické Zemi, kde mezi pralidmi přistane záhadný černý monolit a způsobí vývoj lidské rasy. Monolit je po mnoha tisíciletích nalezen na Měsíci. Mezitím začíná expedice k Saturnu. Palubní počítač Hal se “zblázní” a zabije celou posádku kromě Davida Bowmana. Ten se nakonec setká s mimozemskou inteligencí a změní se v jinou bytost. Odysea se postupně rozrostla v trilogii. 2010: Druhá Vesmírná Odysea a 2061: Třetí Vesmírná Odysea.
V roce 1960 Clarke opustil psaní sci-fi a věnoval se potápění a podmořskému výzkumu, to byl ostatně také jeden z důvodů, proč se přestěhoval na Srí Lanku (65). Většinu své síly věnoval na psaní vědeckých a popularizačních článků, v čemž ho můžeme srovnávat s Asimovem. Clarke se stal světoznámým, když komentoval mise Apollo 11, 12 a 15 na CBS Tv.
Kniha Rajské Fontány mu v roce 1980 přinesly ocenění HUGO. Zde se zabývá stavbou gigantického výtahu vysokého 36 000 kilometrů. Clarke přitom vychází z reálných objevů a hypotetizuje s výrobou uhlíkových vláken ve stavu beztíže.
Velice známá je také kniha Ráma. (Pozor, Clarkova je pouze první kniha, u zbytku sérií Clarke figuruje jen jako patron Gentry Leeoho) Jedná se v ní o průzkum obrovského válce, vyrobeného neznámou mimozemskou inteligencí. Cizí loď prolétává sluneční soustavou a je třeba ji prozkoumat.

 

3. SF po 2. světové válce

Konec 2. světové války znamenal i konec zlatého věku sci-fi. Svět se převratně změnil a skutečnost předčila vše, co si zatím dokázali autoři science-fiction vymyslet. Přelom znamenal již v březnu 1945 otištěním článku Richarda Shavera Vzpomínám na Lemurii v časopisu Amazing Stories. Z tohoto literárního díla se odvíjí linie literární mystifikace, která vyvrcholila ve vědeckých teoriích Ericha von Dänikena a jeho následovníků.
Nová etapa je v letech 1949 – 1950, kdy byly založeny dva významné časopisy – The Magazine of Fantasy and Science Fiction a Galaxy Science Fiction. Měsíčník The Magazine of Fantasy and Science Fiction pokračoval v cestě Campepbellova časopisu Astounding z konce třicátých let. Kladl ještě větší důraz na literární hodnotu otiskovaných článků. Jeho redaktor Anthony Boucher, sám vynikající autor science fiction, otiskoval práce Erika Linklatera, Jamese Thurbera, Roberta Louise Stevensona, Roberta Gravese a také Oscara Wilda. Přiměl také ke spolupráci i Kingsleye Amise, který se postupně stal velmi významným kritikem science-fiction. Trochu jiný charakter měl měsíčník Galaxy Science Fiction. Jeho otcem byl Horace L. Gold, který před válkou patřil k příležitostným autorům science-fiction.
Po roce 1953 zanikly některé do té doby prosperující magazíny, jako Planet Stories, Startling Stories a Thrilling Wonder Stories. Ale šlo jen o zdánlivý úpadek. Důležité je, že vycházely vynikající práce. Tento pozvolný úpadek magazínů je třeba klást do souvislosti s rostoucí oblibou paperbacků, brožurek kapesního formátu, které byly původně zavedeny jako levná vydání pro potřebu vojáků na bojištích 2. světové války. Po válce se ukázalo, že o tyto svazky má zájem i civilní obyvatelstvo, a brzy byly založeny rozmanitě zaměřené paperbackové edice, ve kterých vycházelo a doposud vychází vše, co stojí i nestojí za přečtení, počínaje vysoce hodnotnou literaturou až po literární brak.
V padesátých letech nabrala americká science-fiction nový dech, zatímco západoevropská science-fiction procházela obdobím nejhlubší krize: téměř přestala existovat. Tento úpadek měl především ekonomické příčiny. Západoevropské nakladatelství se brzy po válce silně amerikanizovalo. Trh ovládla velká nakladatelství, spotřební literatura začala vycházet v masových nákladech v paperbackových edicích podle amerického vzoru. Nakladatelství ve Francii, Itálii, SRN a i v dalších evropských státech dávaly přednost překladům americké tvorby, jež byly zárukou zisku, před domácí produkcí. Vyjímkou byla Velká Británie. Britští autoři už před válkou tiskli své práce v USA a naopak, takže britský trh se stál významnou součástí trhu amerického. A právě z Velké Británie přišel impuls, který znamenal převrat ve vývoji západní science-fiction.
Na počátku šedesátých let byly Spojené státy v mnoha ohledech daleko konzervativnější než státy západní Evropy. V sedmdesátých letech vydali své první knihy talentovaní britští autoři jako Christopher Priest, M. John Harrison a Ian Watson. Nové povídky a romány tvořil dál tvořil Keith Roberts, v roce 1976 napsal svůj první SF román i známý spisovatel Kingsley Amis. Arthur C. Clark vydal další dvě pokračování Vesmírné odysey 2001.
V průběhu sedmdesátých let vstoupili na scénu americké science fiction noví autoři, kteří navazovali na tvorbu autorů šedesátých let. Jsou to například Gene Wolfe, Gardner Dozois, Michael Bischop, John Varley, Vonda N. McIntyreová, Elisabeth Lynnová a také Gregory Benford.
Významnou roli ve vývoji science fiction sehráli také evropští autoři. Po druhé světové válce byla v socialistických zemích obnovena tradice sci-fi literatury až po polovině padesátých let. Teprve od přelomu padesátých a šedesátých let byl znát pozvolný vzestup, přičemž skutečný rozmach sci-fi literatury v těchto zemích nastal až v osmdesátých letech. Významní autoři osmdesátých let byli například Kim Stanley Robinson, Connie Willisová, Scott Russel Sanders, Carter Scholz a James Patrick Kelly. Dlouhou řadu let se zdálo, že dobrá science fiction musí být netechnická, když ale v polovině osmdesátých let na sebe upoutala pozornost nová skupina autorů, která přímo navázala na starou tradici technické science fiction. Nejdůležitějším se stal Bruce Sterling, který pod pseudonymem Vincent Omniaveritas na stránkách magazínů ostře kritizoval skupinu humanistů. Podporu našel u svého vrstevníka Williama Gibsona. Jejich povídky a romány jsou plné genového inženýrství a cílené přeměny lidského organismu. Tomuto stylu se začalo říkat „kyberpunk“.
Období od začátku třicátých do poloviny padesátých let v socialistické tvorbě je charakterizováno zúžením tematických okruhů. Teprve změna kulturní politiky a po úspěších sovětské vědy a techniky nastolily příznivé podmínky pro rozmach tamní vědecké fantastiky. Obecně se ale dá říci, že v zásadních rysech se sovětská fantastika od americké science fiction liší. Novou éru sovětské fantastiky zahájil Ivan Jefremov románem Mlhovina v Andromedě (1955), v němž hledá odpověď na otázku, jak bude vypadat člověk komunistické společnosti a jaké povahy budou konflikty mezi lidmi. Ve sborníku Fantastika ’62 zveřejnil Jefremov i své názory na vědeckou fantastiku jako literární žánr. Byl totiž velkým vyznavačem technické science fiction, která se opírala o vědu. Vývoj sovětské fantastiky v uplynulém čtvrtstoletí se opíral o takové osobnosti, jako bratři Arkadij a Boris Strugačtí, Genrich Altov, Anatolig Dněprov, Olga Larionovová, Ariadna Gromovová, Vladimír Těndrjakov, Georgij Gurevič, Dmitrij Bilenkin či Gennadij Gotr. Průkopníky kosmických příběhů byli bratři Strugačtí, Gennadij Gor, Michail Puchova, Sergej Pavlov, Jevgenij Guljakovskij a Sergej Sněgov. V oblasti satirické science fiction vynikl Ilfa Varšavskij, Igor Rossochovatskij a také Kir Bulyčev.
Koncem sedmdesátých let došlo v Sovětském svazu v návaznosti na krizi celé společnosti k utlumení tvorby science fiction. K úpadku také došlo díky likvidaci původní redakce science fiction v nejuznávanějším státním nakladatelství Molodaja gvardija. Snížil se počet vydávaných knih i jejich úroveň, jak v každoročních antologiích Fantastika, tak i v knižnici Bibliotěka sovetskoj fantastiki.
V průběhu osmdesátých let se k science fiction navrátili některé časopisy. Nejdůležitější byl Uralskyj sledopyt, který také založil přestižní cenu Aelita. V roce 1987 byla založena Všesvazová tvůrčí společnost mladých autorů science fiction Sibiře a Dálného východu. Za necelé dva roky své existence dokázala vydat pět knih povídek a románů, kde se představili noví autoři Andrej Dmitruk, Alexandr Švedov, Vitalij Piščenko, Andrej Stoljarov, Viktor Žilin, Alexandr Buškov a I. Pidorenko.
V devadesátých letech se situace hodně změnila. Vzniklo hodně soukromých nakladatelství, která začala vydávat anglo-americkou science fiction, ale i domácí produkci. Velký vliv na ruské science fiction mají především první SF časopis. V ruštině vychází či vycházela řada časopisů, např. Izmerenija a Sizif, Zavtra a Četvertoje izmerenije.

4. Bibliografie A. C. Clarka

Jeho první román byl Prelude to Space (Předehra k vesmíru, 1951). Následoval The Sands of Mars (Marsovské písčiny, 1951) i Islands in The Sky (Ostrovy na obloze, 1952). V roce 1946 napsal první SF příběh, který vyšel v magazínu Astounding. Jmenoval se Rescue Party (Záchranný oddíl). Clarkovy povídky vyšly v antologiích Těžká Planeta (1979), Stvořitelé nových světů (1980, 1990), Hledání budoucího času (1985), Ztracený robot (1986). Dále napsal povídku The Sentinel (Hlídka), která byla vytisknuta ve sbírce Expedition on Earth (Výprava na Zemi, 1953). Ta se stala základem pro scénář ke světoznámému Kubrickovu filmu 2001: A Space Odyssey (2001: Vesmírná odysea). Velmi zdařilý byl román Childhood’s End (Konec dětství, 1953) a The City and the Stars (Město a hvězdy, 1965). Ke zdařilým románům patří také A Fall of Moondust (Pád měsíčního prachu, 1961) a Randezvous with Rama (Setkání s Rámou, 1973). Tento román získal nejvíc ocenění ve sci-fi žánru. Napsal pokračování k románu 2001: Vesmírná odysea 2010: Odyssey Two (2010: Druhá vesmírná odysea, 1983) a 2061: Odyssey Three (2061: Třetí vesmírná odysea, 1987).

 

5. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

McAleer Neil
Živnotní odysea Arthura C. Clarka
347 stran

Neff Ondřej a Olša Jaroslav, jr.
Encyklopedie literatury science fiction
555 stran

Oficiální internetová stránka Arthura C. Clarka
http://www.acclarke.co.uk

6. Citáty

1.
Gernsback, Hugo : Encyklopedie literatury science fiction
Praha 1995
strana 32

Hodnocení referátu Sci-Fi

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  12. únor 2008
  6 483×
  1864 slov

Komentáře k referátu Sci-Fi