Křídla slávy

Ve výstavních prostorách pražského Rudolfina je v těchto dnech instalována expozice děl „českých Pařížanů“, neboli českých malířů, kteří tvořili v Paříži konce minulého století.
Výstava potěší hlavně příznivce klasické malby, pomocí štětce a podle dokonalých modelů. Do prostor Rudolfina se znamenitě hodí, budova byla stavěna ve stejném období, kdy vznikala i vystavená díla. K pocitu souznění přispívá i fakt, že některé obrazy byly vytvořeny na zakázku jako plánovaná součást tehdejších kulturních budov.
Základním pilířem výběru je tvorba Vojtěcha Hynaise, jenž se jako jeden z prvních umělců své generace vydal hledat inspiraci do Paříže, tehdejšího evropského centra kultury. Později se přidali mnozí další významní umělci, Antonín Chittussi, Václav Radimský, Luděk Marold, Zdenka Braunerová, Rudolf Vácha, či Vojtěch Sochor. Následovali tehdejší trend ušlechtilé akademické malby s důrazem na co nejvěrnější zachycení skutečnosti, s důrazem na drobné detaily. Zejména Hynais a Václav Brožík se svým francouzským vzorům přinejmenším vyrovnali a naplnili dobovou poptávku po opticky dokonalých, lesknoucích se výjevech. Trochu nešťastně se vzhledem k budoucí proslulosti svého díla minuli s nastupujícím trendem impresionismu, který mocně ovlivnil výtvarné i literární cítění moderní společnosti.
Výstava je tématicky velmi citlivě utříděna. V přízemí jsou shromážděny obrazy mírně se lišící od převažujícího výrazového ladění zbytku sbírky. Spíše než snaha o stylizovanou dokonalost na nás z pláten dýchne přirozená uvolněnost, která je patrná zvláště na portrétech. Postavy nezaujímají strnulou a esteticky vyváženou polohu, naopak jsou pohodlně usazeny, nebo se věnují své každodenní činnosti. Všem vévodí neuvěřitelně živý a přirozený a zároveň oficiálně vznešený Ženíškův portrét císaře Františka Josefa. Dále v této části můžeme nalézt díla, jejichž autoři odvážně a velmi zdařile pracují se světlem v obraze. Patří mezi ně zejména obrazy Maroldovy a Schikaneaderovy.
V horním patře jsou díla, která se většinou vyznačují kompoziční dokonalostí a barevnou vyvážeností. Mnohá z nich jsou oslavou slovanského, či přímo českého živlu. Zvláště malby určené pro výzdobu interiérů oplývají spektakulárními scenériemi plnými hrdinských postav, světla i přírodních námětů. Jejich autory jsou nejčastěji Vojtěch Hynais, Jaroslav Čermák, a Václav Brožík. Mezi najpůsobivější patří Hynaisův Paridův soud či Staroslovanská tryzna Karla V. Maška.
V poslední části jsou pak představena díla soudobých francouzských autorů, kteří české Pařížany ovlivňovali. Zvláštní prostor je zde jaké věnován malbám s výraznou mýtickou tématikou a potemnělou náladou. Mezi všemi nemůže nezaujmout Triumfátor, alegorie marnosti lidských svárů, na němž si anděl smrti myje ruce nad právě skončenou krvavou bitvou.
Ačkoliv není výstava příliš rozsáhlá, dobře pokrývá daný okruh. Netrpí žádnými „vycpávkami“, všechna díla mají své pevné místo a výstižně reprezentují dobový trend a vkus. Jen škoda, že se podobných zdařilých akcí nekoná více.

Hodnocení referátu Křídla slávy

Líbila se ti práce?

Podrobnosti

  28. prosinec 2012
  3 039×
  422 slov

Podobné studijní materiály

Komentáře k referátu Křídla slávy